21 Cdo 4629/2009-123
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v exekuční
věci oprávněných a) L. P. a b) R. P., obou zastoupených JUDr. Zuzanou Noskovou,
advokátkou se sídlem v Plzni, Martinská č. 8, proti povinnému F. N.,
zastoupenému JUDr. Josefem Šnejdou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích,
Nerudova č. 21, pro 20.937,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost
podané povinným proti usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
18.9.2006 č.j. 17 Nc 5814/2006-4 a ze dne 24.1.2007 č.j. 17 Nc 5814/2006-13, za
účasti "Okresního soudu v Českých Budějovicích se sídlem v Českých
Budějovicích, Lidická č. 20", a JUDr. Jiřího Křivance, soudce Okresního soudu v
Českých Budějovicích, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 21 C 1/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 28. května 2009 č.j. 8 Co 1056/2009-95, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze
dne 6.3.2009 č.j. 21 C 1/2008-73 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu
v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18.9.2006 č.j. 17 Nc
5814/2006-4 nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 18.4.2006 č.j. 14 C 45/2006-17 k uspokojení pohledávky
oprávněných ve výši 20.937,- Kč a pro "náklady exekuce, které budou v průběhu
řízení stanoveny", exekuci na majetek povinného a rozhodl, že provedením
exekuce se pověřuje soudní exekutor Mgr. David Koncz.
Okresní soud v Českých Budějovicích poté usnesením ze dne 24.1.2007 č.j. 17 Nc
5814/2006-13 rozhodl, že se "exekuce, nařízená usnesením Okresního soudu v
Českých Budějovicích č.j. 17 Nc 5814/2006-4 ze dne 18.9.2006 částečně zastavuje
pro pohledávku spočívající v úroku z prodlení ve výši 20.937,- Kč" a že
"exekuce bude pokračovat pro vymáhání nákladů této exekuce".
Proti těmto usnesením podal povinný žalobu pro zmatečnost. Zdůvodnil ji zejména
tím, že napadenými usneseními bylo rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku
trestného činu soudce JUDr. Jiřího Křivance, neboť "vykonával svoji pravomoc
způsobem odporujícímu zákonu, spočívajícím v úmyslu způsobit povinnému škodu
anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch" a dopustil se trestného
činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Povinný dále uvedl, že napadená
usnesení "neměla být vůbec vydána, neboť na základě exekučního titulu
dobrovolně plnil", že mu a jeho rodině vznikla "tímto nezákonným postupem škoda
jak hmotného tak duševního charakteru".
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6.3.2009 č.j. 21 C
1/2008-73 žalobu zamítl a rozhodl, že "žalovaní" nemají právo na náhradu
nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána proti
usnesení okresního soudu, kterým byla nařízena exekuce podle ustanovení § 44
odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"exekučního řádu"), a proti usnesení okresního soudu, kterým byla exekuce
částečně zastavena podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 268 odst.
1 písm. c) a odst. 4 občanského soudního řádu, že ve věcech exekuce nařízené a
prováděné podle exekučního řádu je žaloba přípustná jen z důvodu uvedeného v
ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno
odvolací řízení, a že žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu
prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému ve věcech exekuce, proto musí být
bez dalšího zamítnuta. Za účastníky řízení považoval - jak vyplývá ze záhlaví
usnesení - povinného jako "žalobce" a Okresní soud v Českých Budějovicích a
soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. Jiřího Křivance jako
"žalované".
K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
28.5.2009 č.j. 8 Co 1056/2009-95 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl, že "žalovaní" nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že podle
ustanovení § 254 odst. 2 občanského soudního řádu lze "v rámci řízení o výkon
rozhodnutí" podat žalobu pro zmatečnost pouze podle ustanovení § 229 odst. 4
občanského soudního řádu, tj. že lze žalobou pro zmatečnost napadnout pouze
pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo
kterým bylo zastaveno odvolací řízení, a že proto povinným podaná žaloba pro
zmatečnost musela být zamítnuta. Stejně jako soud prvního stupně považoval za
účastníky řízení povinného jako "žalobce" a Okresní soud v Českých Budějovicích
a soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. Jiřího Křivance jako
"žalované".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítl, že
žalobou pro zmatečnost podanou podle ustanovení § 229 odst.4 občanského
soudního řádu může účastník napadnout "rovněž" pravomocné usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací
řízení, a že tedy "tu jsou i další zákonem neomezené možnosti, jak žalobou pro
zmatečnost může účastník napadnou pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně
nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno". Domnívá se, že "v tomto
případě se jedná o rozšíření možnosti, kdy žalobou pro zmatečnost účastník může
napadnout pravomocné rozhodnutí vedle taxativního vymezení ustanovením § 229
odst. 1 písm. a) až g) občanského soudního řádu". Podle dovolatele "se soudce
JUDr. Jiří Křivanec vydáním předmětných usnesení dopustil trestného činu
zneužití pravomoci veřejného činitele, když svoji pravomoc vykonával v rozporu
se zákonem, spočívajícím v úmyslu způsobit povinnému škodu anebo opatřit sobě
nebo jinému neoprávněný prospěch". Napadená usnesení žalobou pro zmatečnost
neměla být vůbec vydána, neboť povinný plnil dobrovolně na základě exekučního
titulu. Dovolateli i jeho rodině vznikla nezákonným jednáním soudce JUDr.
Jiřího Křivance škoda, a to jak hmotného, tak i duševního charakteru, v
důsledku obstavení výplaty jeho důchodu, přikázáním všech jeho peněžních
pohledávek vůči Povodí Moravy, s.p., jakož i v důsledku provádění oceňování
jeho movitého a nemovitého majetku připravovaného soudním exekutorem do
exekučního prodeje. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů
zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. se
nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a
odst. 1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238a odst. l písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm.
b) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvého
stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.l
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. l písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem řešena rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
238a odst. l písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.2 a
§ 237 odst. l písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238a odst. l písm.b), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
V posuzovaném případě bylo pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné vyřešení
právní otázky, zda je přípustná proti usnesení soudu prvního stupně, kterým
byla nařízena a zastavena exekuce podle exekučního řádu, žaloba pro zmatečnost
z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Vzhledem k tomu,
že uvedená právní otázka nebyla dosud v rozhodnutí dovolacího soudu vyřešena a
že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující),
představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že
dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení podle § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však řízení před soudy
je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení § 254 odst.1 věty první o.s.ř. se na výkon rozhodnutí užije
ustanovení Částí první až páté Občanského soudního řádu, není-li v Části šesté
uvedeno jinak.
Podle ustanovení § 254 odst.2 části věty druhé za středníkem o.s.ř. při výkonu
rozhodnutí lze podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v § 229
odst.4 o.s.ř.
Podle ustanovení § 52 odst.1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak,
použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Protože ve vztahu k žalobě pro zmatečnost exekuční řád "nestanoví jinak",
vyplývá z citovaných ustanovení, že v exekučních věcech je žaloba pro
zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř.,
tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo
odvolacího soudu vydanému v exekučních věcech proto musí být bez dalšího
zamítnuta, aniž by bylo potřebné k rozhodnutí o ní nařizovat jednání (srov. §
235f o.s.ř.).
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že v dikci ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř.
je použito slovo "rovněž". Uvedené slovo totiž vyjadřuje jen obsahovou
návaznost tohoto ustanovení na předchozí odstavce ustanovení § 229 a nelze z
něho úspěšně dovozovat, že by představovalo "rozšíření možnosti, kdy žalobou
pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí" nad rámec případů
vyjmenovaných v ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že povinný žalobou pro zmatečnost napadl rozhodnutí okresního
soudu jako soudu prvního stupně vydaná v exekuční věci, soudy v souladu se
zákonem dospěly k závěru, že proti těmto rozhodnutím není žaloba pro zmatečnost
přípustná.
Řízení před soudy je však postiženo vadou, která měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o.s.ř.).
Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje
(§ 94 odst. 2 o.s.ř.).
Žaloba pro zmatečnost (nebo žaloba na obnovu řízení) musí vedle obecných
náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod
obnovy řízení nebo důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o
tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby
prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst.
1 o.s.ř.). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy
řízení nebo důvod zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k
žalobě (§ 232 odst. 2 o.s.ř.).
Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost (o žalobě na obnovu řízení) jsou - jak
vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo
byli účastníky původního řízení, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu
universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen
účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní
účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti němuž
žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému
odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro
zmatečnost (žaloba na obnovu řízení) obsahovala označení účastníků řízení
(srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001,
které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
roč. 2004). Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením
§ 94 odst. 2 o.s.ř. Účastníci řízení si také v řízení o tomto opravném
prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení.
V původním řízení (v řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí, proti nimž
povinný podal žalobu pro zmatečnost) vystupovali jako oprávnění L. P. a R. P..
Bez ohledu na to, jak povinný v žalobě pro zmatečnost označil účastníky řízení
o této žalobě, z ustanovení § 94 odst.2 o.s.ř. je nepochybné, že v řízení o
zmatečnost byli účastníky kromě povinného též (jen) oprávnění a že s Okresním
soudem v Českých Budějovicích a soudcem JUDr. Jiřím Křivancem nemělo být jako s
účastníky tohoto řízení nakládáno.
Soudy se však uvedeným vymezením účastenství v řízení o žalobě pro zmatečnost
neřídily. Zatížily proto řízení vadou, která měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, neboť povinným podanou žalobu pro zmatečnost projednaly a
rozhodly vůči někomu, kdo se nestal účastníkem řízení, a odepřely možnost
jednat před soudem tomu, kdo byl účastníkem řízení. Dovolací soud k uvedené
vadě řízení přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna (§ 242 odst.3 o.s.ř.).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky
napadené usnesení podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty za středníkem
o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České
republiky zrušil také toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých
Budějovicích k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu