21 Cdo 4060/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) M. Š., b) M. K., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) V. Š., 2) P. Š., o určení neplatnosti vydědění, vedené u Okresního soudu v Ostavě pod sp. zn. 56 C 9/2006, o dovolání žalobkyně b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2008, č. j. 11 Co 246/2008-62, takto:
I. Dovolání žalobkyně b) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 14.3.2008, č. j. 56 C 9/2006-50, odmítl odvolání žalobkyně b) proti usnesení tohoto soudu ze dne 30.11.2007, č. j. 56 C 9/2006-32, a rozhodl, že „žalobkyně b) nemá právo na náhradu nákladů řízení“. Vycházel ze závěru, že odvolání bylo podáno opožděně.
K odvolání žalobkyně b) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.5.2008, č. j. 11 Co 246/2008-62, usnesení soudu prvního stupně ze dne 14.3.2008, č. j. 56 C 9/2006-50, jako správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně b) dovolání.
Přípustnost dovolání žalobkyně b) podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky, ročník 2003, sešit č. 5, pod pořadovým číslem 41, a v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, sešit č. 1, pod pořadovým č. 8).
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně b) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu