21 Cdo 4022/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a Mgr. Davida Havlíka v exekuční
věci oprávněného STRODEM MANAGEMENT LIMITED se sídlem v Larnace, Afentrikas č.
4, Afentrika Court, Office č. 2, Kyperská republika, identifikační číslo
(Reg.No.) 117862, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M. advokátem se
sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, proti povinným 1) Ing. M. Ch. a 2) Mgr.
M. Ch., pro 2.033.527,03 Kč s příslušenstvím, o návrzích povinných na zastavení
exekuce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 5413/2006, o
dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v
Olomouci ze dne 28. ledna 2010 č.j. 40 Co 978/2009-246, takto:
I. Dovolání povinných podané proti výroku usnesení krajského soudu, kterým bylo
potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinných na povolení
odkladu provedení exekuce, se odmítá.
II. Dovolání povinných podané proti výroku usnesení krajského soudu, kterým
bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinných na
zastavení exekuce ze dne 4.9.2009 (doručeným okresnímu soudu dne 7.9.2009), se
zamítá.
III. Usnesení krajského soudu se ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení
okresního soudu o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce ze dne
27.3.2009 (doručeným okresnímu soudu dne 30.3.2009), doplněného podáním ze dne
4.9.2009 (doručeným okresnímu soudu dne 7.9.2009), zrušuje a věc se v tomto
rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Na návrh oprávněného, podaný u soudu prvního stupně dne 31.5.2006, Okresní soud
v Olomouci usnesením ze dne 20.6.2006 č.j. 47 Nc 5413/2006-33 nařídil podle
vykonatelného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 8.9.2005 č.j. 23 C
147/2004-113 "ve znění opravného usnesení" Okresního soudu v Olomouci ze dne
25.10.2005 č.j. 23 C 147/2004-118 exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného
ve výši 2.033.527,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 20,5% p.a. z částky
1.710.000,- Kč od 21.9.2000 do zaplacení a z částky 531.608,10 Kč od 1.10.2000
do zaplacení s tím, že exekuce může být provedena "pouze prodejem těchto
nemovitostí: budovy č.p. postavené na pozemku st. parc. č., pozemku st. parc.
č., které se nachází v katastrálním území Nová Ulice, obec Olomouc, a jsou
zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj
se sídlem v Olomouci, Katastrálním pracovištěm Olomouc, na LV č. 1250", jakož i
pro náklady předcházejícího řízení ve výši 23.787,60 Kč a pro náklady exekuce,
které "budou v průběhu řízení stanoveny"; provedením exekuce pověřil soudního
exekutora JUDr. Martina Růžičku, Exekutorský úřad Zlín, tř. 2. května 2384.
Odvolání povinných podaná proti tomuto usnesení Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 29.9.2006 č.j. 56 Co 432/2006-48 odmítl.
Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička exekučním příkazem ze dne 11.7.2006 č.j.
77 Ex 1853/06-11 rozhodl, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v
Olomouci ze dne 20.6.2006 č.j. 47 Nc 5413/2006-33 bude provedena prodejem
nemovitostí, a to "spoluvlastnického podílu id. 1/2 pozemku p.č.st. - zastavěná
plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl id. 1/2 budovy - rodinný dům č.p. na
pozemku p.č.st. se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti
zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Olomouci na LV 1250 pro
obec Olomouc, Katastrální území Nová Ulice a jsou ve vlastnictví" povinného 1)
a "spoluvlastnického podílu id. 1/2 pozemku p.č.st. - zastavěná plocha a
nádvoří, spoluvlastnický podíl id. 1/2 budovy - rodinný dům č.p. 432 Nová Ulice
na pozemku p.č.st. se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto
nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Olomouci na
LV 1250 pro obec Olomouc, Katastrální území Nová Ulice a jsou ve vlastnictví"
povinné 2).
Prodej "spoluvlastnického podílu id. 1/2 pozemku p.č.st. - zastavěná plocha a
nádvoří" a "spoluvlastnického podílu id. 1/2 budovy - rodinný dům č.p. Nová
Ulice na pozemku p.č.st. se všemi součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto
nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Olomouci na
LV 1250 pro obec Olomouc, Katastrální území Nová Ulice" povinného 1) soudní
exekutor JUDr. Martin Růžička nařídil také exekučním příkazem ze dne 26.3.2004
č.j. Ex 3041/03-6, vydaným při provedení exekuce, která byla nařízena usnesením
Okresního soudu v Olomouci ze dne 12.3.2004 č.j. 50 Nc 4253/2004-12 k
uspokojení pohledávky věřitele Rapidity International Service s.r.o. se sídlem
(nyní) v Brně, Svatoperská č. 35/7, IČO 26218518, ve výši 1.569.960,- Kč s 6%
úrokem z prodlení ode dne 2.11.2011 do zaplacení, nákladů předcházejícího
řízení ve výši 62.800,- Kč a nákladů exekuce, jež budou "v průběhu řízení
stanoveny", přiznané mu proti povinnému 1) směnečným platebním rozkazem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.12.2001 č.j. 3 Sm 340/2001-3.
Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička usnesením ze dne 20.12.2008 č.j. 77 Ex
1853/06-93 rozhodl, že "ke společnému řízení se spojují věci vedené pod sp. zn.
77 Ex 1853/06 a 77 Ex 3041/03 tak, že budou dále vedeny pod společnou spisovou
značkou 77 Ex 1853/06". Usnesením ze dne 27.4.2009 č.j. Ex 3041/03-168 soudní
exekutor JUDr. Martin Růžička zrušil svůj exekuční příkaz ze dne 26.3.2004 č.j.
Ex 3041/03-6.
Poté, co usnesením ze dne 20.12.2008 č.j. 77 Ex 1853/06-94 soudní exekutor
JUDr. Martin Růžička určil výslednou cenu předmětných nemovitostí částkou
6.600.000,- Kč a rozhodl, že s nemovitostmi "nejsou spojena práva a povinnosti,
ani na nich neváznou závady, ani takové, které prodejem nezaniknou", rozhodl
usnesením ze dne 10.8.2009 č.j. 77 Ex 1853/06-138 o provedení dražby
předmětných nemovitostí (správně spoluvlastnických podílů povinných na
nemovitostech) dne 24.9.2009 v 10.30 hod "v sídle Exekutorského úřadu Zlín,
Zlín, 2. května 2384".
Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne
24.1.2007 č.j. 77 Ex 1853/06-28 povinným uložil, aby zaplatili "odměnu
exekutora ve výši 650.730,- Kč", "náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč",
"19% DPH 124.303,70 Kč" a "náklady právního zastoupení v ex. řízení 37.080,-
Kč". Námitky podané povinnými proti tomuto příkazu Okresní soud v Olomouci
usnesením ze dne 31.7.2007 č.j. 47 Nc 5413/2006-84 a usnesením ze dne 31.7.2007
č.j. 47 Nc 5413/2006-86 odmítl. O provedení exekuce k vymožení pohledávky
stanovené v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 24.1.2007 č.j. 77 Ex
1853/06-28 soudní exekutor JUDr. Martin Růžička rozhodl exekučním příkazem ze
dne 24.1.2007 č.j. Ex 1853/06-26, změněným usnesením ze dne 17.4.2009 č.j. 77
Ex 1853/06-117, srážkami z důchodu povinné 2) a exekučním příkazem ze dne
24.1.2007 č.j. 77 Ex 1853/06-27 přikázáním pohledávky z účtu povinného 1) u
Komerční banky, a.s.
Podáním ze dne 27.3.2009 označeným jako "návrh na zastavení exekuce", doplněným
podáním ze dne 4.9.2009, se povinní domáhali, aby byly "zrušeny" exekuční
příkazy soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky ze dne 24.1.2007 č.j. Ex
1853/06-26, 77 Ex 1853/06-27 a 77 Ex 1853/06-28. Návrh zdůvodnili zejména tím,
že exekuci při soudním prodeji zástavy "lze provést pouze prodejem zástavy a
žádným jiným způsobem" a že soudní exekutor nebyl oprávněn vydat příkaz k
úhradě nákladů exekuce ještě před exekučním prodejem zástavy.
Podáním ze dne 4.9.2009 se povinní domáhali, aby byla zastavena exekuce
nařízená soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou "pod sp. zn. 77 Ex
1853/06-11" a aby provedení této exekuce bylo odloženo až "do doby pravomocného
usnesení o zastavení exekuce prodejem zástavy". Návrh zdůvodnili zejména tím,
že spojením exekucí vedených pod sp. zn. 77 Ex 1853/06 a 77 Ex 3041/03 ke
společnému řízení bylo "porušeno základní právo obou oprávněných", neboť
exekuce vedená pod sp. zn. 77 Ex 1853/06 může "být vedena" pouze prodejem
zástavy a přihlásit se do ní může pouze věřitel, v jehož prospěch vázne na
nemovitostech zástavní právo, a věřitel Rapidity International Service s.r.o.
nemá svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem. Exekuce vedená pod sp. zn.
77 Ex 3041/03 navíc "předchází" exekuci vedené pod sp. zn. 77 Ex 1853/06;
protože dosud nebyla zastavena, musí v ní být pokračováno a s ohledem na
"zásadu priority" nelze "provést exekuci (až druhou v pořadí) prodejem zástavy
77 Ex 1853/06-11".
Oprávněný namítl, že způsob provedení a postup exekuce "stanoví výhradně
exekutor" a že soudní exekutor rozhodl o spojení věcí vedených pod sp.zn. 77 Ex
1853/06 a sp.zn. 77 Ex 3041/03 ke společnému řízení zejména s ohledem na
hospodárnost řízení (zvolený postup je výhodný), když exekuce vedená pod sp.
zn. 77 Ex 3041/03 je vedena pouze na majetek povinného 1) [dražil by se pouze
spoluvlastnický podíl k nemovitostem povinného 1) ve výši id. 1/2] a spojení
obou exekucí umožňuje dražbu nemovitostí "jako celku".
Soudní exekutor JUDr. Martin Růžička uvedl, že "chybu" v exekučním příkazu ze
dne 24.1.2007 č.j. Ex 1853/06-26, podle něhož se "blokace týkala i jistiny
pohledávky zajištěné zástavním právem", odstranil vydáním usnesení ze dne
17.4.2009 č.j. 77 Ex 1853/06-117. Provedení exekuce na základě exekučního
příkazu ze dne 24.1.2007 č.j. 77 Ex 1853/06-27, jímž byl "postižen účet"
povinného 1) u Komerční banky a.s., považuje soudní exekutor za "neúčinný",
neboť Komerční banka, a.s. soudnímu exekutorovi sdělila, že "postižený účet byl
zrušen".
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 21.9.2009 č.j. 47 Nc 5413/2006-185
zamítl oba uvedené návrhy na zastavení exekuce a návrh na odklad provedení
exekuce. Poté, co dovodil, že podání ze dne 27.3.2009, doplněné podáním ze dne
4.9.2009, představuje návrh na zastavení exekuce a že soud "není oprávněn
zrušovat exekuční příkazy vydané soudním exekutorem", soud prvního stupně
dospěl k závěru, že pro zastavení exekuce nejsou důvody, neboť "administrativní
pochybení, k němuž došlo v textu" exekučního příkazu ze dne 24.1.2007 č.j. Ex
1853/06-26, v němž "byla mylně uvedena i věta o pohledávce oprávněného, bylo
odstraněno" usnesením soudního exekutora ze dne 17.4.2009 č.j. 77 Ex
1853/06-117, "způsob provedení exekuce postižením účtu povinného 1) byl nařízen
neúčinně a vydaný exekuční příkaz nemá tedy žádné právní účinky", námitky
povinných proti příkazu k úhradě nákladů exekuce byly pravomocně odmítnuty a "z
žádného výslovného ustanovení exekučního řádu nevyplývá, v jakém časovém
okamžiku je oprávněn soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce vydat".
Námitku povinných, že předmětná nemovitost byla postižena již exekučním
příkazem vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. 77 Ex 3041/03, soud prvního
stupně odmítl s odůvodněním, že sice "by byla důvodem pro částečné zastavení
exekuce ve vztahu k prodeji spoluvlastnického podílu povinného 1) na
předmětných nemovitostech, které byly již dříve postiženy exekučním příkazem
vydaným soudním exekutorem dne 26.3.2004 č.j. Ex 3041/03-6", že však "tato
překážka (překážka litispendence) byla ke dni rozhodování soudu odklizena,
neboť soudní exekutor dříve vydaný exekuční příkaz ze dne 26.3.2004 zrušil svým
usnesením ze dne 27.4.2009 č.j. Ex 3041/03-168". Spojení obou exekučních věcí
ke společnému řízení je odůvodněno "hospodárností řízení", když dřívější
"exekuce sp.zn. 77 Ex 3041/03 byla vedena pouze proti povinnému 1)", že výtěžek
z případné dražby v této exekuci by byl touto skutečností "výrazně limitován" a
že "i v případě realizace dražby v této exekuci by měl v rámci rozvrhu
rozdělované podstaty oprávněný z exekuce sp.zn. 77 Ex 1853/06 jako zástavní
věřitel lepší postavení". Z důvodu zamítnutí návrhu na zastavení exekuce
neshledal soud prvního stupně důvod k povolení odkladu provedení exekuce.
K odvolání povinných Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze
dne 28.1.2010 č.j. 40 Co 978/2009-246 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že soud není "oprávněn zrušovat
exekuční příkazy vydané pověřeným soudním exekutorem" (a tedy ani exekuční
příkaz, kterým "byl postižen důchod povinné 2) u ČSSZ", a exekuční příkaz,
kterým "byl postižen účet povinného 1) u Komerční banky, a.s."), že
"administrativní pochybení v textu exekučního příkazu na blokaci účtu povinného
a důchodu povinné bylo odstraněno usnesením ze dne 17.4.2009 č.j. 77 Ex
1853/06-117", že provedení exekuce podle exekučního příkazu postihující účet
povinného 1) u Komerční banky, a.s. nemá právní účinky, když postižený účet byl
zrušen, a že o námitkách povinných proti příkazu k úhradě nákladů exekuce bylo
pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 31.7.2007
č.j. 47 Nc 5413/2006-84 a usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 31.7.2007
č.j. 47 Nc 5413/2006-86. Podle názoru odvolacího soudu je soudní exekutor
oprávněn vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce již v průběhu exekuce, přičemž
okamžik jeho vydání "závisí na způsobu exekuce" a nesmí být ani ohledně těchto
nákladů zmařen účel exekuce. Odvolací soud rovněž dovodil, že "překážka
litispendence byla ke dni rozhodování soudu o návrhu povinných na zastavení
exekuce odklizena", když soudní exekutor dříve vydaný exekuční příkaz ze dne
26.3.2004 č.j. Ex 3041/2003-6, kterým byl postižen spoluvlastnický podíl
povinného 1) na předmětných nemovitostech, zrušil svým usnesením ze dne
27.4.2009 č.j. Ex 3041/03-168 (oprávnění soudního exekutora zrušit vydaný
exekuční příkaz vyplývá z ustanovení § 47 odst. 1 exekučního řádu). Práva
věřitele Rapidity International Service, s.r.o. nemohla být poškozena spojením
s exekučním řízením vedeným pod sp.zn. 77 Ex 1853/06, neboť dříve zahájená
exekuce, vedená pod sp. zn. 77 Ex 3041/03, směřovala pouze proti povinnému 1),
"případný výtěžek z dražby v předmětné exekuci by byl touto skutečností výrazně
omezen", a věřitel Rapidity International Service s.r.o. již není v tomto
řízení legitimován, neboť vymáhanou pohledávku postoupil jinému.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Namítají v
první řadě, že soudní exekutor sice může vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce
"kdykoli v řízení", že však v případě prodeje zástavy je možné tyto náklady
"vymoci pouze prodejem nemovitosti" (a nikoliv jiným exekučním způsobem). Má-li
být základem pro určení odměny soudního exekutora jím "vymožené plnění" a má-li
výše odměny "odrážet i složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti
podle druhů a způsobů výkonu exekuce", lze přistoupit k vydání příkazu k úhradě
nákladů exekuce až "po vymožení plnění, typicky po pravomocném usnesení o
příklepu a zaplacení nejvyššího podání"; ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č.
418/2001 Sb. je podle názoru dovolatelů "protiústavní". Povinní dále dovozují,
že v exekučním řízení není "pro spojení řízení místo"; poukazují na to, že
exekuční řízení je "ovládáno zásadou priority" a že proto je v něm obsažena
"speciální úprava přistoupení k řízení, resp. přihlášení pohledávky do řízení".
Povinní nesouhlasí ani s právním závěrem soudů, že odpadla překážka věci
zahájené, když soudní exekutor dříve vydaný exekuční příkaz ze dne 26.3.2004
č.j. Ex 3041/2003-6 zrušil svým usnesením ze dne 27.4.2009 č.j. Ex 3041/03-168.
O zrušení exekučního příkazu totiž bylo rozhodnuto až poté, co v řízení vedeném
pod sp.zn. 77 Ex 3041/03 již "chybí aktivně legitimovaný účastník řízení" a
toto usnesení tedy dosud nenabylo právní moci, navíc nemohla být předmětná
nemovitost řádně oceněna, když v době vypracování znaleckého posudku o ceně tu
ještě "překážela litispendence". Povinní navrhli, aby dovolací soud usnesení
soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
V exekučních věcech je dovolání proti usnesení odvolacího soudu přípustné - jak
vyplývá z přiměřeného užití ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. (§ 52 odst. 1
exekučního řádu) - jen tehdy, bylo-li jím potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, ve věci
udělení příklepu, o rozvrhu rozdělované podstaty a o povinnostech vydražitele
uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a § 338za o.s.ř. (tzv.
obmeškalého vydražitele).
O dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno
usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o odkladu provedení exekuce
není - jak je z výše uvedeného zřejmé - dovolání přípustné. Nejvyšší soud ČR
proto dovolání povinných v části, v níž směřovalo proti usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu
povinných na odklad provedení exekuce, podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního
řádu, § 243b odst.5 věty první o.s.ř. a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. c), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení
exekuce [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl ve věci zastavení exekuce jinak než v dřívějším usnesení
proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení
zrušil [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo
rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jestliže dovolání není přípustné podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu
má v rozhodnutí ve věci zastavení exekuce po právní stránce zásadní význam [§
238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Povinní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu také ve výroku, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci
zastavení exekuce. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na zastavení exekuce,
které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinných proti tomuto výroku
usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3
o.s.ř. se nepřihlíží [238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3
o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve
věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové
právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí ve věci zastavení exekuce po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
V projednávané exekuční věci bylo pro rozhodnutí soudů významné mimo jiné
vyřešení právních otázek, zda odměnu a náhrady za exekuční činnost náležející
soudnímu exekutorovi lze při exekuci prodejem zástavy vymáhat jiným způsobem
než z výtěžku prodeje zástavy (postižením jiného majetku povinného) a zda brání
vydaný exekuční příkaz, kterým byla postižena nemovitost (spoluvlastnický podíl
na nemovitosti) povinného, ve vydání exekučního příkazu k provedení jiné
exekuce prodejem stejné nemovitosti (téhož spoluvlastnického podílu na
nemovitosti) povinného. Uvedené právní otázky dosud nebyly v judikatuře soudů
vyřešeny. Vzhledem k tomu, že jejich posouzení bylo pro rozhodnutí v
projednávané věci významné (určující), představuje napadené usnesení odvolacího
soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání povinných proti usnesení
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a
odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vzhledem k tomu, že povinní podali návrhy na zastavení exekuce, o nichž bylo
rozhodnuto napadeným usnesením odvolacího soudu, přede dnem 1.11.2009, řídí se
jejich projednání a rozhodnutí o nich i v současné době právními předpisy
účinnými v době do 31.10.2009 (srov. Čl. II bod 4 zákona č. 286/2009 Sb.), a to
zejména zákonem č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákonů č. 6/2002 Sb., č.
279/2003 Sb., č. 360/2003 Sb., č. 53/2004 Sb., č. 257/2004 Sb., č. 284/2004
Sb., č. 499/2004 Sb., č. 501/2004 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 57/2006 Sb., č.
70/2006 Sb., č. 79/2006 Sb., č. 133/2006 Sb., č. 253/2006 Sb., č. 296/2007 Sb.,
č. 347/2007 Sb., č. 254/2008 Sb., č. 259/2008 Sb., č. 274/2008 Sb., č. 301/2008
Sb., č. 7/2009 Sb. a č. 183/2009 Sb., tedy podle exekučního řádu ve znění
účinném do 31.10.2009 (dále jen "ex. řádu").
O zastavení exekuce rozhoduje soud (srov. též § 55 odst. 1 ex. řádu). Soud
exekuci zastaví z důvodů, které občanský soudní řád považuje za důvod pro
zastavení výkonu rozhodnutí (§ 52 odst. 1 ex. řádu), tedy zejména z důvodů
uvedených v ustanovení § 268 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. Týká-li se důvod zastavení
nařízené exekuce jen části nebo byla-li exekuce nařízena v rozsahu širším, než
jaký stačí k uspokojení oprávněného, soud exekuci zastaví částečně (srov. § 52
odst. 1 ex. řádu a § 268 odst.4 o.s.ř.).
Podle přiměřeného použití ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. soud exekuci
zastaví, je-li exekuce nepřípustná, protože tu je jiný důvod, pro který
rozhodnutí nelze vykonat; týká-li se uvedený důvod nařízené exekuce jen zčásti,
soud exekuci zastaví částečně (§ 268 odst.4 o.s.ř.). Podle ustanovení § 268
odst. 1 písm. h) a § 268 odst.4 o.s.ř. soud postupuje také tehdy, bylo-li po
nařízení exekuce stanoveno exekučním příkazem provedení exekuce zčásti
způsobem, který je podle zákona nepřípustný.
V projednávané exekuční věci soud nařídil (podle vykonatelného usnesení
Okresního soudu v Olomouci ze dne 8.9.2005 č.j. 23 C 147/2004-113 "ve znění
opravného usnesení" Okresního soudu v Olomouci ze dne 25.10.2005 č.j. 23 C
147/2004-118, jímž byl ve smyslu ustanovení § 200y až § 200za o.s.ř. k
uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.033.527,03 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 20,5% p.a. z částky 1.710.000,- Kč od 21.9.2000 do zaplacení a z částky
531.608,10 Kč od 1.10.2000 do zaplacení nařízen soudní prodej zástavy) exekuci
prodejem zástavy. Nařízená exekuce proto smí být provedena - jak vyplývá z
ustanovení § 59 odst. 3 ex. řádu - jen prodejem nemovitostí (spoluvlastnického
podílu na nemovitostech), které dali povinní do zástavy; uspokojení zajištěné
pohledávky jiným způsobem exekuce (z jiného majetku povinných nebo třetích
osob) je - jak to, ostatně, vyplývá ze samotné povahy zajištění pohledávky
zástavním právem, spočívající v možnosti uspokojení zajištěné pohledávky jen a
pouze z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy, aniž by se zástavní
věřitel mohl jakkoliv uspokojit z jiného majetku zástavního dlužníka -
vyloučeno.
Při provedení exekuce prodejem zástavy lze pouze z výtěžku prodeje (zpeněžení)
zástavy uspokojit nejen jistinu zajištěné pohledávky, ale i její příslušenství,
které tvoří (srov. § 121 odst. 3 občanského zákoníku) úroky, úroky z prodlení,
poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle ustálené
judikatury soudů je příslušenstvím zajištěné pohledávky, které lze (při výkonu
rozhodnutí nebo exekuci) uspokojit výlučně z výtěžku prodeje (zpeněžení)
zástavy, také pravomocně přiznaná náhrada nákladů řízení o soudní prodej
zástavy (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 51 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2011).
Odměna a náhrady, které soudnímu exekutorovi náležejí za exekuční činnost (§ 90
odst. 1 ex. řádu), jsou náklady exekuce (srov. § 87 odst. 1 ex. řádu). Vzhledem
k tomu, že odměna je úplatou za činnost vykonávanou soudním exekutorem při
provádění exekuce a že náhrady slouží ke krytí nákladů, které soudnímu
exekutorovi vznikly zejména v souvislosti se ztrátou času při provádění
exekuce, s doručováním písemností nebo s placením daně z přidané hodnoty, jde o
náklady, jejichž vznik byl vyvolán uplatněním pohledávky v exekučním řízení ze
strany oprávněného a jeho (legitimním) zájmem na nuceném uspokojení pohledávky,
která povinným nebyla splněna dobrovolně. Náklady exekuce je proto třeba
považovat - obdobně jako náklady soudního nebo jiného řízení, v němž byla
oprávněnému pohledávka přiznána, jako účelně vynaložené náklady oprávněného při
(soudním) výkonu rozhodnutí anebo jako náklady účelně vynaložené oprávněným k
vymáhání nároku v exekučním řízení - za náklady spojené s uplatněním
pohledávky; ve smyslu ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku proto patří
k příslušenství pohledávky.
Náklady exekuce soudní exekutor vymůže na základě příkazu k úhradě nákladů
exekuce, a to některým ze způsobů určených k provedení exekuce ukládající
zaplacení peněžité částky (srov. § 87 odst.4 ex. řádu). Protože náklady exekuce
tvoří příslušenství pohledávky a protože příslušenství pohledávky lze při
exekuci prodejem zástavy uhradit jen z výtěžku zpeněžení zástavy, je při
provedení této exekuce soudní exekutor oprávněn vymáhat náklady exekuce nikoliv
každým ze způsobů exekuce, určených v ustanovení § 59 odst. 1 ex. řádu k
provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky, ale jen takovým
exekučním způsobem, kterým lze provést exekuci prodejem zástavy označené v
usnesení soudu o nařízení prodeje zástavy, tedy, řečeno jinak, jen prodejem
zastavených movitých věcí a nemovitostí.
V neposlední řadě je třeba přihlédnout k tomu, že podle ustanovení § 68 odst. 2
ex. řádu se náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve
skupině uvedené v ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. Při takovém
uspokojení nákladů exekuce soud nevychází z příkazu k úhradě nákladů exekuce,
vydaného podle ustanovení § 88 ex. řádu, ale - stejně jako u jiných pohledávek
vypočtených v ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. – z jejich vyčíslení
provedeného ve smyslu ustanovení § 337b odst. 2 o.s.ř. (§ 69 ex. řádu).
V posuzovaném případě soudní exekutor JUDr. Martin Růžička rozhodl exekučním
příkazem ze dne 24.1.2007 č.j. Ex 1853/06-26, změněným usnesením ze dne
17.4.2009 č.j. 77 Ex 1853/06-117, a exekučním příkazem ze dne 24.1.2007 č.j. 77
Ex 1853/06-27, že náklady exekuce (a náklady "předchozího řízení" přiznané
oprávněnému vykonatelného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 8.9.2005
č.j. 23 C 147/2004-113 "ve znění opravného usnesení" Okresního soudu v Olomouci
ze dne 25.10.2005 č.j. 23 C 147/2004-118) budou vymáhány způsobem, který je
podle zákona nepřípustný (z jiného majetku povinných než z výtěžku zpeněžení
zástavy). Soudy proto správně měly exekuci zastavit v té části, v níž byly
náklady exekuce a náklady "předchozího řízení" oprávněného vymáhány srážkami ze
mzdy a jiných příjmů povinné 2) a přikázáním pohledávky z účtu u peněžního
ústavu povinného 1).
Na tomto závěru nic nemění ani to, že podle tvrzení soudního exekutora povinný
2) již (v době doručení exekučního příkazu peněžnímu ústavu) neměl účet u
peněžního ústavu označený v exekučním příkazu ze dne 24.1.2007 č.j. 77 Ex
1853/06-27 a že proto "způsob provedení exekuce postižením účtu povinného 1)
byl nařízen neúčinně". Návrh na zastavení exekuce lze z tohoto důvodu
zamítnout, jen kdyby byla neúčinnost exekučního příkazu bez pochybností
prokázána, například sdělením příslušného peněžního ústavu.
Protože usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení
soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce,
uplatněném podáním ze dne 27.3.2009 (doručeným soudu prvního stupně dne
30.3.2009), doplněným podáním ze dne 4.9.2009 (doručeným soudu prvního stupně
dne 7.9.2009), není správné, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení § 52 odst. 1
exekučního řádu a § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc v
tomto rozsahu vrátil podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 243b
odst. 3 věty první o.s.ř. odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k
dalšímu řízení.
V průběhu řízení před soudy vyšlo najevo, že na návrh věřitele Rapidity
International Service s.r.o. se sídlem (nyní) v Brně, Svatoperská č. 35/7, IČO
26218518, který byl podán u Okresního soudu v Olomouci dne 3.3.2004 proti
povinnému 1), byla usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12.3.2004 č.j.
50 Nc 4253/2004-12 podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského
soudu v Ostravě ze dne 20.12.2001 č.j. 3 Sm 340/2001-3 exekuce nařízena k
uspokojení pohledávky věřitele ve výši 1.569.960,- Kč s 6% úrokem z prodlení
ode dne 2.11.2011 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 62.800,-
Kč a nákladů exekuce, jež budou "v průběhu řízení stanoveny", exekuce a že
soudní exekutor JUDr. Martin Růžička, který byl soudem pověřen provedením
exekuce, exekučním příkazem ze dne 26.3.2004 č.j. Ex 3041/03-6 nařídil, že
exekuce bude provedena prodejem "spoluvlastnického podílu id. 1/2 pozemku
p.č.st. 528 - zastavěná plocha a nádvoří" a "spoluvlastnického podílu id. 1/2
budovy - rodinný dům č.p. 432 Nová Ulice na pozemku p.č.st. 528 se všemi
součástmi a příslušenstvím, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu v Olomouci na LV 1250 pro obec Olomouc,
Katastrální území Nová Ulice" povinného 1). Řízení v projednávané exekuční věci
bylo zahájeno dne 31.5.2006, exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v
Olomouci ze dne 20.6.2006 č.j. 47 Nc 5413/2006-33 a o nařízení provedení této
exekuce prodejem stejného spoluvlastnického podílu rozhodl soudní exekutor
JUDr. Martin Růžička exekučním příkazem ze dne 11.7.2006 č.j. 77 Ex 1853/06-11.
Poté, co povinní podali návrh na zastavení exekuce, soudní exekutor JUDr.
Martin Růžička usnesením ze dne 27.4.2009 č.j. Ex 3041/03-168 zrušil svůj
exekuční příkaz ze dne 26.3.2004 č.j. Ex 3041/03-6.
S názorem soudů, že zrušením exekučního příkazu ze dne 26.3.2004 č.j. Ex
3041/03-6 byla "odklizena" překážka litispendence, která vznikla tím, že
exekučním příkazem ze dne 11.7.2006 č.j. 77 Ex 1853/06-11 byla znovu "postižena
stejná nemovitost povinných" [správně spoluvlastnický podíl povinného 1) na
předmětných nemovitostech], dovolací soud nesouhlasí.
Na provedení exekuce prodejem nemovitosti se použijí přiměřeně ustanovení
občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí,
nestanoví-li zákon č. 120/2001 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jinak (srov.
§ 69 ex. řádu). Právní účinky, které má podle občanského soudního řádu nařízení
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, se v exekučním řízení spojují s
exekučním příkazem, jímž bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem
nemovitosti (srov. § 47 odst. 2 ex. řádu). Exekuční příkaz nařizující prodej
nemovitosti, proti němuž není přípustný opravný prostředek (srov. § 47 odst. 3
ex. řádu), soudní exekutor doručí oprávněnému, povinnému a dalším osobám,
kterým se podle občanského soudního řádu doručuje nařízení výkonu rozhodnutí
prodejem nemovitosti (srov. § 49 odst.4 ex. řádu); řádně doručený exekuční
příkaz o nařízení prodeje nemovitosti pak má v exekučním řízení stejné právní
účinky, jaké podle občanského soudního řádu nastávají na základě pravomocného
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti.
Z přiměřeného užití ustanovení § 335 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že v exekučních
řízeních, jejichž předmětem by byl prodej téže nemovitosti, nemůže vzniknout
překážka litispendence. Představuje-li totiž "pravomocné rozhodnutí o nařízení
výkonu rozhodnutí" v exekučním řízení "vydaný a řádně doručený exekuční příkaz"
a je-li "návrhem dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
téže nemovitosti" (z pohledu přiměřeného užití ustanovení § 335 odst. 2 o.s.ř.)
usnesení soudního exekutora o tom, že oprávněný z tohoto (jiného) exekučního
řízení přistupuje do dřívějšího (jiného) exekučního řízení jako další
oprávněný, je nepochybné, že o prodeji téže nemovitosti nemůže současně
probíhat více exekučních řízení, v nichž by vydanými a řádně doručenými
exekučními příkazy byl nařízen prodej stejné nemovitosti; totéž samozřejmě
platí, je-li předmětem exekučních řízení stejný spoluvlastnický podíl na
nemovitostech.
V posuzovaném případě o takovou situaci nešlo. Soudní exekutor v projednávaném
exekučním řízení rozhodl exekučním příkazem ze dne 11.7.2006 č.j. 77 Ex
1853/06-11 o prodeji spoluvlastnického podílu povinného 1) na předmětných
nemovitostech v době, kdy o prodeji stejného spoluvlastnického podílu již bylo
"pravomocně" rozhodnuto exekučním příkazem ze dne 26.3.2004 č.j. Ex 3041/03-6.
Příkazu k provedení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu povinného 1)
proto ve skutečnosti bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté. I když soudní
exekutor JUDr. Martin Růžička rozhodl exekučním příkazem ze dne 11.7.2006 č.j.
77 Ex 1853/06-11 o provedení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu
povinného 1), ačkoliv mu v tom bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté,
není tu (v současné době) důvod pro zastavení exekuce, jestliže byl dřívější
exekuční příkaz ze dne 26.3.2004 č.j. Ex 3041/03-6 (dodatečně) zrušen a
jestliže proto překážka pro provedení exekuce tím odpadla; okolnost, zda tímto
postupem byl (případně) poškozen věřitel Rapidity International Service, s.r.o.
(popřípadě ten, komu svou vymáhanou pohledávku postoupil), tu (při rozhodování
o návrhu povinných na zastavení exekuce) není významná. Závěr soudů o tom, že
nelze vyhovět návrhu povinných na zastavení exekuce, uplatněnému v podání ze
dne 4.9.2009, je proto - i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů - v souladu
se zákonem.
Dovolatelé vyjadřují rovněž nesouhlas s tím, že soudní exekutor JUDr. Martin
Růžička usnesením ze dne 20.12.2008 č.j. 77 Ex 1853/06-93 rozhodl o spojení
věcí vedených pod sp. zn. 77 Ex 1853/06 a 77 Ex 3041/03 ke společnému řízení.
Nehledě k tomu, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky,
dovolatelé přehlížejí, že po zrušení exekučního příkazu ze dne 26.3.2004 č.j.
Ex 3041/03-6 spojení uvedených exekučních věcí pozbylo svůj smyl. Námitky
dovolatelů v tomto směru tedy nemohou zpochybnit správnost napadeného usnesení
odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinných na
zastavení exekuce, uplatněným podáním ze dne 4.9.2009 (doručeným soudu prvního
stupně dne 7.9.2009), je správné. Protože nebylo zjištěno, že by toto
rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou,
která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR
dovolání povinných směřující proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 52
odst. 1 exekučního řádu a § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zamítl.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 52 odst. 1 exekučního
řádu, § 226 o.s.ř. a § 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu