21 Cdo 2990/2016

21 Cdo 2990/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní

věci žalobců a) D. K. a b) M. K., obou zastoupených JUDr. Jiřím Rakem,

advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova č. 58/31, za účasti Ředitelství

silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4 –

Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupené JUDr. Markem Křížem,

Ph.D., advokátem, se sídlem v Karviné - Fryštátě, Masarykovo náměstí č. 91/28,

o vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C

61/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.

května 2015, č. j. 1 Co 269/2014-131, takto:

Dovolání žalobců se zamítá.

K žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR ze dne 15. 6. 2005 Magistrát města

Frýdku – Místku rozhodl dne 23. 3. 2012, pod č. j. MMFM 35029/2012, o odnětí

vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. 1748/26 - zahrada, o výměře 308

m? v katastrálním území R., obec H. ve prospěch České republiky, s příslušností

hospodařit s majetkem státu pro státní příspěvkovou organizaci Ředitelství

silnic a dálnic ČR, a to pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby „Silnice 1/48

R. – F.-M.“.

Odvolání, které podali proti tomuto rozhodnutí žalobci, Krajský úřad

Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury,

rozhodnutím ze dne 3. 7. 2012, č. j. MSK 92058/2012, zamítl a rozhodnutí

potvrdil. Dospěl k závěru, že vyvlastňovací úřad ve správním řízení postupoval

v souladu se základními zásadami správního řízení, zejména zásadou materiální

pravdy, kdy byl v řízení zjištěn stav věci, o němž nelze mít důvodné

pochybnosti. K námitce odvolatelů (zde žalobců), že „v současné době nelze o

vyvlastnění předmětného pozemku rozhodovat, neboť Krajským soudem v Ostravě

bylo zrušeno rozhodnutí krajského úřadu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí

stavebního úřadu o umístění stavby, pro jejíž realizaci má vyvlastňovaný

pozemek sloužit“, uvedl, že krajský soud sice svým rozsudkem č. j. 22 A

3/2010-78, ze dne 29. 2. 2012, zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 4. 11.

2009, č. j. MSK 180393/2009, kterým v odvolacím řízení potvrdil rozhodnutí

stavebního úřadu ze dne 1. 10. 2007, č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, v současné době

však již krajský úřad o podaných odvoláních znovu rozhodl, a jeho rozhodnutí č.

j. MSK 82001/2012, ze dne 15. 6. 2012, jímž rozhodnutí stavebního úřadu

potvrdil, nabylo právní moci dne 30. 6. 2012.

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 3. 8. 2012 se žalobci domáhali,

aby byl zamítnut návrh vyvlastnitele na vyvlastnění nemovitosti - pozemku parc.

č. 1748/26 - zahrada v katastrálním území R., obec H., o výměře 308 m? a pro

případ, že tomuto nároku nebude vyhověno, aby vyvlastnění bylo provedeno za

náhradu ve výši stanovené znaleckým posudkem vypracovaným oceňovacím ústavem.

Namítali, že žádost vyvlastnitele o vyvlastnění nesplňuje zákonné podmínky, že

územní rozhodnutí pozbylo platnosti v důsledku zrušení rozhodnutí Krajského

úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009,

rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 A 3/2010-78, a

že se správní orgán nedostatečně vypořádal s odůvodněním veřejného zájmu stavby

příjezdové komunikace ke stolárně.

Krajský soud v Ostravě částečným rozsudkem ze dne 21. 5. 2014, č. j. 23 C

61/2012-100, žalobu v části, ve které se žalobci domáhali „zamítnutí žádosti

vyvlastnitele ŘSD ČR o odnětí vlastnického práva žalobců k nemovitosti pozemku

parc. č. 1748/26 v katastrálním území R., a tím nahrazení rozhodnutí Magistrátu

města Frýdku - Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu ze dne 28. 3.

2012, č. j. MMFM 35029/2012, a rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského

kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 3. 7. 2012,

č. j. MSK 92058/2012“, zamítl. Vyšel z toho, že územní rozhodnutí vydané

Magistrátem města Frýdku - Místku, stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra,

ze dne 1. 10. 2007, bylo napadeno odvoláním, o kterém rozhodl Krajský úřad

Moravskoslezského kraje dne 4. 11. 2009, pod č. j. MSK 180393/2009. Toto

rozhodnutí sice zrušil Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č.

j. 22 A 3/2010-78, a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení,

ten však ve věci opětovně rozhodl dne 15. 6. 2012, pod č. j. MSK 82001/2012,

které nabylo právní moci dne 30. 6. 2012, spolu s územním rozhodnutím

Magistrátu města Frýdku - Místku, stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra,

ze dne 1. 10. 2007. Dovodil, že Územní rozhodnutí vydané správním orgánem

prvního stupně dne 1. 10. 2007 jako platný projev vůle tohoto orgánu nebylo

nikdy zrušeno. V důsledku zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu

krajským soudem, pozbylo územní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně

právní moci jako určité zvláštní kvality, kterou následně opět nabylo. Územní

rozhodnutí vydané dne 1. 10. 2007 tak platnosti nepozbylo a dočasný nedostatek

jeho právní moci nemůže vést k závěru o nedostatku veřejného zájmu pro

vyvlastnění, jestliže v době rozhodování Krajského úřadu Moravskoslezského

kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury dne 3. 7. 2012 již

územní rozhodnutí bylo opět v právní moci a způsobilé prokázat realizaci

územního plánu daného územního celku stavbou „Silnice 1/48 R. – F.-M.“. Stavba

je ve veřejném zájmu osob, ať již obyvatel nebo návštěvníků Moravskoslezského

kraje a rovněž konkrétně obyvatel obcí podél Silnice 1/48, přičemž stavba

charakteru liniové stavby si může vyžádat řadu dílčích řešení, které hodnoceny

subjektivně dotčenými vlastníky nemovitostí mohou být vnímána jako řešení,

které nadřazují zájmy jiných individuálních vlastníků nemovitostí nad zájmy

vlastníků dotčených. Veřejný zájem však nelze posuzovat z hlediska jednotlivých

konkrétních vlastníků nemovitostí dotčených realizovanou stavbou, ale jako

zájem osob v určitém území, jimž realizovaná stavba jako celek přinese užitek.

Z obecného hlediska je nezbytné zajistit přístup ke všem nemovitostem dotčeným

stavbou bez ohledu na povahu vlastníka a způsob užívání stavby.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 1

Co 269/2014-131, částečný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Souhlasil se

soudem prvního stupně, že stavba „Silnice 1/48 R. – F.-M.“ je stavbou ve

veřejném zájmu a že je splněna také podmínka přiměřenosti rozsahu vyvlastnění,

i s tím, že se není možno zabývat námitkou ztíženého užívání sousedního pozemku

parc. č. 532/3, neboť tuto námitku bylo možné učinit pouze při prvním ústním

jednání dne 21. 4. 2010, což žalobci neučinili. Požadavek žalobců doplnit

dokazování dalším spisem Magistrátu města Frýdku - Místku, který se týká stavby

SO 129, byl uplatněn v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobci označují za otázky zásadního

právního významu: „Zda lze, aby na základě NEpravomocného a NEvykonatelného (v

dané věci soudem zrušeného) územního rozhodnutí, jež bylo dříve platně vydáno k

tomu oprávněným správním orgánem při splnění zákonem požadovaných náležitostí

pro takové rozhodnutí, započal běh stanovené doby jeho platnosti dle ust. § 92

zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, tj. pro účely umístění stavby, změně

využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování

pozemků, jež stanoví ust. § 93 téhož zákona obecně na dobu 2 roky ode dne

nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu

delší, nejdéle však 5 let?“ (dále též jen „otázka 1“), „Zda lze platnost

vydaného a dosud nepravomocného územního rozhodnutí ztotožňovat s platností již

pravomocného územního rozhodnutí, které již lze po nabytí právní moci, využít

pro účely umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na

území a o dělení nebo scelování pozemků, a dále též jako podklad pro

vyvlastňovací řízení?“ (dále též jen „otázka 2“), „Zda pozbytí první moci

správního rozhodnutí - územního rozhodnutí, např. rozhodnutím soudu, znamená

ztrátu doby jeho platnosti dvou let pro účely umístění stavby, změně využití

území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků, a

současně se též jedná o pozbytí jeho platnosti ve smyslu ust. § 26 odst. 1

vyvlastňovacího zákona?“ (dále též jen „otázka 3“), a „Pokud vyvlastňovací

zákon upravuje v ust. § 26 odst. 1 pozbytí platnosti územního rozhodnutí

vydaného pro účely umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání

stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků, lze za toto pozbytí

platnosti považovat i rozhodnutí soudu, kterým byla zrušena jeho právní

moc?“ (dále též jen „otázka 4“). Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího

soudu zrušil.

Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně

neoprávněné odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního

řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede

dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku

odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné

lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání

přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na

vyřešení otázky podmínek pro rozhodnutí o vyvlastnění podle zákona č. 184/2006

Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, která v

rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena,

přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení

jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání

není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006

Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona

o vyvlastnění), ve znění účinném do 30. 6. 2012 (srov. též Čl. II bod 1 zákona

č. 405/2012 Sb.) [dále jen „zákon o vyvlastnění“] a podle ustanovení Části páté

občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů)

ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného

celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený

podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné

právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a

obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 o. s. ř.) a o nichž podle zákona rozhodují

správní orgány (srov. § 7 odst. 2 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního

orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním

řízení (srov. § 244 odst. 1 o. s. ř.); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o

jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí

správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka

právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje

nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu

správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem

(srov. § 244 odst. 2 o. s. ř.).

Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva

odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu

vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z

občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán -

vyvlastňovací úřad (srov. § 15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí

vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení § 244

odst. 1 o. s. ř. - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby

podané podle ustanovení § 246 o. s. ř.) v občanském soudním řízení způsobem a

za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§ 244 až 250l o.

s. ř.) a v ustanovení § 28 zákona o vyvlastnění.

Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle

Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti

(zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo

rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata

projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo

pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v

tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před

správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným

rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci

pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové

projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci,

dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem

tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky

vázáno, předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v

jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně

uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému)

projednání a rozhodnutí.

V projednávané věci z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění

přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o.

s. ř) bylo (mimo jiné) zjištěno, že k žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR ze

dne 15. 6. 2005 Magistrát města Frýdku – Místku rozhodl dne 23. 3. 2012, pod č.

j. MMFM 35029/2012, o odnětí vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č.

1748/26 - zahrada, o výměře 308 m? v katastrálním území R., obec H. ve prospěch

České republiky, s příslušností hospodařit s majetkem státu pro státní

příspěvkovou organizaci Ředitelství silnic a dálnic ČR, a to pro uskutečnění

veřejně prospěšné stavby „Silnice 1/48 R. – F.-M.“. Odvolání, které podali

proti tomuto rozhodnutí žalobci, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor

územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 3. 7. 2012,

č. j. MSK 92058/2012, zamítl a rozhodnutí potvrdil. Územní rozhodnutí (jež bylo

také podkladem pro vyvlastňovací rozhodnutí) vydané Magistrátem města Frýdku -

Místku, stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, ze dne 1. 10. 2007, bylo

napadeno odvoláním, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského

kraje ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009, zamítnuto a napadené

rozhodnutí bylo potvrzeno. Naposled uvedené rozhodnutí Krajského úřadu

Moravskoslezského kraje Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č.

j. 22 A 3/2010-78, zrušil a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu

řízení. Krajský úřad Moravskoslezského kraje opětovně rozhodl dne 15. 6. 2012,

pod č. j. MSK 82001/2012, a rozhodnutí Magistrátu města Frýdku - Místku,

stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, ze dne 1. 10. 2007, znovu

potvrdil. Obě rozhodnutí (MSK 82001/2012 i SÚ/18/2003/06/Ra) nabyla právní moci

dne 30. 6. 2012.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o vyvlastnění sleduje-li se vyvlastněním

provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území, včetně

umísťování staveb a jejich změn, lze je provést, jen jestliže je v souladu s

cíli a úkoly územního plánování.

Podle ustanovení § 18 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění žádost o zahájení

vyvlastňovacího řízení musí obsahovat kromě náležitostí stanovených zvláštním

právním předpisem zejména doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly

splněny podmínky pro vyvlastnění (§ 3 až 5).

Stavební zákon i ostatní právní předpisy předpokládají, že v případě staveb,

pro které lze vyvlastnit, se nejprve rozhoduje o jejich umístění v územním

řízení. Teprve poté (pokud k žádosti o územní rozhodnutí nebyl předložen

souhlas vlastníka pozemku) je možné vést řízení vyvlastňovací, jehož předmětem

je úplné posouzení podmínek pro vyvlastnění dle § 3 – 5 zákona o vyvlastnění. V

okamžiku podání žádosti o vyvlastnění tudíž musí žadatel disponovat pravomocným

územním rozhodnutím. Pravomocné územní rozhodnutí tak představuje předpoklad

pro následné zahájení vyvlastňovacího řízení (srov. např. odůvodnění rozsudku

Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 As 231/2016 – 40).

Podle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a

stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2012 (dále též jen

„stavební zákon“) územní rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území,

změně stavby a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky ode dne nabytí

právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší.

Podle ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona územní rozhodnutí pozbývá

platnosti, nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební

povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo

zvláštních právních předpisů, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený

účel, nebo bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno anebo byla-li

podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí.

Jak vyplývá z ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

(srov. § 192 odst. 1 stavebního zákona), v právní moci je rozhodnutí, které

bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že podmínka pro vyhovění návrhu na vyvlastnění

spočívající v existenci příslušného územního rozhodnutí je splněna jen tehdy,

je-li potřebné územní rozhodnutí pravomocné dříve, než je o vyvlastnění ve

smyslu zákona č. 184/2006 Sb. kladně rozhodnuto. Zároveň platí, že pravomocné

územní rozhodnutí může být podkladem pro vyvlastnění toliko, byla-li úplná

žádost o vyvlastnění (srov. § 18 zákona o vyvlastnění) podána v době jeho

platnosti (2 roky ode dne nabytí právní moci). Pro posouzení dodržení uvedené

lhůty tak není významné kdy (ve vztahu k příslušnému územnímu rozhodnutí) bylo

o žádosti o vyvlastnění rozhodnuto, ale pouze kdy byla (úplná) žádost o

zahájení vyvlastňovacího řízení podána. Jinak řečeno ve lhůtě 2 roky ode dne

nabytí právní moci příslušného územního rozhodnutí musí být podána žádost o

zahájení vyvlastňovacího řízení, nikoli též o této žádosti kladně rozhodnuto.

Uvedené vztaženo do poměrů projednávané věci znamená, že přezkoumávaným

rozhodnutí o vyvlastnění (ze dne 23. 3. 2012, č. j. MMFM 35029/2012, ve spojení

s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního

plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 3. 7. 2012, č. j. MSK

92058/2012) bylo rozhodnuto v době, kdy rozhodnutí o umístění stavby „Silnice

1/48 R. – F.-M.“ bylo nepochybně v právní moci (ode dne 30. 6. 2012). Vzhledem

k tomu, že žádost o vyvlastnění byla podána dne 15. 6. 2005, je nepochybné, že

se tak stalo dříve, než uplynula lhůta 2 roky ode dne nabytí právní moci

rozhodnutí o umístění stavby, bez ohledu na to, že rozhodnutí o umístění stavby

bylo v právní moci též v době od rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského

kraje ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009, do zrušovacího rozhodnutí

Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 A 3/2010-78. Rozhodující

totiž je – jak výše uvedeno – že žádost o vyvlastnění byla podána dříve, než

uplynula lhůta 2 roky ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby.

Správnost dovoláním napadeného rozsudku nemohou zpochybnit ani další dovolateli

označené otázky. Dovolatelé se mylně domnívají, že pro rozhodování v této věci

má význam skutečnost, že bylo soudem zrušeno rozhodnutí odvolacího orgánu,

kterým bylo odvolání zamítnuto a původní rozhodnutí potvrzeno (rozhodnutí

Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního

řádu a kultury ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009); samotné rozhodnutí o

umístění stavby (Magistrátu města Frýdku – Místku ze dne 1. 10. 2007, č. j. SÚ/

18/2003/06/Ra) zrušovacím rozhodnutím soudu nebylo dotčeno. Zákon o vyvlastnění

(a správně i soudy) vychází z toho, že pro postup podle ustanovení § 26 odst. 1

zákona o vyvlastnění má význam jen případné zrušení nebo ztráta platnosti

územního rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel (srov. §

26 odst. 1 vyvlastňovacího zákona). Navíc by v takovém případě musel

vyvlastňovaný (zde žalobci) podat u vyvlastňovacího úřadu žádost o zrušení

vyvlastnění. V tomto řízení se však žalobci domáhají zamítnutí návrhu

vyvlastnitele na vyvlastnění.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného

dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou

z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a

b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky

dovolání žalobců podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

Protože tímto rozhodnutím se řízení nekončí, bude i o náhradě nákladů

dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně,

popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2017

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu