U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
žalobce P. M., zastoupeného JUDr. Janem Klárem, advokátem se sídlem v Brně,
Starobrněnská č. 3, proti žalovaným 1) Ing. D. M., 2) DaR IMMO s.r.o. se sídlem
v Praze 3 - Vinohradech, Vinohradská č. 1786/122, IČO 26238730, oběma
zastoupeným JUDr. Pavlem Strnadem, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. Práce č.
2512, a 3) P. G., o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, za účasti
Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Jezuitská č. 4, vedené u Okresního
soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 276/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. května 2012 č.j. 60 Co
374/2010-175, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou dne 19.12.2008 u Okresního soudu v Kroměříži proti
žalovanému 1) domáhal určení, že nedobrovolná dražba uskutečněná dne 6.10.2008
v Kroměříži žalovaným 1) jako dražebníkem, při níž byly "vydraženy nemovitosti
ve vlastnictví žalobce zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro
Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Vyškov jako dům čp. na pozemku č.
parc. st. a jako pozemky č. parc. st. a č. parc. ", je neplatná. Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) jako dražebník uskutečnil na návrh
žalovaného 2) nedobrovolnou dražbu nemovitostí, při níž se vydražitelem stal
žalovaný 3), že "titulem pro provedení dražby" byl notářský zápis notáře JUDr.
Ivo Havlíčka zn. NZ 170/2007, který obsahoval dohodu o přímé vykonatelnosti
závazků v tomto zápise uvedených a který podle názoru žalobce nemohl být
"platným exekučním titulem", neboť v ustanovení "článku šestého je uvedeno, že
přímá vykonatelnost zápisu je možná v případě, kdy dlužníci neuhradí své
závazky vůči věřiteli do 2.1.2007", přičemž notářský zápis byl sepsán až dne
2.7.2007 (uvedené plnění dlužníků v termínu do 2.1.2007 tedy nebylo možné);
provedená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, neboť dražebník byl povinen
upustit od dražby.
Okresní soud ve Zlíně - poté, co mu byla věc jako soudu místně příslušnému
postoupena usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28.4.2009 č.j 5 C
307/2008-27 a co usnesením ze dne 22.1.2010 č.j. 11 C 276/2009-70 připustil,
aby do řízení vstoupili (na základě návrhu žalobce ze dne 18.1.2009) žalovaní
2) a 3) - rozsudkem ze dne 10.5.2010 č.j. 11 C 276/2009-103 žalobu zamítl a
rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) a 2) na náhradě nákladů
řízení 15.480,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada a že ve vztahu mezi
žalobcem a žalovaným 3) "účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení".
Soud prvního stupně dovodil, že žaloba byla podána u soudu včas (před uplynutím
3 měsíční prekluzívní lhůty), a odmítl námitku žalobce, že by ustanovení
notářského zápisu o přímé vykonatelnosti bylo "neplatné"; datum 2.1.2007 bylo
totiž v notářském zápisu uvedeno "zcela zřejmě omylem" a "tato chyba nezakládá
s ohledem na početná ustanovení všech tří smluv o datu splatnosti 2.1.2008
neplatnost notářského zápisu". Napadená veřejná nedobrovolná dražba je proto
platná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne
16.12.2010 č.j. 60 Co 374/2010-131 doplněným usnesením ze dne 10.1.2011 č.j. 60
Co 374/2010-138 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen
zaplatit žalovaným 1) a 2) "k ruce společné a nerozdílné" na náhradě nákladů
řízení 15.480,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada; v dalším jej potvrdil
a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení
žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 7.380,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla
Strnada, že "ve vztahu mezi žalobcem a Okresním státním zastupitelstvím ve
Zlíně žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů" a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) se žalovanému 3) nepřiznává
náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce se
dovolal neplatnosti dražby v trojměsíční prekluzívní lhůtě jen vůči žalovanému
1) a že vůči žalovaným 2) a 3) nebyla tato lhůta zachována. Vzhledem k
postavení žalovaných jako nerozlučných společníků "ve vztahu jak k uplatněnému
nároku, tak k okamžiku uplynutí běhu prekluzívní lhůty, je zřejmý nedostatek
věcné legitimace žalovaného 1) ve vztahu k tomuto nároku a tento nedostatek
nemohl být ani dodatečně zhojen soudem prvního stupně připuštěným přistoupením
žalovaných 2) a 3)". Žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby proto
nemohla být úspěšná.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 28.3.2012
č.j. 21 Cdo 1638/2011-156 zrušil rozsudek odvolacího soudu (spolu s usnesením
ze dne 10.1.2011 č.j. 60 Co 374/2010-138) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dospěl k závěru, že, bylo-li ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení
(určení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, žalobce smí i po uplynutí
lhůty činit (způsobem uvedeným v ustanovení § 92 o.s.ř.) dispozice s okruhem
účastníků řízení na straně žalovaných; připustí-li na návrh žalobce soud, aby
do řízení přistoupil další žalovaný (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) nebo aby dosavadní
žalovaný z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil někdo jiný (§ 92 odst. 2
o.s.ř.), a bude-li tím dosažen stav, že se řízení o neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby účastní ten, kdo byl navrhovatelem dražby, vlastník nebo
nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, nemůže být
žaloba zamítnuta jen proto, že jejich přistoupení nebo vstup do řízení byly
navrženy nebo že o nich bylo soudem rozhodnuto až po uplynutí lhůty uvedené v
ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách. Nerozlučné
společenství v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby tedy nevyžaduje,
aby byli účastníky řízení všichni, jejichž práv a povinností se výsledek dražby
týká, již v době zahájení řízení, ale teprve (vždy) v době rozhodování soudu o
žalobě.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně poté rozsudkem ze dne 24.5.2012 č.j. 60
Co 374/2010-175 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen
zaplatit žalovaným 1) a 2) "k ruce společné a nerozdílené" 15.480,- Kč k rukám
advokáta JUDr. Pavla Strnada; v dalším jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je
povinen zaplatit na náhradě nákladů "odvolacího a dovolacího řízení" žalovaným
1) a 2) společně a nerozdílně 15.540,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada,
že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) se žalovanému 3) náhrada nákladů
"odvolacího a dovolacího řízení" nepřiznává a že "ve vztahu mezi žalobcem a
Okresním státním zastupitelstvím ve Zlíně žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů". Souhlasil s názorem soudu
prvního stupně v tom, že, i když je v notářském zápisu sepsaném dne 2.7.2007 v
"odstavci za šesté" uvedeno "datum splatnosti dne 2.1.2007", je nejen z
kontextu notářského zápisu, ale i ze smluv notářskému zápisu přecházejících (ze
smlouvy o půjčce ze dne 2.7.2007 a ze smlouvy o zřízení zástavního a
předkupního práva ze dne 2.7.2007, když ve všech ostatních ustanoveních je
datum splatnosti závazku stanoveno na 2.1.2008), zřejmé, že se jedná o chybu v
psaní a že projev vůle obou stran v rámci notářského zápisu je nepochybný;
žalobcem namítaná chyba v psaní ve vyhotovení notářského zápisu nemá tedy
"žádné právní následky", protože "obsah notářského zápisu je navzdory této
chybě nepochybný".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
rozpor v datech splatnosti v notářském zápisu činí termín splatnosti závazku
žalobce neurčitým a že tu není "žádný právně závazný dokument, který by tento
rozpor odstranil a zhojil". Má-li být notářský zápis exekučním titulem, nesmí
obsahovat vůbec žádnou právní vadu, byť by byla i jen formální, neboť jinak
nemůže být "dokumentem právně perfektním". Žalobce navrhl, aby dovolací soud
zrušil napadený rozsudek a aby věc "se svým závazným právním názorem" vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť
napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 3 o.s.ř.,
přezkoumal rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.],
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1
písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.].
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu
prvního stupně o věci potvrzen. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění
předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam,
může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 35 odst.2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy
je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též
podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s
jazykovým projevem.
Podle ustanovení § 37 odst.3 občanského zákoníku právní úkon není neplatný pro
chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo
srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění
takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může
směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se
při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s
jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního
úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že
nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je
právní úkon neplatný (§ 37 odst.1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního
úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Smlouvu jakožto projev vůle je třeba vykládat - jak vyplývá z ustanovení § 35
odst.2 občanského zákoníku - nejen podle jazykového vyjádření použitého ve
smlouvě, ale i podle dalších skutečností, zejména podle vůle účastníků smlouvy,
není-li tato vůle v rozporu s použitým jazykovým projevem.
Uvedené samozřejmě platí také ohledně takových právních úkonů, které jsou
exekučním titulem podle ustanovení § 274 občanského soudního řádu nebo podle
ustanovení § 40 odst.1 exekučního řádu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (i soud prvního
stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při
postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku - oproti názoru
žalobce - k závěru, že uvedení data 2.1.2007 jako data splatnosti závazku v
odstavci "za šesté" v dohodě o závazku ke splnění pohledávek sepsané ve formě
notářského zápisu dne 2.7.2007 sp. zn. NZ 170/2007 je jen chybou v psaní, která
nemůže mít za následek neplatnost tohoto právního úkonu, neboť jeho význam je -
navzdory této chybě - nepochybný, když v ostatních ustanoveních této dohody
jakož i ve smlouvách jí přecházejících je jako datum splatnosti závazku uvedeno
2.1.2008, nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z tohoto důvodu spočívat na
nesprávném právním posouzení věci.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní
stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, a že tedy
proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c)
o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §
243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých
nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu