21 Cdo 3904/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v
exekuční věci oprávněného Ing. Viléma Baráka, správce konkursní podstaty
společnosti Moravská leasingová a obchodní společnost s.r.o. v likvidaci, se
sídlem v Hustopečích u Brna, Nádražní č. 1, IČO 46965165, zastoupeného Mgr.
Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská č. 51a, proti
povinnému Ing. D. B., zastoupenému Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem
v Brně, Krkoškova č. 2, pro 8.000.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem akcií,
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 1138/2013, a u soudního
exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 Ex
1486/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.
dubna 2014, č. j. 20 Co 425/2013 - 67, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2014, č.
j. 20 Co 425/2013 - 67, kterým potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne
17. 4. 2013, č. j. 81 EXE 1138/2013 - 24, jímž byl zamítnut návrh povinného na
částečné zastavení exekuce „vedené ve vztahu k 600 kusům akcií společnosti
MULTIRENT a.s.“ (sepsaným v protokolu o jiném soupisu ze dne 6. 3. 2013 pod č.
j. 137 Ex 1486/13 - 18 a postiženým exekučním příkazem z téhož data pod č. j.
137 Ex 1486/13 - 20, jímž bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem těchto
akcií), není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí
odvolacího soudu je v závěru, že právo k majetku nepřipouštějící exekuci lze
uplatnit pouze návrhem na vyloučení majetku z exekuce v řízení podle třetí
části o. s. ř. (§ 267 odst. 1 o. s. ř.), k níž je aktivně věcně legitimována
třetí osoba na exekučním řízení nezúčastněná (nikoliv však povinný tvrdící, že
není vlastníkem těchto akcií), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu (srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 759/2012, či v usnesení ze dne 26.
6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012), a není důvod, aby tato právní otázka byla
posouzena jinak.
Další námitky povinného v dovolání, že „soudy nerozlišují exekuci, jejímž
předmětem jsou věci movité postižené na základě jejich soupisu, prováděnou
podle § 323 o. s. ř. ve spojení s § 52 exekučního řádu, od exekuce, jejímž
předmětem jsou cenné papíry, které byly sepsány podle § 327a o. s. ř. ve
spojení s § 52 exekučního řádu“, že předmětné cenné papíry (600 ks akcií
společnosti MULTIRENT a.s.) byly soudním exekutorem pojaty do protokolu o jiném
soupisu ze dne 6. 3. 2013 pod č. j. 137 Ex 1486/13 - 18 „protiprávně“, neboť
údaj o tom, že povinný je jejich vlastníkem, mu nemohl být znám z rejstříku
zřízeného ze zákona nebo jiné evidence vedené v souladu se zákonem (§ 327a o.
s. ř.), jelikož z nich nevyplývá, že by povinný byl vlastníkem těchto cenných
papírů, z čehož dovozuje, že je dán důvod pro částečné zastavení exekuce podle
ustanovení § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř., taktéž přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládají, neboť návrh na vyškrtnutí
věci ze seznamu podle ustanovení § 68 odst. 1 věty první exekučního řádu může
podat (stejně jako vylučovací žalobu podle § 267 odst. 1 o. s. ř.) jen ten,
jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (k tomu srov. např.
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2011, sp. zn. 23 Co
35/2011, uveřejněný pod číslem 21/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1037/2013).
Odvolacímu soudu tudíž nelze důvodně vytýkat, že se těmito námitkami povinného
uplatněnými v odvolání, nezabýval. K otázce, ve kterých případech je pro
existenci rušivých okolností při provádění exekuce dán důvod k jejímu zastavení
podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., případně k částečnému
zastavení podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř., dále srov.
např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo
1508/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2001, pod
číslem 28, odůvodnění usnesení téhož soudu ze dne 22. září 2005, sp. zn. 20 Cdo
1962/2004, a usnesení ze dne 18. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013,
uveřejněného pod číslem 75/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu