21 Cdo
4221/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně DANY s.r.o. se sídlem v Praze 7, U Papírny č. 9/614, IČ
63669951, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech,
Sokolská č. 505, proti žalované LADI spol. s r.o. se sídlem v Praze 8 -
Karlíně, Prvního pluku č. 621/8a, IČ 26199998, zastoupené JUDr. Pavlem
Štrbíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova č. 2043/5, o 1.345.334,40 Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 151/2004, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008
č.j. 1 Cmo 230/2007-163, takto:
Dovolání žalované proti rozsudku vrchního soudu ve výroku, kterým byl rozsudek
městského soudu změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 35.700,- Kč s
úrokem z prodlení z této částky, se odmítá; v ostatních výrocích se rozsudek
vrchního soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 26.10.2004 domáhala,
aby jí žalovaná zaplatila 1.345.334,40 Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od
1.12.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná provedla na
základě smlouvy uzavřené s JUDr. Pavlem Němcem jako správcem konkursní podstaty
úpadce Mramor spol. s r.o. se sídlem v Dobřichovicích, Bezručova č. 701 dne
1.12.2003 dražbu části podniku úpadce, že žalobkyně složila dne 1.12.2003
dražební jistotu a že žalobkyně vydražila předmět dražby za 30.000.000,- Kč.
Nejvyšší podání však žalobkyně nezaplatila, neboť má za to, že dražba je
"absolutně neplatná", když vydražila "nezpůsobilý předmět dražby", a současně
"relativně neplatná", protože žalobkyně byla žalovanou "uvedena v omyl". Ze
složené dražební jistoty žalovaná vrátila žalobkyni pouze 1.654.664,60 Kč a
dalších 1.345.334,40 (správně 1.345.335,40) Kč si žalovaná srazila na náklady
zmařené dražby ze dne 1.12.2003 ve výši 1.050.000,- Kč a opakované dražby ze
dne 12.7.2004 ve výši celkem 295.335,40 Kč. Žalobkyně má za to, že náklady obou
dražeb není povinna hradit.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.1.2007 č.j. 35 Cm 151/2004-126 žalobu
zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů
řízení 63.105,70 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Štrbíka. Z provedených důkazů
dovodil, že předmět veřejné dobrovolné dražby byl ve smyslu ustanovení § 5 a §
17 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů "dovolený a způsobilý",
že správce konkursní podstaty JUDr. Pavel Němec postupoval při zpeněžování
majetku z konkursní podstaty v souladu s ustanovením § 27 odst.1 zákona č.
328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů a že závazky úpadce spojené s
prodávanou částí podniku úpadce nemohly na vydražitele (žalobkyni) přejít.
Protože žalobkyně nezaplatila cenu dosaženou vydražením, došlo ke zmaření
dražby a žalovaná v souladu se zákonem uhradila srážkou z dražební jistoty
složené žalobkyní jednak svoji odměnu "za dražbu z 1.12.2003" ve výši
1.050.000,- Kč, což "s ohledem na cenu dosaženou vydražením odpovídá smlouvě o
provedení dražby ze dne 18.11.2003", jednak náklady opakované dražby ve výši
295.335,40 Kč, když "důvody a výši řádně prokázala daňovými doklady a
potvrzením o jejich zaplacení". Námitku žalobkyně, že dražba konaná dne
12.7.2004 nebyla opakovanou dražbou, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním,
že opakovanou dražbou je "ta, která se koná pokud předchozí dražba byla
neúspěšná nebo byla zmařena vydražitelem".
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23.4.2008 č.j. 1 Cmo
230/2007-163 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil, aby
zaplatila žalobkyni 1.309.634,40 Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 1.12.2003
do zaplacení a že zamítl žalobu ohledně zaplacení dalších 35.700,- Kč "s úrokem
z prodlení z této částky"; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit
žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 164.000,- Kč k rukám
advokáta Mgr. Karla Tománka. Poté, co dovodil, že v dražbě prováděné podle
zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů nejde o "přechod, nýbrž o
převod vlastnictví", že žalobkyně (jako vydražitelka) nemohla být uvedena v
omyl, že by s vydraženým majetkem na ni přecházely též závazky úpadce, a že
nezaplacením ceny dosažené vydražením žalobkyně zmařila dražbu, dospěl odvolací
soud k závěru, že žalobkyně je povinna ze složené jistoty uhradit náklady
zmařené dražby a opakované dražby. Ze smluv, které žalovaná uzavřela se
správcem konkursní podstaty JUDr. Pavlem Němcem dne 18.11.2003 a dne 15.4.2004,
odvolací soud zjistil, že odměna dražebníka byla stanovena "jinak pro případ
vydražení předmětu dražby a jinak pro případ jeho nevydražení". Protože k
nabytí vlastnictví vydražitelem dochází "příklepem při splnění stanovených
podmínek, a to pouze při úhradě ceny ve lhůtě", a protože žalobkyně "tuto
podmínku nesplnila", nedošlo "k přechodu vlastnictví, tedy k vydražení předmětu
dražby," a žalovaná má nárok na odměnu sjednanou "pro případ nevydražení
předmětu dražby", a to u dražby konané dne 1.12.2003 ve výši 10.000,- Kč a u
dražby konané dne 12.7.2004 ve výši 20.000,- Kč, celkem "s přípočtem DPH" ve
výši 35.700,- Kč. Žalovaná si proto mohla právem ze složené dražební jistoty
ponechat pouze 35.700,- Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že při
dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů
přechází vlastnictví na vydražitele příklepem licitátora (a nikoliv smluvně) a
že ke zmaření dražby může dojít, jen když došlo k vydražení předmětu dražby.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně způsobila zmaření dražby, nemůže být zavázána
pouze k úhradě odměny dražebníka, která byla sjednána pro případ nevydražení
předmětu dražby. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího
soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že dražba
prováděná podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů má povahu
"veřejného úplatného převodu určitého předmětu", že předmětem dražby v
posuzovaném případě nebyla část podniku a že proto "jak smlouva o provedení
dražby, tak dražba samotná jsou v rozporu se zákonem a jsou tudíž absolutně
neplatné". Žalobkyně trvá na tom, že byla uvedena "v podstatný omyl" a že se
oprávněně dovolala relativní neplatnosti. Dovozuje dále, že při dražbě konané
dne 12.7.2004 nebyl předmět dražby vydražen a dražebníkovi proto nemohl
vzniknout nárok na odměnu a že dražba konaná dne 12.7.2004 nebyla "dražbou
opakovanou", neboť ve skutečnosti šlo o "dražbu novou".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č.
7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a
další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1
o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze
dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání
jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník,
kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto
rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je
výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze
posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v
úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost,
že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma,
kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání
tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření
nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým
rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň
způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon
1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým byla
žaloba o zaplacení 35.700,- Kč s úrokem z prodlení z této částky zamítnuta.
Protože v tomto směru bylo její obraně vyhověno a protože tím žalované
nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejích právech, nemůže mít žalovaná
z objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby toto rozhodnutí odvolacího
soudu bylo zrušeno. K podání dovolání proti uvedenému výroku rozsudku
odvolacího soudu žalovaná tedy není oprávněna (subjektivně legitimována), a
proto Nejvyšší soud ČR její dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b
odst.5 věty první a § 218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku,
kterým bylo žalobě vyhověno, je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a)
o.s.ř., Nejvyšší soud ČR přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku ve
smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že
veřejná dobrovolná dražba, z jejíhož zmaření žalovaná odvozuje své nároky, byla
provedena dne 1.12.2003 - podle právních předpisů v té době účinných, zejména
podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001
Sb. a č. 517/2002 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném
do 30.4.2004 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Konání veřejné
dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, v níž mimo jiné uvede označení a
popis předmětu dražby a jeho příslušenství, jakož i popis stavu, v němž se
předmět dražby nachází, a jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu. Bylo-li při
veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby,
který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez
zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení
předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou
vydražením (nejvyšší podání).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). K přechodu vlastnictví tu, jak správně uvádí dovolatelka, nedochází
- jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na
základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní
skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o
veřejných dražbách a § 132 odst.1 občanského zákoníku].
V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke
zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Podle ustálené judikatury soudů nejsou dány podmínky k vyslovení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o
veřejných dražbách, došlo-li ke zmaření dražby (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl
uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Byla-li dražba zmařena tím, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením
ve stanovené lhůtě, uskuteční se opakovaná dražba, dohodl-li se na tom
dražebník s navrhovatelem předchozí dražby; smlouva o provedení opakované
dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení vyrozumění o zmaření dražby
(srov. § 25 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Náklady dražby se rozumí [srov. § 2 písm. m) zákona o veřejných dražbách]
odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a
organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby; mezi náklady účelně
vynaložené dražebníkem patří i přiměřené náklady na zabezpečení informovanosti
o dražbě, včetně informací v tisku, a náklady na uveřejnění dražební vyhlášky
způsobem v místě obvyklým, jakož i náklady vynaložené dražebníkem na zvýšení
jeho pojistného za pojištění odpovědnosti za škodu, pokud s ohledem na hodnotu
dražené věci bylo nutno sjednat zvýšení pojistného dražebníka o více než 10 %
původního pojistného.
Výše odměny dražebníka se sjednává dohodou; je-li navrhovatelem dražby správce
konkursní podstaty, nesmí výše odměny dražebníka překročit 10% z ceny dosažené
vydražením, nejvýše však 1.000.000,- Kč zvýšených o 1% z ceny dosažené
vydražením přesahující 10.000.000,- Kč (§ 18 zákona o veřejných dražbách).
Byla-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem
včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby. Koná-li se
opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené
vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po
úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli,
který způsobil zmaření dražby (§ 28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).
Vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka
uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená;
to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí
dražby vydražitelem (§ 28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách).
V projednávané věci bylo zjištěno, že ve smlouvě o provedení veřejné dražby
dobrovolné - opakované ze dne 18.11.2003 byla sjednána odměna žalované (jako
dražebníka) "ve výši 4% z vydražené částky, max. 800.000,- Kč zvýšená o 1% z
ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč v případě vydražení
předmětu dražby" a ve výši 10.000,- Kč "v případě nevydražení předmětu dražby"
s tím, že "v odměně jsou zahrnuty všechny náklady dražebníka spojené s konáním
dražby" a že ceny jsou "uvedeny bez sazby DPH". Ve smlouvě o provedení veřejné
dražby dobrovolné ze dne 15.4.2004 byla sjednána odměna dražebníka "ve výši
3,5% z vydražené částky, max. 800.000,- Kč zvýšená o 1% z ceny dosažené
vydražením přesahující 10.000.000,- Kč v případě vydražení předmětu dražby" a
ve výši 20.000,- Kč "v případě nevydražení předmětu dražby" s tím, že "v odměně
jsou zahrnuty veškeré ostatní náklady (za zveřejnění dražby na centrální
adrese, za zveřejnění dražby na místech obvyklých, za pronájem dražební
místnosti, za pronájem trezoru, odměna bezpečnostní agentuře, odměna
licitátora, náklady na provedení prohlídek předmětu dražby, náklady za
zpracování dražební vyhlášky)", že "dále přísluší dražebníkovi v případě
vydražení i nevydražení předmětu dražby finanční náhrada za ostatní náklady
dražby, a to za znalecký posudek předmětu dražby, za fyzické inventury
nemovitého majetku, samostatných movitých věcí a souboru movitých věcí a zásob
a za zpracování mimořádné účetní závěrky ke dni 30.4.2004" a že "výše odměny a
ostatní částky jsou uvedeny bez sazby DPH".
S názorem odvolacího soudu, podle kterého se odměna dražebníka při zmaření
dražby vydražitelem určí podle ujednání smlouvy stanoveného pro případ
"nevydražení předmětu dražby", dovolací soud nesouhlasí. Žalovaná správně
dovozuje, že zmaření dražby vydražitelem (tím, že nezaplatil cenu dosaženou
vydražením ve stanovené lhůtě) pojmově předpokládá, že došlo k vydražení
předmětu dražby. Názor odvolacího soudu navíc nebere v úvahu účel (smysl) této
právní úpravy, z něhož vyplývá, že dražebník, který úspěšně naplnil smlouvu o
provedení veřejné dobrovolné dražby, když v dražbě jím prováděné a organizované
došlo k udělení příklepu, nemůže být ve svém nároku na odměnu poškozen tím, že
vydražitel posléze (po udělení příklepu) nezaplacením ceny dosažené vydražením
dražbu zmařil. Odvolací soud proto měl při určení odměny dražebníka vycházet z
ujednání smlouvy o provedení veřejné dražby dobrovolné - opakované ze dne
18.11.2003, kterým byla sjednána odměna pro "případ vydražení předmětu dražby".
Ohledně veřejné dobrovolné dražby konané dne 12.7.2004 bylo zjištěno, že byla
ukončena, neboť nebylo učiněno ani nejnižší podání. Ve vztahu k této dražbě
tedy bylo třeba vycházet z ujednání smlouvy o provedení veřejné dražby
dobrovolné ze dne 15.4.2004 stanovených pro "případ nevydražení předmětu
dražby". Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že se - veden chybným právním
názorem - náležitě nezabýval otázkou, zda dražba konaná dne 12.7.2004 opravdu
byla - ve vztahu ke zmařené dražbě ze dne 1.12.2003 - opakovanou dražbou, tedy,
řečeno jinak, zda splňovala předpoklady opakované dražby uvedené zejména v
ustanovení § 27 zákona o veřejných dražbách.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, který bylo žalobě
vyhověno, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České
republiky proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku, jakož i v
akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 243b odst. 2
části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení §
243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu