21 Cdo 379/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci
úschovy složené pro G. P., za účasti složitelů a) K. H., b) J. H., obou
zastoupených advokátkou, o přijetí peněz do úschovy, vedené u Okresního soudu
ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 46 Sd 38/2003, o dovolání složitelů proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2004 č.j. 10 Co 282/2004-49,
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k
dalšímu řízení.
Složitelé se návrhem podaným u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne
22.12.2003 domáhali, aby soud přijal ke splnění \"závazku\" složitelů, který
jim byl \"uložen\" rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 23.4.2003
č.j. 5 C 428/2002-21 \"ve spojení\" s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne
5.11.2003 č.j. 29 Co 576/2003-43, ve prospěch věřitelky G. P. do úschovy od
složitelky a) částku 375.448,- Kč \"jako platbu jistiny\" a částku 20.942,- Kč
\"jako platbu 4% úroku z prodlení z částky 375.448,- Kč za dobu od 1.8.2002 do
zaplacení\" a od obou složitelů částku 500.000,- Kč \"jako platbu jistiny\" a
částku 40.684,- Kč \"jako platbu 5,5% úroku z prodlení z částky 500.000,- Kč za
dobu od 1.7.2002 do zaplacení\", a aby věřitelce G. P. bylo uloženo zaplatit
složitelům \"nutné náklady spojené s úřední úschovou\", a to složitelce a)
částku 41.420,- Kč a oběma složitelům částku 52.950,- Kč. Návrh zdůvodnili
zejména tím, že rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 23.4.2003 č.j.
5 C 428/2002-21 \"ve spojení\" s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne
5.11.2003 č.j. 29 Co 576/2003-43, který nabyl právní moci dnem 1.12.2003 a stal
se vykonatelným dnem 5.12.2003, bylo uloženo složitelce a), aby zaplatila G. P.
částku 375.448,- Kč se 4% úrokem od 1.8.2003 do zaplacení, a oběma složitelům,
aby zaplatili G. P. částku 500.000,- Kč s 5,5% úrokem od 1.7.2003 do zaplacení.
Vzhledem k tomu, že místo plnění nebylo určeno dohodou účastníků a ani
rozhodnutím soudu, platí ve smyslu ustanovení § 567 odst.1 občanského zákoníku,
že místem plnění je bydliště dlužníka, věřitelka G. P. se však \"k převzetí
dluhu\" do místa plnění nedostavila a na žádost složitelů o sdělení účtu, na
který by mohl být dluh splněn, dosud nereagovala. Věřitelka je tedy s převzetím
dluhu v prodlení, složitelé složili dluh u soudu (na účet soudu) a domáhají se
přijetí složených peněz do úschovy.
Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 9.1.2004 č.j. 46 Sd 38/2003-15
návrh \"na přijetí částky 937.074,- Kč do soudní úschovy\" zamítl a rozhodl, že
\"žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení\". Dovodil, že dopisem
ze dne 7.1.2004 \"po předchozím ověření skutečnosti\" věřitelka (příjemkyně)
sdělila soudu, že \"žádá o proplacení dlužné částky s tím, aby soud vrátil
hotovost právní zástupkyni složitelů\", a že \"založila účet u K. b. v P. a
sdělila číslo tohoto účtu\", čímž \"zpochybnila prohlášení složitelů, že je v
prodlení\". Protože příjemce, i když není před právní mocí usnesení o úschově
účastníkem řízení, projevil \"svůj zájem o vyřízení dříve, než bylo rozhodnuto
o přijetí do úschovy\", a protože \"složitel chce plnit a příjemce
spolupracuje\", není tu důvod, aby \"navrhovaná úschova byla realizována\".
K odvolání složitelů Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.9.2004 č.j. 10
Co 282/2004-49 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že složitelé
nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Oproti tvrzením složitelů
uvedeným v návrhu na zahájení řízení odvolací soud \"z korespondence mezi
stranami\" zjistil, že si sjednali zaplacení pohledávky \"formou bankovního
převodu\" a že proto věřitelka oznámila dopisem ze dne 17.12.2003 složitelům
\"číslo účtu u konkrétního peněžního ústavu\", a dovodil, že \"již dne
18.12.2003 byly splněny podmínky ve smyslu § 567 odst.2 o.s.ř.\" (správně
zřejmě občanského zákoníku) a že proto \"dlužníci mohli řádně plnit\". I když
soud \"v rámci podání návrhu\" důvod úschovy a věcnou legitimaci \"účastníků z
hlediska pravdivosti tvrzení složitele nepřezkoumává a vychází v tomto směru z
jeho tvrzení\", není \"za situace, kdy ještě před tím, než bylo o návrhu na
přijetí předmětné částky soudem rozhodnuto, složitelka požádala o proplacení
dlužné částky s tím, že založila účet u K. b. v P.\", důvod k tomu, aby návrhu
bylo vyhověno, když z obsahu spisu vyplývá, že \"oprávněný účastník přijetí
plnění ve skutečnosti neodmítá - tedy není v prodlení\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali složitelé dovolání. Vytýkají
odvolacímu soudu v první řadě, že \"mimo jednání\" provedl důkaz listinami, jež
\"získal od osob, které nejsou účastníky řízení\", aniž by jim dal možnost se k
nim \"při jednání či mimo jednání\" vyjádřit, a že proto nemůže být podložený
závěr o tom, že \"oprávněný účastník přijetí plnění ve skutečnosti neodmítá -
tedy není v prodlení\". Z hlediska právního posouzení věci poukazují na to, že
peníze za účelem splnění dluhu složili u soudu dne 23.12.2003 a že tímto dnem
nastaly podle ustanovení § 568 občanského zákoníku účinky splnění dluhu, a
dovozují, že při rozhodování o přijetí peněz do úschovy nemůže soud přihlížet
ke skutečnostem, které nastaly po složení peněz u soudu, neboť jeho \"soluční
účinky\" nemohou být \"zrušeny jednostranným prohlášením věřitele adresovaným a
doručeným procesnímu soudu až po dni složení předmětu plnění do úschovy, že je
připraven přijmout plnění\". Dovolatelé dále namítají, že v řízení o úschovách
soud \"činí skutková zjištění jen z tvrzení složitele\", že návrh může
zamítnout, jen jestliže složitel neosvědčil důvody úschovy, a že \"případné
námitky věřitele, že v prodlení nebyl, lze řešit jako předběžnou otázku jen za
použití procesu dokazování, tj. v případném řízení sporném vyvolaném faktem
přijetí plnění do úschovy soudu event. v řízení exekučním\". Přípustnost
dovolání složitelé dovozují z ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. a
navrhují, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1
písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,
jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Složitelé dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání složitelů proti usnesení odvolacího soudu tedy může
být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, jaké skutečnosti jsou
významné pro rozhodnutí o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých
věcí do úschovy složených u soudu za účelem splnění dluhu. Uvedenou právní
otázku vyřešil jinak, než jak je řešena v konstantní judikatuře soudů (srov.
například Zhodnocení \"K některým dalším otázkám řízení o úschovách u státních
notářstvích, schváleného občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR ze
dne 20.10.1988 Cpj 38/88, které bylo uveřejněno pod č. 35 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26.6.2002 sp. zn. 29 Odo 639/2001, které bylo uveřejněno pod č. 50 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Vzhledem k tomu, že její
posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující),
představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že
dovolání složitelů proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší
soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 185a odst.1 o.s.ř. lze u soudu složit do úschovy peníze,
cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.
Podle ustanovení § 185a odst.2 o.s.ř. návrh na přijetí do úschovy musí
obsahovat prohlášení toho, kdo peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy
skládá (dále jen \"složitel\"), že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty
skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v
prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že
složitel věřitele nezná.
Podle ustanovení § 185b o.s.ř. účastníkem řízení je složitel; po právní moci
usnesení o přijetí do úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze,
cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen \"příjemce\"), a ten, kdo
uplatňuje právo na předmět úschovy.
Podle ustanovení § 568 věty první občanského zákoníku nemůže-li dlužník splnit
svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-
li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná,
nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední
úschovy.
Podle ustálené judikatury soudů se soud při rozhodování o přijetí peněz,
cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy nezabývá pravdivostí
tvrzení složitele, které ve smyslu ustanovení § 185a odst.2 o.s.ř. a § 568 věty
první občanského zákoníku uvedl o důvodu úschovy a o věcné legitimaci dlužníka
a věřitele. Z uvedených tvrzení při svém rozhodování vychází a návrh na přijetí
do úschovy zamítne, jen jestliže z tvrzení složitele vyplývá, že tu důvod
úschovy podle zákona není nebo že podle hmotného práva nemůže dojít ke splnění
závazku složením jeho předmětu do úschovy. Účastníkem řízení při rozhodování o
přijetí do úschovy je proto pouze složitel, neboť v tomto stadiu řízení o
úschovách nepřichází v úvahu, aby soud přihlížel ohledně důvodu úschovy a věcné
legitimace k tvrzením jiné osoby než složitele.
Pravomocné usnesení soudu o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých
věcí do úschovy má z hlediska zániku práv a povinností stejné právní následky
jako převzetí plnění věřitelem nebo jiným oprávněným účastníkem; za okamžik
splnění (uspokojení) nároku se považuje den, v němž byl předmět úschovy složen
u soudu. Uvedené následky však nastanou jen tehdy, jestliže dlužník nebo jiný
povinný účastník složil předmět úschovy u soudu v souladu s hmotným právem.
Zjistí-li se, že důvody pro složení předmětu úschovy u soudu nebyly dány,
například proto, že věřitel ve skutečnosti je přítomen nebo že není v prodlení,
nebyl složením u soudu závazek splněn a povinnost poskytnout plnění věřiteli -
bez ohledu na to, že usnesení o přijetí plnění do úschovy je pravomocné -
nadále trvá.
V projednávané věci složitelé v návrhu na přijetí do úschovy tvrdili, že peníze
složili u soudu za účelem splnění závazku, který jim byl stanoven vykonatelným
rozhodnutím soudu (rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 23.4.2003
č.j. 5 C 428/2002-21 \"ve spojení\" s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne
5.11.2003 č.j. 29 Co 576/2003-43) z důvodu, že věřitelka (G. P.) je v prodlení,
neboť v bydlišti složitelů, které bylo ve smyslu ustanovení § 567 odst.1
občanského zákoníku místem plnění dluhu, si dluh ve stanovené době nevyzvedla.
Protože z tvrzení složitelů nelze dovodit, že by důvod úschovy nemohl být dán
nebo že by podle hmotného práva nemohlo dojít ke splnění závazku složením jeho
předmětu do úschovy, nebylo možné návrh na složení do úschovy zamítnout s
přihlédnutím k okolnostem, které z tvrzení složitelů nevyplývaly. Odvolací soud
proto postupoval v rozporu se zákonem, když vzal v úvahu okolnosti uváděné
věřitelkou (a příjemkyní) G. P., ačkoliv jsou - jak vyplývá z výše uvedeného -
při rozhodování o přijetí do úschovy bezvýznamné.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá
na chybném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky je proto
zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2
část věty za středníkem a § 243b odst.3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu