U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D.
ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v
Hradci Králové Slezská č. 16/839, proti povinné KRIF, spol. s r.o. se sídlem v
Hradci Králové, Kydlinovská č. 741, IČ 42195136, pro 2.843.601,- Kč s
příslušenstvím prodejem podniku povinné, vedené u Okresního soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 33 E 89/2010, o dovolání správce podniku povinné JUDr.
Petra Wildta, Ph.D., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů č.
1038/20, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2014
č.j. 17 Co 79/2014-168, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20.12.2010 č.j. 33 E
89/2010-117, doplněným usnesením ze dne 3.5.2011 č.j. 33 E 89/2010-132,
zastavil výkon rozhodnutí prodejem podniku povinné, nařízený usnesením
Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23.6.2010 č.j. 33 E 89/2010-31, a
rozhodl, že správci podniku povinné advokátu JUDr. Petru Wildtovi, Ph.D. se
přiznává odměna ve výši 45.000,- Kč a náhrada nákladů ve výši 12.327,50 Kč, že
přiznanou odměnu a náhradu nákladů je povinna zaplatit správci podniku
oprávněná a že "ve vztahu mezi účastníky se žádnému nepřiznává nárok na náhradu
nákladů řízení". Zjistil, že podle soupisu majetkové podstaty podniku
provedeného správcem podniku je podnik povinné "předlužený" a že na povinnou
byl podán dne 24.9.2010 insolvenční návrh, o němž je řízení vedeno u Krajského
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 Ins 11085/2010; výkon rozhodnutí
proto musel být zastaven podle ustanovení § 338n odst.6 občanského soudního
řádu. Správce podniku žalované advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. má ve smyslu
ustanovení § 338i odst.4 občanského soudního řádu za svou činnost právo na
odměnu ve výši 45.000,- Kč a na náhradu výdajů ve výši 12.327,50 Kč. Protože
zastavení výkonu rozhodnutí zavinila oprávněná, jelikož "návrh na nařízení
výkonu rozhodnutí podala, i když při rozumné obezřetnosti mohla a měla
předlužení povinné předpokládat", a protože, "nemá-li povinný dostatek
prostředků k zaplacení nároků správce podniku, je zcela legitimní požadovat
jejich úhradu po oprávněné, resp. dalších věřitelích, neboť oprávněná má
odpovědnost za volbu způsobu výkonu rozhodnutí a nese s tím související riziko
za případné neuhrazení nároků správce podniku ze strany povinné", uložil soud
prvního stupně oprávněné, aby odměnu a náhradu výdajů správci podniku povinné
uhradila.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19.9.2011
č.j. 21 Co 100/2011-137 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že úhradu
odměny a náhrady výdajů správce podniku v celkové výši 68.793,- Kč uložil
povinné a rozhodl, že žádný z účastníků "nemá právo na náhradu nákladů řízení
před okresním soudem a žádný z účastníků, ani správce podniku nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení". Odmítl názor soudu prvního stupně, že by
"oprávněná zavinila zastavení výkonu rozhodnutí, protože mohla nebo měla
předpokládat předlužení povinné", neboť "teprve až výsledek znaleckého zkoumání
a rozbor účetnictví podniku povinné provedený správcem podniku vyjevil, že jeho
čisté jmění je záporné". Vycházeje z ustanovení § 338zo odst. 4 občanského
soudního řádu odvolací soud uzavřel, že, nelze-li oprávněnému "přičítat na
zastavení výkonu rozhodnutí procesní zavinění, pak je povinen platit správci
podniku jeho odměnu a náhradu hotových výdajů povinný".
Podáním ze dne 24.9.2013, které došlo soudu prvního stupně dne 25.9.2013,
správce podniku povinné advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. požádal, aby mu
přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 68.793,- Kč byla
"vyplacena z prostředků státu prostřednictvím Okresního soudu v Hradci
Králové". Svůj požadavek zdůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 Ins 11085/2010-A-44 byl na majetek
povinné prohlášen konkurs, že přiznanou odměnu a náhradu hotových výdajů
uplatnil u insolvenčního správce jako pohledávku za majetkovou podstatou a že
insolvenční správce tuto jeho pohledávku "jako nepodřaditelnou pod žádné z
ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona odmítl". Správce podniku povinné
má za to, že jako "ustanovená osoba zapsaná podle zvláštních předpisů v seznamu
insolvenčních správců" má "v případě, kdy odměnu správce podniku nelze zcela
nebo zčásti uhradit, právo, aby ji analogicky podle ustanovení § 8 vyhlášky č.
313/2007 Sb. uhradil stát prostřednictvím soudu, který správce podniku
ustanovil", když obdobně je řešena odměna a náhrada hotových výdajů v
ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. u soudem ustanoveného likvidátora.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21.1.2014 č.j. 33 E 89/2010-161
žádost správce podniku povinné advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. zamítl.
Dovodil, že o tom, kdo je povinen uhradit odměnu správce podniku povinné a
nahradit hotové výdaje, již bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137, které je v právní moci od
28.10.2011, a že tedy jde "o věc pravomocně rozhodnutou".
K odvolání správce podniku advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. Krajský soud v
Hradci Králové usnesením ze dne 30.6.2014 č.j. 17 Co 79/2014-168 potvrdil
usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud dovodil, že ustanovení § 8
vyhlášky č. 313/2007 Sb. a ani ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. nelze v
projednávané věci analogicky použít, neboť "uvedená ustanovení neobsahují
pravidla pro případ, kdy je insolvenčnímu správci nebo likvidátoru (pravomocně)
přiznán nárok na odměnu a náhradu nákladů vůči určité osobě a pak vyjde najevo,
že dotyčný nemá na uspokojení prostředky"; "jak uvedl Ústavní soud České
republiky v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/04", není "samo o sobě protiústavní, pokud
nároky, které byly správci přiznány, nebudou nakonec uspokojeny".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal správce podniku povinné advokát
JUDr. Petr Wildt, Ph.D. dovolání. Namítá, že usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137 byla povinnost k úhradě odměny
a hotových výdajů správce podniku povinné uložena povinné, na jejíž majetek byl
usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 Ins
11085/2010-A-44 prohlášen konkurs, a že lhůta k podání přihlášek v insolvenčním
řízení vedeném u povinné uplynula dnem 23.4.2011. Protože povinnost zaplatit
odměnu a náhradu hotových výdajů byla povinné uložena až po uplynutí lhůty k
podání přihlášek a protože pohledávka dovolatele není pohledávkou za majetkovou
podstatou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou
podstatou, nemohl svou pohledávku včas přihlásit do insolvenčního řízení a
nelze odmítat analogické užití ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně
a náhradách hotových výdajů insolvenčního správce a ustanovení § 7 vyhlášky č.
479/2000 Sb. o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora jen proto, že
"neobsahují pravidla pro případ, kdy je insolvenčnímu správci nebo likvidátoru
(pravomocně) přiznán nárok na odměnu a náhradu nákladů vůči určité osobě, a pak
vyjde najevo, že dotyčný nemá na uspokojení prostředky". Podle názoru
dovolatele měl odvolací soud za použití anologie iuris vyjít z právní úpravy
odměňování insolvenčních správců a likvidátorů a učinit závěr, podle něhož,
"jestliže v insolvenčním řízení či likvidaci nedostačují prostředky k úhradě
odměny a hotových výdajů insolvenčního správce či likvidátora, tuto odměnu
hradí stát prostřednictvím soudu, který insolvenčního správce či likvidátora do
funkce ustanovil". Správce podniku JUDr. Petr Wildt, Ph.D. navrhl, aby dovolací
soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době -
vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před
1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do
31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
V projednávané věci výkonu rozhodnutí bylo pro rozhodnutí soudů významné
vyřešení právní otázky, zda je stát povinen uhradit správci podniku povinného
odměnu a náhradu hotových výdajů tehdy, jestliže u povinného bylo po
pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku zahájeno insolvenční
řízení. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací
činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí
soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání správce
podniku JUDr. Petra Wildta, Ph.D. je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
V projednávané věci se oprávněná návrhem, který došel soudu prvního stupně dne
15.6.2010, domáhala k uspokojení svých pohledávek v celkové výši 2.843.610,- Kč
nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku povinné. Soud prvního stupně
usnesením ze dne 23.6.2010 č.j. 33 E 89/2010-31 návrhu vyhověl a správcem
podniku povinné ustanovil advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. U povinné bylo
zahájeno insolvenční řízení dne 24.9.2010, správce podniku povinné JUDr. Petr
Wildt, Ph.D. podal u soudu prvního stupně dne 18.11.2010 zprávu o ceně podniku,
v níž uvedl, že "čisté jmění podniku je záporné" a že na povinnou již byl podán
insolvenční návrh, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
24.3.2011 č.j. KSHK 45 INS 11085/2010-A-44 byl u povinné zjištěn úpadek,
prohlášen konkurs a věřitelé povinné, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky,
byli vyzváni, aby přihlášku podali ve lhůtě 30 dnů (tj. do 23.4.2011).
Byl-li navržen výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného, soud v usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku (mimo jiné) ustanoví správce
podniku (srov. § 338h odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2010 - dále jen "OSŘ"); správce
podniku má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů (srov. § 338i odst.4
OSŘ), přičemž výši odměny a způsob jejího určení a způsob určení náhrady
hotových výdajů stanoví vyhláška č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců
podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů, ve
znění pozdějších předpisů - dále jen "vyhláška č. 485/2000 Sb." [srov. § 374a
písm.d) OSŘ]. V případě, že podnik byl prodán v dražbě, správce podniku - poté,
co vydražený podnik přešel do majetku vydražitele a co mu správce předal podnik
- podá soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a vyúčtuje odměnu a hotové
výdaje (srov. § 338zj odst.1 OSŘ). Po právní moci usnesení o příklepu a po
zaplacení nejvyššího podání vydražitelem soud nařídí jednání o rozvrhu
rozdělované podstaty (srov. § 338zb odst.1 OSŘ) a pohledávka odměny správce
podniku a jeho hotových výdajů se hradí z rozdělované podstaty [srov. § 338ze
odst.1 písm.b) OSŘ]. Byl-li výkon rozhodnutí prodejem podniku zastaven, soud
vyzve správce podniku, aby mu podal konečnou zprávu o výkonu své funkce a aby
vyúčtoval odměnu a hotové výdaje (srov. § 338zo odst.1 OSŘ) a uloží povinnost
zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů buď povinnému nebo společně a
nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
věřitelům, kteří ve smyslu ustanovení § 338s a § 338zn OSŘ přihlásili své
pohledávky, a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí
došlo (srov. § 338zo odst.4 OSŘ).
V případě, že po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku bylo u povinného
zahájeno insolvenční řízení, nelze poté, co nastaly účinky zahájení
insolvenčního řízení (tj. po zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení
insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku), provést výkon rozhodnutí,
který by postihoval majetek povinného nebo jiný majetek, který náleží do
majetkové podstaty povinného [srov. § 109 odst.1 písm.c) a § 109 odst.4 zákona
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění
pozdějších předpisů účinném do 31.12.2010 - dále jen "ins. zák."]; totéž platí,
byl-li u povinného prohlášen konkurs (srov. § 267 odst.1 větu první ins. zák.).
Věřitelé mohou přihlašovat své pohledávky u insolvenčního soudu v době od
zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené v usnesení o
úpadku [srov. § 136 odst.2 písm.d), § 136 odst.3 a § 173 odst.1 větu první ins.
zák.]; k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a
takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (srov. § 173
odst.1 větu druhou ins. zák.).
Ten, kdo byl ustanoven správcem podniku, má nárok na odměnu a na náhradu
hotových výdajů za podmínek uvedených ve vyhlášce č. 485/2000 Sb., aniž by o
tom soud vydával zvláštní (samostatné) usnesení. Odměna správce podniku a jeho
hotové výdaje jsou zásadně hrazeny z majetku povinného; pouze v případě, že byl
výkon rozhodnutí prodejem podniku zastaven, soud uloží oprávněnému, těm, kdo do
řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří ve smyslu
ustanovení § 338s a § 338zn OSŘ přihlásili své pohledávky, společně a
nerozdílně zaplatit odměnu a náhradu hotových výdajů, jen jestliže to
odůvodňují okolnosti, za kterých došlo k zastavení výkonu rozhodnutí.
Bylo-li po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku zahájeno u
povinného insolvenční řízení, má to - jak vyplývá z výše uvedeného - za
následek, že výkon rozhodnutí nelze (od okamžiku, v němž nastaly účinky
zahájení insolvenčního řízení) provést. Znamená to (mimo jiné), že ti, kteří
provádějí výkon rozhodnutí (samozřejmě včetně správce podniku), přestanou
(ihned a bez výslovného pokynu soudu) činit všechny úkony, které směřují k
provedení výkonu rozhodnutí, a zdrží se takového jednání, které by mělo za
následek, že by majetek povinného mohl být použit k uspokojení věřitelů v
rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení. Jestliže v projednávané
věci bylo po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku zahájeno u
povinné insolvenční řízení dne 24.9.2010 ve 12.53 hod., měl se správce podniku
advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. od tohoto okamžiku zdržet všech úkonů provedení
výkonu rozhodnutí, včetně podání zprávy o ceně podniku, protože v té době již
nemohlo dojít k určení ceny podniku postupem podle ustanovení § 338m a 338n OSŘ.
V okamžiku, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení u povinné, bylo
rovněž nepochybné, že pohledávka správce podniku advokáta JUDr. Petra Wildta,
Ph.D. na odměnu a náhradu hotových výdajů nemůže být uspokojena ve výkonu
rozhodnutí z rozdělované podstaty (už proto, že nemohla být provedena dražba
podniku) a že oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný,
nebo věřitel, který ve smyslu ustanovení § 338s a § 338zn OSŘ přihlásil do
výkonu rozhodnutí svou pohledávku, nemají (nemohou mít) povinnost uspokojit
tuto pohledávku. Za této situace správce podniku měl (a mohl) - chtěl-li, aby
byla uspokojena po zahájení insolvenčního řízení a v rámci insolvenčního řízení
- přihlásit svou pohledávku na odměnu a náhradu hotových výdajů do
insolvenčního řízení vedeného u povinné, a to od okamžiku, kdy nastaly účinky
zahájení insolvenčního řízení (tj. od 24.9.2010 12.53 hod), až do uplynutí
lhůty určené v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.3.2011 č.j.
KSHK 45 INS 11085/2010-A-44 (tj. do 23.4.2011); okolnost, že neměl svoji
pohledávku přiznanou pravomocným soudním rozhodnutím, je tu bezvýznamná, neboť
do insolvenčního řízení lze přihlásit každou pohledávku, tedy i pohledávku
nevymahatelnou.
Z obsahu spisu vyplývá, že správce podniku povinné JUDr. Petr Wildt, Ph.D.
svoji pohledávku na odměnu a náhradu hotových výdajů do insolvenčního řízení
vedeného u povinné nepřihlásil; nemůže proto ani úspěšně dovozovat, že by jeho
pohledávka nemohla být uspokojena ani zčásti z majetku povinné, a že by proto
měl jeho nárok uspokojit stát. Ostatně, stát není subjektem, který by měl plnit
neuspokojené nároky správců podniku; zákon předpokládá, že nárok správce
podniku na odměnu a náhradu hotových výdajů bude po zahájení insolvenčního
řízení uspokojován v insolvenčním řízení (samozřejmě jen tehdy, byl-li řádně a
včas přihlášen) a že stát není povinen - například na rozdíl od nároků
insolvenčních správců - plnit správci podniku jen proto, že nemohl být (zcela
nebo zčásti) uspokojen při rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.
Dožaduje-li se dovolatel analogické aplikace právní úpravy nároků insolvenčních
správců (popřípadě likvidátorů), je třeba připomenout, že analogické užití této
právní úpravy nemůže způsobit jen to, že právní úprava uspokojování nároků
správců podniku na odměnu a náhradu hotových výdajů nestanoví jejich hrazení ze
strany státu.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení
odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229
odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř.
anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
Nejvyšší soud České republiky dovolání správce podniku JUDr. Petra Wildta,
Ph.D. podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť správce podniku JUDr. Petr Wildt, Ph.D. s ohledem na výsledek
řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím
řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu