21 Cdo
2965/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka
Novotného v právní věci žalobkyně E. S., zastoupené JUDr. Natašou Láníčkovou,
advokátkou se sídlem v Hustopečích, Bratislavská č. 25, proti žalovaným: 1) K.
V., 2) D. V., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírou Odehnalovou, advokátkou, se
sídlem v Brně, Masarykova č. 2, o určení dědického práva, vedené u Okresního
soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 1548/2003, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2008, č. j. 18 Co 69/2008-146,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
30.10.2008, č.j. 18 Co 69/2008-146, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního
soudu v Břeclavi ze dne 24.10.2007, č.j. 11 C 1548/2003-116, ve věci samé, není
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním
je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl.
II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti
nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o
odstranění takové nejasnosti (§ 35 odst. 2 obč.zák.). Podle ustálené judikatury
soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo
projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy
uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i
při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit
jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí
výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí
výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného
právního úkonu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (stejně jako
soud prvního stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel.
Dospěl-li při postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku -
oproti názoru žalobkyně - k závěru o určitosti vymezení důvodů, pro které byla
žalobkyně svou matkou A. K., zemřelou (dále též jen „zůstavitelka“) listinou ze
dne 26.4.1999 vyděděna, nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z těchto důvodů
spočívat na nesprávném právním posouzení věci.
Z hlediska závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o
důvodnosti vydědění žalobkyně zůstavitelkou listinou ze dne 26.4.1999 je
rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov.
např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.7.2004, sp.zn. 30 Cdo 493/2004,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2005;
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2005, sp.zn. 30 Cdo 940/2004,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 2006;
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp.zn. 21 Cdo 688/2006,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008;
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2009, sp.zn. 21 Cdo 1912/2008) a nemá
tedy po právní stránce zásadní význam.
Zbývající námitky uplatněné dovolatelkou v dovolání nepředstavují
uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.,
ale dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně
podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z
hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud
přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu
eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před
středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu
svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu