21 Cdo 4529/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v
exekuční věci oprávněné Credium, a.s. se sídlem v Praze 13, Office Park,
Bucharova č. 2657/12, IČO 25139886, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem,
advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova č. 127/13, proti povinné E. K., pro
303.678,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.
zn. 44 EXE 3031/2013, a u soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský
úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Horní č. 729/32, pod sp. zn. 159 EX
03096/13, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
- pobočky v Pardubicích ze dne 28. března 2014, č. j. 22 Co 142/2014 - 20,
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Soudní exekutor Mgr. Jan Krejsta, Exekutorský úřad Brno-město (dále jen „soudní
exekutor“), usnesením ze dne 10. 12. 2013, č. j. 159 EX 03096/13 - 011, zamítl
s odkazem na závazný pokyn Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2013, č.
j. 44 EXE 3031/2013 - 16, exekuční návrh oprávněné na vedení exekuce podle
rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Evou Pulzovou dne 13. 5. 2013 pod č.
j. U 117/2003, k vymožení pohledávky ve výši 303.678,52 Kč s příslušenstvím;
dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že
soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
usnesením ze dne 28. 3. 2014, č. j. 22 Co 142/2014 - 20, usnesení soudního
exekutora potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost
vymezuje tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v
rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena, přičemž je odvolacími soudy řešena
rozdílně. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a
požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby „současně
podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil pokyn Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 5. 12. 2013, č. j. 44 EXE 3031/2013 - 16, tak, že vydá
pověření o nařízení exekuce na majetek povinné dle rozhodčího nálezu JUDr. Evy
Pulzové ze dne 13. 5. 2013, č. j. U 117/2003“.
Nejvyšší soud České republiky dovolání, jež může být přípustné jen podle
ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti
vypočtených v ustanovení § 238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1
a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s
judikaturou Vrchního soudu v Praze (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28.
května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, uveřejněné pod č. 45/2010 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), Nejvyššího soudu (srov. usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011,
sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné
pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013), i Ústavního soudu
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10),
jakož i se závěry obsaženými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. září
2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, a ze dne 9. října 2014, sp. zn. 33 Cdo
2505/2014, podle nichž „netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc
způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i
když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1
zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě, a že
přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců (§ 41 obč.
zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení,
neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu (nebo usnesení) by závisela na tom, který
z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne“.
Lze proto uzavřít, že rozhodčí doložka obsažená v čl. 6 Úvěrových podmínek
společnosti Credium, a.s., které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy č.
9101343 uzavřené mezi účastníky dne 4. 1. 2011 [v níž se smluvní strany sice za
prvé dohodly na určení čtyř konkrétně vyjmenovaných rozhodců (fyzických osob)
České leasingové a finanční asociace, mezi nimiž byla uvedena i JUDr. Eva
Pulzová, ale v dalším (za druhé) se dohodly, že na žádost žalobce bude rozhodce
určen Společností pro rozhodčí řízení a.s., tedy právnickou osobou, která není
stálým rozhodčím soudem, a za třetí, že na žádost žalobce bude rozhodce
jmenován předsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře
ČR, a že rozhodčí řízení má probíhat s využitím Fakultativních procedurálních
zásad vypracovaných Českou leasingovou a finanční asociací, resp. Jednacím
řádem pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., resp. podle
pravidel a řádu rozhodčího soudu], je neplatná jako celek (§ 39 obč. zák.).
Okolnost, že o sporu účastníků rozhodl v rozhodčí smlouvě jimi určený rozhodce,
je z výše uvedených důvodů nerozhodná. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr.
Evou Pulzovou dne 13. 5. 2013 pod č. j. U 117/2003 tudíž není způsobilým
exekučním titulem, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce
určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k
vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, účinném do 31. 3. 2012, pravomoc. Důvod připustit dovolání za účelem
přehodnocení těchto závěrů Nejvyšší soud neshledal.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu