21 Cdo 3457/2009
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se
sídlem v Plzni, Lochotínská č. 18, proti žalovaným 1) EFEKTA CONSULTING, a.s.
se sídlem v Brně, Erbenova č. 312/1, IČO 60717068, 2) České loděnice a.s. se
sídlem v Děčíně XXXI - Křešicích, Vítězství č. 56, IČO 00152226, zastoupené
Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách ul.
28. října č. 219/438, a 3) Ing. R. P., zastoupenému Mgr. Davidem Jüngerem,
advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října č. 219/438, o
neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8
pod sp. zn. 31 C 277/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 25. března 2009 č.j. 39 Co 446/2008-109, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 29.12.2006
domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba akcií
"vydaných společností České loděnice a.s. se sídlem v Praze 8, Voctářova 18/3,
IČ 49969331" (správně IČ 00152226), která "se konala dne 15.11.2006 v Brně,
Erbenova 312/1". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se zúčastnil této veřejné
nedobrovolné dražby za účelem vydražit předmět dražby, kterým byly akcie
emitované žalovanou 2), že však dražební vyhláška neobsahovala zákonné
náležitosti - údaje podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 26/2000
Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť dražebník v ní neuvedl údaje o
vlastníku předmětu dražby; podle názoru žalobce představuje uvedení pouze
jména, příjmení a data narození bez údaje o bydlišti "neurčitou a nepřesnou
specifikaci vlastníka předmětu dražby", přičemž "cenné papíry a akcie obzvlášť
jsou specifickým předmětem občanskoprávních vztahů a nabývání vlastnictví k nim
je často odvislé právě od vlastnické struktury dalších akcionářů té které
akciové společnosti, když vlastnictví k akciím zakládá nejen vztah vlastnický,
ale zároveň společenský vztah k určité obchodní společnosti se všemi
akcionářskými právy a zároveň povinnostmi, např. podíl na zisku, stejně jako
podíl na ztrátě". Z důvodu "porušení" ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona
č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů je napadená veřejná nedobrovolná
dražba ze dne 15.11.2006 neplatná.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 19.6.2008 č.j. 31 C 277/2006-55
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů
řízení žalované 1) 3.065,- Kč a žalovaným 2) a 3) 13.923,- Kč k rukám advokáta
Mgr. Davida Jüngera. Z provedeného dokazování zjistil, že konání dražby bylo
vyhlášeno dražební vyhláškou ze dne 5.9.2006, že jako vlastníci předmětu dražby
byli označeni akcionáři žalované 2), kteří byli v prodlení s převzetím
listinných akcií celkem v počtu 45.950 ks "o hodnotě 200 Kč za kus", že v
dražební vyhlášce bylo výslovně uvedeno, že "aktuální seznam těchto osob je
uložen u dražebníka", a že vydražitelem se stal žalovaný 3). Protože vlastníci
předmětu dražby byli v dražební vyhlášce označeni jako akcionáři žalované 2),
kteří jsou v prodlení s převzetím listinných akcií, s tím, že aktuální seznam
těchto osob je uložen u žalované 1), byli vlastníci předmětu dražby
"jednoznačně identifikováni"; soud prvního stupně se ztotožnil se stanoviskem
České národní banky, podle kterého "k označení fyzické osoby v seznamu
vlastníků cenných papírů stačí uvést jméno a příjmení s uvedením data
narození". Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce byl "řádně informován o
předmětu dražby již před jejím započetím a následně mohl ještě nahlédnout do
seznamu, který obsahoval podrobnou specifikaci všech vlastníků cenných papírů",
a že tedy napadená dražba proběhla v souladu s právními předpisy.
K odvolání žalobce a žalovaných 2) a 3) [odvolání žalovaných 2) a 3) směřovalo
jen do výroku o náhradě nákladů řízení] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
25.3.2009 č.j. 39 Co 446/2008-109 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
"výše nákladů žalovaných 2) a 3) činí 14.994,- Kč"; v ostatních výrocích ho
potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen na náhradě nákladů odvolacího řízení
zaplatit žalované 1) 1.944,- Kč a žalovaným 2) a 3) 17.504,- Kč k rukám
advokáta Mgr. Davida Jüngera. Dospěl k závěru, že k zákonným předpokladům
označení vlastníka předmětu dražby v dražební vyhlášce při veřejné dražbě
nedobrovolné postačuje označení fyzické osoby jménem, příjmením a datem
narození, neboť se jedná o údaje vylučující záměnu těchto fyzických osob.
Protože dražební vyhláška nebyla v rozporu se zákonem, nemůže být vyslovena
její neplatnost. Odvolací soud navíc hodnotil námitky žalobce "jako účelové",
neboť "odporuje logice věci, aby žalobce, který se řádně dražby zúčastnil,
nemohl vydražit dražené akcie z toho důvodu, že mu nebylo známo bydliště
jednotlivých vlastníků předmětu dražby, tj. cenných papírů, když nad to byly
všechny akcie draženy jako celek".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první
řadě, že k projednání věci byl v prvním stupni příslušný - jak vyplývá z
právního názoru vyjádřeného v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
16.6.2009 sp. zn. Ncp 573/2009 - krajský soud [§ 9 odst.3 písm.p) občanského
soudního řádu]. Ve věci samé dovozuje, že "pro přesnou identifikaci osob" je
třeba vycházet z ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 256/2004 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, podle něhož se údaji o fyzické osobě rozumí "zveřejnění
jména, příjmení, data narození a adresy bydliště"; protože "se jedná o zákon
speciální, který dražbu cenných papírů primárně upravuje" a který jen odkazuje
na přiměřené použití zákona o veřejných dražbách, bylo dražebníkem "postupováno
proti textu zákona". Žalobce dále zdůrazňuje, že "zájemce o nabytí vlastnictví
k akciím potřebuje znát akcionářskou strukturu společnosti naprosto detailně, a
to z důvodu rozhodnutí podílet se na podnikání dané společnosti, z důvodu
předejití založení jednání ve shodě v dané společnosti, z důvodu právní jistoty
v osobě vlastníka, jehož věc se bude dražit a z důvodu, že se fakticky
akcionářská struktura akciové společnosti může měnit do poslední chvíle". Podle
dovolatele "je jediným známým, publikovaným stanoviskem" týkajícím se způsobu
uveřejňování a rozsahu seznamu vlastníků předmětu dražby při organizování
dražby cenných papírů Stanovisko ze dne 16.9.2005 vydané Komisí pro cenné
papíry (předchůdcem České národní banky jako orgánu pověřeného dohledem na
kapitálovém trhu), v němž se uvádí, že k označení předmětu vlastníka dražby je
třeba uvést "jeho jméno, příjmení, datum narození a obec, kde má fyzická osoba
své bydliště". Dovolatel se domnívá, že "není možné změnit toto stanovisko
takovým způsobem, aby šlo proti textu zákona, a že takovou pravomoc nemá ani
ČNB". Žalobce přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c)
občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou
stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č.
7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a
další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán
rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku
odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených
v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právních
otázek, zda pro označení vlastníka (fyzické osoby) předmětu dražby cenných
papírů postačí pouze uvést jméno, příjmení a datum narození, nebo zda nezbytným
předpokladem přesné identifikace vlastníka (fyzické osoby) předmětu dražby je
také uvedení adresy jeho bydliště, a zda jsou k projednání žaloby o neplatnost
veřejné nedobrovolné dražby akcií věcně příslušné v prvním stupni okresní nebo
krajské soudy. Protože uvedené právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem
vyřešeny a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci
významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí,
které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto
dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 256/2004
Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákonů č. 635/2004 Sb., č.
179/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb. a č. 62/2006 Sb., tedy podle
zákona č. 256/2004 Sb. ve znění účinném do 31.12.2006 (dále jen "zákona o
podnikání na kapitálovém trhu") a podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb.,
nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., 56/2006 Sb. a
315/2006 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 30.4.2007
(dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Organizovat veřejné dražby cenných papírů může pouze dražebník cenných papírů,
kterým se rozumí obchodník s cennými papíry, který má povolení k poskytování
investiční služby uvedené v ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) zákona o podnikání
na kapitálovém trhu (srov. § 33 odst.1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu).
Na veřejnou dražbu cenných papírů se vztahuje přiměřeně zvláštní právní předpis
upravující veřejné dražby, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 33 odst.2
zákona o podnikání na kapitálovém trhu).
Pravidla organizování veřejné dražby cenných papírů upraví dražebník cenných
papírů dražebním řádem (§ 33 odst.3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu).
Dražební řád a každou jeho změnu schvaluje Česká národní banka (§ 33 odst.4
věta první zákona o podnikání na kapitálovém trhu).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách dražebník
vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou, v níž uvede označení dražebníka,
navrhovatele, vlastníka předmětu dražby, dlužníka, popřípadě zástavce, je-li
osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby. Podle ustanovení § 11 zákona o
veřejných dražbách osoby a věci musí být označovány způsobem vylučujícím jejich
záměnu.
Dovolatel v dovolání dovozuje, že zákon o podnikání na kapitálovém trhu je
"speciálním zákonem" a že proto se označení vlastníka předmětu dražby cenných
papírů řídí ustanovením § 2 písm.b) tohoto zákona a nikoliv ustanovením § 11
zákona o veřejných dražbách. S tímto názorem dovolací soud nesouhlasí.
Na veřejnou dražbu cenných papírů se vztahuje - jak vyplývá z ustanovení § 33
odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu - přiměřeně zvláštní právní
předpis upravující veřejné dražby, nestanoví-li zákon o podnikání na
kapitálovém trhu jinak. Ve vztahu k dražební vyhlášce to znamená, že její
náležitosti se řídí právní úpravou obsaženou v zákoně o veřejných dražbách,
neboť zákon o podnikání na kapitálovém trhu je neupravuje. Opačný závěr nelze
úspěšně dovozovat ani z ustanovení § 2 písm.b) zákona o podnikání na
kapitálovém trhu, který - jak je nepochybné z jeho znění - se netýká požadavků
na náležitosti dražební vyhlášky. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že
pro náležitosti dražební vyhlášky se při veřejné dražbě cenných papírů použije
přiměřeně zákon o veřejných dražbách; označení osob, které dražebník cenných
papírů ve smyslu ustanovení § 43 odst.1 písm.b) zákona o veřejných dražbách
uvádí (je povinen uvést) v dražební vyhlášce, se proto řídí ustanovením § 11
zákona o veřejných dražbách (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2010 sp. zn. 29 Cdo 4551/2008).
Osoby, které se uvádí v dražební vyhlášce, musí být - jak vyplývá z ustanovení
§ 11 zákona o veřejných dražbách - označeny způsobem vylučujícím jejich záměnu.
V projednávané věci dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem v tom, že
aktuální seznam vlastníků tvořící přílohu dražební vyhlášky, v němž byly
fyzické osoby jako vlastníci akcií označeny jménem, příjmením a datem narození
představoval označení vlastníků předmětů dražby v souladu se zákonem, neboť
vylučoval (s ohledem na rozsah údajů) jejich záměnu s jinými fyzickými osobami.
Žalobcem tvrzený důvod neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne
15.11.2006 tedy nebyl naplněn.
Opodstatněná není ani námitka dovolatele o tom, že by o věci v prvním stupni
rozhodoval věcně nepříslušný soud.
Řízení se koná u toho soudu, který je věcně příslušný; pro určení věcné
příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v
době jeho zahájení (srov. § 11 odst.1 větu první a druhou o.s.ř.).
Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy
(§ 9 odst.1 o.s.ř.). Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve
sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných
hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu [§ 9 odst.3 písm.p)
o.s.ř.].
Sporem týkajícím se směnky, šeku nebo jiného cenného papíru je třeba rozumět
takový spor, jehož předmětem jsou práva ze směnky, šeku nebo jiného cenného
papíru nebo jehož předmět se práv ze směnky, šeku nebo jiného cenného papírů
přímo dotýká. Ve sporu o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby cenných papírů
podle ustanovení § 33 odst.2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a
ustanovení § 48 odst.3 nebo 4 zákona o veřejných dražbách však o takové právo
nejde. V tomto řízení se řeší to, zda veřejná nedobrovolná dražba je postižena
vadami, které způsobují (podle zákona) její neplatnost, aniž by bylo jakkoliv
významné, co je předmětem této dražby; není proto na místě mimo jiné při
zkoumání věcné příslušnosti soudů k projednání a rozhodnutí tohoto sporu
rozlišovat podle toho, jaká věc, právo nebo jiná majetková hodnota v ní byla
vydražena, a aby byla založena odlišná věcná příslušnost soudu jen proto, že
předmětem dražby je cenný papír.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že na věcnou příslušnost k řízení o
neplatnost veřejné nedobrovolné dražby cenných papírů se nepoužije ustanovení §
9 odst.3 písm.p) o.s.ř. a že proto spory o neplatnost veřejné nedobrovolné
dražby cenných papírů projednávají a rozhodují v prvním stupni okresní soudy.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř.,
§ 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou,
která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty
před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů
nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr.
Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu