21 Cdo 395,
3497/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Friedlovou, advokátkou se
sídlem v Ostravě - Hrabové, Místecká č. 329/258, proti žalovanému Ing. M. B.,
zastoupenému JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Brně, Slovákova
č. 11, o nahrazení souhlasu s vydáním soudní úschovy, vedené u Okresního soudu
v Ostravě pod sp. zn. 16 C 113/2005, a ve věci úschovy částky 520.345,- Kč,
složené pro žalobce a žalovaného jako příjemce, za účasti složitele OKK
Koksovny, a.s. (dříve OKD, OKK, a.s.) se sídlem v Ostravě - Přívozu, Koksární
č. 1112, IČ 47675829, o vydání úschovy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod
sp. zn. 99 Sd 191/2004, o dovoláních žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 18. září 2007 č.j. 11 Co 877/2006-104 a proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008 č.j. 10 Co 478/2008-94, takto:
I. Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.
října 2008 č.j. 10 Co 478/2008-94 se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. září 2007 č.j. 11 Co
877/2006-104 (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek okresního soudu "ve vztahu
k nákladům výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 92 E 1203/2004" zrušen a
kterým bylo řízení v této části zastaveno), rozsudek Okresního soudu v Ostravě
ze dne 28. července 2006 č.j. 16 C 113/2005-72 (s výjimkou výroku, týkajícího
se "nákladů výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 92 E 1203/2004" ve výši
3.900,- Kč), usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008 č.j. 10
Co 478/2008-94 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2008 č.j.
99 Sd 191/2004-79 se zrušují a věci se v tomto rozsahu vracejí Okresnímu soudu
v Ostravě k dalšímu řízení.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16.2.2005 č.j. 99 Sd 191/2004-15,
které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 9.3.2005, byla přijata
na návrh složitele do úschovy částka 520.345,- Kč ve prospěch žalobce a
žalovaného jako příjemců. K odůvodnění svého návrhu složitel uvedl, že
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.2004 č.j. 24 Cm 289/94-256,
který mu byl doručen dne 12.11.2004 a který nabyl právní moci dnem 30.11.2004,
mu bylo uloženo, aby zaplatil žalovanému 396.032,50 Kč s 3% úrokem od 28.6.1994
do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku, a že usnesením Okresního soudu v
Ostravě ze dne 9.11.2004 č.j. 92 E 1203/2004-16 byl nařízen k vymožení
pohledávky žalobce za žalovaným ve výši 396.322,60 Kč s 3% úrokem od 28.6.1994
do zaplacení výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, kterou má žalovaný podle
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.2004 č.j. 24 Cm 289/94-256 za
složitelem. Vzhledem k tomu, že usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí bylo
složiteli zakázáno nakládat s postiženou pohledávkou a přikázáno, aby
pohledávku vyplatil žalobci poté, co mu bude doručeno vyrozumění, že usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, složitel "v dané situaci neví,
kterému z příjemců - věřitelů má dlužnou částku a ke kterému okamžiku plnit,
aby se neocitl v prodlení", a dovozuje, že má proto "důvodné pochybnosti, kdo
je ke dni podání návrhu věřitelem", a věřitel "mu tedy není vzhledem k popsané
situaci znám".
Podáním ze dne 9.5.2005 žalobce požádal o vydání úschovy. Okresní soud v
Ostravě usnesením ze dne 1.7.2005 č.j. 99 Sd 191/2004-47 žalobcově žádosti
nevyhověl s tím, že složitel sice s vydáním předmětu úschovy žalobci souhlasil,
že však žalovaný udělení souhlasu odepřel.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 25.5.2005 domáhal,
aby byl nahrazen souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy, neboť na něj má
právo podle pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí usnesením Okresního soudu v
Ostravě ze dne 9.11.2004 č.j. 92 E 1203/2004-16.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.7.2006 č.j. 16 C 113/2005-72 zamítl
žalobu, aby "soud udělil souhlas s vydáním předmětu úschovy vedené Okresním
soudem v Ostravě pod sp. zn. 99 Sd 191/2004, a to peněžní částky ve výši
396.322,60 Kč s 3% úrokem ročně z této částky od 28.6.1994 do zaplacení a
nákladů výkonu rozhodnutí vedeného týmž soudem pod sp. zn. 92 E 1203/2004 ve
výši 3.900,- Kč žalobci", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že souhlas žalovaného s
vydáním předmětu úschovy žalobci lze nahradit, jen jestliže má žalobce za
žalovaným pohledávku, která je vymáhána cestou výkonu rozhodnutí vedeného u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 1203/2004, a po zhodnocení
provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobci jím tvrzená pohledávka nesvědčí.
Žalovaným vznesenou námitku promlčení soud prvního stupně sice "odmítl hodnotit
jako důvodnou pro rozpor s dobrými mravy", žalobce se však nestal věřitelem
pohledávky, neboť dohoda o postoupení pohledávky ze dne 14.2.2000, podle níž ji
měl žalobce získat, jakož i smlouvy "o převodu pohledávek z období let 1998 a
1999" jsou pro neurčitost neplatné.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.9.2007 č.j. 11 Co
877/2006-104 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že udělil "souhlas s
vydáním předmětu úschovy vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 Sd
191/2004, a to částky 520.345,- Kč", a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení 8.646,- Kč k rukám advokátky JUDr. Zdeňky Friedlové,
a ve "vztahu k nákladům výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 92 E 1203/2004"
rozsudek soudu prvního stupně z důvodu zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v této
části zastavil; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na
náhradě nákladů odvolacího řízení 11.591,- Kč k rukám advokátky JUDr. Zdeňky
Friedlové. Poté, co uvedl, že složitel plnění složil do úschovy "ve snaze
vyhnout se porušení povinnosti plynoucí mu jednak z podkladového rozhodnutí
vůči žalovanému, jednak z usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí", a že žalovaný
odmítl dát souhlas "k uvolnění těchto prostředků žalobci", odvolací soud
dovodil, že žaloba může být neúspěšná jen tehdy, kdyby došlo "ke zrušení"
usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9.11.2004 č.j. 92 E 1203/2004-16 o
nařízení výkonu rozhodnutí nebo k zastavení výkonu rozhodnutí. Vzhledem k tomu,
že žalovaný nedosáhl zastavení výkonu rozhodnutí, a to ani z důvodu namítaného
promlčení žalobcova práva, a že námitka neplatnosti smlouvy o postoupení
pohledávky ze dne 14.2.2000 je právně irelevantní (a její skutkové a právní
hodnocení soudem prvního stupně nadbytečné), žalovaný ztratil na pohledávku za
složitelem ve smyslu ustanovení § 313 odst.3 občanského soudního řádu právo
okamžikem, kdy bylo složiteli doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí;
výplatou žalobci se složitel zprostí v rozsahu poskytnutého plnění své
povinnosti vůči žalovanému.
Na žádost žalobce ze dne 6.11.2007 Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne
28.1.2008 č.j. 99 Sd 191/2004-79 rozhodl, že vydává žalobci "předmět úschovy -
částku ve výši 520.345,- Kč. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že složitel s
vydáním předmětu úschovy žadateli vyslovil souhlas a že souhlas žalovaného byl
nahrazen pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.9.2007 č.j.
11 Co 877/2006-104.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.10.2008 č.j.
10 Co 478/2008-94 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Shodně se soudem
prvního stupně dospěl k závěru, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne
18.9.2007 č.j. 11 Co 877/2006-104 byl souhlas žalovaného s vydáním předmětu
úschovy nahrazen. I když výrok rozsudku "zcela neodpovídá požadavkům
vyplývajícím z ustanovení § 185e občanského soudního řádu", vyplývá uvedený
závěr z "porovnání okruhu účastníků, samotného výroku a z přihlédnutí k jeho
odůvodnění".
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.9.2007 č.j. 11 Co
877/2006-104 (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek okresního soudu "ve vztahu
k nákladům výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 92 E 1203/2004" zrušen a
kterým bylo řízení v této části zastaveno) a proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 31.10.2008 č.j. 10 Co 478/2008-94 podal žalovaný dovolání.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný namítá, že nejde o právo k
předmětu úschovy, jestliže se věřitel domáhá uspokojení své "pohledávky z
úschovy nařízením výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, která je předmětem
úschovy", a že o jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí dosud nebylo
konečným způsobem rozhodnuto. Žalovaný dále odvolacímu soudu vytýká, že se
náležitě nevypořádal s námitkou promlčení žalobcovy pohledávky, a dovozuje, že
promlčecí doba podle ustanovení § 408 obchodního zákoníku uplynula. Žalovaný
rovněž opakuje svoji argumentaci o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky
ze dne 14.2.2000 a uzavírá, že žalobce se nestal věřitelem pohledávky, vymáhané
výkonem rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu v napadené části zrušil a aby mu věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu
řízení.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalovaný obdobně jako v dovolání,
které podal proti rozsudku odvolacího soudu, zdůrazňuje, že, "jestliže je na
předmět úschovy v této věci nařízen výkon rozhodnutí, nelze o něm rozhodnout v
jiném řízení", a že, "v případě, má-li věřitel vymahatelnou pohledávku z
úschovy, je žaloba podle ustanovení § 185e občanského soudního řádu vyloučena",
a dovozuje, že pohledávka žalobce je promlčena. Žalobce shledává dovolání
přípustným podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a
navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věci, jejichž projednání bylo usnesením ze dne 28.5.2010 č.j. 21 Cdo 395,
3497/2009-159 spojeno ke společnému řízení, projednal podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."),
neboť dovoláním jsou napadena rozhodnutí odvolacího soudu, která byla vydána
před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po
zjištění, že dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu byla
podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 18.9.2007 č.j. 11 Co
877/2006-104 (v napadeném výroku o nahrazení souhlasu k vydání předmětu úschovy
- částky 520.345,- Kč) je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a)
o.s.ř., neboť jím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2008 č.j. 10 Co 478/2008-94, jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vydání předmětu úschovy žalobci,
není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř., a to již
proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti tomuto usnesení
odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených
v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 568 věty první občanského zákoníku nemůže-li dlužník splnit
svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-
li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná,
nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední
úschovy.
Podle ustanovení § 185a odst.1 o.s.ř. lze u soudu složit do úschovy peníze,
cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.
Podle ustanovení § 185d odst. 1 o.s.ř. předmět úschovy vydá soud příjemci na
jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce
uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu
je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu
úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas
s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen
tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
Jiné osobě, než která je uvedena v ustanovení § 185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj.
jiné osobě než složiteli nebo příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy,
jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce (§ 185d odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 185e o.s.ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy
odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto,
že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy
žadateli.
Žádosti příjemce o vydání předmětu úschovy soud - jak vyplývá z výše citovaných
ustanovení - vyhoví vždy, vysloví-li s tím souhlas ten, kdo si rovněž činí
právo na předmět úschovy nebo jehož svolení je třeba k vydání předmětu úschovy,
nebo byl-li jeho souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu, popřípadě
souhlasí-li s tím složitel, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
Z uvedených závěrů při svém rozhodování usnesením ze dne 31.10.2008 č.j. 10 Co
478/2008-94, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vydání
předmětu úschovy žalobci, odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění usnesení -
vycházel; námitky, prostřednictvím kterých žalovaný ve svém dovolání napadá
usnesení odvolacího soudu, se okolností rozhodných pro posouzení důvodnosti
žádosti příjemce o vydání předmětu úschovy netýkají a jsou z hlediska jeho
správnosti právně bezvýznamné. Protože usnesení odvolacího soudu vychází z
ustálené judikatury soudů a protože jeho správnost nebyla uplatněnými
dovolacími důvody zpochybněna, není dovolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí
odvolacího soudu přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu ze
dne 31.10.2008 č.j. 10 Co 478/2008-94 podle ustanovení § 243b odst.5 věty první
a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu (v dovoláním napadeném výroku o
nahrazení souhlasu k vydání předmětu úschovy - částky 520.345,- Kč) ve smyslu
ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu mimo jiné zjištěno
(správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.2004 č.j. 24 Cm 289/94-256, který nabyl
(podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 30.11.2004, bylo složiteli uloženo,
aby zaplatil žalovanému na úhradu doplatku ceny díla 396.032,50 Kč s 3% úrokem
z prodlení za dobu od 28.6.1994 do zaplacení. Tato pohledávka žalovaného byla
usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9.11.2004 č.j. 92 E 1203/2004-16,
potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.2.2005 č.j. 9 Co
158/2005-33, přikázána žalobci k uspokojení jeho pohledávky, kterou měl vůči
žalovanému přiznanou pravomocným rozsudkem býv. Krajského obchodního soudu v
Ostravě ze dne 10.2.1998 č.j. 17 Cm 84/96-24.
Složení peněz do soudní úschovy ve smyslu ustanovení § 185a a násl. o.s.ř. má
soluční účinky, tj. účinky splnění dluhu (závazku) složitelem; za okamžik
splnění (uspokojení) práva (nároku) se považuje den, v němž byl předmět úschovy
složen u soudu. Uvedené následky ovšem nastávají jen tehdy, jestliže dlužník
(jiný povinný účastník) složil předmět úschovy u soudu v souladu s hmotným
právem.
Přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky cestou nařízení výkonu rozhodnutí (§
312 a násl. o.s.ř.) vzniká oprávněnému k postižené pohledávce povinného za jeho
dlužníkem (poddlužníkem) tzv. úkojné právo, a to až do výše vymáhané pohledávky
s příslušenstvím; tzv. úkojné právo oprávněného se stává perfektním, bylo-li
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky řádně doručeno
dlužníku povinného (poddlužníku), nabylo-li usnesení právní moci a byl-li
dlužník povinného (poddlužník) vyrozuměn o tom, že usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí nabylo právní moci. Tzv. úkojné právo má svůj základ pouze v
procesním právu a jeho smysl spočívá v tom, že poskytuje oprávněnému
formálněprávní aktivní legitimaci k tomu, aby se domohl (za účelem uspokojení
své vymáhané pohledávky) vlastním jménem na dlužníku povinného (poddlužníku)
vyplacení přikázané pohledávky (zejména prostřednictvím tzv. poddlužnické
žaloby nebo výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 315 o.s.ř.), kdyby mu dlužník
povinného (poddlužník) nevyplatil odpovídající plnění dobrovolně.
Tím, že vznikne k pohledávce povinného za jeho dlužníkem (poddlužníkem) tzv.
úkojné právo, se nic nemění na hmotněprávních vztazích týkajících se přikázané
pohledávky; z pohledu hmotného práva je proto věřitelem dlužníka nadále povinný
a stále stejný je rovněž předmět, obsah a titul této pohledávky, vyplatí-li
ovšem dlužník povinného (poddlužník) přikázanou pohledávku oprávněnému, zprostí
se tím v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči věřiteli (povinnému).
V posuzovaném případě se žalobce nestal (a ani nemohl stát) věřitelem
složitele, a to již z toho důvodu, že mu v důsledku nařízeného výkonu
rozhodnutí (usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9.11.2004 č.j. 92 E
1203/2004-16, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.2.2005
č.j. 9 Co 158/2005-33) mohlo k pohledávce žalovaného vůči složiteli (přisouzené
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.2004 č.j. 24 Cm 289/94-256)
vzniknout toliko tzv. úkojné právo. Ve vztahu mezi žalobcem, žalovaným a
složitelem tedy nemohou být žádné pochybnosti o tom, že složitelovým věřitelem
byl výlučně žalovaný a že složitel byl povinen dluh (závazek) odpovídající této
pohledávce splnit žalovanému, jakmile se stal splatným (dospělým).
Nesplnil-li dosud dlužník povinného (poddlužník) svůj dluh (závazek), brání
účinky nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky (počínaje okamžikem,
kdy bylo dlužníku povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí)
mimo jiné tomu, aby pohledávku věřiteli vyplatil. Poté, co vznikne (stane se
perfektním) tzv. úkojné právo, provede dlužník povinného (poddlužník) výkon
rozhodnutí a přikázanou pohledávku vyplatí oprávněnému.
Složí-li dlužník plnění u soudu ve smyslu ustanovení § 185a a násl. o.s.ř., je
tím splněn dluh jen tehdy, jestliže plnění nebylo (nemohlo být) poskytnuto
věřiteli samotnému z důvodů uvedených v ustanovení § 568 občanského zákoníku;
pouze v tomto případě pravomocné usnesení soudu o přijetí peněz, cenných papírů
nebo jiných movitých věcí do úschovy má z hlediska zániku práv a povinností
stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem nebo jiným oprávněným
účastníkem. Složením do úschovy u soudu však není možné splnit povinnosti,
které zákon ukládá dlužníku povinného (poddlužníku) při provedení výkonu
rozhodnutí přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky ve smyslu ustanovení § 312
a násl. o.s.ř.; i kdyby dlužník povinného (poddlužník) dluh odpovídající
pohledávce přikázané oprávněnému složil do úschovy u soudu a i kdyby soud
takovou úschovu (pravomocným usnesením) přijal, nemá to vliv na povinnosti
uložené zákonem dlužníku povinného (poddlužníku) a nemůže tím tedy být dotčeno
ani tzv. úkojné právo oprávněného. Žalobce jako osoba, v jejíž prospěch bylo
vůči pohledávce žalovaného za složitelem založeno nařízením výkonu rozhodnutí
tzv. úkojné právo, se tedy mohl (a může) svého práva domáhat jen právními
prostředky uvedenými v ustanovení § 315 o.s.ř. (bez ohledu na to, že složitel
plnění ve výši svého dluhu složil do úschovy u soudu, neboť jeho právní
postavení tím zůstalo nezměněno) a na předmět úschovy nemá právo, a složitel
nemůže důvodně namítat, že by se složením plnění do úschovy u soudu zprostil
(mohl zprostit) svých povinností, které mu vznikly v souvislosti s nařízením
výkonu rozhodnutí přikázáním této pohledávky žalobci, i kdyby to učinil - jak
uvedl odvolací soud - "ve snaze vyhnout se porušení povinnosti plynoucí mu
jednak z podkladového rozhodnutí vůči žalovanému, jednak z usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí".
Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že oprávněný, kterému byla v řízení o
výkon rozhodnutí přikázána tzv. jiná peněžitá pohledávka podle ustanovení § 312
o.s.ř., u níž bylo plnění za účelem splnění dluhu složeno do úschovy u soudu (§
185a a násl. o.s.ř.), není z důvodu svého tzv. úkojného práva legitimován
požadovat vydání předmětu úschovy; složením plnění do úschovy zůstává jeho tzv.
úkojné právo nedotčeno.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl k nesprávnému
závěru, že žalobce může být neúspěšný jen tehdy, kdyby došlo "ke zrušení"
usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9.11.2004 č.j. 92 E 1203/2004-16 o
nařízení výkonu rozhodnutí nebo k zastavení výkonu rozhodnutí. Žalobce totiž
není "hmotněprávním" věřitelem složitele, neboť jeho oprávnění k pohledávce
přisouzené žalovanému rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.2004
č.j. 24 Cm 289/94-256 se odvíjí od tzv. úkojného práva, založeného v řízení o
výkon rozhodnutí, které mu neposkytuje oprávnění domáhat se vydání předmětu
úschovy a tedy ani možnost domáhat se nahrazení souhlasu s vydáním předmětu
úschovy po účastnících řízení o úschovách.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky
jej (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně "ve vztahu k
nákladům výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 92 E 1203/2004" z důvodu
zpětvzetí zrušen a řízení v této části bylo zastaveno, jenž nebyl dovoláním
napaden) podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř.
zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu
zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky
v odpovídající části (tedy s výjimkou výroku, týkajícího se "nákladů výkonu
rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 92 E 1203/2004" ve výši 3.900,- Kč) též toto
rozhodnutí, jakož i akcesorická usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
31.10.2008 č.j. 10 Co 478/2008-94 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.1.2008
č.j. 99 Sd 191/2004-79, zrušil a věci v tomto rozsahu vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věcech
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nových řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původních řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu