21 Cdo 336/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému K. K., zastoupenému advokátkou, pro 9.379,- Kč prodejem movitých věcí povinného, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. května 2001 č.j. 23 E 112/2001-4, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 Nc 11/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2004 č.j. 21 Co 102/2004-25, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 11.5.2001 č.j. 23 E 112/2001-4 nařídil podle \"platebního výměru V. z. p. ČR, Okresní pojišťovny v P. ze dne 30.10.2000 č.j. 4240001335 a ze dne 30.10.2000 č.j. 2140001334\" k uspokojení pohledávek oprávněné ve výši 4.056,- Kč a 5.323,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
Povinný zaslal Okresnímu soudu v Příbrami podání ze dne 22.11.2003 (soudu doručené dne 24.11.2003) označené jako \"žaloba pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. d), písm. f) a písm. g) o.s.ř. ve věci usnesení OS Příbram č. 23 E 112/2001-4\". Uvedl v něm mimo jiné, že \"byl vyloučen z práva veřejného projednání věcí, z osobní účasti\", že mu bylo \"znemožněno projednání důkazů svědčících proti neoprávněnému nároku žalované\", že věc byla \"jako věc bagatelní svěřena soudnímu tajemníkovi, který o ní rozhodl bez důkazního řízení, bez znalosti skutečného stavu věci\", a že \"proto na základě ustanovení § 229 odst. F požaduje zavedení obvyklého soudního řízení před senátem či samosoudcem OS v Příbrami\".
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 22.1.2004 č.j. 15 Nc 11/2003-15 - poté, co usnesením ze dne 26.11.2003 č.j. 15 Nc 11/2003-2 a usnesením ze dne 6.1.2004 č.j. 15 Nc 11/2003-12 povinného vyzval, aby ve lhůtě 10 a 7 dnů od doručení těchto usnesení odstranil vady svého podání, a to způsobem, který v usneseních blíže označil, a upozornil ho, že podání bude odmítnuto, nebude-li ve stanovené lhůtě řádně doplněno - \"podání ze dne 24.11.2003\" podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že přes výzvy povinný vady podání neodstranil, neboť nebyly uvedeny srozumitelné důvody podání a nebylo přesně označeno rozhodnutí, proti kterému je žaloba pro zmatečnost podávána, a že je proto žaloba \"neprojednatelná\".
K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2004 č.j. 21 Co 102/2004-25 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podání povinného \"ze dne 24.11.2003\" doplněné 9.12.2003 a 22.1.2004 muselo být odmítnuto, neboť nebylo požadovaným způsobem doplněno a není stále způsobilé být předmětem soudního řízení. Dále uvedl, že podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. f) zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, může vyšší soudní úředník provádět úkony soudu prvního stupně v řízení o výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem věcí movitých, v němž není třeba nařídit jednání, a že o takový případ šlo ve věci sp. zn. 23 E 112/2001 Okresního soudu v Příbrami; vyšší soudní úřednice proto byla oprávněna vydat usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž uvedl, že \"bude odůvodněno advokátem ustanoveným Českou advokátní komorou\". Dne 23.8.2004 podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně advokátky JUDr. M. Š. u soudu prvního stupně doplnění dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání povinného trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst.2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst.3 o.s.ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel může tuto vadu dovolání odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst.2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst.1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst.1 a § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že povinný podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, aniž by v něm uvedl, v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů, a že při podání dovolání nebyla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. (povinný nebyl zastoupen advokátem a nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by měl právnické vzdělání). K odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 19.7.2004 č.j. 15 Nc 11/2003-28 povinného vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.2004 č.j. 21 Co 102/2004-25; současně ho poučil, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno; usnesení bylo povinnému doručeno dne 29.7.2004. Ode dne doručení usnesení začala povinnému běžet lhůta 15 dnů nejen k odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení uvedené v ustanovení § 241 o.s.ř., ale i prodloužení lhůty k doplnění (odstranění vad) dovolání podle ustanovení § 241b odst. 3 část druhé věty před středníkem o.s.ř. Do uplynutí lhůty (do dne 13.8.2004) však povinný dovolání o uvedení dovolacích důvodů nedoplnil; stalo se tak až (prostřednictvím advokátky JUDr. Milady Špaňhelové) podáním ze dne 23.8.2004, doručeným soudu prvního stupně dne 24.8.2004. Protože k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, z jakých důvodů se usnesení odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, povinný tak dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránil, aby mohl napadené usnesení odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu