21 Cdo 3918/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci navrhovatele Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Romanem Krmenčíkem,
advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 92, za účasti WPB Capital,
spořitelního družstva v likvidaci se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO
25780450, zastoupeného Mgr. Patrikem Personou, advokátem se sídlem v Uherském
Brodě, Bedřicha Smetany č. 1916, o neplatnost rozhodnutí náhradní členské
schůze, o žalobě pro zmatečnost podané navrhovatelem proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 2. června 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 90/2014, o dovolání WPB Capital,
spořitelního družstva v likvidaci, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 8. března 2016 č. j. 8 Cmo 46/2016-240, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2016 č. j. 8 Cmo
46/2016-240 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2016 č. j. 8
Cmo 124/2016-251 se zrušují a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu
řízení.
Navrhovatel se návrhem podaným dne 29. 4. 2014 u Krajského soudu v Brně
domáhal, aby soud určil, že rozhodnutí náhradní členské schůze účastníka WPB
Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (dále jen „WPB Capital“), konané dne
26. 2. 2014, o nahrazení stanov družstva ze dne 1. 8. 2009 novým zněním, je
neplatné.
Podáním doručeným krajskému soudu dne 3. 4. 2015 účastník WPB Capital navrhl,
aby soud rozhodl usnesením o tom, „kdo je oprávněn“ jej zastupovat, neboť
vzhledem ke vstupu tohoto účastníka do likvidace a jmenování likvidátora soudem
je spor o to, zda má soud jednat se statutárním orgánem účastníka WPB Capital
(s předsedou představenstva), nebo s likvidátorem. Má za to, že předmět tohoto
řízení, v němž se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí náhradní
členské schůze účastníka WPB Capital, nesouvisí s likvidací, a že je proto
oprávněn zastupovat tohoto účastníka jeho statutární orgán a nikoliv
likvidátor. Navrhl proto, aby soud ve věci nadále jednal s předsedou
představenstva WPB Capital Ing. P. B., resp. s jím zmocněným zástupcem.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154
rozhodl, že „soud nepřipouští zastoupení účastníka řízení JUDr. Jiřím
Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49“. Dospěl k závěru,
že vzhledem k tomu, že v řízení řešená otázka neplatnosti členské schůze, která
se zabývala návrhem změny stanov, nesouvisí s činností likvidátora, je nadále
osobou oprávněnou zastupovat účastníka řízení WPB Capital statutární orgán,
resp. jeho zmocněnec advokát Mgr. Patrik Persona, nikoliv advokát JUDr. Jiří
Hartmann, kterému udělil plnou moc likvidátor WPB Capital JUDr. Jiří Švihla.
Odvolání navrhovatele proti tomuto usnesení krajského soudu Vrchní soud v
Olomouci usnesením ze dne 2. 6. 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168 odmítl. Dovodil,
že nejde o rozhodnutí podle ustanovení § 27 odst. 2 občanského soudního řádu,
které se týká tzv. obecného zmocněnce a nikoliv advokátů, jimiž jsou JUDr. Jiří
Hartmann i Mgr. Patrik Persona, a dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu
je třeba považovat za usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti kterému
není ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
odvolání přípustné, a to bez ohledu na skutečnost, že usnesení krajského soudu
obsahuje nesprávné poučení o možnosti podat odvolání. Uvedl, že krajský soud
nemusel předmětné usnesení vydávat a že mohl advokátovi JUDr. Jiřímu
Hartmannovi, případně likvidátorovi družstva, sdělit důvody, proč s ním v
řízení jako se zástupcem družstva nebude jednat. Dodal, že likvidátor sice
„nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání“, ale pouze v
rozsahu vymezeném účelem likvidace, jímž je vypořádání majetku zrušené
právnické osoby; v ostatních věcech vykonává nadále působnost statutární orgán
družstva.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal navrhovatel dne 10. 9. 2015 u
Krajského soudu v Brně žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4
občanského soudního řádu, neboť nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že
usnesení krajského soudu je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení a proti
němuž není přípustné odvolání, a považuje jej za „věcně nesprávný a dále též za
neodůvodněný, a tedy nepřezkoumatelný“. Má za to, že usnesení krajského soudu
má „zcela zásadní“ vliv na rozhodnutí ve věci samé, neboť soud jím fakticky
rozhodl o tom, kdo bude uplatňovat práva účastníka WPB Capital v tomto řízení,
přičemž zájem statutárního orgánu tohoto účastníka je v rozporu se zájmy
účastníka samého, jeho členů (tedy i navrhovatele) a v konečném důsledku i v
rozporu se zájmy likvidátora, jenž má hájit skutečné zájmy účastníka řízení; je
přesvědčen, že ve skutečném zájmu účastníka řízení WPB Capital a jeho členů je
odkrytí nekalých praktik statutárního orgánu tohoto účastníka, včetně nezákonné
valné hromady, jejíž neplatnost je předmětem tohoto řízení. Usnesení krajského
soudu, které je „typově zcela odlišné“, není rozhodnutím vyžadujícím rychlé
řešení v zájmu hospodárného vedení řízení, neboť je jím pro celé další řízení
„zcela determinováno“, kdo bude za účastníka řízení jednat, a je „zjevně“ na
újmu účastníků řízení, proto „není přijatelné“, aby tito neměli právo podat
odvolání.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-203 žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Shledal, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, neboť závěr vrchního soudu, že
usnesení krajského soudu o „nepřipuštění“ zastoupení účastníka řízení WPB
Capital právním zástupcem je toliko usnesením, kterým se upravuje vedení
řízení, je správný. Rovněž se ztotožnil se závěrem vrchního soudu, že jmenovaný
likvidátor sice „nabývá působnosti“ statutárního orgánu, ale pouze v rozsahu
vymezeném účelem likvidace, kterým je vypořádání majetku zrušené právnické
osoby, a že v ostatních věcech – i v řízení o žalobě o neplatnost rozhodnutí
náhradní členské schůze družstva ze dne 26. 2. 2014 – vykonává nadále působnost
statutární orgán likvidované společnosti.
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 3. 2016 č.
j. 8 Cmo 46/2016-240 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168 se
zrušuje. Zdůraznil, že předmětem přezkumu je závěr soudu, že rozhodnutí o
„nepřipuštění“ zastoupení účastníka řízení jedním ze dvou advokátů, jejichž
plné moci jsou založeny ve spise, je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení,
a že nepřezkoumává závěr vrchního soudu o správnosti rozhodnutí krajského soudu
o „nepřipuštění“ zastoupení účastníka řízení WPB Capital advokátem zvoleným
likvidátorem družstva. Dovodil, že rozhodnutí o tom, který advokát je, či
naopak není oprávněn zastupovat účastníka řízení, je rozhodnutím se zcela
zásadním dopadem na průběh řízení, neboť jím soud neposoudil otázku
přípustnosti zastoupení účastníka řízení advokátem, jak by se dalo usuzovat z
výroku rozhodnutí „formálně totožného“ s rozhodnutím vydaným podle ustanovení §
27 občanského soudního řádu, ale řešil otázku, zda v tomto řízení je oprávněno
vystupovat za účastníka řízení jeho představenstvo, nebo likvidátor jmenovaný
Českou národní bankou. Poukázal na to, že z obsahu spisu je zřejmé, že
likvidátor a představenstvo družstva zaujímají v řízení „zcela protikladná“
stanoviska, a uvedl, že další průběh řízení může být „do značné míry“ závislý
na tom, kdo z nich bude účastníka řízení zastupovat, že tato skutečnost může
mít vliv i na obsah rozhodnutí, které bude posléze ve věci vydáno, a že proto
odepření možnosti opravného prostředku by mohlo být na újmu účastníkovi řízení.
Dospěl proto k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nesprávné a že
nesprávné je proto i rozhodnutí soudu prvního stupně napadené odvoláním.
Vrchní soud v Olomouci poté usnesením ze dne 31. 5. 2016 č. j. 8 Cmo
124/2016-251 potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j.
50 Cm 90/2014-154. Dospěl k závěru, že je-li předmětem řízení vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady společnosti (členské schůze družstva),
zůstává oprávnění zastupovat společnost (družstvo) v tomto řízení zachováno
statutárnímu orgánu společnosti (družstva), i když společnost byla zrušena a
vstoupila do likvidace.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2016 č. j. 8 Cmo
46/2016-240 podal účastník WPB Capital dovolání. Souhlasí se závěrem soudu
prvního stupně, že odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4.
2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154 je nepřípustné, neboť se jedná o usnesení, jímž se
upravuje vedení řízení. Má za to, že se v daném případě nejedná o postup soudu
podle ustanovení § 27 odst. 2 občanského soudního řádu, že usnesení o tom, s
kým bude v řízení jednáno, mohlo být advokátovi JUDr. Jiřímu Hartmannovi,
případně likvidátorovi, pouze sděleno v rámci soudního jednání a že se nejedná
ani o usnesení, které by mohlo mít zásadní dopad na výsledek celého řízení.
Zdůraznil, že navrhovatel, který se domáhá změny zástupce účastníka WPB
Capital, není likvidátorem a domáhá se tedy práv, která mu vůbec nenáleží, a že
spor o osobu zástupce účastníka řízení pouze celý proces prodlužuje. Dovolatel
dále uvedl, že ačkoliv otázka „oprávnění vystupovat za účastníka řízení“, která
dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu „komplexně“ vyřešena, není
předmětem řízení o žalobě pro zmatečnost, má za to, že od jejího vyřešení se
odvíjí přípustnost zastoupení účastníka. Má za to, že vzhledem k tomu, že úkony
v řízení o vyslovení neplatnosti náhradní členské schůze družstva nesledují
cíle směřující k naplnění podstaty likvidace, je tento okruh záležitostí nadále
svěřen a ponechán statutárnímu orgánu účastníka WPB Capital, který je oprávněn
si řádně zvolit, kdo jej bude v řízení zastupovat. Účastník navrhl, aby
dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu v posuzované věci nezávisí na vyřešení právní
otázky nastolené (mimo jiné) dovolatelem, zda v řízení o určení neplatnosti
rozhodnutí náhradní členské schůze jedná za družstvo likvidátor, nebo
statutární orgán, neboť tuto právní otázku odvolací soud v rozhodnutí o žalobě
pro zmatečnost neřešil a jeho rozhodnutí o této žalobě na jejím vyřešení
nespočívá; přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jí proto
nemůže být založena.
V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení
otázky procesního práva, zda usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015
č. j. 50 Cm 90/2014-154, kterým soud rozhodl, že „nepřipouští zastoupení
účastníka řízení WPB Capital JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v
Praze 8, Sokolovská 5/49“, je ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o. s.
ř. usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání
přípustné. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §
237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.
(aniž by mohl s ohledem na ustanovení § 242 odst. 4 o. s. ř. přihlížet k
doplnění dovolání účastníka ze dne 12. 8. 2016, které bylo učiněno až po
uplynutí lhůty k podání dovolání), které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že
dovolání účastníka WPB Capital je opodstatněné.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k
tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na
to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno
odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo
dovolání pro opožděnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.). Důvodem žaloby pro
zmatečnost podané proti takovému rozhodnutí je skutkově nebo právně chybný (v
rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto.
Podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Podle ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání není přípustné proti
usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.
Usnesení, proti nimž není odvolání přípustné podle ustanovení § 202 odst. 1
písm. a) o. s. ř., jsou v zákoně vymezena jen obecně a soud musí v jednotlivých
konkrétních případech zvažovat, zda jde o usnesení, kterým se upravuje vedení
řízení. Rozhodujícími hledisky pro posouzení, zda jde o takové usnesení, jsou
okolnosti, že jde o rozhodnutí, která nemají vliv na rozhodnutí ve věci samé,
že se týkají otázek, které v zájmu hospodárného vedení řízení vyžadují rychlé
řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv
účastníků řízení nebo třetích osob, a že soud jimi není vázán a může je změnit,
aniž by bylo potřebné podat odvolání. Usnesením, kterým se upravuje vedení
řízení, je kromě usnesení, jímž soud bere na vědomí procesní úkony účastníků
nebo třetích osob (doplnění žaloby aj.) nebo jejich procesní následky (změnu v
okruhu účastníků, jež nastává přímo ze zákona, apod.), např. usnesení o spojení
věcí ke společnému řízení nebo o vyloučení věci k samostatnému projednání a
rozhodnutí (§ 112 o. s. ř.), usnesení o odročení jednání (§ 119 odst. 1 o. s.
ř.), usnesení, kterým soud zamítá návrh na provedení důkazu (§ 120 odst. 1 o.
s. ř.), a další.
V projednávané věci navrhovatel napadl žalobou pro zmatečnost usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168, kterým bylo pro
nepřípustnost podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto odvolání
navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50
Cm 90/2014-154, jímž bylo rozhodnuto, že se „nepřipouští zastoupení účastníka
řízení JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49“,
neboť krajský soud dospěl k závěru, že osobou oprávněnou zastupovat účastníka
řízení WPB Capital je statutární orgán, resp. jeho zmocněnec advokát Mgr.
Patrik Persona, a nikoliv advokát JUDr. Jiří Hartmann, kterému udělil plnou moc
likvidátor WPB Capital JUDr. Jiří Švihla.
Za právnickou osobu jedná v občanském soudním řízení - nestanoví-li občanský
soudní řád nebo zvláštní zákon, že za ni jednají jiné osoby - člen statutárního
orgánu (tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda
statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen), její
zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, vedoucí jejího
odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo její
prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně (srov. § 21 odst. 1
a 2 o. s. ř.). Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa
nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a
řešení krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný správce
nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize podle zákona upravujícího
ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, která má podle zákona
postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby,
které tím nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro
řešení krize pověřila; jinak se postupuje podle § 21 odst. 1 a 2 o. s. ř.
(srov. § 21 odst. 3 o. s. ř.). Vstoupila-li právnická osoba do likvidace a
byl-li jí povolán příslušným orgánem likvidátor, nabývá likvidátor okamžikem
svého povolání působnosti statutárního orgánu (srov. § 189 odst. 1 a § 193
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Vyvstane-li v průběhu řízení před soudem otázka, kdo je oprávněn jednat za
právnickou osobu, která je účastníkem řízení (např. zda je to člen jejího
statutárního orgánu, nebo nucený správce anebo likvidátor), rozhodnutí o tom se
nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že soud nejedná (přestane jednat) s
tím, komu podle zákona nesvědčí právo jednat za právnickou osobu (popřípadě se
zmocněncem, jemuž udělil plnou moc k zastupování právnické osoby), a jedná
(začne jednat) s tím, kdo je oprávněn za právnickou osobu vystupovat (popřípadě
se zmocněncem, jemuž udělil plnou moc k zastupování právnické osoby). Případný
chybný závěr soudu o tom, kdo měl za právnickou osobu ve sporu nebo v jiné
právní věci vystupovat, se projeví – nebyla-li do skončení řízení zjednána
náprava – jako vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci (srov. § 212a odst. 5 větu druhou a § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Vydá-li soud přesto rozhodnutí o tom, kdo je, nebo naopak není oprávněn v
řízení jednat za právnickou osobu, má takové rozhodnutí povahu usnesení, jímž
se upravuje vedení řízení a proti němuž proto není odvolání přípustné, neboť se
jím právnické osobě pouze dává na vědomí, jak bude soud procesně postupovat.
Otázka, s kým má soud za právnickou osobu v řízení jednat, vyžaduje v zájmu
hospodárného vedení řízení rychlé řešení, aniž by odepření možnosti opravného
prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení, jejichž ochrana je
zajištěna tím, že vadu řízení spočívající v případném nesprávném závěru soudu o
tom, kdo měl za právnickou osobu v řízení vystupovat, mohou namítat v odvolání
proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Samo o sobě však rozhodnutí
o uvedené otázce na rozhodnutí ve věci samé nemá vliv, soud jím není vázán a
může je změnit, aniž by bylo potřebné podat odvolání.
Z uvedeného vztaženo na projednávanou věc vyplývá, že usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154, kterým soud rozhodl, že
„nepřipouští zastoupení účastníka řízení WPB Capital JUDr. Jiřím Hartmannem,
advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49“, jemuž udělil plnou moc k
zastupování likvidátor WPB Capital JUDr. Jiří Švihla, který podle názoru soudu
není v řízení oprávněn jednat za WPB Capital, je ve smyslu ustanovení § 202
odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesením, kterým se upravuje vedení řízení a proti
němuž proto není odvolání přípustné. Jestliže proto vrchní soud usnesením
napadeným žalobou pro zmatečnost odvolání navrhovatele proti tomuto usnesení
krajského soudu podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, je jeho
rozhodnutí v souladu se zákonem.
Odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015
č. j. 50 Cm 90/2014-154 by však muselo být odmítnuto, i kdyby bylo objektivně
přípustné, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [§ 218 písm.
b) o. s. ř.]. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá,
že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu
prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím
způsobena jiná určitá újma na jeho právech (srov. například odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 1999 sp. zn. 2 Odon 176/97, uveřejněného pod č.
3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001 sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněného pod
č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). Vzhledem k tomu,
že uvedeným usnesením krajského soudu, které se týká jen účastníka WPB Capital
a nijak nezasahuje do právní sféry navrhovatele, nebyla (nemohla být)
navrhovateli způsobena žádná újma na jeho právech, nebyl by navrhovatel
(subjektivně) oprávněn podat proti němu odvolání, i kdyby bylo jinak
(objektivně) přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo žalobě
pro zmatečnost podané navrhovatelem vyhověno, není správné. Protože nejsou
podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí
dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České
republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil
odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Olomouci) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta druhá o. s. ř.); zároveň zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
31. 5. 2016 č. j. 8 Cmo 124/2016-251, které je na zrušovaném usnesení
odvolacího soudu závislé (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr.
Jiří Doležílek
předseda senátu