21 Cdo 3662/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v
právní věci žalobkyně J. N., zastoupené JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem se
sídlem v Praze 5 – Smíchově, Lidická č. 336/28, proti žalovaným 1) L. D. T. M.
a 2) V. Ch. N., oběma zastoupeným JUDr. Jaroslavem Dospělem, advokátem se
sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Moskevská č. 373/37, o nahrazení souhlasu
žalovaných s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Okresního soudu v
Pardubicích pod sp. zn. 7 C 1/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. září 2014
č. j. 18 Co 158/2014-407, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě
nákladů dovolacího řízení 3.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám JUDr. Jaroslava Dospěla, advokáta se sídlem v Praze 10 – Vršovicích,
Moskevská č. 373/37.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 9. 2014 č. j. 18 Co
158/2014-407 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť
jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání [§ 241a odst. 2 o. s. ř.; srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo
uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z
jejichž odůvodnění vyplývá, že, má-li být dovolání přípustné proto, že
„dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o
způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2
o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoli řešení
odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva
se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit], jednak v něm byl
uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1
o. s. ř. [přestože dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci, ve
skutečnosti nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, neboť vychází z
opačných skutkových zjištění, než ke kterým dospěl odvolací soud (na rozdíl od
odvolacího soudu, který z obsahu „zprostředkovatelské smlouvy“ uzavřené mezi
společností Autocentrum Pardubice s. r. o. a Ing. J. N. zjistil, že tato
smlouva opravňovala uvedenou společnost k prodeji předmětného vozidla, pokládá
za prokázáno, že v rámci uzavřené „zprostředkovatelské smlouvy“ byla uzavřena
ústní dohoda, že Ing. J. N. kupní smlouvu se zajištěným zájemcem uzavře
osobně), a na těchto vlastních skutkových závěrech buduje – nezávisle na
skutkových zjištěních odvolacího soudu – jiné právní posouzení věci, než na
kterém spočívá napadený rozsudek], a v dovolacím řízení nelze pro tyto
nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu