USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce A. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze, Pod Křížkem č. 428/4, proti žalovanému městu Nový Bor, se sídlem městského úřadu v Novém Boru, nám. Míru č. 1, IČO 00260771, zastoupenému JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, nám. Míru č. 1, o 930.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 20/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. května 2017 č. j. 35 Co 2/2017-150,
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 5. 2017 č. j. 35 Co 2/2017-150 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel nesouhlasí se skutkovým zjištěním odvolacího soudu (že „v obálce, kterou žalobce dne 28. 12. 2009 osobně převzal, byla vložena výpověď z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2009“), zpochybňuje způsob, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy (zejména výpověď svědkyně I. K.), předestírá vlastní hodnocení důkazů a vlastní skutkové závěry (že „odvolacím soudem citované důkazy v žádném případě nedokládají, že by žalobce výpověď skutečně obdržel“), na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nastoluje-li dovolatel otázku, „za jakých předpokladů je věrohodná výpověď zaměstnance jako svědka, vypovídá-li o okolnostech týkajících se zaměstnavatele“, přehlíží, že v obecné rovině platí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97, uveřejněný pod č. 18 v časopise Soudní judikatura, ročník 1999), že skutečnost, že svědek je zaměstnancem účastníka řízení, sama o sobě nevede k závěru, že jeho výpověď není pravdivá (věrohodná). Pro závěr o nepravdivosti (nevěrohodnosti) resp. důkazní nezpůsobilosti výpovědi takového svědka musí existovat další relevantní skutkové okolnosti zjištěné v konkrétní projednávané věci, jako kupř. rozpory ve výpovědi svědka, jakož i rozpory mezi výpovědí svědka (jejím obsahem) a jinými provedenými důkazy, rozumová a duševní úroveň svědka, jeho chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky), jeho osobní (nikoli však obecně postulovaný) vztah k věci nebo k osobám zúčastněným na řízení apod. Teprve celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Jedná se přitom o výsledek dokazování, kdy podstatou tohoto procesu je hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci), které ovšem nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalobce, že odvolací soud provedením důkazu výslechem svědkyně I. K. „zbavil dovolatele dvojinstančnosti řízení“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu