21 Cdo 3358/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce Bc. L. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované České
republice – Ú. p. v O., o 46.017,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod
sp. zn. 23 C 153/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 30. listopadu 2006 č.j. 8 Co 532/2006-69, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou dne 17.3.2005 u Okresního soudu v Ostravě domáhal,
aby mu žalovaná zaplatila 46.017,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se
žalovanou uzavřel dne 17.5.2004 \"dohodu o úhradě nákladů na odbornou praxi
absolventa školy\", podle které se zavázal zabezpečit přiměřenou odbornou praxi
po dobu 9 měsíců uchazeči o zaměstnání L. D. a podle které se žalovaná zavázala
zaplatit žalobci \"dotaci na část prokazatelně vzniklých mzdových nákladů
spojených se zabezpečením odborné praxe absolventa po dobu 9 měsíců maximálně
ve výši 6.000,- Kč za měsíc, tedy celkem 54.000,- Kč\", a že se žalovanou
uzavřel dne 31.5.2004 \"dohodu o zřízení společensky účelného pracovního místa
- úhrada mzdových nákladů\", podle které se zavázal zřídit a zachovat pro
uchazeče M. B. společensky účelné místo a přijmout ho do pracovního poměru na
dobu neurčitou od 1.6.2004 za hrubou měsíční mzdu ve výši 7.700,- Kč měsíčně a
podle které se žalovaná zavázala zaplatit žalobci \"dotaci na část prokazatelně
vzniklých mzdových nákladů po dobu 9 měsíců maximálně ve výši 7.500,- Kč za
měsíc\". Pracovní poměry skončily dohodou u L. D. ke dni 6.9.2004 a u M. B. ke
dni 14.10.2004. Žalovaná je povinna poskytnout žalobci \"dotaci\" v případě
mzdy L. D. ve výši 9.328,- Kč a M. B. ve výši 36.689,- Kč, odmítá však žalobci
částky vyplatit s odůvodněním, že nesplnil dohodami převzaté povinnosti.
Okresní soud v Ostravě k projednání věci samé nařídil jednání na den 21.3.2006,
které odročil \"za účelem připojení trest. spisu a opětovného předvolání žalobce
\" na den 4.5.2006; zástupkyně žalobce advokátka, která byla při jednání
přítomna, \"vzala\" termín odročeného jednání \"na vědomí\" a žalobce byl k
odročenému jednání předvolán prostřednictvím držitele poštovní licence (podle
doručenky mu předvolání bylo doručeno dne 29.3.2006). Podáním ze dne 19.4.2006,
které došlo soudu prvního stupně dne 20.4.2006, advokátka Mgr. G. N. požádala o
omluvu své neúčasti při jednání dne 4.5.2006 s tím, že odjíždí na dovolenou v
zahraničí a že \"její přesný termín jí do dnešního dne nebyl znám\", a o
odročení jednání \"na pozdější termín\", neboť \"jednání je pro jejího klienta
velmi důležité a pro složitost nesouhlasí se substitucí\". Poté, co soud
prvního stupně sdělil advokátce, že její žádosti o odročení jednání nevyhovuje,
zástupkyně žalobce podáními ze dne 28.4.2006 znovu požádala o odročení jednání
s tím, že \"zájezd na zahraniční dovolenou si zakoupila dne 20.4.2006 až po
jednání dne 21.3.2006, při němž vzala termín odročeného jednání na vědomí\", a
že nemá možnost \"substituce\"; přípisem ze dne 2.5.2006 soud prvního stupně
sdělil, že žádosti o odročení jednání nevyhovuje. Podáním ze dne 3.5.2006,
které bylo posláno faxem dne 3.5.2006 a podáno u soudu prvního stupně dne
4.5.2006, sděluje \"za advokátní kancelář K. M.\", že advokátka je od 2.5.2006
na dovolené v zahraničí a že \"dnešního dne se dostavil do advokátní kanceláře
žalobce a předložil mi doklad o své pracovní neschopnosti od 2.5.2006 s tím, že
mne současně požádal, abych tuto skutečnost oznámila soudu a znovu požádala o
odročení jednání, čímž tak činím\"; k podání byla připojena fotokopie
\"potvrzení pracovní neschopnosti\" vystavené pro žalobce dne 2.5.2006 MUDr. J.
F.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4.5.2006 č.j. 23 C 153/2005-46 rozhodl,
že \"žaloba se zamítá\" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Věc projednal při jednání v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupkyně
advokátky s odůvodněním, že \"omluva právní zástupkyně žalobce z důvodu čerpání
dovolené last minute\" je nedůvodná a že podle potvrzení o pracovní
neschopnosti se u žalobce jedná o \"chřipku s jinými projevy\" a u žalobce,
který \"se odmítá k soudu dostavit bez své právní zástupkyně\", jde o postup
\"ryze účelový\", neboť \"jeho zdravotní stav není natolik vážný\". Ve věci
samé soud prvního stupně dovodil, že žalobce porušil své povinnosti, k nimž se
zavázal podle \"dohody o úhradě nákladů na odbornou praxi absolventa škody\" ze
dne 17.5.2004 a podle \"dohody o zřízení společensky účelného pracovního místa
- úhrada mzdových nákladů\", a že mu proto požadované plnění nenáleží.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30.11.2006 č.j. 8 Co
532/2006-69 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že \"žaloba na zaplacení
částky 46.017,- Kč se zamítá\" a že \"žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení. Odvolací soud nejprve neshledal žalobcovu \"omluvu\"
důvodnou, neboť z ní \"nebylo zřejmé, že se nemohl dostavit k jednání před
okresním soudem\", a \"omluvu právní zástupkyně\" označil za \"zcela
bezdůvodnou, když se jednalo o zájezd, který právní zástupkyně realizovala na
tzv. last minute\". Ve věci samé se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom,
že žalobce porušil dohody uzavřené se žalovanou a že proto nemá na požadované
plnění právo. Rozsudek soudu prvního stupně změnil \"pouze z důvodů formálních
a s ohledem na požadavek určitosti výroku\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že poté,
co soud prvního stupně nevyhověl žádosti jeho zástupkyně o odročení jednání
nařízeného na den 4.5.2006, byl \"připraven se tohoto jednání zúčastnit i bez
své právní zástupkyně\", když \"na něm mělo dojít k vyvrácení argumentace
žalované a současně měly být navrhnuty důkazy k podpoře jeho tvrzení\". Žalobce
však \"nečekaně onemocněl a ode dne 2.5.2006 byl v pracovní neschopnosti\";
neprodleně proto požádal o odročení jednání, neboť v důsledku svého zdravotního
stavu nebyl schopen si zajistit své \"nové právní zástoupení\" a zřejmě nový
zástupce by stejně nebyl schopen se do dne jednání \"s celou kauzou podrobně
seznámit\". Žalobce dovozuje, že k jednání na 4.5.2006 se řádně omluvil a z
důležitého důvodu požádal o odročení jednání a že postupem soudu mu byla odňata
možnost jednání před soudem, neboť nemohl realizovat procesní práva, která mu
poskytuje občanský soudní řád. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil
rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez
nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. je mimo jiných hledisek
založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem
soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti
významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně (diformně),
takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů
těchto rozsudků odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní
posouzení, které nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen
takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v
právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle
ustanovení § 219 o.s.ř. nebo zda postupoval podle ustanovení § 219a o.s.ř.,
popřípadě podle ustanovení § 220 o.s.ř., a jak z tohoto pohledu formuloval
výrok svého rozsudku, není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti
dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou
rozsudků (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon
931/97, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1999, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 20
Cdo 1760/98, které bylo uveřejněno pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, roč.
2000).
V projednávané věci odvolací soud svým rozsudkem ze dne 30.11.2006 č.j. 8 Co
532/2006-69 změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4.5.2006 č.j. 23 C
153/2005-46 jen \"z důvodů formálních a s ohledem na požadavek určitosti výroku
\". Při vymezení práv a povinností účastníků dospěl odvolací soud ke shodnému
závěru jako soud prvního stupně, že žalobce nemá na požadované plnění právo. Z
hlediska přípustnosti dovolání je proto třeba pokládat rozsudek odvolacího
soudu za rozhodnutí, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé
potvrzen.
Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. žalobcovo dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání žalobce tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník
k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc
projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z
obsahu spisu a z provedených důkazů.
V nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout - jak
vyplývá z ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. - jen tehdy, byl-li účastník, který se
nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v
jeho osobě) o odročení jednání (dalšího jednání). Po účastníku, který se hodlá
k jednání soudu včas dostavit, totiž nelze spravedlivě požadovat, aby musel
strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane
překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka
nebo jiná okolnost současně musí představovat \"důležitý důvod\"; příčina toho,
proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí
s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem
nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci
za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající
objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak
zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující
odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může
požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.
považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně
(nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní
indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost
účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji
lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům
účastníka (jeho zástupce) - za důležitou. Důležitým důvodem ve smyslu
ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. proto je podle judikatury soudů také nemoc
účastníka řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2001
sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, které bylo uveřejněno pod č. 124 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2001).
Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však
nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když
účastník řízení uvádí - obecně vzato - důvod jinak způsobilý vést k závěru o
odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod
akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem
ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím
především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů
s tím spojené.
V projednávané věci je nepochybné, že nemoc žalobce by bylo možné pokládat za
důležitý důvod, pro který soud nařízené jednání (další jednání) odročí. Soud
prvního stupně dne 4.5.2006 ovšem věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti
žalobce - jak vyplývá z obsahu spisu a odůvodnění jeho rozsudku - nikoliv
proto, že by sdělení o žalobcově zdravotním stavu nebral v úvahu, ale z důvodu,
že postup žalobce, který se promítl do podání ze dne 3.5.2006, které učinila
\"za advokátní kancelář K. M.\", pokládal za procesní obstrukci, mající původ v
tom, že opakovaně nevyhověl jeho zástupkyni advokátce na odročení dalšího
jednání nařízeného na den 4.5.2006, které požadovala jen proto, že po
předvolání k jednání si zakoupila zájezd do zahraničí a že z tohoto důvodu
hodlala nařízené jednání zmařit.
Závěr o tom, že žalobcova žádost o odročení dalšího jednání, nařízeného na den
4.5.2006, byť byla podložena lékařským vysvědčením, představovala procesní
obstrukci (podle soudu prvního stupně šlo u žalobce o postup \"ryze účelový\" a
\"jeho zdravotní stav není natolik vážný\"), žalobce ve svém dovolání
nezpochybňuje. Rozsudek odvolacího soudu proto z hlediska žalobcem uplatněných
dovolacích důvodů nemůže mít - vzhledem k tomu, že, jak výše uvedeno, je
dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněnými
dovolacími důvody a že při úvaze, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní
právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v
dovolání označil - po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalobce proti
rozsudku odvolacího soudu proto není přípustné ani podle ustanovení § 237
odst.1 písm.c) o.s.ř.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné,
Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle
ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých
nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu