21 Cdo 3356/2024-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Na okraji č. 439/44, proti žalovaným 1) Dražební společnosti MORAVA s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Dlouhá č. 4433, IČO 26275953, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze, Václavská č. 316/12, 2) JUDr. Lukáši Holému, se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, IČO 73629669, zastoupenému JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Přístavní č. 321/14, a 3) Institutu správy pohledávek SE, evropské společnosti, se sídlem v Kroměříži, Kojetínská č. 3881/84, IČO 29275806, o neplatnost dražby, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 26 C 165/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. srpna 2024, č. j. 58 Co 175/2024-264, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 14. 8. 2024, č. j. 58 Co 175/2024-264, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 6. 2024, č. j. 26 C 165/2022-242, ve výroku, jímž tento soud zastavil dovolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek, a ve
výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dovodil, že žalobce podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. 8. 2023, č. j. 58 Co 58/2023-205, ve věci neplatnosti dražby, že usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 10. 2023, č. j. 26 C 165/2022-218, byl vyzván, aby zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč na bankovní účet č. XY, variabilní symbol 2611016522, že žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, a že usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14.
11. 2023, č. j. 26 C 165/2022-225, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 17. 4. 2024, č. j. 58 Co 237/2023-234, bylo rozhodnuto, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává, rozhodnutí nabylo právní moci 13. 5. 2024. Žalobce byl následně usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 5. 2024, č. j. 26 C 165/2022-239, opětovně vyzván, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč na bankovní účet č. XY, variabilní symbol 2611016522, zároveň byl poučen o důsledcích nezaplacení soudního poplatku.
Usnesení bylo zástupci žalobce doručeno dne 28. 5. 2024. Ve stanovené lhůtě nebyl soudní poplatek zaplacen, proto bylo dovolací řízení zastaveno. Žalobce podal dovolání rovněž ve věci Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 35 C 12/2023, v této věci byl uvedeným soudem vyzván usnesením ze dne 12. 2. 2024 a opětovně usnesením ze dne 13. 5. 2024, aby zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč na bankovní účet č. XY, variabilní symbol 3511001223, platby žalobce ve výši 10 000 Kč a 4 000 Kč na účet soudních poplatků uhrazeny byly, ale ke sp. zn. 35 C 12/2023 (dne 27.
5. 2024 ve výši 4 000 Kč a dne 24. 5. 2024 ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem č. 3511001223).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena, „zda je po právu zastaveno dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za situace, kdy žalobce uhradil soudní poplatek pod variabilním symbolem 3511001223, který byl přiřazen k jinému dovolacímu řízení žalobce u téhož soudu, za situace, kdy ve věci sp. zn. 26 C 165/2022 žalobce platební instrukce k úhradě soudního poplatku neobdržel“.
3. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
5. V posuzovaném případě žalobce v dovolání nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolání žalobce je založeno na výhradách proti správnosti zjištění skutkového stavu odvolacím soudem (že žalobce byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve věci pod sp. zn. 26 C 165/2022, že tato výzva mu byla doručena dne 28. 5. 2024 a že tento soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen), podstatou jeho dovolacích námitek je nesouhlas s tím, k jakým důkazům odvolací soud přihlédl, jak tyto důkazy hodnotil a jaký závěr o skutkovém stavu na základě tohoto hodnocení učinil.
Namítá-li žalobce, že „platební instrukce k úhradě soudního poplatku ve věci sp. zn. 26 C 165/2022 nebyla žalobci doručena, že ji neobdržel“ a že “uhradil soudní poplatek pod variabilním symbolem 3511001223, který byl ovšem přiřazen k jinému dovolacímu řízení žalobce u téhož soudu“, činí z provedených důkazů vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje i své vlastní a od odvolacího
soudu odlišné právní posouzení věci. Jde tak o námitky, jimiž žalobce uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. 6. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). 7. Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 8. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu