21 Cdo 3630/2008
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně Beta plus, spol. s r.o. se sídlem v Podivíně č. 262, IČ
47901691, zastoupené JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem se sídlem v Brně,
Mezírka č. 1, proti žalovaným 1) JANK GROUP, spol. s r.o. se sídlem v Hodoníně,
Národní třída č. 1754/96, IČ 26239442, a 2) AREARCHA a.s. se sídlem v Hodoníně,
Národní třída č. 1754/96, IČ 26732459, oběma zastoupeným JUDr. Miroslavem
Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 51, o neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C
736/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.
dubna 2008 č.j. 38 Co 180/2006-243, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího
řízení 7.380,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta
JUDr. Miroslava Pokorného se sídlem v Brně, Lidická č. 51.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že "dne 2.9.2003 v Mělníku k návrhu
žalovaného 1) dražebníkem Draukk - dražební s.r.o. se sídlem v Praze 4,
Jihovýchodní II čp. 757, dle § 36 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb. provedená
nedobrovolná dražba pozemku p.č.st. 7796 zast. pl. a nádvoří, a prům. objektu
bez čp/če na pozemku p.č.st. 7796 zast. pl. a nádvoří, obojí v obci a k.ú. Hodonín, obojí zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 6123, je neplatná". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je na základě kupní smlouvy ze dne 5.12.1997
vlastníkem předmětných nemovitostí a že žalovaný 1) jako zástavní věřitel podal
návrh na provedení veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 36 odst. 2
zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ačkoliv "dle zapsaných
zástavních práv nemohla být podle tohoto ustanovení dražba provedena" a ačkoliv
mu bylo usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5.5.2003 sp. zn. 4 C
610/2003 "nařízeno zdržet se jednání směřujícího k provedení nedobrovolné
dražby předmětných nemovitostí". Dražba byla provedena a nemovitosti vydražil
žalovaný 2), i když byli o předběžném opatření informováni všichni účastníci
dražby, včetně dražebníka a obou žalovaných. Žalovaní namítli, že soudem nařízené předběžné opatření nemohlo průběh ani
výsledek dražby ovlivnit, neboť "bylo doručeno žalovanému 1) 13.5.2003 a ten
uzavřel 6.5.2003 s dražebníkem smlouvu o provedení nedobrovolné dražby a další
postup byl již zařizován dražebníkem, kterému předběžné opatření žádnou
povinnost neukládalo", a že zástavní práva svědčící žalovanému 1) byla podle
výpisu z katastru nemovitostí vložena již v letech 1992 a 1993 ve prospěch
původního věřitele Komerční banky, a.s. a spolu s postoupením pohledávek přešla
na žalovaného 1). Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 27.10.2005 č.j. 14 C 736/2004-203
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně
a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 14.170,- Kč k rukám advokáta JUDr. Igora
Andrýska. Z provedeného dokazování dovodil, že "žalovaní nerespektovali vydané
předběžné opatření, neboť žalovaný 1) nepodnikl žádné kroky k zabránění konání
dražby a žalovaný 2) se předmětné dražby zúčastnil, i když oba věděli o
existenci předběžného opatření", a že dražba předmětných nemovitostí byla
provedena "na základě protiústavního ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných
dražbách, které bylo v průběhu řízení zrušeno nálezem Ústavního soudu č. 181/2005 Sb. s tím, že bylo protiústavní od samého počátku (od jeho přijetí)". K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně - poté co připustil změnu žaloby,
"aby bylo určeno, že dne 2.9.2003 v Mělníku k návrhu žalovaného 1) dražebníkem
Draukk - dražební s.r.o. se sídlem v Praze 4, Jihovýchodní II čp. 757, dle § 36
odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb. provedená nedobrovolná dražba pozemku p.č.st. 7796
zastavěná plocha a nádvoří, a průmyslového objektu bez čp/če na pozemku p.č.st. 7796 zastavěná plocha a nádvoří, budovy č.p. 2857, průmyslový objekt na
stavební parcele p.č.st. 2768, zastavěná plocha a nádvoří, parc. p.č.st. 2768,
zastavěná plocha a nádvoří a pozemku p.č.
2080/4, ostatní plocha a silnice, vše
v obci a k.ú. Hodonín, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 6123,
vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště
Hodonín, je neplatná" - rozsudkem ze dne 3.4.2008 č.j. 38 Co 180/2006-243
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu (ve změněné podobě) zamítl
a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným "oprávněným společně a
nerozdílně" na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 16.744,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Miroslava Pokorného. Dospěl k závěru, že žaloba musí být -
aniž by bylo potřeba zabývat se předpoklady pro vyslovení neplatnosti
nedobrovolné dražby - zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace. Odkázal na konstantní judikaturu soudů, podle níž se řízení o určení
neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 a 5
zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) musí z hlediska věcné
legitimace účastnit, a to buď jako žalobci nebo jako žalovaní, navrhovatel
dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a
vydražitel. Žalobkyně však žalobu podala pouze proti navrhovateli dražby -
žalovanému 1) a proti vydražiteli - žalovanému 2). Protože žaloba nebyla podána
též proti dražebníku - společnosti Draukk - dražební, s.r.o., "nebyly tak
žalovány všechny subjekty, které žalovány být měly" a žalobě již z tohoto
důvodu nemohlo být vyhověno. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že
podle ustanovení § 48 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů) lze vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže
"navrhovatel nebyl oprávněn navrhnout provedení nedobrovolné dražby", a že
proto ve sporu o neplatnost takové dražby dražebník nemá pasivní věcnou
legitimaci, neboť "v takovém případě je pasivní legitimace spojena pouze s
osobou navrhovatele dražby, nikoliv však jiných osob". Žalobkyně dále poukazuje
na to, že nedobrovolná veřejná dražba prováděná podle ustanovení § 36 odst.2
zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) probíhala pouze "na
základě pouhého tvrzení věřitele o tom, že má splatnou pohledávku vůči
dlužníkovi, z níž není plněno a která je zajištěna zástavním právem". Z nálezu
Ústavního soudu vydaného ve věci sp. zn. Pl. ÚS 47/04 vyplývá, že právní úprava
obsažená v tomto ustanovení není "v souladu s ústavními hledisky, neskýtá
dostatečné záruky spravedlivého procesu a ochrany práv třetích osob". Žalobkyně
dovozuje, že žalovaný 1) nesplňuje podmínky podle ustanovení § 36 odst. 1
zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že ustanovení § 36 odst.2
tohoto zákona bylo Ústavním soudem zrušeno a že žalovaný 1) proto "nebyl
dražebním věřitelem". Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího
soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaní navrhli, aby bylo dovolání žalobkyně zamítnuto. Napadené rozhodnutí
považují za věcně správné a dovozují, že "judikát Nejvyššího soudu sp. zn.
21
Cdo 569/2005, na který odvolací soud odkazuje", platí i pro případy žalob o
určení neplatnosti dražby podaných s využitím ustanovení § 48 odst.5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a
další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné
lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal
napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve
znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb. (dále jen "zákona o veřejných
dražbách") může dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce,
účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud
vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl
povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě
vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst.1, 2 a 4, § 39
odst.1 až 8, 10 a 12, § 40 odst.1 a 2, § 43 odst.1 až 3 nebo § 46 odst.1 nebo
byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových
případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby
nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi
předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby,
nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě
zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká. Podle ustanovení § 48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby,
dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil
neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 15 odst.1 až 3, § 39,
§ 42, § 43 odst.1 až 3, 5 až 7, § 44, § 47 odst.1 až 12 a v § 49; soud vysloví
v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti
nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška
vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka
předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve
stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání
dražby, zaniká.
Podle ustanovení § 48 odst.5 věty první a druhé zákona o veřejných dražbách
jde-li o nedobrovolnou dražbu podle § 36 odst.2, je dlužník, zástavce nebo
vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, oprávněn požádat soud, aby
vyslovil neplatnost dražby, pokud nebyl navrhovatel oprávněn navrhnout
provedení nedobrovolné dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost
dražby. Není-li právo uplatněno do 1 roku po udělení příklepu, zaniká. Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách - veřejné jednání,
jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na
osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné
jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu
účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází
vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy jak je tomu
například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o
převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické
osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o
veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného
práva k předmětu dražby vydražitelem je (ve smyslu ustanovení § 132 odst.1
občanského zákoníku) jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách). V
případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke
zmaření dražby [§ 2 písm.n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§ 48 odst.1 zákona o veřejných
dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě,
nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby,
jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen
jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud
nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 zákona o
veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit
neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z
důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48
odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti
dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna
(aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a
povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby týká
(pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních
uvedených prekluzívních lhůtách.
Oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné
nedobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné
nedobrovolné dražby) zákon poskytuje ve vztahu k důvodům neplatnosti vypočteným
v ustanovení § 48 odst.3 zákona o veřejných dražbách "dlužníku, zástavci,
vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastníku dražby, dražebnímu
věřiteli a navrhovateli", ohledně důvodů neplatnosti dražby uvedených v
ustanovení § 48 odst.4 zákona o veřejných dražbách "účastníku dražby,
dražebnímu věřiteli a navrhovateli" a "dlužníku, zástavci a vlastníku, je-li
osobou odlišnou od zástavce", jestliže neplatnost nedobrovolné dražby provedené
podle ustanovení § 36 odst.2 zákona spočívá v důvodu uvedeném v ustanovení § 48
odst.5 tohoto zákona. V zákoně o veřejných dražbách se výslovně nestaví, kdo je v řízení o určení
neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby pasivně věcně legitimován. V judikatuře
soudů byl přijat závěr, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné
dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách se musí
z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) -
aniž by tu byla dána jakákoliv výjimka - navrhovatel dražby, vlastník nebo
nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně
žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu
ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod. č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Při vymezení okruhu
účastníků tohoto řízení totiž musí být přihlédnuto k výše nastíněné právní
povaze veřejné nedobrovolné dražby, k zmíněným předpokladům pro vyslovení její
neplatnosti a k důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro
právní vztahy těchto osob, jakož i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě - jak
vyplývá především z povahy neplatnosti dražby - se musí vztahovat na všechny,
jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti
dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska vyžadují, aby se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné
dražby - a to i při postupu podle ustanovení § 48 odst.5 zákona o veřejných
dražbách - vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva
k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci,
tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti
dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být
zajištěno, aby - protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a
povinnosti - mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů
vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit
své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o
žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností
se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím
soudu závazně (§ 159a odst.
1 a 4 o. s. ř.). Nepodala-li některá z těchto osob
žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení
tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud proto v
souladu se zákonem dospěl v projednávané věci k závěru, že žaloba o neplatnost
veřejné nedobrovolné dražby, kterou žalobkyně podala jen proti navrhovateli
dražby a vydražiteli, musela být pro nedostatek pasivní věcné legitimace
zamítnuta. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že nedobrovolná veřejná dražba byla
provedena podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, které bylo
nálezem Ústavní soudu ze dne 8.3.2005 č. 181/2005 Sb. později (dnem 10.5.2005)
zrušeno. K důvodu neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby z toho vyplývajícímu
totiž může být přihlédnuto jen tehdy, byla-li žaloba o určení její neplatnosti
podána včas k němu oprávněnou osobou proti těm, kterým svědčí v tomto sporu
pasivní věcná legitimace, tedy, řečeno jinak, jen když z pohledu těchto
okolností nejsou dány důvody k zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že v
projednávané věci nebyla pasivní věcná legitimace naplněna, nemohla být - ani s
přihlédnutím k této okolnosti - vyslovena neplatnost napadené veřejné
nedobrovolné dražby. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř.,
§ 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou,
která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl. V dovolacím řízení vznikly žalovaným náklady, které spočívají v odměně za
zastupování advokátem ve výši 5.850,- Kč [srov. § 8, § 10 odst. 3, § 16 odst.1,
§ 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb.,
č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad
výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 6.150,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce
žalovaných advokát JUDr. Miroslav Pokorný osvědčil, že je plátcem daně z
přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které
žalovaným za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a
paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této
odměny a náhrad (srov. § 137 odst.1 a 3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve
výši 1.230,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1
o.s.ř. uložil, aby žalovaným náklady v celkové výši 7.380,- Kč nahradila.
Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám
advokáta, který žalované v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.