21 Cdo 425/2024-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Statutárního města Ostravy se sídlem magistrátu v Ostravě – Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 1803/8, IČO 00845451, proti žalované 1. Reality Tradeslav s. r. o. se sídlem v Ostravě – Porubě, Jana Šoupala č. 1597/3, IČO 27768066, zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Milíčova č. 1670/12, o určení neexistence zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 55 C 431/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. října 2022, č. j. 55 C 431/2019-161, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2023, č. j. 71 Co 34/2023-203, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. října 2022, č. j. 55 C 431/2019-161, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2023, č. j. 71 Co 34/2023-203, se odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 71 Co 34/2023-203, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2022, č. j. 55 C 431/2019-161, jímž tento soud určil, že „u pozemků p. č. XY, XY, XY, XY, XY, vše v k. ú. XY, obec XY, zapsaných na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, neexistuje zástavní právo
smluvní a zákaz zcizení a zatížení“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že „s ohledem na akcesorickou povahu zajišťovacích práv pro neexistenci pohledávky tato práva nevznikla“.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; žalobce navrhl jeho zamítnutí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
3. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 občanského soudního řádu, podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první občanského soudního řádu zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalované podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.
8. Dovolání žalované není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelka v něm uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z jejích námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
9. Dovolatelka v dovolání pouze uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné (a vymezuje důvody nepřezkoumatelnosti), a že odvolací soud „neumožnil dovolatelce, aby se aktivně mohla bránit kvalifikovaným právním zastoupením“.
10. Vytýká-li žalovaná rozsudku odvolacího soudu nepřezkoumatelnost, pak jde o námitku, která by mohla představovat (pokud by byla důvodná) tzv. jinou vadu řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není. Navíc žalovaná takto činí neopodstatněně, neboť judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sb. rozh. obč.). Poměřováno těmito závěry odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není nepřezkoumatelné, jak namítá žalovaná, neboť z něj zcela zřetelně a srozumitelně (byť stručně) plynou důvody, pro které byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (srov. body 7. – 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a body 62. – 66. rozhodnutí soudu prvního stupně; proti těmto závěrům žalovaná fakticky nic nenamítá).
11. Druhý důvod vystihuje zmatečnostní vadu řízení uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. spočívající v tom, že účastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Vady uvedené v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) však nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a ani nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud k těmto vadám může – jestliže k nim skutečně došlo – podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Takový předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
12. Má-li účastník řízení za to, že řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou, má možnost podat žalobu pro zmatečnost (§ 229 o. s. ř.), která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto vad řízení. Uvedeného si je ostatně dovolatelka vědoma, neboť podání žaloby pro zmatečnost v dovolání avizuje.
13. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
14. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu