21 Cdo 3834/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobců a) L. B. a b) L. Š., obou zastoupených JUDr. Jiřím Všetečkou,
advokátem se sídlem v Hradci Králové - Slezském Předměstí, Orlická č. 163/18,
za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se
sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupené JUDr. Janem
Marečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Švihance č. 1476/1, o vyvlastnění
pozemků, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 102/2008, o
dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu
2015 č.j. 4 Co 105/2015-183, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR na
náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 3.388,- Kč do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Marečka, advokáta se sídlem v
Praze 2, Na Švihance č. 1476/1.
Rozhodnutím Městského úřadu v Lázních Bohdaneč ze dne 28.1.2005 č.j.
T80/1088-401-2004/Kř/79 byly vyvlastněny pozemky žalobců parc. č. 883/69 o
výměře 3.431 m2, č. 883/73 o výměře 38 m2 a č. 883/78 o výměře 35 m2 v
katastrálním území a obci L. "ve prospěch České republiky, zastoupené
Ředitelstvím silnic a dálnic ČR", pro účel veřejně prospěšné stavby dálnice "D
11, stavba 1105/II, Osičky - Hradec Králové, která je součástí dálničního tahu
Praha - Hradec Králové - Jaroměř - Trutnov - státní hranice s Polskem". V
rozhodnutí městský úřad stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 220.750,- Kč s
tím, že každému ze žalobců bude vyplacena částka 110.375,- Kč.
Krajský úřad Pardubického kraje, odbor majetkový, oddělení stavebního řádu,
rozhodnutím ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš zamítl odvolání žalobců
proti rozhodnutí městského úřadu a rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že
ocenění pozemků je třeba posoudit podle platného cenového předpisu, tj. podle
vyhlášky č. 540/2002 Sb., a že výše náhrady odpovídá ceně obvyklé. K požadavku
žalobců na vyvlastnění dalšího pozemku parc.č. 862/2 o výměře 1.331 m2 v kat.
území L. uvedl, že "je takové výměry a se zajištěným přístupem, že i po
vyvlastnění předmětných pozemků ho bude možno k dosavadnímu účelu bez
nepřiměřeného omezení využívat".
V žalobě podané u Krajského soudu v Hradci Králové dne 9.1.2008 a doplněné
podáním ze dne 26.9.2011 žalobci ve věci vyvlastnění uvedených nemovitostí
zejména namítali, že nebyli dostatečně za vyvlastnění odškodněni, neboť "v době
vyvlastnění nebyly předmětné pozemky ornou půdou, nýbrž stavebním pozemkem", a
mají proto v současné době hodnotu cca 1200,- Kč/m2 a že správní orgán do
vyvlastnění nezahrnul pozemkovou parcelu č. 862/2 v kat. území L., když "s
ohledem na poměr k vyvlastněné pozemkové parcele č. 883/69 se tato parcela
jevila hospodářsky nevyužitelná" a byla užívána při stavebních pracích, čímž
byla znehodnocena. Navrhovali, aby soud "zrušil rozhodnutí o vyvlastnění
odvolacího správního orgánu i správního orgánu prvního stupně".
Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR uvedl, že "žalobní petit je nesprávný,
neboť soud nemůže v řízení podle části páté o.s.ř. rozhodnutí o vyvlastnění
zrušit".
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21.9.2012 č.j. 16 C 102/2008-62
zamítl žalobu, aby "bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje
ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o
vyvlastnění pozemků parc. č. 883/69 o výměře 3.431 m2, č. 883/73 o výměře 38 m2
a č. 883/78 o výměře 35 m2 v katastrálním území a obci L. a spolu s ním
rozhodnutí Městského úřadu stavebního odboru Lázně Bohdaneč z 28.1.2005 o
vyvlastnění týchž pozemků a aby byl zrušen návrh na vyvlastnění", a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že
žalobci požadovaný petit na zrušení rozhodnutí správního orgánu není v řízení
podle části páté občanského soudního řádu přípustný.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.12.2013 č. j. 4 Co
127/2013-103 zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soudu prvního stupně vytknul, že "opomenul žalobce, kteří nebyli navíc právně
zastoupeni, poučit o způsobech rozhodování v řízení podle části páté občanského
soudního řádu a umožnit jim úpravu žaloby".
Krajský soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 27.2.2015 č.j. 16 C
102/2008-157 zamítl žalobu "podanou dne 4.1.2008 podle části páté o.s.ř. proti
rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 4.8.2005 č.j.
KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš" a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a
nerozdílně dalšímu účastníkovi řízení Ředitelství silnic a dálnic ČR na náhradě
nákladů řízení 7.242,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Marečka. Z provedeného
dokazování soud prvního stupně dovodil, že "pro vyvlastnění nemovitostí byly
splněny zákonem stanovené podmínky a stalo se tak ve veřejném zájmu na základě
zákona a za náhradu", když mezi žalobci a dalším účastníkem (ani jiným
subjektem) nebyla uzavřena dohoda o prodeji pozemků. Odmítl námitku žalobců, že
provedeným vyvlastněním by došlo ke změnám v hranicích obcí, okresů a krajů,
neboť žalobci získali dne 12.5.2003 do podílového spoluvlastnictví pozemkové
parc. č. 883/69, č. 883/73, č. 883/78 v kat. území L. a ke dni 7.5.2004, kdy
bylo vyvlastňovací řízení zahájeno, již nebylo dále s pozemky manipulováno. Za
důvodnou nepovažoval soud prvního stupně ani námitku žalobců o tom, že "správní
orgány chybně nezahrnuly do vyvlastnění také zbývající část výměry poz. parcely
č. 862/2 v k.ú. L.", neboť v době vyvlastňování i v současné době je "poz. par.
č. 862/2 (který byl v rámci pozemkových úprav sloučen s dalším pozemkem a je
veden v katastru nemovitostí jako poz. parc. č. 1073 v k.ú. L. o výměře 1.510
m2) užíván jako zemědělská půda v rámci souvislého lánu".
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12.11.2015 č. j. 4 Co
105/2015-183 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s
názorem soudu prvního stupně v tom, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění
předmětných pozemků, neboť práva k nim nebyla získána dohodou, a že vyvlastnění
bylo provedeno v souladu s ustanovením § 110 odst. 3 věty první zákona č.
50/1976 Sb., o uzemním plánování a stavebním řádu, tedy v nezbytném rozsahu,
neboť "z podkladové dokumentace lze dovodit, že součástí stavby dálnice D 11
byla i úprava souvisejících komunikací, včetně komunikace III/32324, pro který
účel bylo třeba vyvlastnit i pozemek parc.č. 883/78 v k.ú. L. o výměře 35 m2".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že
odvolací soud se nezabýval jejich námitkou rozšíření předmětu vyvlastnění
ohledně pozemků p.č. 883/78 v k.ú. L. v obci a k.ú. P., když, "je-li pozemek
obklopen pozemky ve vlastnictví jiného (navíc toho, v jehož prospěch se
vyvlastňuje), bez přístupu na komunikaci či jakoukoliv cestu, navíc v důsledku
vyvlastnění, je stav spočívající v holém vlastnictví (dominum nullum)
nepřijatelný a sám o sobě odůvodňuje předmět vyvlastnění tak, aby k tomu
nedošlo". Dovolatelé mají za to, že "zbytkový pozemek není hospodářsky
využitelný, neboť k němu není přístup, smysl jeho užívání je vyloučen tím, že
jej užívat nelze, pouze pro jiného, a to, je-li sloučen do honu a užíván
osobou, ovládající okolní pozemky". S ohledem na výše uvedené žalobci navrhli,
aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhl, aby dovolací soud dovolání
žalobců zamítl. Uvedl, že pozemek parc.č. 1337 v k.ú. P. není v místní
příslušnosti Městského úřadu Lázně Bohdaneč, a že proto se soudy nemohly
zabývat úvahami o rozšíření předmětu vyvlastnění. Účastník Ředitelství silnic a
dálnic ČR měl za to, že podmínky pro rozšíření vyvlastnění podle ustanovení §
110 odst. 3 stavebního zákona nebyly v daném případě splněny, neboť "se jedná o
zemědělskou půdu a pozemek je v současné době užíván nájemcem pro zemědělskou
činnost".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že
řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 - posoudit (srov.
Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále jen
"o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 50/1976
Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů, účinného do 30.6.2006 (dále jen "stavebního zákona").
Vyvlastnit lze jen tehdy, není-li možno cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou
nebo jiným způsobem (§ 110 odst. 1 stavebního zákona).
Vyvlastnění musí být v souladu s cíli a záměry územního plánování, který se
prokazuje zpravidla územním rozhodnutím; pokud účel, pro který se vyvlastňuje,
nevyžaduje vydání územního rozhodnutí, zkoumá se soulad s cíli a záměry
územního plánování přímo ve vyvlastňovacím řízení (§ 110 odst. 2 stavebního
zákona).
Vyvlastnění může být provedeno jen v nezbytném rozsahu; je-li možno dosáhnout
účelu vyvlastnění pouze omezením práva, nelze právo odejmout v plném rozsahu;
jestliže se vyvlastněním převádí vlastnické právo pouze k části pozemku nebo se
omezuje jiné právo k pozemku či ke stavbě a vlastník nebo jiný oprávněný by
nemohl využívat zbývající části pozemku nebo omezeného práva k pozemku či
stavbě, popřípadě je mohl užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, rozšíří se
vyvlastnění i na zbývající část, pokud o to vlastník nebo jiný oprávněný požádá
(§ 110 odst. 1 stavebního zákona).
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného
celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený
podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné
právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a
obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 o.s.ř.) a o nichž podle zákona rozhodují správní
orgány (srov. § 7 odst. 2 o.s.ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu
právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení
(srov. § 244 odst. 1 o.s.ř.); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní
věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního
orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu
učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá
účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán
účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. § 244
odst. 2 o.s.ř.).
Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva
odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu
vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z
občanskoprávních vztahů a kterou podle zákona provádí stavební úřad (srov. §
112 odst. 1 stavebního zákona). Nabylo-li rozhodnutí stavebního úřadu právní
moci, může být - jak vyplývá z ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. - tatáž věc
vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení §
246 o.s.ř.) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části
páté občanského soudního řádu (§ 244 až 250l o.s.ř.). Projednání věci soudem v
řízení podle Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob
přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný
správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před
správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné
právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském
soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem,
který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který
není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez
ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního
orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové
rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové
projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by
bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou -
v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení -
soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu
(novému) projednání a rozhodnutí.
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu
nebo jiné právní věci v řízení před soudem (§ 250f o.s.ř.).
Věc, o níž rozhodl správní orgán, tedy smí být v řízení podle Části páté
občanského soudního řádu rozhodnuta nejen v takovém rozsahu, v jakém o ní
rozhodl správní orgán, ale také v rozsahu vymezeném žalobcem; žalobci se proto
ukládá, aby v žalobě vymezil, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc
soudem projednána a rozhodnuta. Rozsah, v jakém soud věc projedná a rozhodne,
je tedy určován jednak tím, o čem správní orgán pravomocně rozhodl, jednak
požadavkem žalobce vyjádřeném v žalobě o tom, v jakém rozsahu má být věc soudem
znovu projednána a rozhodnuta. Rozsah, v jakém žalobce požaduje projednání a
rozhodnutí věci soudem, může měnit jen do uplynutí lhůt k žalobě. Soud může při
projednávání věci dospět k jiným (odlišným) skutkovým zjištěním a závěrům, než
která učinil při opatřování podkladů a při jejich hodnocení správní orgán. Soud
současně navazuje na výsledky řízení před správním orgánem a jeho úkolem je jak
prověřit správnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem, tak také
učinit vlastní skutková zjištění a skutkové závěry, je-li zřejmé, že zjištění
skutkového stavu věci správním orgánem nemůže obstát. Soud může v řízení podle
Části páté občanského soudního řádu převzít skutková zjištění správního orgánu
tehdy, nemá-li soud pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění
správního orgánu a nevznesli-li v tomto směru žádné námitky ani účastníci
(srov. § 250e o.s.ř.). Soud smí též zopakovat důkazy provedené před správním
orgánem a, nebrání-li tomu účinky koncentrace řízení (§ 250d o.s.ř.),
přihlédnout k nově tvrzeným skutečnostem a provést další důkazy.
V projednávané věci žalobci již v podané žalobě namítali, že nebyly splněny
podmínky pro vyvlastnění jejich pozemků a že z pozemku parc. č. 862/2 v k.ú. L.
byly odděleny pouze menší části, a současně požadovali, aby vyvlastnění bylo ve
smyslu ustanovení § 110 odst. 3 stavebního zákona rozšířeno na celý pozemek
parc.č. 862/2 v k.ú. L. V dosavadním řízení byly tyto námitky žalobců odmítnuty
s odůvodněním, že vyvlastnění bylo nutné provést ve veřejném zájmu pro veřejně
prospěšnou stavbu. Podle ustálené rozhodovací praxe je veřejný zájem neurčitý
právní pojem, který je třeba zjišťovat pro každý konkrétní případ, přičemž
veřejný zájem nutno chápat jako zájem, který by bylo možno označit za obecně
prospěšný (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 20.5.1998, sp. zn. 10 Ca 65/98 nebo nález Ústavního soudu ze dne 25.1.2005,
sp. zn. III. ÚS 455/03), a závěr odvolacího soudu, který důvodně poukázal na
to, že se jednalo o veřejně prospěšnou stavbu dálnice D 11, 1105/II Osičky -
Hradec Králové, která byla vymezena nařízením vlády ČR č. 64/1997 Sb. ze dne
12.2.1997, kterým se vyhlásila první změna a doplněk závazné části územního
plánu velkého územního celku hradecko-pardubické sídelní aglomerace, a která je
součástí dálničního tahu Praha - Hradec Králové - Jaroměř - Trutnov - státní
hranice s Polskem, je s touto rozhodovací praxí v souladu. Ohledně zbývající
části pozemku parc.č. 862/2 v k.ú. L., která byla v rámci pozemkových úprav
sloučena s dalším pozemkem a je vedena v katastru nemovitostí jako poz. parc.
č. 1073 v k.ú. L. o výměře 1.510 m2, bylo zjištěno, že je užívána jako
zemědělská půda v rámci souvislého lánu; lze proto souhlasit se závěrem, že tu
není potřeba rozšiřovat vyvlastnění na tento pozemek.
Požadavek žalobců, aby do vyvlastnění byl pojmut také pozemek parc. č. 1337 v
kat. území P., musel být odmítnut už proto, že nebyl k vyvlastnění navržen, v
řízení před správním orgánem se o jeho vyvlastnění nejednalo a že tedy nemohl
být ani předmětem řízení podle Části páté Občanského soudního řádu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou
judikaturou soudů, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit. Dovolání
žalobců není podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, a proto je Nejvyšší soud
České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání
žalobců bylo odmítnuto a žalobci jsou proto povinni nahradit účastníku
Ředitelství silnic a dálnic ČR účelně vynaložené náklady potřebné k bránění
práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů dovolacího řízení soud přihlédl k tomu,
že výše odměn má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v
jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané
věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního
předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem
o.s.ř.). Vyhláška 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala
sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla
nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena.
Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení
paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a
okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby
poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny
advokáta vznikly účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR náklady spočívající v
paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve
znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 588,-
Kč.
Žalobci jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,-
Kč účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR zaplatit k rukám advokáta, který ho
v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to do 3 dnů od právní moci
usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2017
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu