21 Cdo 458/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a Mgr. Davida Havlíka v právní
věci žalobce SIKK stavební společnost s. r. o. se sídlem v Praze 7, Na Maninách
č. 10, IČO 25749021, zastoupené Mgr. Alešem Hanákem, advokátem se sídlem v
Pacově, Hronova č. 1078, proti žalovanému Společenství domu čp. 678 se sídlem v
Praze 6 - Vokovicích, K Červenému vrchu č. 678, IČO 26781409, zastoupenému
JUDr. Irenou Malcovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Olštýnská č. 607/1, o
568.661,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 12 Co
408/2010-76 (správně 12 Co 408/2010-80), vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 12 Co 408/2010 (u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C
278/2007), o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.
září 2011, č. j. 11 Cmo 126/2011-126, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
JUDr. Ireny Malcové, advokátky se sídlem v Praze 8, Olštýnská č. 607/1.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2011, č.
j. 11 Cmo 126/2011-126, ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 28. 2. 2011, č. j. 12 Co 408/2010-99, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě pro zmatečnost (tak, že žaloba pro zmatečnost proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 2. 11. 2010, č. j. 12 Co 408/2010-80, se zamítá), není
přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237
odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení
o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2, § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít
po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzované věci žalobce v žalobě pro zmatečnost napadl usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 2. 11. 2010, č. j. 12 Co 408/2010-80, jímž bylo potvrzeno
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 6. 2010, č. j. 10 C 278/2007-69,
o zastavení řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu
6 ze dne 23. 11. 2009, č. j. 10 C 278/2007-60, pro nezaplacení soudního
poplatku z odvolání, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 3 a 4 o.
s. ř.; z pohledu těchto zmatečnostních důvodu také soudy věc posuzovaly.
Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž nemá dovolací
soud důvod cokoliv měnit, dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení
městského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu o zastavení
odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, nelze z pohledu
ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto
ve věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997,
sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní
judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2008, sp.
zn. 21 Cdo 1521/2007), a že proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil
usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro
zmatečnost podaná podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, které
bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2007).
Námitky uplatněné žalobcem v dovolání nepolemizují se závěry odvolacího soudu z
hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují
pouze nesouhlas dovolatele s usnesením městského soudu napadeným zmatečnostní
žalobou, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence
zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit
přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí
dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady (spojené s vyjádřením k
dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho
práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.000,- Kč (srov. §
10 odst. 2 a 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.
ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č.
277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrad
výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
vyhlášek č 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č.
276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), tedy celkem 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že
zástupkyně žalovaného advokátka JUDr. Irena Malcová osvědčila, že je plátcem
daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalovanému za
dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální
částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a
náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle
sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], ve výši 460,- Kč. Protože dovolání
žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému
nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen
náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.760,- Kč zaplatit k rukám advokátky,
která žalovaného v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu