21 Cdo 4378/2017-155
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v
právní věci žalobkyně Reticulum Recovery, a. s. se sídlem v Praze 8, Sokolovská
č. 394/17, IČO 27923568, zastoupené Mgr. Jiřím Srejčkem, advokátem se sídlem v
Mníšku pod Brdy, Ke škole č. 901, proti žalované DILEKON, s. r. o. se sídlem v
Praze 1, Revoluční č. 655/1, IČO 27414698, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u
Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 82/2015, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2017, č. j. 25
Co 463/2016-128, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 9. 1. 2017, č. j. 25 Co 463/2016-128, kterým odvolací soud
zrušil rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek pro uznání), podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem
dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2
o. s. ř.), ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a
odst. 3 o. s. ř. (uvádí-li dovolatelka důvody, které nejsou způsobilé
zpochybnit správnost napadeného usnesení odvolacího soudu), a v dovolacím
řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Namítá-li dovolatelka, že „soud prvního stupně (Okresní soud v Karlových Varech
usnesením ze dne 8. 6. 2016, č. j. 16 C 82/2015-83) při prominutí zmeškání
lhůty nepostupoval v souladu s judikaturou, neboť neexistoval omluvitelný důvod
pro prominutí zmeškání lhůty“, nezpochybňuje tím závěr odvolacího soudu o tom,
že „v řízení o určení neúčinnosti právního úkonu podle ustanovení § 42a
občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 nemůže být vydán rozsudek
pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť není splněna
podmínka přípustnosti jeho vydání spočívající v možnosti uzavření a schválení
smíru, a že za tohoto stavu nebyly dány ani podmínky pro aplikaci výzvy dle
ustanovení § 114b o. s. ř.“ (právní posouzení věci), na němž rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá. Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat
jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), nemohl
dovolací soud citovaný závěr odvolacího soudu (o nějž jako jediný opřel své
zrušovací usnesení) podrobit dovolacímu přezkumu. Dovolatelkou označovaná
otázka omluvitelnosti důvodu pro prominutí zmeškání lhůty byla pro rozhodnutí
odvolacího soudu bezpředmětná.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu