21 Cdo 3776/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
umoření 36 kusů listinných akcií společnosti NAVELIKO a.s. se sídlem v Plzni,
Ledecká č. 12, IČO 46882693, č. 000101 až 000136, každé o jmenovité hodnotě
10.000,- Kč, a 40 kusů listinných akcií společnosti NAVELIKO a.s. se sídlem v
Plzni, Ledecká č. 12, IČO 46882693, č. 000001 až 000040, každé o jmenovité
hodnotě 1.000,- Kč, za účasti 1) navrhovatele Ing. R. P., zastoupeného Mgr.
Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 32, 2) CAVERA d.s.,
občanského sdružení se sídlem v Praze 5, Brňovská č. 1, zastoupeného JUDr.
Ladislavem Zvolským mladším, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Boleslavova
č. 53/15, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 32 U 1/2007, o
dovolání navrhovatele Ing. R. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
29. dubna 2010 č.j. 24 Co 164/2009-274, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Navrhovatel Ing. R. P. se návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne
18.6.2007 domáhal umoření 36 kusů listinných akcií společnosti NAVELIKO a.s. se
sídlem v Plzni, Ledecká č. 12, IČO 46882693, č. 000101 až 000136, každé o
jmenovité hodnotě 10.000,- Kč, a 40 kusů listinných akcií společnosti NAVELIKO
a.s. se sídlem v Plzni, Ledecká č. 12, IČO 46882693, č. 000001 až 000040, každé
o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, všech znějících na majitele a s datem emise dne
1.3.1993. Návrh zdůvodnil zejména tím, že je akcionářem obchodní společnosti
NAVELIKO a.s. a že předmětné listinné akcie, vyjadřující navrhovatelův podíl,
mu neoprávněně zadržoval další akcionář JUDr. L. Z. Městský soud v Praze
usnesením ze dne 31.3.2007 č.j. 30 Cm 60/2004-163 uložil občanskému sdružení
CAVERA d.s., aby předmětné akcie "předložilo Městskému soudu do úschovy", akcie
však byly občanským sdružením CAVERA d.s. "znehodnoceny skartováním a v tomto
stavu pak byly založeny do soudního spisu". Navrhovatel dovozuje, že "skartací
předmětných listinných akcií došlo ke zničení těchto listin" a že jako akcionář
má právní zájem na jejich umoření.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27.9.2007 č.j. 32 U 1/2007-13 vyzval
toho, kdo má předmětné akcie, aby se ve lhůtě jednoho roku od vydání usnesení
přihlásil u Obvodního soudu pro Prahu 9 a aby "podle možnosti předložil uvedené
listiny či listinu nebo podal proti návrhu na umoření těchto listin námitky".
Dne 20.10.2008 došly Obvodnímu soudu pro Prahu 9 námitky proti umoření
předmětných akcií, které podalo občanské sdružení CAVERA d.s. Uvedlo v nich, že
obchodní společnost NAVELIKO a.s. byla založena přeměnou z hospodářského
zařízení NAVELIKO podle ustanovení § 766 obchodního zákoníku, že jediným
zakladatelem a jediným akcionářem obchodní společnosti NAVELIKO a.s. je
občanské sdružení CAVERA d.s. a že proto navrhovatel, který není akcionářem
obchodní společnosti NAVELIKO a.s., není legitimován k návrhu na umoření
předmětných akcií. Akcie, jejichž umoření se navrhovatel domáhá, navíc "nikdy
nebyly vystaveny", neboť "akcie je vydána až okamžikem, kdy se stanoveným
způsobem stane majetkem prvního nabyvatele", a občanské sdružení CAVERA d.s.
dosud neobdrželo od obchodní společnosti NAVELIKO a.s. "své akcie vystavené
touto společností".
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 20.3.2009 č.j. 32 U 1/2007-196 návrh
na umoření akcií zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Poté, co dospěl k závěru, že je třeba přezkoumat také námitky
občanského sdružení CAVERA d.s., i když byly opožděné, soud prvního stupně
dospěl z výsledků dokazování k závěru, že navrhovatel se "nemohl stát a nestal
předepsaným způsobem ve smyslu příslušných právních předpisů akcionářem"
obchodní společnosti NAVELIKO a.s. a že mu proto nesvědčí právní zájem na
umoření předmětných akcií.
K odvolání navrhovatele a občanského sdružení CAVERA d.s. Městský soud v Praze
usnesením ze dne 29.4.2010 č.j. 24 Co 164/2009-274 potvrdil usnesení soudu
prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení. Odvolací soud přihlédl k tomu, že "otázka vlastnictví akcií
je předmětem dlouhodobých sporů mezi účastníky v řízeních, která doposud nebyla
uzavřena", a dovodil, že navrhovatel nemá na umoření předmětných akcií právní
zájem, neboť za "daného stavu, tj. s přihlédnutím k probíhajícím sporům a
vzneseným námitkám účastníka CAVERY d.s., není možné konstatovat, že
navrhovateli jednoznačně svědčí hmotné právo zakládající jeho právní zájem na
umoření akcií". Odvolací soud současně odmítl názor navrhovatele, že občanské
sdružení CAVERA d.s. není účastníkem řízení, neboť podalo své námitky proti
umoření listin opožděně, s odůvodněním, že podle ustanovení § 185k o.s.ř. je
účastníkem řízení o umoření listin každý, kdo podal námitky podle ustanovení §
185m odst.2 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Vytýká
odvolacímu soudu, že se nezabýval jím podaným odvoláním "v celém jeho rozsahu"
a že je proto jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Soudy měly podle názoru
navrhovatele provést "důkazní řízení" k "prokázání, že listina, již se návrh
týká, skutečně existovala", posléze k "prokázání, že ten, kdo návrh podává, má
právní zájem na umoření takovéto listiny", a nakonec k "prokázání, že umořované
listiny byly ztraceny či zničeny", odvolací soud však dovodil, že navrhovatel
nemá právní zájem na umoření listin, aniž by měl za prokázané, zda tyto listiny
"byly kdy vystaveny nebo byly zničeny či ztraceny". Navrhovatel zdůrazňuje, že
jím navržené důkazy byly způsobilé prokázat všechny rozhodné skutečnosti, že
listiny, které "bezesporu s minulosti fyzicky existovaly", mu byly odebrány "v
důsledku protiprávního jednání JUDr. Z. st.", a že listiny byly zničeny. K
námitkám občanského sdružení CAVERA d.s. soudy neměly přihlížet, neboť byly
podány opožděně a měly být z tohoto důvodu odmítnuty. Navrhovatel dovozuje
přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby
dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolaní směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1
písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,
jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Navrhovatel dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu tedy může
být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 185i odst.1 o.s.ř. lze umořit ztracenou nebo zničenou
listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva.
Podle ustanovení § 185j odst.1 o.s.ř. návrh na umoření listiny může podat
každý, kdo má na jejím umoření právní zájem.
Ke ztrátě nebo zničení listiny dojde tehdy, jestliže její vlastník nebo jiná
osoba, která má právo ji mít u sebe, je zbaven možnosti ji znovu nabýt (dostat
do své dispozice). Ztráta může nastat nejen skutečným ztracením (založením)
listiny, ale i jiným způsobem, který měl za následek, že její vlastník nebo
jiná osoba, která má právo ji mít u sebe, byl listiny protiprávně zbaven (např.
krádeží). Zničení listiny nastává jak tehdy, přestane-li vůbec existovat, tak i
v případě, že její podstatné a důležité znaky nebo části se stanou z
jakéhokoliv důvodu nečitelnými nebo jinak nezřetelnými.
Právní zájem na umoření ztracené nebo zničené listiny má z pohledu ustanovení §
185j odst.1 o.s.ř. podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 2748/2006, které bylo
uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008)
ten, kdo z důvodu vlastnictví nebo z jiného právního titulu má právo (nárok)
mít listinu u sebe (ve své dispozici), jestliže se umoření ztracené nebo
zničené listiny odrazí (může projevit) v jeho právní sféře.
Dovozuje-li navrhovatel svůj právní zájem na umoření listiny, která je cenným
papírem, z toho, že je jejím vlastníkem, může být jeho návrhu na umoření
listiny vyhověno, jen jestliže bude jeho vlastnické právo jednoznačně (bez
pochybností) prokázáno. Je-li tu spor o vlastnictví listiny, která je cenným
papírem, může být vyřešen - jak rovněž dovodila ustálená judikatura soudů -
pouze ve "sporném" řízení podle Části třetí občanského soudního řádu. V řízení
o umoření listin nelze - jak správně uvedl odvolací soud - prostřednictvím
dokazování řešit, komu svědčí vlastnické právo k listině (listinnému cennému
papíru), jejíž umoření je navrhováno, a kdo proto má právo (nárok) mít listinu
u sebe.
V projednávané věci je sporné, kdo je vlastníkem akcií, jejichž umoření se
navrhovatel domáhá. Uvedený spor ovšem nelze řešit v řízení o umoření listin,
ale jen - jak uvedeno již výše - ve "sporném" řízení podle Části třetí
občanského soudního řádu. Nevyužil-li navrhovatel tento právní prostředek (a
vzal v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 97/2007 svoji
žalobu o vydání předmětných akcií podanou proti občanskému sdružení CAVERA d.s.
zpět), nemůže být jeho vlastnické právo nyní dokazováno (zjišťováno) v
"nesporném" řízení o umoření listin.
Okolnost, zda se občanské sdružení CAVERA d.s. stalo účastníkem řízení, i když
podalo námitky proti umoření listiny opožděně, nebyla v projednávané věci
významná, neboť tím, zda navrhovatel má na umoření listiny právní zájem, je
soud povinen se zabývat vždy, tedy také tehdy, kdyby proti umoření listiny
nebyly podány vůbec žádné námitky nebo kdyby nebyla podána přihláška listiny.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s
ustálenou judikaturou soudů. Protože usnesení odvolacího soudu nemá po právní
stránce zásadní význam, není dovolání navrhovatele přípustné ani podle
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR proto dovolání
navrhovatele podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých
nákladů právo a nikomu jinému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu