21 Cdo 4124/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce a) OYSTER Invest a.s. se sídlem v Praze 10 - Dolních
Měcholupech, Kutnohorská č. 181, IČO 25792369, zastoupeného JUDr. Ivetou
Végsöovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Lucemburská č. 1569/47, a b)
NEMOKREDIT a.s. se sídlem v Praze 3, Ondříčkova č. 580/39, IČO 25057111,
zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci
č. 1062/58, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze
1, Mariánské náměstí č. 2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Miroslavem Janstou,
advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, o určení, že nemovitosti
nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.
zn. 25 C 52/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 5. května 2010 č.j. 28 Co 593/2009-332, takto :
Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29.
června 2009 č.j. 25 C 52/2004-228 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro
Prahu 4 k dalšímu řízení.
Žalobce a) se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 21.5.2004 vůči
Ing. Michaele Huserové jako správkyni konkursní podstaty úpadce Union Banky,
a.s. "v likvidaci", domáhal, aby bylo určeno, že zástavní právo "zapsané v
katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Praha - město pro obec Praha 4, k.ú.
Krč na LV 65 na nemovitostech, pozemku č. parc. 1052/165 o výměře 1.209 m2,
ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku č. parc. 1052/179 o výměře 608 m2,
ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku č. parc. 1052/3 o výměře 7.989 m2,
zastavěná plocha a nádvoří, občanská vybavenost a budově čp. 1373 na parcele č.
1052/3, vše zapsáno u Katastrálního úřadu Praha - město pro obec Praha, k.ú.
Krč na LV 65, zřízené ve prospěch Union banka, a.s., se sídlem Ostrava -
Moravská Ostrava, ul. 30. dubna čp. 635, PSČ: 70200, IČO: 41034261, pro
pohledávku 50.000.000,- Kč, právní účinky vkladu 16.10.1998, neexistuje".
Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zástavní smlouva ze dne 8.10.1998 uzavřená
mezi Union bankou a.s. jako zástavním věřitelem a obchodní společností NAP a.s.
jako zástavcem je absolutně neplatná, neboť zástavce při jejím uzavření porušil
ustanovení § 196a odst. 1,2 obchodního zákoníku "v tehdy účinném znění", neboť
zřizované zástavní právo sloužilo k zajištění pohledávky úvěru poskytnutého
Union bankou, a.s. obchodní společnosti KALIVODA a.s., jež byla v době uzavření
zástavní smlouvy jediným akcionářem zástavce, přičemž k takovému zastavení
nebyl dán obligatorní písemný souhlas tohoto jediného akcionáře. Kdyby v době
uzavření této zástavní smlouvy (ještě) nebyla obchodní společnost KALIVODA a.s.
akcionářem zástavce, je významné, že byl zástavním právem zajišťovaný úvěr
poskytnutý Union bankou, a.s. použit právě na nákup těchto akcií, a proto i v
tomto případě je zástavní smlouva absolutně neplatná pro porušení ustanovení §
161e odst. 1 obchodního zákoníku "v tehdy účinném znění" (obchodní společnost
NAP a.s. jí zajistila úvěr poskytnutý obchodní společnosti KALIVODA a.s. k
nabytí jejích akcií). Zástavní právo podle uvedené zástavní smlouvy bylo
vloženo do katastru nemovitostí. Spoluvlastníky zastavených nemovitostí jsou
nyní (na základě smlouvy o převodu vlastnictví uzavřené se společností NAP
a.s.) žalobce a) co do ideálních 6/10 a žalobce b) co do ideálních 4/10.
Obvodní soud pro Prahu 4 - poté, co usnesením ze dne 23.1.2006 č.j. 25 C
52/2004-51 ve smyslu ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. připustil, aby na místo
žalované Ing. Michaele Huserové jako správkyni konkursní podstaty úpadce Union
Banky, a.s. "v likvidaci" vstoupila obchodní společnost J&T BANKA, a.s. se
sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 14, a ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. rozhodl,
že na místo nové žalované obchodní společnosti J&T BANKA, a.s. se sídlem v
Praze 8, Pobřežní č. 14, nastoupilo do řízení Hlavní město Praha, a co
usnesením ze dne 12.3.2008 č.j. 25 C 52/2004-99 ve smyslu ustanovení § 92
odst.1 o.s.ř. připustil, aby do řízení přistoupil žalobce b) - rozsudkem ze dne
29.6.2009 č.j. 25 C 52/2004-228 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou
povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů řízení
16.095,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Jansty. Dovodil, že při uzavření
zástavní smlouvy dne 8.10.1998 nebylo porušeno ustanovení § 196a odst. 1,2
obchodního zákoníku "v tehdy účinném znění", neboť souhlas valné hromady
zástavce společnosti NAP a.s. by byl potřebný, jen kdyby "společnost NAP a.s. jakožto společnost poskytující zajištění úvěru prostřednictvím zástavní
smlouvy, a společnost KALIVODA a.s., jakožto společnost, jejíž úvěr byl
zástavní smlouvou zajištěn, byly personálně propojeny". K "personální
propojení" ve smyslu ustanovení § 196a obchodního zákoníku ovšem nedošlo;
společnost KALIVODA a.s. ani neměla postavení "člena představenstva, dozorčí
rady, prokuristy nebo jiné osoby, která by byla oprávněna jménem společnosti
takovou smlouvu uzavřít, nebo osoby jim blízké" a akcie společnosti NAP a.s. byly přede dnem uzavření zástavní smlouvy a smlouvy o úvěru (8.10.1998) již
převedeny rubopisem na společnost KALIVODA a.s. (dne 26.12.1997 akcie
dosavadního akcionáře Ing. R. N. a dne 29.12.1997 akcie dosavadního akcionáře
R. P., představující dohromady 100% akcií společnosti) a předány předsedovi a
místopředsedovi představenstva společnosti KALIVODA a.s., což nepostačuje k
prokázání toho, že od 26.12.1997 byla společnost KALIVODA a.s. stoprocentním
akcionářem společnosti NAP a.s. (žalobci neprokázali, zda společnost KALIVODA
a.s. akcie akcionářům zaplatila tak, aby soud mohl učinit spolehlivý závěr o
převodu vlastnictví akcií). V době uzavření zástavní smlouvy nebyla cena akcií
uhrazena, akcie měly být poskytnuty bance jako podklad pro poskytnutí úvěru a
nemohly být proto převedeny na společnost KALIVODA a.s. Protože nebylo
prokázáno ani to, že cena akcií společnosti NAP a.s. byla zaplacena z
poskytnutého úvěru, zajišťovaného zástavním právem, není zástavní smlouva
neplatná pro rozpor s ustanovením § 161e odst. 1 obchodního zákoníku "v tehdy
účinném znění" či pro jeho obcházení; ve smlouvě o úvěru byl uveden účel úvěru
"pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s." a úvěr tedy nebyl bankou
poskytován na nákup akcií společnosti NAP a.s. Soud prvního stupně přihlédl též
k tomu, že žalobci se o zástavním právu dozvěděli při nabývání předmětných
nemovitostí od společnosti NAP a.s.
a "je zřejmé", že tato okolnost se promítla
do výše kupní ceny jimi hrazené; "případným zneplatněním zástavní smlouvy by
žalobci získali "neoprávněnou ekonomickou výhodu, přičemž by se tak stalo na
úkor konkurzních věřitelů v rámci konkurzu na majetek společnosti KALIVODA
a.s.". Žaloba proto není v souladu s dobrými mravy a zásadami poctivého
obchodního styku (§ 3 občanského zákoníku a § 265 obchodního zákoníku).
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5.5.2010 č.j. 28 Co
593/2009-332 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobci jsou
povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího
řízení 12.720,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Jansty. Vycházeje ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že zástavní
smlouva nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 161e odst. 1 obchodního
zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť Union banka, a.s. poskytla
úvěr (v souladu s vymezením uvedeným ve smlouvě o úvěru) "na investiční účely -
pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s." a nemůže jít k její tíži
(a způsobit neplatnost zástavní smlouvy), jestliže společnost KALIVODA a.s.
úvěrové prostředky nakonec použila na jiný účel. Zástavní smlouva nebyla
uzavřena ani v rozporu s ustanoveními 196a odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku
(ve znění účinném do 31.12.2000), neboť jí byl "zajištěn závazek, který nebyl
závazkem osob uvedených v ustanovení § 196a obchodního zákoníku". Tvrzení
žalobce o tom, že společnost KALIVODA a.s. (jako dlužník ze smlouvy o úvěru)
byla 100% akcionářem společnosti NAP a.s. ke dni uzavření zástavní smlouvy,
nemá podle názoru odvolacího soudu vliv "na okruh osob uvedených v tomto
ustanovení". Vlastnictví akcií bylo "převedeno předáním akcií nabyvateli" a
není podstatné, kdy "byly akcie zaplaceny". Skutečnost, že "společnost KALIVODA
a.s. ke dni podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva byla 100% akcionářem
společnosti NAP a.s. bez dalšího neznamená, že statutární zástupci společnosti
KALIVODA a.s. byli statutárními zástupci NAP a.s. nebo osobami blízkými".
Nedůvodnou je proto námitka žalobců, že "společnost KALIVODA a.s. je třeba
považovat za osobu blízkou osobám vyjmenovaným v ustanovení § 196a odst. 1
obchodního zákoníku u společnosti NAP a.s.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání.
Žalobce a) namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu o tom, že by
společnost KALIVODA a.s. nemohla být v době uzavření zástavní smlouvy
považována za osobu blízkou ve vztahu k osobám ze společnosti NAP a.s.
vymezeným v ustanovení § 196a odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do
31.12.2000). Zdůrazňuje, že společnost KALIVODA a.s. (jako dlužník) byla v době
uzavření zástavní smlouvy 100% akcionářem zástavce společnosti NAP a.s. Soudy
se z pohledu možného rozporu s ustanovením § 196a odst. 1 obchodního zákoníku
(ve znění účinném do 31.12.2000) zabývaly toliko "personální propojeností"
společností KALIVODA a.s. a NAP a.s., přičemž "zcela opomenuly institut osoby
blízké, kdy tento vztah v daném případě neshledaly". Poukazuje na závěry
uvedené v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo
2192/2001 a ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 Cdo 4822/2008 a dovozuje, že osobu
blízkou osobám vypočteným v ustanovení § 196a odst. 1 obchodního zákoníku může
být též právnická osoba. V projednávané věci jde o "otázku vztahu osoby blízké
mezi dvěma právnickými osobami, z nichž jedna je 100% akcionářem nebo
společníkem druhé". Žalobce a) dovozuje přípustnost dovolání podle § 237 odst.
1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů
zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce b) ve svém dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávný právní závěr o
tom, zda "mohou být členové představenstva a dozorčí rady akciové společnosti
považováni za osoby blízké jedinému akcionáři této společnosti", zda "je
neplatná zástavní smlouva, kterou by společnost zajistila úvěr poskytnutý
částečně na nabytí jejích vlastních akcií a částečně na jiné účely", a zda se
ustanovení § 161e obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000)
"vztahovalo rovněž na případ, kdy společnost poskytne zajištění na úvěr, jehož
účel není v úvěrové smlouvě specifikován jednoznačně a může být realizován mimo
jiné i nabytím vlastních akcií této společnosti". Rovněž právnická osoba přitom
může být osobou blízkou fyzické osobě, jak vyplývá také z rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 2192/2001. Pro aplikaci ustanovení § 196a
odst. 1 a odst. 2 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) není
nutné personální propojení mezi společností poskytující zajištění a
společností, která je dlužníkem, "pokud existuje evidentní majetkové propojení
těchto společností". Jediného akcionáře společnosti je možno považovat za osobu
blízkou členům představenstva a dozorčí rady takové společnosti, jakož i
případných dalších osob oprávněných za společnost jednat, neboť "jediný
akcionář rozhoduje v působnosti valné hromady o volbě a odvolávání členů
představenstva i dozorčí rady a jako nejvyšší orgán společnosti rozhoduje o
jejich odměňování" a "tyto osoby mají tedy k jedinému akcionáři vztah
předpokládaný rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 - tedy
vztah obdobný vztahu zaměstnance, společníka či člena právnické osoby". Kupní
cena akcií společnosti NAP a.s. byla nabyvatelem (společností KALIVODA a.s.)
zaplacena fakticky právě ze zástavním právem zajišťovaného úvěru; v tomto směru
se soudy nesprávně "spokojily s tím, že v úvěrové smlouvě nebylo výslovně
uvedeno, že poskytnutý úvěr bude sloužit k zaplacení kupní ceny akcií
společnosti NAP a.s., aniž se zabývaly tím, jaký byl skutečný význam účelového
určení úvěru v úvěrové smlouvě". "Pořízení provozního a servisního střediska
NAP a.s." (účel úvěru vymezený ve smlouvě o úvěru) mělo být realizováno právě
zakoupením akcií této společnosti. Společnost KALIVODA a.s. proto užila peněžní
prostředky z úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou (dohodou účastníků úvěrové
smlouvy), "pokud je použila na úhradu kupní ceny akcií". V tomto směru navrhl
žalobce b) provedení důkazů, jež soudy odmítly provést, přesto však uzavřely,
že žalobci zde neunesli důkazní břemeno. Vymezení účelu úvěru ve smlouvě o
úvěru jako "pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s." tak ve svém
důsledku představovalo obcházení ustanovení § 161e odst. 1 obchodního zákoníku
(ve znění účinném do 31.12.2000). Také žalobce b) dovozuje přípustnost dovolání
podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil
rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobců byla zamítnuta, případně odmítnuta.
Považuje za správný právní závěr soudů, podle něhož "osoby, které dne 8.10.1998
mezi sebou uzavřely předmětnou zástavní smlouvu, k sobě navzájem nebyly v
takovém vztahu, aby na tuto smlouvu dopadalo ustanovení § 196a obchodního
zákoníku". Rozsudek odvolacího soudu proto není ani v rozporu s odvolateli
citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Společnost KALIVODA a.s. nebyla (jako
osoba právnická) ve vztahu osoby blízké s některou z osob uvedených v
ustanovení § 196a odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000).
Žádná z takových osob nebyla zároveň zaměstnancem, společníkem či členem
statutárního orgánu KALIVODA a.s. Je správný závěr soudů, že předmětnou
zástavní smlouvou nebyl zajištěn závazek osob uvedených v ustanovení § 196a
odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), včetně osob
blízkých. Za takovou osobu blízkou nelze považovat ani jediného akcionáře
společnosti, jež byla zástavcem. Žalobci tvrzenou neplatnost zástavní smlouvy
pro rozpor s ustanovením § 161e obchodního zákoníku (ve znění účinném do
31.12.2000) odmítl žalovaný s odůvodněním, že je správný závěr (přijatý soudy),
že "pokud společnost KALIVODA a.s. uvěrové prostředky nakonec použila na jiný
účel, než bylo deklarováno v úvěrové smlouvě, nemůže to jít k tíži Union Banky,
a.s. a způsobit neplatnost zástavní smlouvy".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního
stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání
žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění
předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) a § 241a
odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobce b) ve svém dovolání mimo jiné zpochybňuje správnost skutkových zjištění
soudů o sjednaném účelu úvěru poskytnutého společnosti KALIVODA a.s. Union
bankou, a.s. na základě smlouvy o úvěru ze dne 8.10.1998; tím uplatnil dovolací
důvod podle ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v
tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím
důvodem podle ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše
uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po
právní stránce.
Oba žalobci ve svém dovolání jako dovolací důvod uplatnili mimo jiné nesprávný
právní závěr odvolacího soudu o tom, zda akciová společnost, jež je jediným
akcionářem jiné akciové společnosti, může mít ve vztahu k členu představenstva,
dozorčí rady, prokuristovi nebo jiné osobě takové jiné akciové společnosti,
která je oprávněna jménem společnosti uzavřít smlouvu uvedenou v ustanovení §
196a obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), postavení (z titulu
své majetkové účasti na ní) osoby blízké, případně za jakých podmínek. Žalobce
b) dále uplatnil (z hlediska obsahového) též nesprávné právní posouzení věci
odvolacím soudem v tom, zda je z hlediska (ne)platnosti zástavní smlouvy z
důvodu (ne)dodržení podmínek § 161e odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění
účinném do 31.12.2000) právně významná okolnost, že dlužník v rozporu s účelem
úvěru uvedeným ve smlouvě o úvěru (či v důsledku "nejasného vymezení" takového
účelu) peněžní prostředky jemu poskytnuté (fakticky) použije na nabytí akcií
společnosti zástavce, která ohledně zajištění takového úvěru uzavřela zástavní
smlouvu (kdy zástavou jsou věci ve vlastnictví této společnosti).
Vzhledem k tomu, že posouzení uvedených otázek bylo pro rozhodnutí projednávané
věci významné (určující) a že tyto právní otázky dovolacím soudem dosud nebyly
řešeny ve všech souvislostech, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu z
tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací
soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu
je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno (správnost skutkových
zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst.2 a §
242 odst.3 o.s.ř.), že dne 8.10.1998 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi Union
bankou, a.s. jako věřitelem a obchodní společností KALIVODA a.s. jako
dlužníkem, na základě které byl dlužníku poskytnut úvěr 50.000.000,- Kč; účel
úvěru byl ve smlouvě vymezen tak, že dlužník se zavazuje použít jej na
"investiční účely - pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s.". Následně byl dne 4.11.1998 uzavřen dodatek č. 1 k této smlouvě, který se týkal
posunutí doby čerpání úvěru. K zajištění tohoto úvěru byla současně dne
8.10.1998 mezi Union bankou, a.s. jako zástavním věřitelem a obchodní
společností NAP a.s. jako zástavcem uzavřena zástavní smlouva; zástavní právo
podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí. Ohledně zastavených
nemovitostí nebyla uzavřena žádná smlouva o převodu vlastnického práva mezi
obchodními společnostmi NAP a.s. jako převodcem a KALIVODA a.s. jako
nabyvatelem. Obchodní společnost KALIVODA a.s. uzavřela s dosavadními akcionáři
obchodní společnosti NAP a.s. ing. R. N. a R. P. dne 26.12.1997 smlouvy o
úplatném převodu všech jejich akcií, na základě nichž byly tyto akcie dne
26.12.1997 oběma uvedenými akcionáři rubopisem převedeny na tuto obchodní
společnost. Převáděné akcie představovaly všechny obchodní společnosti NAP a.s. Již dne 21.7.1997 uzavřely obchodní společnosti NAP a.s. a KALIVODA a.s. smlouvu o spolupráci, na základě které byla mimo jiné obchodní společnost
KALIVODA a.s. oprávněna provozovat svou podnikatelskou činnost v "autoservisu v
Praze 4, Na Strži 35" (areál tvořený předmětnými nemovitostmi ve vlastnictví
NAP a.s.), včetně využití zaměstnanců obchodní společnosti NAP a.s. Úvěr
poskytnutý Union bankou, a.s. obchodní společnosti KALIVODA a.s. dosud nebyl
splacen. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 9.2.2004 uzavřenou mezi Ing. Michaelou Huserovou, jako správkyní konkursní podstaty úpadce Union banka, a.s. "v likvidaci" jako postupitelem a J & T BANKA, a.s. jako postupníkem a ze dne
28.7.2004 mezi J & T BANKA, a.s. jako postupitelem a žalovaným jako
postupníkem, byla pohledávka z výše uvedeného úvěru postoupena žalovanému. Kupní smlouvou ze dne 6.12.1999 uzavřenou mezi obchodní společností NAP a.s. jako převodcem a žalobcem a) jako nabyvatelem byl na žalobce a) převeden
spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem o velikosti ideální 6/10;
vlastnické právo žalobce a) podle uvedené smlouvy bylo vloženo do katastru
nemovitostí a žalobce a) je zapsán v katastru nemovitostí jako spoluvlastník
předmětných nemovitostí v rozsahu tohoto spoluvlastnického podílu. Další kupní
smlouvou uzavřenou mezi obchodní společností NAP a.s. jako převodcem a žalobcem
b) jako nabyvatelem byl na žalobce b) převeden spoluvlastnický podíl k
předmětným nemovitostem o velikosti ideální 4/10; vlastnické právo žalobce b)
podle uvedené smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí a žalobce b) je
zapsán v katastru nemovitostí jako spoluvlastník předmětných nemovitostí v
rozsahu tohoto spoluvlastnického podílu.
V době uzavření zástavní smlouvy dne
8.10.1998 nebyly obchodní společnosti NAP a.s. a KALIVODA a.s. navzájem v
takovém postavení, že by totožná osoba byla členem jejich představenstva,
dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem
společnosti uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k době uzavření zástavní
smlouvy dne 8.10.1998) posuzovat podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č.
286/1993, č. 156/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č.
77/1997 Sb., č. 15/1998 Sb. a č. 165/1998 Sb., tedy podle obchodního zákoníku
ve znění účinném do 29.2.2000 (dále jen "obch. zák.").
Podle ustanovení § 196a odst.1 obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o
úvěru nebo půjčce se členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo
jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít,
nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků
těchto osob nebo bezplatný převod majetku ze společnosti, jen s předchozím
souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.
Podle ustanovení § 196a odst. 2 obch. zák. pokud jsou osoby uvedené v odstavci
1 oprávněny uzavřít takovou smlouvu i jménem jiné osoby, použije se na smlouvu
o úvěru nebo půjčce uzavíranou mezi společností a touto jinou osobou anebo na
smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků této osoby, ustanovení odstavce 1
obdobně. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo
úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazku ovládané osoby
ovládající osobou.
Uvedená ustanovení zajišťují ochranu akciové společnosti před případným
nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost (jménem
společnosti) právní úkony, nebo osob jim blízkých (§ 116 občanského zákoníku).
Smlouva, která byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 196a odst.1 nebo odst. 2
obch. zák. bez předchozího souhlasu valné hromady nebo za jiných podmínek, než
jaké jsou obvyklé v obchodním styku, je pro rozpor se zákonem podle ustanovení
§ 39 občanského zákoníku neplatná.
Pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady nebo podmínek obvyklých v
obchodním styku jsou ve smyslu ustanovení § 196a odst.1 a odst. 2 obch. zák.
neplatné v první řadě smlouvy o úvěru nebo o půjčce, a to jednak tehdy,
uzavřela-li je akciová společnost se členem představenstva, dozorčí rady,
prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou
smlouvu uzavřít, nebo s osobami jim blízkými, jednak tehdy, uzavřela-li je
akciová společnost s "jinou osobou" v případě, že člen jejího představenstva,
dozorčí rady, prokurista nebo jiná její osoba, která je oprávněna jménem
akciové společnosti takovou smlouvu uzavřít, anebo osoba jim blízká, je
současně osobou oprávněnou uzavřít takovou smlouvu jménem této "jiné osoby".
Kromě smluv o úvěru nebo o půjčce jsou z tohoto důvodu neplatné také smlouvy o
zajištění závazků (nejen ze smluv o úvěru nebo o půjčce, ale i ostatních
závazků), které jsou povinni splnit jednak člen představenstva, dozorčí rady,
prokurista nebo jiná osoba, která je oprávněna jménem akciové společnosti
takovou smlouvu uzavřít, nebo osoba jim blízká, jednak "jiná osoba", jsou-li
osobami oprávněnými uzavřít takovou smlouvu jménem této "jiné osoby" člen
představenstva, dozorčí rady, prokurista nebo jiná osoba, která je oprávněna
jménem akciové společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osoba jim blízká.
Výjimečně není nedostatek souhlasu valné hromady důvodem neplatnosti; za
předpokladu dodržení podmínek obvyklých v obchodním styku není třeba souhlasu
valné hromady, poskytuje-li ovládající osoba úvěr nebo půjčku ovládané osobě
nebo zajišťuje-li ovládající osoba závazky ovládané osoby.
S názory odvolacího soudu, podle kterého skutečnost, že "společnost KALIVODA
a.s. ke dni podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva byla 100% akcionářem
společnosti NAP a.s. bez dalšího neznamená, že statutární zástupci společnosti
KALIVODA a.s. byli statutárními zástupci NAP a.s. nebo osobami blízkými", a
podle něhož nelze "společnost KALIVODA a.s. považovat za osobu blízkou osobám
vyjmenovaným v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. u společnosti NAP a.s." (a
proto uzavřením předmětné zástavní smlouvy společností NAP a.s. jako zástavcem
dne 8.10.1998 byl "zajištěn závazek, který nebyl závazkem osob uvedených v
ustanovení § 196a obch. zák."), souhlasit nelze.
Ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. je, jak shora vysvětleno, v
projednávané věci - za situace, kdy zástavní smlouvou byl zajišťován závazek
obchodní společnosti KALIVODA a.s. - významné, zda ve vztahu k zástavci
(obchodní společnosti NAP a.s.) měla či neměla postavení osob vyjmenovaných v
tomto ustanovení sama obchodní společnosti KALIVODA a.s. Se závěrem odvolacího
soudu, podle kterého není (bez dalšího) důvodná námitka, že by společnost
KALIVODA a.s. mohla mít postavení osoby blízké osobám vyjmenovaným v ustanovení
§ 196a odst. 1 obch. zák. (tedy ve vztahu k členu představenstva, dozorčí rady,
prokuristovi NAP a.s. nebo jiné osobě, která je oprávněna jménem této
společnosti smlouvu o úvěru nebo půjčce uzavřít), nelze souhlasit.
Řešení otázky, zda právnická osoba může mít ve vztahu k osobám vyjmenovaným v
ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. postavení osoby blízké (§ 116 občanského
zákoníku), totiž nelze bez dalšího (bez zkoumání konkrétních skutkových
okolností týkajících se vzájemného vztahu těchto subjektů v rozhodné době)
uzavřít, že takový vztah zde dán nebyl (nikdy být nemohl). Rovněž právnická
osoba může mít (za určitých předpokladů) postavení osoby blízké ve smyslu § 116
občanského zákoníku vůči fyzické osobě. Právnická osoba tak je např. osobou
blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním
orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem,
členem nebo zaměstnancem této právnické osoby, popřípadě má-li k ní jiný
obdobný vztah, a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla
právnická osoba, jako újmu vlastní (srov. v poměrech aplikace ustanovení § 42a
odst. 2 občanského zákoníku rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn.
21 Cdo 2192/2001, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2004).
Z hlediska řešení otázky postavení právnické osoby jako osoby blízké v
projednávané věci jde o závěr, zda obchodní společnost KALIVODA a.s. měla k
osobám, jež byly v rozhodném okamžiku uzavření zástavní smlouvy k obchodní
společnosti NAP a.s. ve vztahu vyjmenovaném v ustanovení § 196a odst. 1 obch.
zák., postavení osoby blízké (§ 116 občanského zákoníku). Ačkoli v ustanovení §
196a obch. zák. ani v jiných ustanoveních obchodního (či občanského) zákoníku
není výslovně uvedeno, kdo se rozumí osobou blízkou osobám vypočteným v
ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák., nelze z nedostatku výslovné právní úpravy
dovozovat, že by osobou blízkou osobám vypočteným v ustanovení § 196a odst. 1
obch. zák. nemohla být právnická osoba. Otázku osoby blízké je zde tak třeba
řešit (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 Cdo
4822/2008, uveřejněný pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010) pomocí
analogie (§ 1 odst. 2 obch. zák. a § 853 občanského zákoníku).
Závěr, zda obchodní společnost KALIVODA a.s. měla takové postavení osoby blízké
k osobám vyjmenovaným v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. (tedy ve vztahu k
členu představenstva, dozorčí rady, prokuristovi NAP a.s. nebo jiné osobě,
která je oprávněna jménem této společnosti smlouvu o úvěru nebo půjčce
uzavřít), však nelze učinit bez zkoumání shora naznačených konkrétních
skutkových okolností o vzájemném vztahu takových osob v rozhodné době. V
takovém směru se však soudy věcí nezabývaly a jestliže bez dalšího uzavřely, že
obchodní společnost KALIVODA a.s. nemůže mít postavení takové osoby blízké, je
jejich právní posouzení věci neúplné a tedy nesprávné. Význam zde má také
okolnost, že obchodní společnost KALIVODA a.s. měla v rozhodném okamžiku
uzavření zástavní smlouvy ve vztahu ke společnosti NAP a.s. postavení
ovládající osoby ve smyslu ustanovení § 66a odst. 1, 2 obch. zák., když byla
vlastníkem 100% akcií této společnosti, že společnost NAP a.s. jako zástavce
zajistila úvěr pro ovládající osobu svými nemovitostmi a současně se (podle
obsahu zástavní smlouvy) za jeho splnění zástavnímu věřiteli též zaručila podle
ustanovení § 303 obch. zák. Rovněž tyto okolnosti (a jejich právní význam) je
třeba vzít v úvahu při zkoumání jejího postavení osoby blízké k osobám
vypočteným v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák.
Podle ustanovení § 196a odst. 2 obch. zák. v poměrech projednávané věci platí,
že pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady společnosti NAP a.s. nebo
podmínek obvyklých v obchodním styku by byla předmětná zástavní smlouva
zajišťující závazek obchodní společnosti KALIVODA a.s. neplatná také tehdy,
kdyby v době jejího uzavření osoby, které v té době byly oprávněny uzavřít
smlouvu o úvěru za společnost KALIVODA a.s. (jménem této společnosti), byly
samy k osobám ve společnosti NAP a.s. v postavení člena představenstva, dozorčí
rady, prokuristy nebo jiné osoby, která je oprávněna jménem akciové společnosti
NAP a.s. uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce, ve vztahu osoby k nim blízké. Ani
touto otázkou se soudy blíže nezabývaly, když nezhodnotily v tomto směru právní
význam shora uvedených skutkových okolností, jakož i uzavřenou smlouvy o
spolupráci ze dne 21.7.1997. Právní posouzení věci odvolacím soudem také v
uvedeném směru je proto neúplné, a tudíž nesprávné.
Dovolací soud nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že, jestliže Union
banka a.s. poskytla úvěr společnosti KALIVODA a.s. na koupi předmětných
nemovitostí a "společnost KALIVODA a.s. úvěrové prostředky nakonec použila na
jiný účel, než bylo deklarováno v úvěrové smlouvě, nemůže to jít k tíži Union
banky, a.s. a způsobit neplatnost zástavní smlouvy".
Podle ustanovení § 161e odst. 1 obch. zák. společnost nesmí poskytovat zálohy,
půjčky ani úvěry pro účely nabytí jejích akcií ani úvěry nebo půjčky poskytnuté
na tyto účely nebo jiné závazky související s nabýváním jejích akcií zajišťovat.
Z tohoto hlediska - za skutkového stavu, že společnost NAP a.s. (zástavce)
uzavřením zástavní smlouvy zajišťovala úvěr poskytnutý společnosti KALIVODA
a.s., která v časové souvislosti s jeho poskytnutím nabyla a uhradila 100%
akcií zástavce, a že společnost KALIVODA a.s. nikdy neuzavřela se společností
NAP a.s. smlouvou o převodu samotných předmětných nemovitostí (tvořících
"provozní a servisní středisko NAP a.s." - pojem užitý v úvěrové smlouvě u
označení účelu úvěru) - je právně významné, na jaký skutečný dohodnutý účel,
nikoliv účel "jen ve smlouvě uvedený", byly peněžní prostředky z úvěru
společností KALIVODA a.s. vynaloženy, tedy zda to bylo na nabytí akcií zástavce
či nikoliv. Účel "deklarovaný" ve smlouvě zde není sám o sobě významný;
rozhodný je skutečně sjednaný účel, na nějž byly prostředky vynaloženy.
Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že rozhodný je v tomto směru již sám o
sobě (odlišný) účel úvěru uvedený v úvěrové smlouvě, a zkoumáním skutečně
dohodnutého vynaložení úvěrem poskytnutých prostředků se blíže nezabýval, je
jeho právní posouzení věci nesprávné. Byly-li by totiž tyto prostředky
dlužníkem podle skutečné dohody účastníků úvěrové smlouvy použity na nabytí
akcií zástavce, byla by zástavní smlouva neplatná podle ustanovení § 39
občanského zákoníku pro rozpor s ustanovením § 161e odst. 1 obch. zák.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil.
Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu,
platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky
i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu
4) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu