21 Cdo 3274/2025-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců a) P. R., a b) D. H., proti žalovaným 1) K. K., a 2) R. P., o žalobě pro zmatečnost podané původní žalobkyní M. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2020, č. j. 20 Co 315/2020-116, vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 20 Co 315/2020, o dovolání žalobce a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2025, č. j. 20 Co 315/2020-MOP-75, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2025, č. j. 20 Co 315/2020-MOP-75, se zastavuje. II. Dovolání žalobce a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobce a) je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, ve výši 4 000 Kč.
2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve správném znění: „odvolání a) žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 20 Co 315/2020-MOP-71, se pro opožděnost odmítá“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Obě usnesení (soudu prvního stupně i soudu odvolacího) napadl žalobce a) dovoláním. Spolu s dovoláním podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem. Dále navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost napadených rozhodnutí.
4. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu [§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Žalobce a) však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2025, č. j. 20 Co 315/2020-MOP-75 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
5. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, není přípustné.
6. Podle § 236 odst. o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., dovolání přípustné.
8. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
9. Právě o případ upravený v § 229 odst. 4 o. s. ř. jde v posuzované věci. Potvrdil-li odvolací soud napadeným usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost, není v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné, o čemž byl dovolatel v usnesení odvolacího soudu řádně poučen.
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu. V části, ve které směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve výroku II, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
11. Nejvyšší soud dovolání žalobce a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Žalobce a) sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
13. S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nebylo ani rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků uplatněné v dovolání, neboť osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde nepřichází v úvahu (srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a žalobci a) byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) a § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
15. Žalobce a) v dovolání podal návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolání žalobce a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 5 Co 80/2025-80, odmítnuto a řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2025, č. j. 20 Co 315/2020-MOP-75, zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2026
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu