U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobkyně K. S., zastoupené JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se
sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena č. 1266, proti žalované M. E., rozené B.,
zastoupené Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci I-Starém Městě,
Masarykova č. 621/19, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k
nemovitostem, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, usnesení
Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. ledna 2009, č. j. 10 C 149/2007-87, a proti
rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. prosince 2007, č. j. 10 C
149/2007-25, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 149/2007, o
dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.
dubna 2014, č. j. 25 Co 39/2014-369, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Jaroslavy Ježkové, advokátky se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena č. 1266.
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25,
zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k „pozemkovým parcelám č.
2908/1, č. 2908/2 a č. 2909 tak, jak jsou zapsány na LV č. 776 pro katastrální
území N. P. u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální
pracoviště Jičín“, do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal „pozemkové
parcely č. 2908/3, č. 2908/4 a č. 2909, a to dle geometrického plánu č.
785-707/91 ze dne 3. 12. 1991 v katastrálním území N. P.“, do výlučného
vlastnictví žalované přikázal „pozemkové parcely č. 2908/1 a č. 2908/2, a to
dle geometrického plánu č. 785-707/91 ze dne 3. 12. 1991 v katastrálním území
N. P.“ s tím, že „nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č.
785-707/91 ze dne 3. 12. 1991“, a rozhodl, že „žalovaná je povinna nahradit
žalobkyni náklady řízení ve výši 24.023,50 Kč do tří dnů od právní moci
rozsudku“.
Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 2008, č. j. 10 C 149/2007-46,
byl podle ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu žalované „M. B.“ pro
řízení vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 149/2007 ustanoven
opatrovník, a to JUDr. Josef Šperk, advokát se sídlem v Hořicích, nám. Jiřího z
Poděbrad 157; rozsudek okresního soudu - poté, co byl dne 3. 1. 2008 doručen
žalobkyni (její zástupkyni advokátce JUDr. Jaroslavě Ježkové) a dne 11. 9. 2008
opatrovníkovi žalované (advokátu JUDr. Josefu Šperkovi) – nabyl právní moci
(podle potvrzení ve spise) dnem 27. 9. 2008.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C
149/2007-25, podal odvolání Ing. arch. J. D. B. (bratr žalované) a žalovaná.
Odvolání Ing. arch. J. D. B. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28.
11. 2008, č. j. 25 Co 480/2008-80, podle ustanovení § 218 písm. b) občanského
soudního řádu odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
Odvolání žalované Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 23. 1. 2009, č .j. 10
C 149/2007-87, jako opožděné podle ustanovení § 208 odst. 1 občanského soudního
řádu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Vycházel z toho, že žalované byl v řízení ustanoven opatrovník z řad
advokátů, neboť se jí nepodařilo doručit „na jedinou známou adresu“, a z podání
jejích příbuzných bylo zjištěno, že se zdržuje v zahraničí, přičemž „adresu
tamního pobytu soud nezjistil“, a proto byl rozsudek doručen tomuto
opatrovníkovi a nabyl právní moci dne 27. 9. 2008; dospěl k závěru, že jestliže
žalovaná podala odvolání na poštu až dne 31. 12. 2008, bylo podáno opožděně.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 4. 2009,
č. j. 25 Co 64/2009-103, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud
shodně s okresním soudem dovodil, že předpoklady pro odmítnutí pozdě podaného
odvolání žalované ve smyslu ustanovení § 208 odst. 1 občanského soudního řádu
byly splněny. Zdůraznil, že žalované byl ustanoven opatrovník advokát JUDr.
Josef Šperk z důvodu neznámého pobytu, neboť na označené adrese se nezdržovala
a její rodiče, ačkoliv byli soudem informováni o tom, že mezi žalobkyní a
žalovanou probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,
její adresu nesdělili; rozsudek byl tedy správně doručen opatrovníkovi
žalované.
Žalovaná (písemným podáním ze dne 25. 9. 2009, které bylo doručeno Okresnímu
soudu v Jičíně dne 1. 10. 2009) podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, usnesení Okresního soudu v
Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č .j. 10 C 149/2007-87, a proti rozsudku Okresního
soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, žalobu pro
zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.,
neboť jí byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému
opatření nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 29 odst. 3 občanského
soudního řádu. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že o napadeném rozsudku se
dozvěděla až v prosinci roku 2008, neboť předtím se zdržovala v cizině, že
okresní soud byl povinen zjistit místo jejího skutečného pobytu, a to v první
řadě u jejích rodičů a bratra, a postupovat ve vztahu k nim podle ustanovení §
128 občanského soudního řádu. I když okresní soud písemně vyzval rodiče
žalované ke sdělení jejího pobytu, neměl ponechat tyto výzvy bez odpovědi,
neboť byl povinen rodiče „případně i za použití mocenských prostředků ke
sdělení donutit“ nebo je předvolat k podání svědecké výpovědi; uvedené platí i
ve vztahu k osobě bratra žalované Ing. arch. J. D. B. Okresní soud nejenže
nedostatečně zjišťoval pobyt žalované, ale v rozporu s judikaturou postupoval i
při výběru osoby opatrovníka, když tohoto neustanovil z řad jejích blízkých
příbuzných, ale přikročil k ustanovení opatrovníka z řad advokátů; ustanovený
opatrovník, kterému byl doručen rozsudek okresního soudu, přitom ve věci
neučinil vůbec žádný úkon (nepodal odvolání a ani nenahlédl do spisu).
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 31. 10. 2012, č. j. 10 C 149/2007-254,
zamítl žalobu pro zmatečnost, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, a rozhodl, že
žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 10.966,40 Kč k rukám
zástupkyně žalobkyně advokátky JUDr. Jaroslavy Ježkové. Dospěl k závěru., že
zákonné předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalované z řad advokátů z důvodů
jejího neznámého pobytu byly splněny a že soud se jeho ustanovením nedopustil
nesprávného postupu, jímž by žalované odňal možnost jednat před soudem.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 6. 2013,
č. j. 21 Co 107/2013-281, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že „v
dalším řízení soud rozhodne o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti
rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-25“ a
o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, aniž by se zabýval
důvodností uplatněného zmatečnostního důvodu, dospěl k závěru, že žalobou pro
zmatečnost napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4.
2009, č. j. 25 Co 64/2009-103 (jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o
odmítnutí odvolání žalované pro opožděnost), není rozhodnutím, kterým bylo
skončeno řízení ve věci samé; žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému
rozhodnutí podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu
proto není přípustná a již z tohoto důvodu musela být zamítnuta. Vzhledem k
tomu, že žalovaná v podání, které došlo soudu dne 30. 9. 2009, žalobou pro
zmatečnost napadla také rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007,
č. j. 10 C 149/2007-25, považoval odvolací soud odvoláním napadené usnesení
okresního soudu za částečné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2
občanského soudního řádu a uložil okresnímu soudu, aby v dalším řízení rozhodl
také o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku okresního soudu.
Okresní soud v Jičíně v dalším řízení usnesením ze dne 29. 10. 2013, č. j. 10 C
149/2007-309, žalobu pro zmatečnost podanou proti rozsudku Okresního soudu v
Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, zamítl a rozhodl, že
žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 12.318,60 Kč k rukám
advokátky JUDr. Jaroslavy Ježkové. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že
žaloba pro zmatečnost byla podána oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 42 odst.
3 občanského soudního řádu, čl. II bod 11 přechodných ustanovení zákona č.
7/2009 Sb., ve znění zákona č. 218/2009 Sb.) a že v původním řízení byly
splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalované z důvodu jejího
neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu. Vycházel přitom
ze zjištění, že okresní soud v původním řízení doručoval žalované písemnosti na
adresu, která byla uvedena v žalobě a která byla shodná s její adresou uvedenou
v centrální evidenci obyvatel, že však zásilky se soudu vracely jako
nedoručené, že podle sdělení České pošty, s. p., a bratra žalované Ing. arch.
J. D. B. se žalovaná již 8 let zdržovala v cizině (do České republiky se
vrátila až v prosinci 2008), přičemž z úředního zápisu ze dne 7. l. 2008
sepsaného s bratrem žalované vyplynulo, že adresu sestry v cizině nezná a že
spolu nemají dobré vztahy, že adresu žalované v cizině nesdělili ani její
rodiče, na které se okresní soud opakovaně obracel, a že tito nereagovali ani
na výzvu, zda jsou ochotni vykonávat funkci opatrovníka; na doručení
kompletního spisu, jak rodiče žalované požadovali, neměli právo, neboť nebyli
účastníky řízení a o nahlédnutí do spisu ve smyslu ustanovení § 44 o. s. ř.
nepožádali. Za situace, kdy okresní soud v původním řízení neměl souhlas s
výkonem funkce opatrovníka z řad příbuzných žalované a kdy zájmy bratra
žalované byly v rozporu se zájmy žalované, byl žalované správně ustanoven
opatrovník řad advokátů JUDr. Josef Šperk.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24.
4. 2014, č. j. 25 Co 39/2014-369, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl, že žalovaná je povinna „nahradit“ žalobkyni náklady odvolacího řízení
5.699,- Kč k rukám „advokátky žalobkyně“. Odvolací soud dovodil, že okresní
soud v původním řízení přistoupil správně k ustanovení opatrovníka z důvodu
neznámého pobytu žalované, když se jí nepodařilo doručovat na známou adresu v
České republice a nikdo z nejbližších příbuzných žalované adresu v cizině
neznal; uvedl, že „žalované tím nebyla odňata možnost jednat před soudem a
nejedná se o zmatečnost“. Vycházel z toho, že okresní soud před vydáním
usnesení provedl odpovídající šetření o pobytu žalované, jejíž pobyt v cizině
nebyl znám, když se „nespokojil s evidencí obyvatel“, ale – aby zajistil
ochranu práv žalované – kontaktoval bratra i její rodiče, a uzavřel, že
„nevedlo-li pátrání k žádnému výsledku, ustanovení opatrovníka z řad advokátů
bylo namístě“. Podle názoru odvolacího soudu „podmínky pro ustanovení
opatrovníka žalované tak byly ve smyslu § 29 odst. 3 občanského soudního řádu
splněny“, a „nepřítomné žalované byla zajištěna ochrana jejích zájmů i
základních práv, což zajistila vhodná osoba z řad advokátů, který je nepochybně
schopen reprezentovat její zájmy“, když „v okruhu osob blízkých (nejbližších)
se taková osoba nenašla“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, a to „institutu účastenství na soudním řízení“ a aplikaci ustanovení
opatrovníka dle § 29 občanského soudního řádu. Zdůrazňuje, že předpoklady pro
ustanovení opatrovníka jsou zákonem striktně omezeny a že podle jednoznačné
judikatury Ústavního soudu se k ustanovení opatrovníka má přistoupit pouze a
jedině tehdy, jestliže byly reálně vyčerpány všechny způsoby ke zjištění pobytu
účastníka; takto podle názoru žalované okresní soud v původním řízení
nepostupoval, když neučinil ani dotaz na orgány veřejné správy (ČSSZ),
zdravotní pojišťovnu či Policii ČR. Namítá dále, že soud v původním řízení
nesplnil vyhledávací povinnost ani ve vztahu k osobám, které by mohly být
procesním opatrovníkem žalované, neboť, i když vedl s rodiči žalované
korespondenci o možném procesním opatrovnictví, nepoučil je věcně o následcích,
pokud opatrovnictví nepřijmou, a i když byl v přímém kontaktu s bratrem
žalované, tohoto se vůbec nedotázal, zda by byl ochoten funkci opatrovníka
vykonávat, ale omezil se pouze na konstatování, že „zájmy pana J. D. B. jsou v
rozporu se zájmy žalované, a proto je tento vyloučen z okruhu osob
připadajících v úvahu coby osoba opatrovníka“; uvedený závěr přitom soud opřel
pouze o odkaz na „úřední záznam založený ve spise“, ačkoliv ze svědecké
výpovědi bratra žalované v řízení o zmatečnostní žalobě vyplynulo, že
„protokol“ byl vyhotoven bez jeho přítomnosti dodatečně, není jím podepsán a on
ani nevěděl, že „by se jeho návštěva na soudě jakkoliv protokolovala“ a
„zejména hlavně zcela nesouhlasí s obsahem takovéhoto záznamu“; zásadně jak
bratr žalované, tak žalovaná popírá, že by byli v jakémkoliv sporu nebo že by
jejich zájmy byly rozporné. Navíc bratr žalované slyšen jako svědek potvrdil,
že adresu žalované žijící v zahraničí byl schopen zjistit s vynaložením
určitého úsilí a totéž uvedl i v původním řízení při návštěvě soudu. Žalovaná
považuje „za nepochopitelné, resp. neakceptovatelné, proč si soud zvolil cestu
jmenování opatrovníka namísto získání adresy žalované“, s tím, že jmenování
opatrovníka bylo pouze formálním krokem poškozujícím práva žalované. Připomíná,
že opatrovník jí byl ustanoven až po skončení řízení před okresním soudem, tedy
pouze pro doručení rozsudku, přičemž jednání u okresního soudu předcházející
vydání rozsudku a důkazní řízení proběhlo bez účasti žalované. Odkazuje na
judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k výkladu ustanovení § 29 odst. 3
občanského soudního řádu a ke způsobu výkonu funkce opatrovníka. Žalovaná
navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního
stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl, neboť
předpoklady pro postup podle ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu
byly v původním řízení ze strany okresního soudu splněny a byly vyčerpány
všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu žalované, která se zdržovala
v cizině.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede
dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání
přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky výkladu ustanovení § 229 o. s. ř., která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal
napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není
opodstatněné.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k
tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na
to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými
bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle
zákona řízení končí (§ 229 odst. 1 o. s. ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (§
229 odst. 2 a 3 o. s. ř.), nebo jen určitým způsobem (§ 229 odst. 4 o. s. ř.).
Žalobu pro zmatečnost lze podat proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu
a v případech uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 a 2 o. s. ř. také proti
pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně. Rozhodl-li v případech uvedených
v ustanovení § 229 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud, lze žalobu podat buď jen
proti jeho rozhodnutí, nebo rovněž proti rozhodnutí soudu prvního stupně,
jestliže také trpí zmatečností; rozhodnutí soudu prvního stupně však nelze
napadnout samostatně, neboť jeho právní moc (jako jedna z podmínek pro podání
zmatečnostní žaloby) se odvíjí od rozhodnutí odvolacího soudu.
V posuzovaném případě žalovaná podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení
Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-87, kterým
bylo odvolání žalované jako opožděné podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř.
odmítnuto, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009,
č. j. 25 Co 64/2009-103, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne
23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-87, potvrzeno, a proti rozsudku Okresního
soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, kterým bylo zrušeno
podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitostem tam
specifikovaným.
Žalobu pro zmatečnost, kterou podala žalovaná proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, Okresní soud v
Jičíně usnesením ze dne 31. 10. 2012, č. j. 10 C 149/2007-254, zamítl; o žalobě
pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č.
j. 10 C 149/2007-87, kterým bylo odvolání žalované jako opožděné podle
ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, ani o žalobě pro zmatečnost podané
žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10
C 149/2007-25, nerozhodl.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 6. 2013,
č. j. 21 Co 107/2013-281, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že „v
dalším řízení soud rozhodne o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti
rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-25“,
a o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Usnesení - ve výroku, jímž byla
zamítnuta žaloba pro zmatečnost, kterou podala žalovaná proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103 -
nabylo podle potvrzení ve spise právní moci dne 5. 8. 2013; dovolání proti němu
žalovaná nepodala.
Z uvedeného vyplývá, že o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, jež bylo
pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání žalované proti rozsudku
Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-25, bylo
rozhodnuto a uvedené pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu tak již nelze v
řízení o žalobě pro zmatečnost z tohoto důvodu přezkoumávat. Nebylo-li uvedeným
procesním prostředkem odstraněno pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, nelze
samostatně na základě žaloby pro zmatečnost přezkoumávat (a případně i zrušit)
rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož právní moc se odvíjí právě od takového
(již na základě žaloby pro zmatečnost přezkoumaného) rozhodnutí odvolacího
soudu.
Protože usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2013, č. j. 21
Co 107/2013-281, ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v
Jičíně ze dne 31. 10. 2012, č. j. 10 C 149/2007-254, o zamítnutí žaloby pro
zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, nabylo právní moci dne 5. 8. 2013, a
nebylo napadeno dovoláním (ani jiným mimořádným opravným prostředkem), není
dovolací soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí odvolacího
soudu o žalobě pro zmatečnost podané proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze
dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25.
Za této situace již není významné, zda byly či nebyly splněny předpoklady pro
ustanovení opatrovníka žalované podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ani
žalovanou v dovolání namítaná další okolnost, a to, kdo (zda někdo z řad
příbuzných nebo z řad advokátů) měl být ustanoven opatrovníkem žalované.
Usnesení odvolacího soudu je tedy – byť ze zcela jiných důvodů – správné;
protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v
ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v
§ 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované
podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §
243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby
žalobkyni nahradila náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že
výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v
projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty
první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení
v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č.
116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro
účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v
jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke
složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč.
Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající
v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupkyně
žalobkyně advokátka JUDr. Jaroslava Ježková osvědčila, že je plátkyní daně z
přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni za dovolacího řízení
vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč (§ 137
odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s . ř.).
Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.413,- Kč žalobkyni
zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§ 149
odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu