21 Cdo 4622/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy ve věci
konkursu úpadce PRACH-STAV, s.r.o. se sídlem v Prachaticích, Budovatelská č.
1057, IČO 26028671, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Na Poříčí č. 12, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 2005 č.j. 1 Ko 365/2005-162, vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1194/2005, o dovolání
úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008 č.j. 11
Cmo 199/2008-79, takto:
I. Dovolání úpadce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2.8.2005 č.j. 1 Ko 365/2005-162 odmítl
podle ustanovení § 218 písm. c) občanského soudního řádu jako nepřípustné
odvolání úpadce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
4.5.2005 č.j. 12 Ko 54/2005-55, kterým byl na návrh úpadce na jeho majetek
prohlášen konkurs, kterým byl správcem konkursní podstaty ustanoven JUDr. M. H.
a kterým byli vyzváni věřitelé úpadce, aby ve lhůtě třiceti dnů přihlásili do
konkursu všechny své nároky a aby sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na
majetku úpadce. Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh na prohlášení konkursu
na majetek úpadce v souladu se způsobem uvedeným v obchodním rejstříku podepsal
jednatel úpadce Ing. P. M. a prokurista Ing. P. M., tedy osoby oprávněné jednat
jménem úpadce, a to způsobem uvedeným v obchodním rejstříku. K námitkám úpadce
uvedl, že "jednatelská oprávnění" může omezit jen společenská smlouva, stanovy
nebo valná hromada, že takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné, a že
úpadce neprokázal, že byl Ing. P. M. odvolán z funkce prokuristy a úpadce je
proto vázán úkonem, který prokurista učinil.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal úpadce žalobu pro zmatečnost.
Zdůvodnil ji zejména tím, že vrchní soud odmítl jeho odvolání proti usnesení
krajského soudu v rozporu se zákonem, neboť návrh na prohlášení konkursu nebyl
podán ani úpadcem, ani osobou povinnou podat návrh za něho, prokurista nebyl
oprávněn podepsat návrh na prohlášení konkursu a nebyl u úpadce osvědčen
úpadek. Odvolání úpadce proti usnesení krajského soudu je proto třeba považovat
za přípustné.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19.7.2007 č.j. 13 Cm
1194/2005-50 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Dovodil, že v ustanovení § 4 odst.1 zákona o konkursu a
vyrovnání se uvádí, které "subjekty jsou oprávněny návrh na konkurs podat", že
vrchní soud posoudil návrh na prohlášení konkursu jako návrh podaný osobami k
tomu oprávněnými a že proto ve smyslu ustanovení § 12a odst.1 zákona o konkursu
a vyrovnání proti usnesení o prohlášení konkursu není odvolání přípustné.
Žaloba pro zmatečnost "není institutem, kterým lze přezkoumat samotné důvody
prohlášení konkursu ani náležitosti samotného návrhu", a "skutečnosti vedoucí k
posouzení skutkového stavu případně právního posouzení není soud při
zmatečnostní žalobě již oprávněn zkoumat".
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4.12.2008 č.j. 11 Cmo
199/2008-79 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se
závěry soudu prvního stupně a doplnil, že vrchní soud správně dovodil, že návrh
na prohlášení konkursu byl podán osobami oprávněnými jednat jménem úpadce, že
podle ustanovení § 12a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se nelze proti
usnesení o prohlášení konkursu odvolat, byl-li návrh podán úpadcem (dlužníkem),
a že se vrchní soud vypořádal rovněž s námitkami úpadce o tom, že o návrhu na
prohlášení konkursu nerozhodla valná hromada a že prokurista Ing. P. M. byl ze
své funkce odvolán.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání. Namítl, že
krajský soud "ve svém usnesení č.j. 12 K 54/2005-183 ze dne 21.3.2006 výslovně
poučil o možnosti podat odvolání", a že tedy "není možné, aby nebyl oprávněn
odvolání podat, když byl o svém právu poučen". Domnívá se, že "účastníkům
řízení bylo upřeno jejich právo jednat před vrchním soudem, že se vrchní soud
nezabýval jejich námitkami, že nebyly splněny předpoklady pro konkurs, neboť
úpadce nebyl v úpadku a návrh nebyl podán osobou k tomu oprávněnou". Navrhl,
aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení
jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.
1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Úpadce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení
soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní
otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k
tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na
to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality, která by umožňovala, že
by ji bylo možné podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z
jakéhokoliv důvodu. Z ustanovení § 229 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že
žaloba pro zmatečnost je přípustná jen proti rozhodnutím v něm vyjmenovaným a
že ji lze podat jen z důvodů v tomto ustanovení obsažených.
Podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může
napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání
nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř.
jsou pravomocná usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení
odvolacího řízení a jejím důvodem je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se
zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací
řízení muselo být zastaveno.
Z hlediska ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř. by mohla být žaloba pro zmatečnost
podaná úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.8.2005 č.j. 1 Ko
365/2005-162 důvodná, jen kdyby odvolání úpadce proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 4.5.2005 č.j. 12 Ko 54/2005-55 bylo odmítnuto v
rozporu s ustanovením § 218 písm.c) o.s.ř., tedy kdyby bylo odvolání úpadce
odmítnuto, ačkoliv bylo přípustné.
Podle ustanovení § 12a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání") bude-li
k návrhu dlužníka nebo osob za dlužníka povinných podat návrh na prohlášení
konkursu osvědčeno, že je dlužník v úpadku, soud konkurs prohlásí do 10
pracovních dnů ode dne doručení úplného návrhu na prohlášení konkursu; proti
usnesení o prohlášení konkursu se nelze odvolat.
V projednávané věci soudy v původním řízení správně dovodily, že návrh na
prohlášení konkursu na majetek úpadce byl podán osobami oprávněnými jednat
jménem úpadce a že proto odvolání proti usnesení, kterým byl prohlášen konkurs
na návrh dlužníka nebo osob oprávněných za dlužníka podat návrh na prohlášení
konkursu, není přípustné.
V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za
právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1.1.2001 (podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) je samostatně
(autonomně na hmotném právu) obsažena v občanském soudním řádu a že tedy
hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou
především v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku, nelze použít při
posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení,
ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení § 21 o.s.ř.
nebo ze zvláštních právních předpisů. Jednal-li úpadce při podání návrhu na
zahájení řízení jedním ze svých jednatelů, pak za něho při podání návrhu na
prohlášení konkursu jednala ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o.s.ř. osoba k tomu
oprávněná; to platí bez zřetele k tomu, že společenská smlouva předepisovala
jednatelům jednat za navrhovatele společně (§ 133 odst. 1 obchodního zákoníku)
[srov. též právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2005
sp. zn. 29 Odo 963/2003, které bylo uveřejněno pod č. 29 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006].
Důvodná není ani námitka úpadce, že by byl oprávněn podat odvolání proti
usnesení krajského soudu o prohlášení konkursu, neboť byl o "této možnosti v
předmětném rozhodnutí výslovně poučen". Nesprávné poučení soudu prvního stupně
o tom, že odvolání je přípustné, totiž nezakládá samo o sobě přípustnost
odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže zákon odvolání proti
takovému rozhodnutí výslovně zapovídá.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní
stránce zásadní význam, neboť odpovídá ustálené judikatuře soudů, a že tedy
proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky
proto dovolání úpadce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §
243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť
úpadce na náhradu svých nákladů nemá právo a nikomu dalšímu v tomto řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu