21 Cdo 3967/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobce JUDr. PhDr. J. B., zastoupeného advokátkou, proti
žalovanému JUDr. I. R., o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené
u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 C 290/2005, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2006 č.j. 56 Co
355/2006-52, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. října
2005 č.j. 59 C 290/2005-12 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě
k dalšímu řízení.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. 3 To 4/2003 bylo v
trestní věci obžalovaného M. M. rozhodnuto, že se podle ustanovení § 80 odst.1
věty třetí trestního řádu ukládá obraz autora V. Š. pod názvem \"S.\",
namalovaný malířskou technikou olej na plátně o rozměrech 59,8 x 82,2 cm do
úschovy Okresního soudu v Ostravě. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že obraz
vydal orgánům činným v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 78 trestního řádu
J. R., že si na něj činí nároky rovněž žalobce a žalovaný a že je tu
pochybnost, komu z nich má být vydán.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 6.3.2003 proti J. R.
a žalovanému domáhal, aby jim bylo uloženo souhlasit s vydáním uvedeného obrazu
žalobci. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mu obraz byl vydán podle zákona č.
87/1991 Sb. dohodou o vydání věci ze dne 4.6.1992 povinnou osobou S. n. g. a že
v důsledku \"trestného jednání\" M. M. se obraz \"ocitl ve faktickém držení J.
R., který jej posléze vydal Policii ČR\". Protože trestnou činností M. M.
žalobce nemohl, i kdyby s ním obžalovaný jakkoliv nakládal, \"nikdy pozbýt
vlastnického práva k předmětnému obrazu\", má právo na vydání obrazu se soudní
úschovy.
Okresní soud v Ostravě - poté, co řízení vůči žalovanému usnesením ze dne
23.6.2005 č.j. 59 C 68/2003-66 vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí
a co řízení vůči J. R. usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. 59 C 68/2003-79,
potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2006 č.j. 56 Co
30/2006-95, z důvodu místní příslušnosti postoupil Městskému soudu v Brně -
usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. 59 C 290/2005-12 řízení zastavil a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se
náhrada nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že na území České republiky
není vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 85 odst.1 věty první, § 86 a § 87
o.s.ř. místně příslušný soud a že proto soudy České republiky nemají podle
ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 37/1963 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)
pravomoc k projednání a rozhodnutí této věci; řízení proto muselo být zastaveno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.7.2006 č.j. 56 Co
355/2006-52 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že
ve věci nelze aplikovat Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o
příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, neboť řízení bylo
zahájeno přede dnem 1.5.2004, kdy vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení
České republiky a dalších zemí k Evropské unii, odvolací soud se shodl se
soudem prvního stupně v tom, že žalobce \"v rámci žaloby neuvedl takové
skutečnosti, které by umožňovaly přijmout závěr o existenci místně příslušného
soudu na území České republiky\", a že tedy není dána pravomoc soudů České
republiky k projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný je státním občanem R. a na
území Č. r. nebydlí, nepracuje a ani se nezdržuje. Místní příslušnost soudu
nelze podle názoru odvolacího soudu úspěšně dovozovat ani z ustanovení § 86
odst.2 o.s.ř., neboť žalobu o nahrazení projevu vůle nelze - na rozdíl např. od
\"situace, kdy předmětem řízení je určení vlastnického práva k movité věci\" -
ani při extenzivním výkladu hodnotit jako žalobu, kterou by bylo uplatněno
majetkové právo.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že spor
o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy \"je zajisté sporem majetkovým\", neboť
právo k obrazu V. Š. uplatňuje nejen žalobce, ale i žalovaný a J. R., při jejím
projednávání a rozhodnutí budou posuzována všechna jejich skutečná nebo \"údajná
\" majetková práva a majetkem se rozumí \"nejen věci (movité i nemovité), nýbrž
i pohledávky a další práva hodnoty ocenitelné penězi\". Místní příslušnost
soudů tedy lze určit podle ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř. a ve věci je dána
pravomoc soudů České republiky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil
usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o
usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř
dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242
o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci se žalobce (v postavení přihlašovatele) domáhá proti
žalovanému (dalšímu přihlašovateli) a J. R. (v postavení příjemce), aby jim
soud uložil souhlasit s vydáním obrazu V. Š. \"S.\", uloženého podle ustanovení
§ 80 odst.1 věty třetí trestního řádu do úschovy soudu orgánem činným v
trestním řízení žalobci. Poté, co usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne
23.6.2005 č.j. 59 C 68/2003-66 byla vyloučena k samostatnému projednání a
rozhodnutí, probíhají vůči žalovanému a J. R. samostatná řízení.
Vzhledem k době zahájení řízení nelze otázku příslušnosti a pravomoci soudů
řešit podle Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o příslušnosti a
uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, a k tomu, že příslušnost a pravomoc
soudů není upravena ani Smlouvou mezi Č. s. r. a R. r. ze dne 10.11.1961 o
vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a právních
informacích, publikované pod č. 9/1963 Sb., soudy správně řešily otázku
pravomoci soudů České republiky v projednávané věci podle zákona č. 97/1963
Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu
soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů je pravomoc českých soudů v
majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.
K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje
(žalovaného), není-li stanoveno jinak (§ 84 o.s.ř.); je-li pro řízení v prvním
stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem
účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud
účastníka (§ 85a o.s.ř.). Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle
soudu uvedeného v ustanovení § 85a o.s.ř., jsou k řízení příslušné soudy
uvedené v § 87 o.s.ř. Namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v
ustanovení § 85a o.s.ř., jsou k řízení příslušné soudy uvedené v § 88 o.s.ř.
Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit
majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek (§ 86 odst.2 o.s.ř.). Proti
zahraniční osobě lze podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu je v České
republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku (§ 86
odst.3 o.s.ř.).
V ustanovení § 88 písm.l) [nyní § 88 písm.k)] o.s.ř. se uvádí, že namísto
obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení § 85a o.s.ř., je k
řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o
úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o
úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení. Tímto ustanovením se
však řídí - jak vyplývá z jeho znění - pouze místní příslušnost v řízení o
úschovách a nikoliv také v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá, aby byl
nahrazen souhlas s vydáním předmětu úschovy, který byl odepřen (§ 185e o.s.ř.);
místní příslušnost soudů k řízení o takové žalobě je proto třeba posuzovat
podle shodně jako místní příslušnost k řízení o jiných žalobách, která se
neřídí ustanovením § 88 o.s.ř.
S názorem odvolacího soudu, podle kterého nemůže být místní příslušnost k
řízení o žalobě na uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy
založena podle ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř., dovolací soud nesouhlasí.
\"Majetkem\" se podle ustálené judikatury rozumějí jednak věci (movité i
nemovité), jednak pohledávky a další práva a hodnoty ocenitelné penězi (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2000 sp. zn. 20 Cdo 2499/98,
které bylo uveřejněno pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2001). Pro závěr, zda bylo u soudu uplatněno právo k majetku (majetkové právo),
není sám o sobě významný předepsaný procesní způsob uplatnění práva u soudu. O
uplatnění majetkového práva jde vždy, sleduje-li žalobce nebo jiný navrhovatel
svým podáním zahájení řízení u soudu, jehož výsledek se týká (může dotýkat)
jeho majetku.
Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 185e
o.s.ř.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda
příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy
soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k
předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom
podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení
řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v
podobě \"nahrazení projevu vůle\"; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo
rozhodnuto, že žalovaný \"je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy\"
žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude
naplněno jeho právo k majetku, uloženého nebo složeného do úschovy soudu.
Požaduje-li tedy žalobce svou žalobou, aby žalovanému, pro jehož nesouhlas mu
bylo (původně) odepřeno vydání předmětu úschovy, bylo (nyní) rozsudkem uloženo,
že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, uplatnil tím - v
souladu s předepsanou procesní formou - své právo k majetku a tedy majetkové
právo ve smyslu ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že žalovaný si činí nárok na předmět úschovy, uložené na
základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. 3 To 4/2003
u Okresního soudu v Ostravě, a že tedy má v České republice (tento) majetek,
dospěl Nejvyšší soud k závěru, že k projednávané věci je založena místní
příslušnost soudu podle ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř. a pravomoc českých soudů
podle ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu
soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů; podle ustanovení § 86
odst.2 o.s.ř. a ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním
právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů se tedy zakládá
pravomoc soudů České republiky také v řízení o uložení povinnosti souhlasit s
vydáním předmětu úschovy žadateli (§ 185e o.s.ř.), byla-li úschova složena
(uložena) u soudu České republiky.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky
je zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že
důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a
věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 část první
věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu