21 Cdo 3341/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce Frenn Trading B.V. se sídlem Helmond, Aarle-Rixtelseweg č.
14, reg. číslo 16039519, Nizozemí, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou,
advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 13, proti žalovanému GENERAL PLASTIC,
s.r.o. se sídlem v Hoříně č. 5, IČO 62966391, zastoupenému JUDr. Vladimírou
Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám č. 3/3, o
5.000.000,- Kč a o vzájemné žalobě o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy
zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 160/2004,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února
2010 č.j. 30 Co 567/2009-353, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. září
2009 č.j. 4 C 160/2004-336 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku
k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne 13.10.2004 domáhal,
aby mu žalovaný zaplatil 5.000.000,- Kč s tím, že žalobce je oprávněn domáhat
se uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje "budovy č.p. 465 na
pozemku p.č. 37/1 a 37/2, vše zapsané na LV č. 3001 vedeném Katastrálním úřadem
pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Děčín, pro k.ú. Varnsdorf," a z
výtěžku prodeje "budovy č.p. 2055 na pozemku p.č. 5014, vše zapsané na LV č. 86
vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká
Lípa, pro k.ú. Česká Lípa". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle zástavních
smluv, uzavřených mezi Agrobankou Praha, a.s. a společností WETEST, spol. s
r.o. se sídlem v Děčíně II, Benešovská č. 468/1 (nyní ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ, spol.
s r.o. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 66, na jejíž majetek byl
prohlášen konkurs), IČO 47784440, dne 9.12.1993, bylo k uvedeným nemovitostem
zřízeno zástavní právo ve prospěch "všech budoucích pohledávek včetně
příslušenství, které vzniknou zástavnímu věřiteli Agrobance Praha, a.s. vůči
dlužníku WETEST spol. s r.o. ze smluv o úvěru, jejichž předmětem budou
krátkodobé úvěry na zásoby, a to do celkové výše 22.000.000,- Kč", že podle
smlouvy o "kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č. 1051 poskytla
Agrobanka Praha, a.s. společnosti WETEST spol. s r.o. úvěr ve výši 25.000.000,-
Kč s "konečnou splatností" ke dni 15.1.1996 a že v návaznosti na tuto smlouvu o
úvěru bylo dodatky k zástavním smlouvám ze dne 19.1.1995 "sjednáno zástavní
právo na dobu do 31.12.2010". Zajištěná pohledávka, která byla žalobci
postoupena smlouvou ze dne 17.12.2003, dosud nebyla uhrazena; žalobce proto
požaduje její uspokojení ze zástav, které jsou nyní ve vlastnictví žalovaného a
které byly oceněny částkou 5.000.000,- Kč.
Tato žaloba byla zamítnuta pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne
28.6.2006 č.j. 30 Co 252/2006-172, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v
Mělníku ze dne 18.1.2006 č.j. 4 C 160/2004-134; odvolací soud dospěl k závěru,
že zástavní právo (žalobcův nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze
zástavy) se promlčelo dnem 15.1.2000, kdy uplynula promlčecí doba zajištěné
pohledávky (žaloba v této věci byla podána u soudu až dne 13.10.2004) a že tedy
žalovaný vznesl důvodně námitku promlčení.
Žalovaný se vzájemnou žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne
16.11.2004 domáhal, aby bylo určeno, že zástavní právo, zapsané ve prospěch
žalobce váznoucí "na nemovitostech žalovaného, budovy čp. 465 na pozemku p.č.
37/1 a 37/2, vše zapsáno na LV č. 3001 vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký
kraj, katastrální pracoviště Děčín pro katastrální území Varnsdorf, zřízeného
vkladem práva čj. 7V2-339/94 s právními účinky vkladu dne 8.4.1994, a budovy
čp. 2055 na pozemku p.č. 5014, vše zapsáno na LV č. 86 vedeném Katastrálním
úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa pro katastrální
území Česká Lípa, zřízeného vkladem práva čj. V2-124/94 s právními účinky
vkladu dne 26.1.1994, není". Vzájemnou žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce
není zástavním věřitelem pohledávek Agrobanky Praha a.s. v likvidaci,
zajištěných předmětným zástavním právem, neboť nedošlo k jejich platnému
postoupení smlouvou ze dne 17.12.2003 na žalobce, a to z důvodu "jejich
neurčitého označení, resp. označení takových pohledávek v dané smlouvě, jež ke
dni jejího uzavření neexistovaly". Zástavce (obchodní společnost WETEST, spol.
s r.o.), jež uzavřel s Agrobankou Praha a.s., dne 9.12.1993 dvě zástavní
smlouvy, na jejichž základě mělo předmětné zástavní právo vzniknout, nebyl také
k uvedenému okamžiku vlastníkem zástavy. Žalovaný rovněž namítl, že předmětné
zástavní právo je promlčeno.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 18.1.2006 č.j. 4 C 160/2004-134
vzájemnou žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že zástavní smlouvy "byly uzavřeny v
souladu s ustanovením § 151a a násl. tehdy platného občanského zákoníku", neboť
v nich byly "přesně určeny nemovitosti a pohledávka, které se zajištění týkalo"
- "všechny budoucí pohledávky včetně příslušenství, které vzniknou zástavnímu
věřiteli vůči dlužníku WETEST" (podle ustanovení § 151b odst.5 občanského
zákoníku bylo možné zřídit zástavní právo i k zajištění závazku, který vznikne
v budoucnu), že zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 19.1.1995 je
sice promlčena, avšak "nedošlo k promlčení zástavního práva, neboť promlčením
zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká (§ 151f obč. zák.)", a že není ani
rozhodné, zda společnost WETEST byla ke dni vzniku zástavního práva vlastníkem
zastavovaných nemovitostí, neboť "nemovitosti byly odevzdány zástavnímu
věřiteli" a v pochybnostech platí, že "je přijal v dobré víře, že zástavce je
oprávněn věc zastavit".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.6.2006 č.j. 30
Co 252/2006-172 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o
vzájemné žalobě, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že
pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 19.11.1995 (správně 19.1.1995) č. 1051 se
stala splatnou dnem 15.1.1996 a že čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obchodního
zákoníku) uplynula dnem 15.1.2000, neboť v jejím průběhu nedošlo k jejímu
stavení ve smyslu ustanovení § 402 obchodního zákoníku. Protože obecná
promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy vzniklo právo na
uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (§ 101 občanského zákoníku), je
zřejmé, že zástavní právo (žalobcův nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze
zástavy) se promlčelo dnem 15.1.2000, kdy uplynula promlčecí doba zajištěné
pohledávky; žaloba v této věci byla podána u soudu až dne 13.10.2004. Vzhledem
k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení důvodně, nemá žalobce právo, aby
zajištěná pohledávka byla uspokojena ze zastavených nemovitostí. Samotné
rozhodnutí soudu prvního stupně o vzájemné žalobě označil odvolací soud za
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Okresní soud v Mělníku poté rozsudkem ze dne 28.3.2008 č.j. 4 C 160/2004-221
vzájemnou žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na
náhradě nákladů řízení 492.891,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry
Kolaříkové. Uzavřel, že obě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9.12.1993
uzavřené mezi Agrobankou Praha a.s. jako zástavním věřitelem a obchodní
společností WETEST, spol. s r.o. jako zástavcem "byly uzavřeny v souladu s
ustanovením § 151a a násl. tehdy platného občanského zákoníku", neboť v nich
byly přesně "určeny nemovitosti a také pohledávka, které se zajištění týkalo".
Protože byly následně uzavřeny jejich dodatky ze dne 19.1.1995, jimiž byla
změněna doba trvání zástavního práva do 31.12.2010, "zástavní právo žalobce k
předmětným nemovitostem žalovaného tedy i nadále trvá".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.9.2008 č.j. 30
Co 297/2008-265 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že se nezabýval námitkou žalovaného,
podle níž "na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2003
pohledávky zajištěné zástavním právem vůbec nepřešly, a uložil mu, aby se v
dalším řízení jako předběžnou zabýval otázkou, zda "došlo k uzavření platné
smlouvy o postoupení pohledávky, zajištěné předmětným zástavním právem, a to
jak z hlediska ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku, tak i z hlediska
obecných zákonných podmínek platnosti právního úkonu dle § 37 a násl.
občanského zákoníku", když "zástavní právo je právem akcesorickým, je odvislé
od zajištěné pohledávky a kdyby nedošlo k platnému postoupení pohledávky,
nemohlo by zástavní právo na žalobce přejít".
Okresní soud v Mělníku poté rozsudkem ze dne 30.9.2009 č.j. 4 C 160/2004-336
určil, že "zástavní právo, zapsané ve prospěch žalobce váznoucí na
nemovitostech žalovaného budově č.p. 465 na pozemcích p.č. 37/1 a 37/2, vše
zapsáno na LV č. 3001 pro k.ú. a obec Varnsdorf, vedeném Katastrálním úřadem
pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Děčín a budově č.p. 2055 na pozemku
p.č. 5014, zapsané na LV č. 86 pro k.ú. a obec Česká Lípa u Katastrálního úřadu
pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa, neexistuje", a rozhodl,
že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 626.504,50
Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Kolaříkové. Z výsledků dokazování dovodil,
že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2003, uzavřená mezi Agrobankou
Praha a.s. v likvidaci jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, je
neurčitá, "pokud se jedná o označení dlužníka, který je ve smlouvě označen jako
WETEST s.r.o. nyní ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ s.r.o., přičemž v době uzavření této
smlouvy již tento dlužník nebyl nositelem závazků z úvěrových smluv v této
smlouvě uvedených"; předmětem smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003
"tak byla neexistující pohledávka". Protože "v řízení nebylo prokázáno, že by
došlo k platnému postoupení pohledávek, které byly zajištěny předmětným
zástavním právem, nemohlo zástavní právo jako právo akcesorické, odvislé od
zajištěné pohledávky, na žalobce přejít".
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.2.2010 č.j. 30 Co
567/2009-353 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vzájemnou žalobu
zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
řízení před soudem prvního stupně 547.922,- Kč k rukám advokátky JUDr.
Vladimíry Kolaříkové, a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení před soudem prvního stupně 92.619,- Kč a na náhradě nákladů
odvolacího řízení 12.360,- Kč, vše k rukám advokáta prof. JUDr. Miroslava
Běliny. Dovodil nejprve, že na žalovaným požadovaném určení je naléhavý právní
zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř., že "s ohledem na datum uzavření
zástavních smluv je třeba otázku vzniku a existence sporného zástavního práva
posuzovat podle občanského zákoníku ve znění účinném v době uzavření smlouvy,
resp. ve znění do účinnosti zákona č. 367/2000 Sb., tj. do 31.12.2000" a že
okolnost, že dodatky obou zástavních smluv ze dne 19.1.1995 nebyly "zapsány do
katastru nemovitostí" není z hlediska existence zástavního práva významná,
neboť dodatky se netýkaly "vzniku, ale jen časového omezení zástavního práva".
Na základě dosud provedených důkazů dovodil, že "došlo k promlčení pohledávky
na zaplacení částky 5.000.000,- Kč i k promlčení předmětného zástavního práva",
čímž bylo zástavní právo jen "oslabeno nemožností jeho uplatnění, na trvání
zástavního práva to nic nemění", neboť promlčením zajištěné pohledávky zástavní
právo nezaniká. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003 - oproti
názoru soudu prvního stupně - považoval odvolací soud za platnou, když
"převáděná" pohledávka byla "jednoznačně určena jak pokud jde o předmět plnění,
tak osobu dlužníka i právní důvod a nebylo ji možno zaměnit s jinou
pohledávkou", aniž by bylo rozhodující, že původní dlužník (označený jako
dlužník ve smlouvě o postoupení pohledávky) ještě před jejím uzavřením převedl
smlouvou o prodeji podniku tyto své závazky na jiný subjekt. Podmínky pro
postoupení pohledávky vyplývající z ustanovení § 524 odst. 1 občanského
zákoníku byly splněny a její promlčení postoupení nebrání. V důsledku
postoupení zástavním právem zajištěné pohledávky na žalobce došlo i k přechodu
zástavního práva (akcesorietu zástavního práva třeba chápat ve vztahu k
zajištěné pohledávce a nikoliv k osobě dlužníka). Žalobce je proto zástavním
věřitelem ohledně předmětného zástavního práva, žalovaný je zástavním dlužníkem
(vlastníkem zástavy) a doba, na kterou bylo zástavní právo zřízeno, dosud
neuplynula.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že
předmětné zástavní právo je promlčeno, a zdůrazňuje, že "při současné právní
úpravě nemůže sám (tj. bez aktivní součinnosti zástavního věřitele) dosáhnout
výmazu promlčených zástavních práv z příslušných katastrů nemovitostí".
Žalovaný dále odvolacímu soudu vytýká, že řešil toliko otázku, zda je žalobce
zástavním věřitelem, tedy zda se stal věřitelem zajišťované pohledávky na
základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003, aniž by zohlednil
pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009 č.j. 9 Cmo
60/2009-311, kterým bylo rozhodnuto o žalobě žalobce vůči právnímu předchůdci
žalovaného o zaplacení pohledávky, jež na něj měla být smlouvou o postoupení
pohledávky ze dne 17.12.2003 převedena, se závěrem, že s ohledem na obsah
vymezení postupované pohledávky ve smlouvě co do označení dlužníka, jenž (již)
však v té době dlužníkem nebyl, "postupitel postupoval pohledávku, kterou v té
době již neměl" tudíž se žalobce věřitelem takové pohledávky nestal a není ve
sporu aktivně legitimován; odvolací soud "toto a další autoritativní rozhodnutí
soudů vydaná ve sporech mezi žalobcem a dovolatelem (příp. jeho právním
předchůdcem) nepovažoval, v rozporu s ustanovením § 159a odst. 4 o.s.ř., za
závazná". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že "neplatí rovnítko mezi
závěrem o promlčení zástavního práva a jeho neexistencí". Promlčení zástavního
práva, jako každého jiného práva, při účinném uplatnění námitky promlčení,
znamená toliko jeho oslabení o nárok; samo toto právo však nadále trvá. Ve
vztahu k namítané neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003
uvedl, že je nerozhodné ve vztahu k dlužníku, zda k postoupení pohledávky
skutečně došlo, neboť otázku platnosti takového postoupení lze řešit jen ve
sporu mezi postupitelem a postupníkem a žalovaný se nemůže dovolávat
neplatnosti uvedené smlouvy o postoupení pohledávky. Navíc, postupník (žalobce)
i postupitel opakovaně "společně deklarovali vzájemnou vázanost předmětnou
cessí". Ohledně pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009
č.j. 9 Cmo 60/2009-311 žalobce namítl, že žalovaný nebyl účastníkem daného
řízení; proto tento rozsudek není "ve vztahu k dovolateli právně závazný".
Dovolání považuje za "neúčelné zatěžování" dovolacího soudu "bezpředmětným
podáním". Dovolací soud již v dané věci "konstatoval promlčení předmětné
pohledávky, a tudíž nemožnost žalobce uspokojit se prodejem zastavených
předmětných nemovitostí, byť zástavní právo je dohodou účastníků zřízeno do
31.12.2010". Žalobce proto nemůže "ohrozit" vlastnické právo žalovaného k
zastaveným nemovitostem a navíc "příslušný katastrální úřad záznamem vymaže k
1.1.2011".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu ve
smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy mimo jiné zjištěno
(správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že smlouvou o
"kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č. 1051 se Agrobanka Praha a.s.
zavázala poskytnout obchodní společnosti WETEST, spol. s r.o. úvěr do výše
25.000.000,- Kč a že tento úvěr byl poskytnut a nebyl splacen. Pohledávka z
úvěru věřitele byla zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech a
stala se splatnou dnem 15.1.1996. Dodatky ze dne 19.1.1995 byla sjednána změna
doby trvání zástavního práva na dobu do 31.12.2010. Žalovaný je vlastníkem
předmětných nemovitostí na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 5.6.2000 (s
právními účinky vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru
nemovitostí dne 12.1.2004 a 13.1.2004). Zástavní věřitel (Agrobanka Praha a.s.
v likvidaci) jako postupitel uzavřel dne 17.12.2003 se žalobcem jako
postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které mu, mimo jiné,
postoupil i pohledávku s příslušenstvím, "kterou má za dlužníkem WETEST, spol.
s r.o. nyní ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ, spol. s r.o., IČO: 47784440, se sídlem Praha 1,
Václavské náměstí 66, vzniklou na základě Smluv o úvěru reg.č. 1051 ze dne
19.1.1995". Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11.4.2008 č.j.
18 Cm 75/2000-264 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22.1.2009 č.j. 18 Cm
75/2000-299 a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009
č.j. 9 Cmo 60/2009-311, vydaném ve sporu mezi žalobcem a společnostmi GENERAL
PLASTIC a.s., IČO 25061364 a WETEST pneu, spol. s r.o., IČO 41329350, byla
zamítnuta žaloba žalobce o zaplacení úvěru poskytnutého obchodní společnosti
WETEST, spol. s r.o. ze strany Agrobanky Praha a.s. na základě (odlišné)
úvěrové smlouvy č. 1149/95-824 ze dne 19.5.1995, kdy tato pohledávka byla
rovněž předmětem téže smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003, jako
pohledávka na základě smlouvy o "kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č.
1051 a to se závěrem, že v době jejího uzavření obchodní společnost WETEST,
spol. s r.o. již nebyla dlužníkem věřitele (v důsledku uzavřené smlouvy o
prodeji části podniku ze dne 30.6.1997, jíž tento svůj závazek převedla na
společnost GENERAL PLASTIC a.s., IČO 25061364); proto postupitel postupoval
pohledávku, jež "neexistovala a věřitelem takové pohledávky nebyl".
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28.6.2008 č.j. 30 Co 252/2006-172 nabyl
právní moci v rozsahu, v němž změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne
18.1.2006 č.j. 4 C 160/2004-134 tak, že byla zamítnuta žaloba žalobce vůči
žalovanému o zaplacení 5.000.000,- Kč s tím, že žalobce je oprávněn se domáhat
uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje předmětné zástavy z důvodu,
že předmětné zástavní právo (žalobcův nárok na uspokojení zajištěné pohledávky
ze zástavy) je promlčeno dnem 15.1.2000. Tento pravomocný rozsudek, vydaný v
témže řízení mezi stejnými účastníky, je pro účastníky a soudy (včetně
dovolacího soudu) závazný (§ 159a odst. 1, 4 o.s.ř.), a to i v závěru o
promlčení předmětného zástavního práva.
S názorem odvolacího soudu, podle kterého není z hlediska práva zástavního
dlužníka domoci se určení, že tu zástavní právo není, právně významnou
okolnost, že zástavní právo je promlčeno a zástavní dlužník se účinně tohoto
promlčení dovolal, nelze souhlasit. Podle judikatury soudů se zástavní dlužník
může úspěšně domáhat ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. určení, že tu
zástavní právo není, dovolal-li se důvodně promlčení zástavního práva a je-li
na takovém určení naléhavý právní zájem (srov. též právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 2185/2009).
Dovolal-li se tedy žalovaný promlčení předmětných zástavních práv a byl-li
prokázán naléhavý právní zájem na takovém určení, byly splněny předpoklady pro
vyhovění vzájemné žalobě žalovaného.
S odvolacím soudem nelze souhlasit ani v tom, že "s ohledem na datum uzavření
zástavních smluv je třeba otázku vzniku a existence sporného zástavního práva
posuzovat podle občanského zákoníku ve znění účinném v době uzavření smlouvy,
resp. ve znění do účinnosti zákona č. 367/2000 Sb., tj. do 31.12.2000". Zde
totiž není významný okamžik uzavření zástavní smlouvy, ale (až) okamžik vzniku
práva na uspokojení zástavním právem zajištěné pohledávky ze zástavy. Jak již
bylo přitom - pro poměry dané věci - vyloženo v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze
dne 24.1.2008 sp. zn. 21 Cdo 687/2007, s ohledem na to, že pohledávka ze
smlouvy o "kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č. 1051, která byla
zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech, se stala splatnou dnem
15.1.1996, vzniklo právo na uspokojení této pohledávky ze zástavy v době do
31.8.1998. Proto se toto právo na uspokojení ze zástavy řídí i v současné době
ustanovením § 151f občanského zákoníku a dalšími právními předpisy ve znění
účinném do 31.8.1998 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000
sp. zn. 21 Cdo 2525/99, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Odvolacímu soudu lze ovšem přisvědčit v tom, že žalobce má ohledně předmětného
zástavního práva postavení zástavního věřitele na základě smlouvy o postoupení
pohledávky ze dne 17.12.2003. Podle již ustálené judikatury soudů nemůže být ve
vztahu mezi postupníkem a dlužníkem významná otázka platnosti postoupení
pohledávky, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k
postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná; právní
skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je
oznámení postupitele dlužníkovi, aniž by bylo podstatné, zda ve skutečnosti k
cessi platně či vůbec došlo. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky
- týkající se osoby oprávněné přijmout plnění - i tehdy, jestliže k cessi vůbec
nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná (srov. též právní názor vyjádřený
v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, který
byl uveřejněn pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010).
Z hlediska této úvahy proto bylo nadbytečné zabývat se v poměrech dané věci
(kdy nejde o spor mezi postupitelem a postupníkem, v němž by bylo možné výlučně
řešit otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo
platné) otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003
(jakkoliv ji dle názoru dovolacího soudu odvolací soud vyřešil správně).
Postačovalo zde zjištění, zda Agrobanka Praha a.s. (postupitel) oznámil
(notifikoval) dlužníku, že pohledávku postoupil žalobci (postupníkovi). Žalobce
tedy právem zdůrazňuje, že "postupník (žalobce) i postupitel opakovaně společně
deklarovali vzájemnou vázanost předmětnou cessí", jakož i oznámení postupitele
o postoupení pohledávky ze dne 16.1.2004. K uvedenému je třeba též dodat, že
pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.4.2008 č.j. 18 Cm
75/2000-264 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22.1.2009 č.j. 18 Cm
75/2000-299 a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009
č.j. 9 Cmo 60/2009-311 nemá účinky závaznosti ve smyslu § 159a odst. 1, 4
o.s.ř. pro poměry dané věci, neboť byl vydán ve vztahu jiných účastníků a za
situace, kdy v uvedeném řízení žalovaná společnost GENERAL PLASTIC a.s., IČO
25061364, v době vydání rozhodnutí (již) nebyla dlužníkem zajištěné pohledávky;
proto žalovaný ve vztahu k účinkům právní moci citovaného rozsudku nemá ohledně
něj ani postavení "právního nástupce účastníka řízení".
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil.
Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušen rozsudek odvolacího soudu,
platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky
i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Mělníku)
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu