21 Cdo 2970/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jitky Dýškové v právní
věci žalobkyně B. Ž., proti žalované MASADA, a.s. se sídlem v Brně, Sportovní
č. 2c, IČO 26234661, zastoupené Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně,
Pekařská č. 13, o vydání věcí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C
325/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.
března 2009 č.j. 13 Co 75/2008-55, takto:
Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu se ve výroku, kterým byl
potvrzen rozsudek městského soudu o zamítnutí žaloby o vydání obrazu "Figurální
obraz ženy" o rozměrech 100x70 cm, a ve výroku o zaplacení soudního poplatku z
odvolání odmítá; v ostatních výrocích se rozsudek krajského soudu zrušuje a věc
se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Akad. arch. D. Ž. se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 1.12.2006 a
změněnou se souhlasem soudu prvního stupně domáhal, aby mu žalovaná vydala
obraz "Šašková, rozměr 80x110 cm", obraz "Figurální obraz ženy, rozměr 100x70
cm" a obraz "Brněnské zátiší, rozměr 65x75 cm". Žalobu zdůvodnil zejména tím,
že na základě smlouvy o pronájmu ze dne 15.2.2005 žalované bezplatně zapůjčil
tři obrazy, a to obraz "Šašková", "Brněnské zátiší" a "Bolest", a že obraz
"Bolest" byl posléze "vyměněn" za obraz "Figurální obraz ženy". Žalovaná se ve
smlouvě zavázala předmětné obrazy vrátit do 31.8.2005, avšak to dosud neučinila.
Žalovaná namítla, že obraz "Bolest" byl již akad. arch. D. Ž. vrácen dne
31.3.2005, což vyplývá z písemného potvrzení o převzetí obrazu, a že žádný
další obraz od něj výměnou nedostala. Akad. arch. D. Ž. si od ní během roku
2005 půjčoval "různé finanční částky"; když celková výše půjčených peněz
dosáhla výše 47.000,- Kč, došlo k uzavření ústní dohody, podle které "dluh
akad.arch. D. Ž. bude u žalované splacen zbývajícími dvěma obrazy", a to
obrazem "Šašková" a "Brněnské zátiší".
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 20.9.2007 č.j. 52 C 325/2006-36 žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z
provedených důkazů vzal za prokázané, že si akad. arch. D. Ž. od žalované
půjčoval finanční částky a že "v okamžiku, kdy částka půjčených finančních
prostředků akad. arch. D. Ž. dosáhla hodnoty 47.000,- Kč, došlo k uzavření
ústní kupní smlouvy ohledně obrazu "Šašková" a "Brněnské zátiší" mezi L. P.
(předsedou představenstva žalované) a akad. arch. D. Ž.", takže akad. arch. D.
Ž. k těmto dvěma obrazům "pozbyl vlastnické právo a žalovaná není ve věci
pasivně legitimována". Podle soudu prvního stupně akad. arch. D. Ž. neprokázal,
že by obraz "Figurální obraz ženy" skutečně předal žalované výměnou za obraz
"Bolest", a žaloba o jeho vydání tedy nemůže být úspěšná.
K odvolání akad. arch. D. Ž. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.3.2009
č.j. 13 Co 75/2008-55 změnil rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalované uložil, aby vydala akad. arch. D. Ž. obraz "Šašková, rozměr 80x110 cm"
a obraz "Brněnské zátiší, rozměr 65x75 cm"; ve výroku, kterým byla žaloba o
vydání obrazu "Figurální obraz ženy, rozměr 100x70 cm" zamítnuta, rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit akad.
arch. D. Ž. na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 12.115,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Evžena Rašovského a že se akad. arch. D. Ž. ukládá
doplatit České republice "na účet Městského soudu v Brně" na soudním poplatku z
odvolání 2.000,-Kč. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně v
tom, že akad. arch. D. Ž. neprokázal, že by obraz "Figurální obraz ženy" předal
žalované. Ohledně obrazů "Šašková" a "Brněnské zátiší" dovodil, že "důvodem,
pro který si žalovaná obrazy ponechala, byla skutečnost, že jí akad. arch. D.
Ž. dlužil peníze a obrazy měly posloužit jako kompenzace dluhu", že však "ústní
smlouva mezi účastníky ohledně těchto dvou obrazů" není "platně uzavřenou kupní
smlouvou". Odvolací soud přihlédl k tomu, že si akad. arch. D. Ž. v době
"bezplatného pronájmu" půjčoval od žalované peníze, že smlouva o pronájmu
obrazů ze dne 15.2.2005 obsahuje také "zmocnění pro žalovanou jednat o jejich
prodeji" a že žalovaná provozuje mimo jiné "zastavárenskou činnost", a dospěl k
závěru, že obrazy označené ve smlouvě ze dne 15.2.2005 "byly zástavou, nikoliv
bezplatným pronájmem, pro nějž nebyl za dané situace rozumný důvod, a ústní
smlouva ohledně nich uzavřená byla úkonem k uspokojení pohledávek žalované z
půjček tím, že jí tato zástava připadla do vlastnictví". Protože takový úkon
obchází ustanovení § 152 občanského zákoníku, je podle ustanovení § 39
občanského zákoníku neplatný a žalovaná nemohla na jeho základě získat
vlastnictví k obrazům "Šašková" a "Brněnské zátiší".
Po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu akad. arch. D. Ž. dne 1.5.2009 zemřel a
pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18.1.2011 č.j. 52 C
325/2006-74 bylo ve smyslu ustanovení § 107 občanského soudního řádu
rozhodnuto, že v řízení bude na jeho místě pokračováno se žalobkyní, která
nabyla podle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29.10.2010 č.j. 85 D
382/2009-100 jako dědička zůstavitelův majetek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že odvolací
soud učinil závěr o tzv. propadné zástavě a že "takto právně hodnotil
skutečnosti, které žádný z účastníků netvrdil a neprokazoval"; zatímco akad.
arch. D. Ž. tvrdil, že "si žádné peníze nepůjčoval a žalované obrazy půjčil a
ta mu je nevrátila", a nikdy neuváděl, že by "předání obrazů mělo představovat
zajištění pohledávky žalované", žalovaná tvrdila a prokázala, že akad. arch. D.
Ž. peníze půjčovala a při předání poslední částky, kterou lze vyhodnotit jako
doplatek kupní ceny, byla mezi akad. arch. D. Ž. a předsedou představenstva
žalované L. P. uzavřena ústní kupní smlouva. Závěr odvolacího soudu proto nemá
oporu v provedených důkazech. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený
rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12
zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že nelze přihlédnout k podání žalované ze dne
19.4.2011, kterým byly v rozporu s ustanovením § 242 odst.4 o.s.ř. po uplynutí
dovolací lhůty měněny dovolací důvody, se nejprve zabýval otázkou subjektivní a
objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do
dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze
dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání
jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník,
kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto
rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je
výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze
posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v
úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost,
že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma,
kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání
tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření
nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým
rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň
způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon
1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o vydání obrazu
"Figurální obraz ženy, rozměr 100x70 cm", a ve výroku, kterým bylo akad. arch.
D. Ž. uloženo doplatit na soudním poplatku z odvolání 2.000,- Kč. Protože v
tomto směru jednak byla žaloba zamítnuta, jednak bylo rozhodnuto o povinnosti,
která se netýká právní sféry žalované, nevznikla (nemohla vzniknout) žalované
těmito rozhodnutími odvolacího soudu žádná újma na jejích právech a nemůže mít
tedy z objektivního hlediska žádný skutečný zájem na jejich zrušení. K podání
dovolání proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu žalovaná tedy není
oprávněna (subjektivně legitimována), a proto Nejvyšší soud ČR její dovolání v
tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.b) o.s.ř.
odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalované proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího
soudu o věci samé (jímž bylo vyhověno žalobě na vydání věcí) bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o rozsudek, proti kterému je
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, Nejvyšší
soud České republiky přezkoumal napadený měnící rozsudek ve smyslu ustanovení §
242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů žalovaná v tomto směru nezpochybňuje), že
žalovaná uzavřela dne 15.2.2005 s akad. arch. D. Ž. smlouvu označenou jako
"Smlouva o pronájmu obrazů", v níž se strany "dohodly na bezplatném zapůjčení
obrazů do 31.8.2005", označených jako "Šašková, cena obrazu: 28.000,- Kč,
rozměr 80x110 cm", "Bolest, cena obrazu: 25.000,- Kč, rozměr 87x87 cm" a
"Brněnské zátiší, cena obrazu: 22.000,- Kč, rozměr 65x75 cm", a v níž akad.
arch. D. Ž. zmocnil žalovanou "případným jednáním o prodeji obrazů". Obraz
Bolest byl vrácen akad.arch. D. Ž. dne 31.3.2005. Akad. arch. D. Ž. si od
žalované od roku 2005 půjčoval "různé částky"; poté, co půjčky dosáhly celkové
výše 47.000,- Kč, došlo k ústní smlouvě o prodeji obrazů "Šašková" a "Brněnské
zátiší" žalované s tím, že půjčka byla uhrazena z kupní ceny.
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí
odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení
z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 odst.1 občanského zákoníku). Zástavu
lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním
prodejem zástavy (srov. § 165a odst.1 větu první občanského zákoníku),
nestanoví-li zvláštní právní předpisy jiný způsob zpeněžení (srov. § 154
občanského zákoníku).
Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o
schválení dohody o vypořádání dědictví; za podmínek stanovených zákonem může
zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu;
zástavní právo může vzniknout také ze zákona (srov. § 156 odst. 1 občanského
zákoníku). Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky,
kterou zástava zajišťuje (srov. § 156 odst. 2 občanského zákoníku). Ujednání
zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání
jsou neplatná, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky
zástava propadne zástavnímu věřiteli nebo že si ji zástavní věřitel může
ponechat za určenou cenu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak [srov. § 169
písm.e) občanského zákoníku].
Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli,
nestanoví-li zákon jinak (srov. § 157 odst.2 občanského zákoníku); odevzdání
movité věci zástavnímu věřiteli může být nahrazeno jejím předáním do úschovy
nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dlužníka u třetí
osoby, je-li to dohodnuto v zástavní smlouvě (srov. § 157 odst.3 občanského
zákoníku). Má-li však podle zástavní smlouvy vzniknout k movitým věcem zástavní
právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, vzniká
zástavní právo zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České
republiky.
O tzv. propadnou zástavu se - jak vyplývá z výše uvedeného - jedná tehdy,
bylo-li v zástavní smlouvě nebo v dohodě o vypořádání dědictví, na základě
kterých bylo zřízeno zástavní právo, popřípadě v samostatně uzavřené smlouvě
(dohodě) ujednáno, že zajištěná pohledávka nebude uspokojena z výtěžku
zpeněžení zástavy, ale tím, že zástava propadne zástavnímu věřiteli nebo že si
zástavní věřitel ponechá zástavu za (v dohodě nebo smlouvě) určenou cenu;
zvláštní zákon, který by "stanovil jinak" (a připouštěl uspokojení zajištěné
pohledávky prostřednictvím tzv. propadné zástavy), předvídaný v ustanovení §
169 písm. e) občanského zákoníku, dosud nebyl přijat. Propadnutí zástavy
zástavnímu věřiteli nebo ponechání si zástavy zástavním věřitelem za určenou
cenu se uskutečňuje - ve snaze zastřít skutečné (zakázané) právní jednání -
nejrůznějšími "právními cestami"; takovýmto prostředkem bývá též kupní smlouva,
byla-li uzavřena za účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla
uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka
k zástavě (srov. též právní názor uvedený například v rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 5.9.2000 sp. zn. 21 Cdo 2204/99, který byl uveřejněn pod č. 131 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
O tzv. propadnou zástavu jde tedy jen za předpokladu, že vzniklo zástavní právo
k zástavě, která by podle ujednání obsaženého v zástavní smlouvě, dohodě o
vypořádání dědictví nebo v samostatné smlouvě nebo dohodě měla při prodlení
dlužníka se splněním zajištěné pohledávky představovat uspokojení zástavního
věřitele tím, že mu propadne nebo že si ji ponechá za určenou cenu. V
projednávané věci smlouva ze dne 15.2.2005 nepředstavuje podle svého obsahu
zástavní smlouvu, neboť nemá náležitosti uvedené v ustanovení § 156 odst.2
občanského zákoníku, a ani žádaným dalším důkazem nebylo prokázáno, že by akad.
arch. D. Ž. uzavřel se žalovanou smlouvu, kterou by dal žalované do zástavy své
obrazy "Šašková" a "Brněnské zátiší". Protože tyto obrazy nebyly zástavou,
nemůže již z tohoto důvodu být jejich prodej žalované prostředkem, kterým by
byla provedena tzv. propadná zástava. Poskytl-li akad. arch. D. Ž. žalované
tyto obrazy jako výpůjčku (§ 659 občanského zákoníku) s tím, aby mu je žalovaná
vrátila do 31.8.2005 a aby mu případně zprostředkovala nebo jinak obstarala
jejich prodej, přenechávala-li žalovaná poté (od roku 2005) akad. arch. D. Ž.
peníze jako půjčky a dohodli-li se posléze akad. arch. D. Ž. a žalovaná na tom,
že žalovaná obrazy koupí a že z kupní ceny budou uhrazeny její pohledávky z
půjček v celkové výši 47.000,- Kč, nelze takovéto jednání, podle názoru soudů
prokázané provedenými důkazy, právně hodnotit jako tzv. propadnou zástavu nebo
jiný neplatný právní úkon.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není ve výroku, kterým byl
změněn rozsudek soudu prvního stupně, správný; Nejvyšší soud České republiky
jej proto v tomto výroku, jakož i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů
řízení, podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil
a věc v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil
odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu