21 Cdo 4444/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce NEWGRANGE a.s. se sídlem v Praze 4, U Habrovky č. 247/11,
IČO 27458229, zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem se sídlem v
Hradci Králové, Škroupova č. 957, proti žalovaným 1) CLANROY a.s. (dříve MEXX
CLANROY a.s.) se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/56, IČO 26426927,
zastoupenému JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1,
Bílkova č. 4, a 2) České dráhy, a.s. se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka
Svobody č. 1222, IČO 70994226, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 66/2008, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2010 č.j. 21 Co
143/2010-126, takto :
I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu se ve výrocích, kterými bylo
rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), zamítá.
II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27.
ledna 2010 č.j. 20 C 66/2008-106 se ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto ve
vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1), zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací
Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 22.1.2008 domáhal, aby mu oba žalovaní
zaplatili společně a nerozdílně částku 1.000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve
výši 7% p.a. od 22.9.2006 do zaplacení. Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že dne
22.6.2006 vydražil ve veřejné dobrovolné dražbě, konané žalovaným 1) jako
dražebníkem a provedené na návrh žalovaného 2), soubor nemovitostí - staveb a
pozemků v areálu "Skrochovice - sklady U 500 bývalé Hospodářské ústředny
železnic Praha", v katastrálním území Skrochovice, zapsaných v katastru
nemovitostí na LV č. 210 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu
pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava. Před konáním dražby
žalobce uhradil dražební jistotu 1.000.000,- Kč. Cenu dosaženou vydražením,
která činila 7.500.000,- Kč, však žalobce neuhradil, protože po udělení
příklepu zjistil, že "stožárová trafostanice 110 kVA" nebyla vlastnictvím
navrhovatele dražby a že tedy nemohla "být předmětem dražby, ačkoliv jím byla".
Předmět dražby dále vykazoval "odlišnosti od jeho popisu v dražební vyhlášce" a
vady, kdy železniční vlečka neměla vedenu knihu o pravidelných revizích a ty
nebyly prováděny, ústřední topení bylo nefunkční pro chybějící radiátory a
plynový kotel a střecha u skladu měla jinou a poškozenou krytinu. Podle názoru
žalobce porušili žalovaní své povinnosti přesně označit a popsat předmět
dražby, příp. uvést, že údaje o předmětu dražby jsou uvedeny jen podle
dostupných informací, kdy "uvedená pochybení činí v konečném důsledku dražbu
neplatnou"; žalovaní jsou proto povinni "vydat žalobci bezdůvodné obohacení v
podobě složené dražební jistiny ve výši 1.000.000,- Kč".
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10.12.2008 č.j. 20 C 66/2008-58
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na
náhradě nákladů řízení 9.900,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a
že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů řízení. Dospěl - s ohledem na to, že v řízení vedeném u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 171/2007 byla žaloba o určení
neplatnosti předmětné veřejné dobrovolné dražby podaná žalobcem pravomocně
zamítnuta - k závěru, že žalobce se nemůže "dovolávat" určení neplatnosti
dražby v tomto řízení a že proto "předmětná dražba je platná". V řízení zároveň
"nebylo prokázáno, že by žalobce uhradil celkovou cenu předmětu dražby
dosaženou vydražením", a proto na žalobce nepřešlo vlastnické právo k předmětu
dražby. Podle soudu prvního stupně "není tak zde žádný důvod pro vrácení
dražební jistoty", neboť "pouze a jen z důvodů na straně žalobce tento nenabyl
vlastnické právo k předmětu dražby" a "na straně žalovaných nemohlo dojít k
bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce". Za situace, kdy žalobce se nestal
vlastníkem předmětu dražby, nepovažoval otázku vad předmětu dražby za významnou.
K odvolání žalobce a žalovaného 1) [odvolání žalovaného 1) směřovalo pouze do
výroku o náhradě nákladů řízení] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.9.2009
č.j. 21 Co 259/2009-78 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl skutkový základ
věci vymezený žalobou posoudit také z hledisek ustanovení § 63 zákona č.
26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), případně ustanovení § 420
občanského zákoníku, když právní kvalifikací nároku žalobcem není vázán.
Projednávaná věc totiž může být posouzena i jako nárok na náhradu škody, když
sice neplatnost veřejné dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení, než-li v
řízení o určení její neplatnosti, "nelze ale vyloučit, že v příčinné
souvislosti s porušením příslušných ustanovení zákona o dražbách nebo zaviněným
porušením jiné právní povinnosti vznikne škoda". V tomto směru by měl být
žalobce soudem prvního stupně "veden k tomu, aby v rámci uvedení všech
rozhodujících skutečností uvedl konkrétně, které povinnosti (dražebník a
navrhovatel dražby) nesplnili, zanedbali nebo jakého protiprávního jednání ve
smyslu zákona se dopustili, neboť se jedná o nezbytné předpoklady nároku na
náhradu škody, a to ať už podle ustanovení § 63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů), případně podle ustanovení § 420 občanského zákoníku".
Obvodní soud pro Prahu 2 poté rozsudkem ze dne 27.1.2010 č.j. 20 C 66/2008-106
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na
náhradě nákladů řízení 34.920,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a
že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů řízení. Protože otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby byla
pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.
21 C 171/2007 v neprospěch žalobce a protože "nemůže být řešena v jiném, ani
předmětném, řízení", soud prvního stupně dovodil, že předmětná veřejná dražba
je platná a že proto žalovaným nemohlo vzniknout "bezdůvodné obohacení
představující složenou dražební jistotu ve výši 1.000.000,- Kč". Z hlediska
případné odpovědnosti žalovaných za škodu uzavřel, že žalobcem tvrzené porušení
povinnosti žalovanými (tím, že zahrnuli do předmětu dražby i "stožárové
trafostanice", ačkoliv vlastnictvím navrhovatele dražby nebyla) odpovědnost za
škodu nezakládá, neboť, kdyby "žalobce řádně uhradil cenu dosaženou vydražením
ve stanovené lhůtě, přešlo by na něj vlastnictví k předmětu dražby" i za
uvedené situace. Žalobce "především nesplnil podmínky k tomu, aby se stal
vlastníkem předmětu dražby", a nelze "tak již vůbec hovořit o škodě, která mu
měla vzniknout tím, že uvedená stožárová stanice nebyla ve vlastnictví
žalovaného 2)". Tvrzení o neprovedené revizi železniční vlečky nebylo
prokázáno, navíc "sankce za nesplnění by postihla právního předchůdce žalobce a
nikoliv žalobce samotného". Ani zde proto není odpovědnost žalovaných za škodu,
když "žalovaní žádnou právní povinnost neporušili, a zároveň zde není příčinná
souvislost". Nefunkční otopný systém a odlišná krytina střechy skladu "také
nepředstavují žalobcem tvrzenou škodu, když nelze zaměňovat odpovědnost za
škodu s odpovědností za vady". Kdyby se žalobce stal vlastníkem předmětu
dražby, "mohl by vytýkané nedostatky uplatnit v rámci odpovědnosti za vady".
Žalobci tak nemohla vzniknout tvrzená škoda a není dána ani příčinná souvislost
mezi takovou tvrzenou škodou a "uvedenými pochybeními".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.5.2010 č.j. 21 Co
143/2010-126 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů
řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) tak, že "výše nákladů řízení činí
71.280,- Kč"; jinak jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit
žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 69.480,- Kč k rukám
advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2)
nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl se soudem
prvního stupně - vycházeje z jeho skutkových zjištění - ke shodnému závěru, že
"podstatným bylo zjištění ... pravomocného rozhodnutí o žalobě žalobce na
neplatnost dražby", která byla zamítnuta. Žalobce přes poskytnuté poučení "v
potřebném rozsahu nedoplnil svá tvrzení" ve vztahu k uplatněnému nároku "a jeho
případnému posouzení" ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů). Ztotožnil se "a pro stručnost odkázal" na právní
posouzení věci soudem prvního stupně, který "se vypořádal se všemi námitkami
již při odůvodnění svého rozhodnutí".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se
závěry soudů v tom, že by "z jeho strany jako vydražitele se jednalo o zmaření
dražby", a dovozuje, že "s ohledem na prokázané porušení zákonné povinnosti
vyplývající ze zákona 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), především
ustanovení § 32 tohoto zákona, se nejednalo (ohledně následné dražby) o
opakovanou dražbu, ale o dražbu novou, když jak dražebník, tak navrhovatel
dražby změnil původní dražební vyhlášku při zohlednění námitek vznesených
žalobcem jako vydražitelem". Žalobce dále klade otázku, zda by se stal
"vydražitelem ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., kdyby mu byl udělen příklep na
jiný předmět dražby, než byl deklarován v dražební vyhlášce", a nesouhlasí se
závěry soudů, které považovaly dražbu "za bezvadnou a proběhlou v souladu se
zákonem a dražební vyhláškou". Dražebník a ani navrhovatel dražby nemohli
"dostát své zákonné povinnosti zakotvené v ustanovení § 32 zákona č. 26/2000
Sb. (ve znění pozdějších předpisů), tj. předat vydražiteli předmět dražby ve
stavu, jaký byl deklarovaný v dražební vyhlášce". Následná "tzv. opakovaná
dražba byla dražbou novou, nikoliv opakovanou v důsledku zmaření jejího účelu
žalobcem". Odvolací soud "se nevypořádal s argumentací soudu prvoinstančního v
tom směru, že by žalobci měla svědčit povinnost převzít předmět dražby na
základě příklepu i ve stavu, který neodpovídá tomu, co bylo deklarováno v
dražební vyhlášce". Žalobce svým jednáním "neporušil zákonnou povinnost, která
by zakládala důvod ke konstatování, že způsobil dražebníku, resp. navrhovateli
dražby škodu tím, že zmařil účel dražby, a tím zavdal příčinu k uplatnění
náhrady škody z dražební jistoty" jím složené. Účel dražby byl zmařen
"porušením zákonných povinností na straně žalovaných". Žalovaní měli "po
zjištění svých pochybení" zrušit původní dražbu a vyhlásit dražbu novou s tím,
že žalobci měli vrátit složenou peněžní jistotu - ve své podstatě tak i
učinili, když "popis předmětu dražby upravili a vyhlásili novou dražbu, nikoli
opakovanou". Proto jim "nesvědčí právo přisvojit si peněžní jistotu složenou
žalobcem"; postup žalovaných žalobce vnímá "ve své podstatě jako vlastní škodu"
a domáhá se "jejího odstranění vrácením složené peněžní jistoty". Žalobce
dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a
navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Zdůraznil, že soudy vůbec neuzavřely, že by žalovaní porušili při provádění
předmětné veřejné dražby své povinnosti a že nebyl "udělen příklep na jiný
předmět dražby". Ohledně předmětu dražby byly v opakované dražbě "určité
odchylky od původního označení zjištěny, avšak jednalo se o odchylky
nevýznamné" (odlišná střešní krytina na jedné z budov, ukradené segmenty topení
v budovách, stožárová trafostanice ve vlastnictví třetí osoby). Žalobce
neuhrazením ceny dosažené vydražením zmařil dražbu, a dražebník proto naložil s
dražební jistotou v souladu se zákonem o veřejných dražbách pro tento případ.
Nelze jej proto "považovat za osobu, která způsobila vydražiteli škodu".
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není bezprostředně založeno na
řešení otázky, zda se ve věci jednalo o zmaření dražby a zda následná dražba
byla dražbou opakovanou či dražbou "novou". Soudy se zabývaly zejména tím, zda
jsou dány podmínky odpovědnosti žalovaných vůči žalobci za škodu nebo za
bezdůvodné obohacení (představované složenou dražební jistotou), a správně
uzavřely, že nejsou dány ani porušení povinnosti na straně žalovaných, ani
příčinná souvislost ve vztahu k žalobcem nárokované peněžní částce.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebylo v
rozsudku ze dne 27.1.2010 č.j. 20 C 66/2008-106 rozhodnuto ve věci samé jinak,
než v rozsudku ze dne 10.12.2008 č.j. 20 C 66/2008-58, který byl usnesením
odvolacího soudu ze dne 1.9.2009 č.j. 21 Co 259/2009-78 zrušen. Dovolání
žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění
předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné posouzení právních
otázek, kdy dochází ke zmaření dražby a ke splnění podmínek pro použití
dražební jistoty složené vydražitelem na náklady zmařené dražby a na náklady
případné opakované dražby. Protože uvedené právní otázky nebyly odvolacím
soudem (ani soudem prvního stupně) vyřešeny plně v souladu s ustálenou
judikaturou dovolacího soudu a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí
odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího
soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu konání veřejné
dražby dne 22.6.2006) posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb.,
nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., a zákonů č. 377/2005 Sb. a č. 56/2006
Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 31.8.2006 (dále jen
"zákon o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo
jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k
okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě
cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V
případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke
zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách).
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo
32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn.
21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud;
neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení
podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou.
Byla-li dražba zmařena tím, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením
ve stanovené lhůtě, uskuteční se opakovaná dražba, dohodl-li se na tom
dražebník s navrhovatelem předchozí dražby; smlouva o provedení opakované
dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení vyrozumění o zmaření dražby
(srov. § 25 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Náklady dražby se rozumí [srov. § 2 písm. m) zákona o veřejných dražbách]
odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a
organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby; mezi náklady účelně
vynaložené dražebníkem patří rovněž přiměřené náklady na zabezpečení
informovanosti o dražbě, včetně informací v tisku, a náklady na uveřejnění
dražební vyhlášky způsobem v místě obvyklým, jakož i náklady vynaložené
dražebníkem na zvýšení jeho pojistného za pojištění odpovědnosti za škodu,
pokud s ohledem na hodnotu dražené věci bylo nutno sjednat zvýšení pojistného
dražebníka o více než 10 % původního pojistného.
Výše odměny dražebníka se sjednává dohodou; je-li navrhovatelem dražby správce
konkursní podstaty, nesmí výše odměny dražebníka překročit 10% z ceny dosažené
vydražením, nejvýše však 1.000.000,- Kč zvýšených o 1% z ceny dosažené
vydražením přesahující 10.000.000,- Kč (§ 18 odst.1 a 2 zákona o veřejných
dražbách).
Byla-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem
včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby. Koná-li se
opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené
vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po
úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli,
který způsobil zmaření dražby (§ 28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).
Vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka
uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená;
to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí
dražby vydražitelem (§ 28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách).
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy mimo jiné zjištěno
(správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje a ani přezkumu
dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 242 odst. 3 o.s.ř. a § 241a odst. 2, 3
o.s.ř.), že v dražbě, prováděné na návrh žalovaného 2), vydal žalovaný 1) jako
dražebník dražební vyhlášku o konání dobrovolné veřejné dražby "souboru
nemovitostí - staveb a pozemků v areálu Skrochovice - sklady U 500 bývalé
Hospodářské ústředny železnic Praha, v obci Broumovice, k.ú. Skrochovice, okres
Opava, kraj Moravskoslezský", včetně "stožárové trafostanice 110kVA", v níž
dražební jistota byla stanovena ve výši 1.000.000,- Kč a nejnižší podání ve
výši 7.300.000,- Kč. Veřejná dražba se konala dne 22.6.2006. Žalobce při ní
učinil nejvyšší podání 7.500.000,- Kč, byl mu udělen příklep, cenu dosaženou
vydražením (její zbylou část po započtení dražební jistoty a jejího
příslušenství - srov. § 29 odst. 2 zákona o veřejných dražbách) však
nezaplatil, a to s odůvodněním, že dražba je neplatná, protože stožárová
trafostanice je ve vlastnictví třetí osoby a pro další vady jejího předmětu,
kterými jsou nevedená kniha revizí a neprováděné revize železniční vlečky,
odlišná a poškozená krytina na jedné z budov, chybějící části otopného systému
v budovách.
V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení 1.000.000,- Kč, o niž se
zmenšil rozsah jeho aktiv, neboť tuto částku složil v souladu s ustanovením §
14 zákona o veřejných dražbách jako dražební jistotu.
Pro nárok žalobce na náhradu škody, spočívající v majetkové újmě (v popsaném
zmenšení jeho aktiv) v důsledku složení dražební jistoty (ať již podle
ustanovení § 63 zákona o veřejných dražbách nebo podle ustanovení § 420
občanského zákoníku) nejsou splněny podmínky, a to již z toho důvodu, že
předpokladem jeho vzniku je mimo jiné příčinná souvislost mezi porušením právní
povinnosti a vznikem škody a - kdyby majetková újma měla spočívat v
nedostatcích předmětu dražby - také nabytí předmětu dražby vydražitelem do
vlastnictví. K tomu ovšem v projednávané věci nedošlo, neboť vydražitel
neuhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (srov. § 30 odst. 1 a §
24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V důsledku vlastního jednání
(opomenutí) se žalobce stal bez dalšího obmeškalým vydražitelem a osud jím
složené dražební jistoty se nadále řídí ustanovením § 28 odst. 3 zákona o
veřejných dražbách. Mezi případným porušením právní povinnosti ze strany
žalovaných (spočívající v chybném popisu předmětu dražby) a žalobci tvrzenou
majetkovou újmou proto není příčinná souvislost a v poměrech vydražitele
nedošlo ani ke vzniku škody jako majetkové újmy, jež by měla spočívat v
nedostatcích předmětu dražby. Příčinná souvislost a vznik škody představují
předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu. Pro plnění (složení) dražební
jistoty dražebníku ze strany žalobce jako účastníka dražby zde pak byl právní
důvod uvedený v ustanovení § 14 zákona o veřejných dražbách; jednalo se tedy o
zákonné plnění tohoto účastníka, nikoliv o majetkovou újmu, jež by mu jím v
souvislosti s porušením určité právní povinnosti měla vzniknout.
V úvahu přichází právní posouzení věci z hlediska, zda v žalobce, který
vlastnictví k předmětu dražby nenabyl pro neuhrazení ceny dosažené vydražením,
má právo na vrácení složené dražební jistoty ve výši 1.000.000,- Kč a případně
v jakém rozsahu.
Funkce dražební jistoty - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. d) zákona o
veřejných dražbách - spočívá též v zajištění budoucích závazků účastníků dražby
ve stanovené výši a formě. Jestliže dražebník žádá, v souladu s ustanovením §
14 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, po účastníkovi dražby složení dražební
jistoty, je účastník, který se opravdu hodlá dražby zúčastnit, povinen žádosti
dražebníka vyhovět (srov. § 14 odst. 2 cit. zákona). Dojde-li posléze ke
zmaření dražby, je dražebník povinen s dražební jistotou naložit způsobem,
popsaným v ustanovení § 28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Z toho také
vyplývá, že po zmaření dražby je oprávněn uvedenou dražební jistinu pro účely
uvedeného použití zadržet.
Při řešení otázky, zda žalobce jako tzv. obmeškalý vydražitel, jenž nenabyl
vlastnického práva k předmětu dražby, má právo na vrácení složené dražební
jistoty s příslušenstvím, případně v jakém rozsahu, nutno především uzavřít, že
takové právo může mít bezpochyby jen vůči dražebníkovi [žalovanému 1)], neboť
on povinnost složení jistoty stanovil a jemu také byla žalobcem jako účastníkem
dražby složena. Žalovaný 2) není pasivně legitimován a již z tohoto důvodu
nemůže být žaloba proti němu důvodná. Jestliže tedy soudy rozhodly (byť ne ze
zcela přiléhavých důvodů) o zamítnutí žaloby vůči žalovanému 2), je jejich
rozhodnutí věcně správné.
Ze shora uvedeného výkladu se rovněž podává závěr, že dražba je zmařena bez
dalšího již tím, že vydražitel neuhradí cenu dosaženou vydražením ve stanovené
lhůtě [srov. § 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách]. To, že tak neučiní pro
tvrzené nedostatky předmětu dražby, zde není, jak správně dovodily soudy,
rozhodné. Navíc je správný i jejich závěr, že vydražitel, jenž včas uhradí cenu
dosaženou vydražením, nabude (může nabýt) vlastnictví i k takovému předmětu
dražby, jenž byl do té doby vlastnictvím třetí osoby. Tento důsledek vyplývá z
veřejné dražby jako originárního způsobu nabytí vlastnického práva (srov. § 30
odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Liší-li se pak popis předmětu dražby v
dražební vyhlášce od jeho skutečného stavu, jde o vadu předmětu dražby. Vada
předmětu dražby (odlišnost mezi stavem deklarovaným v dražební vyhlášce a
stavem skutečným), která snižuje jeho "hodnotu pro vydražitele" (jíž odpovídala
jím uhrazená cena dosažená vydražením), může založit buď - při splnění podmínek
uvedených v ustanovení § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách - odpovědnost
navrhovatele dražby za vadu, a to v případě, že mu taková vada, na níž ve
smlouvě o provedení dražby dražebníka neupozornil, byla či měla být při podání
návrhu na provedení dražby známa, nebo - při splnění podmínek uvedených v
ustanovení § 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách - odpovědnost dražebníka za
skutečnou škodu spočívající v rozdílu hodnoty předmětu dražby bez takové vady a
s uvedenou vadou, a to v případě, že by se jednalo o porušení povinnosti
dražebníka uvedené v ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných
dražbách a zároveň by nebyl dán liberační důvod uvedený v ustanovení § 63 odst.
4 zákona o veřejných dražbách.
Protože žalobce je povinen jako obmeškalý vydražitel uhradit žalovanému 1) jako
dražebníku náklady zmařené a opakované dražby a protože zmaření dražby je
právním důvodem pro zadržení jím složené dražební jistoty dražebníkem na
náklady i opakované dražby, může mít žalobce jako obmeškalý vydražitel nárok na
vrácení složené dražební jistoty jen v rozsahu, v jakém nebyla dražebníkem
použita na úhradu nákladů zmařené a případné opakované dražby.
Podle ustanovení § 28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách obmeškalým
vydražitelem složená dražební jistota použitá na náklady zmařené a opakované
dražby podléhá zúčtování. Případná její zbývající část se obmeškalému
vydražiteli vrátí; nedošlo-li k plné úhradě uvedených nákladů ze složené
dražební jistoty, je obmeškalý vydražitel povinen na vyzvání dražebníka uhradit
tu část nákladů zmařené dražby a opakované dražby, kterou nepokrývá dražební
jistota jím složená.
Otázkou, jak byla zúčtována žalobcem složená jistota, se však odvolací soud (a
ani soud prvního stupně) nezabýval. Nezjišťoval proto mimo jiné, kolik činily
náklady zmařené dražby a případné opakované dražby, zda byly tyto náklady
žalobci žalovaným 1) vyúčtovány a zda je tu část žalobcem složené dražební
jistoty, která na tyto náklady použita nebyla a kterou je proto namístě žalobci
vrátit i s případným příslušenstvím. Z obsahu spisu (srov. například protokol o
jednání ze dne 20.1.2010) přitom vyplývá, že opakovaná dražba se měla konat.
Právní posouzení věci odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) v uvedeném
směru je proto neúplné, a tudíž nesprávné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není ve výrocích,
kterými bylo rozhodnuto ve věci samé ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1)
správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud
České republiky jej proto v uvedeném rozsahu [ve vztahu mezi žalobcem a
žalovaným 1)] podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř.
spolu s akcesorickým výrokem o náhradě nákladů řízení zrušil. Vzhledem k tomu,
že důvody, pro které bylo zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky v uvedeném rozsahu i
toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 2)
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nejen o náhradě nákladů
nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§
243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) - jak shora uvedeno - je rozsudek
odvolacího soudu z hlediska dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů správný.
Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., nebo jinou vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR
dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích, kterými bylo
rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) bylo
rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151
odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovanému 2), který by měl s
ohledem na výsledek dovolacího řízení právo, aby mu žalobce nahradil náklady
účelně vynaložené na bránění jeho práva, v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu