21 Cdo 3950/2023-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobce M. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Kozinova č. 21/2, proti žalované České republice – Vězeňské službě České republiky se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Soudní č. 1672/1a, IČO 00212423, o 61 149 Kč s příslušenstvím a o doplatek náhrady za dočasnou pracovní neschopnost a nemocenské, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 99/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2022, č. j. 16 Co 259/2021-109, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2022, č. j. 16 Co 259/2021-109, které obsahuje správné poučení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. odmítl, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., jejíž zmeškání nelze – jak vyplývá z § 240 odst. 2 věty první o. s. ř. – prominout (žalobce v dvouměsíční lhůtě k podání dovolání – plynoucí od doručení uvedeného usnesení odvolacího soudu žalobci dne 23. 11. 2022 – toliko podáním ze dne 28. 11. 2022 požádal o „přidělení právního zástupce za účelem podání dovolání“ a podáním ze dne 23. 1. 2023 požádal o prodloužení lhůty k podání dovolání; dovolání v uvedené zákonné lhůtě, kterou není možné prodloužit a která žalobci uplynula dne 23. 1. 2023, nepodal a učinil tak až dne 2. 2. 2023 prostřednictvím advokáta Mgr. Lukáše Kouřila, který byl usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 2. 2023, č. j. 8 C 99/2019-123, žalobci ustanoven pro zastupování v řízení o dovolání). Judikatura dovolacího soudu již v minulosti dovodila, že nový běh lhůty pro podání dovolání v souvislosti se žádostí dovolatele o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.) nastává jen tehdy, jestliže dovolatel o ustanovení zástupce požádal při podání dovolání nebo později (do uplynutí lhůty k podání dovolání), avšak jen tehdy, bylo-li dovolání vůbec podáno (srov. slova „Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 ...“ v ustanovení § 241b odst. 3 větě druhé o. s. ř.). Jestliže nebylo dovolání ve lhůtě vůbec podáno (jako je tomu v projednávané věci) a účastník řízení (budoucí dovolatel) pouze požádal o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř., běží lhůta k podání dovolání podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a také doběhne bez ohledu na to, zda a jak bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. Nový běh lhůty k podání dovolání podle § 241b odst. 3 části druhé věty za středníkem o. s. ř. proto nepřichází v úvahu (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1015/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3697/2012, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4723/2017). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu