21 Cdo 4667/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce L. H., zastoupeného Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem
v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37, za účasti České republiky - Úřadu
práce České republiky v Praze 7, Dobrovského č. 1278/25, krajské pobočky v
Českých Budějovicích, Klavíkova č. 1570/7, o 35.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn.
17 C 151/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 30. dubna 2014 č.j. 16 Co 49/2014-33, takto:
Usnesení krajského soudu se mění takto:
Usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 9.
ledna 2014 č.j. 17 C 151/2013-17 se mění tak, že se žaloba podaná u okresního
soudu dne 27.9.2013 pro opožděnost neodmítá.
Rozhodnutím Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Českých
Budějovicích ze dne 10.1.2012 č.j. CBA-4-2012 byla zamítnuta žádost žalobce o
uspokojení jeho mzdových nároků za měsíc červenec 2011 ve výši 35.000,- Kč,
podaná podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů.
Odvolání, které žalobce podal proti tomuto rozhodnutí, Ministerstvo práce a
sociálních věcí rozhodnutím ze dne 14.5.2013 č.j. 2013/28138-422 zamítlo a
napadené rozhodnutí potvrdilo. Shodně s Úřadem práce České republiky dospělo k
závěru, že žalobce nemá právo na požadované plnění.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal, aby rozhodnutí
odvolacího správního orgánu (Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne
14.5.2013 č.j. 2013/28138-422) bylo zrušeno. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že
správní orgány dospěly k chybnému právnímu názoru a že na uspokojení mzdového
nároku za červenec 2011 má právo.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.8.2013 č.j. 10 Ad 16/2013-11 žalobu
odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Dospěl k závěru, že žalobce se domáhá mzdových nároků (plnění ze
soukromoprávních vztahů) a že proto žaloba musela být podle "ustanovení § 68
písm.b) soudního řádu správního za použití ustanovení § 46 odst.2 soudního řádu
správního" odmítnuta; současně žalobce poučil, že své právo musí uplatnit novou
žalobou podle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. Usnesení nabylo právní moci
(podle potvrzení uvedeného ve spise) dnem 28.8.2013.
Žalobce poté podal u Okresního soudu ve Vsetíně dne 27.9.2013 další žalobu,
kterou se domáhal, aby mu byly "přiznány splatné mzdové nároky za měsíc
červenec 2011 v částce 35.000,- Kč". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že správní
orgány jeho žádost zamítly na základě nesprávného právního posouzení ustanovení
§ 4 odst.5 a § 5 odst.1 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při
platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů, a
požadoval, aby mu "mzdové nároky za měsíc červenec 2011" byly přiznány.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne
9.1.2014 č.j. 17 C 151/2013-17 žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14.5.2013 č.j. 2013/28138-422 bylo
žalobci doručeno dne 16.5.2013, a že žaloba, která byla usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 2.8.2013 č.j. 10 Ad 16/2013-11 odmítnuta, byla soudu
"doručena elektronicky dne 17.7.2013", soud prvního stupně dovodil, že žaloba
byla u Okresního soudu ve Vsetíně podána dne 27.9.2013 před uplynutím
jednoměsíční lhůty uvedené v ustanovení § 82 odst.3 o.s.ř., že však je přesto
opožděná. Včasným podáním žaloby u Okresního soudu ve Vsetíně dne 27.9.2013
totiž ve smyslu ustanovení § 82 odst.3 o.s.ř. zůstaly zachovány účinky
"zahájení řízení žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 17.7.2013",
přičemž dvouměsíční hmotněprávní lhůta podle ustanovení § 247 odst.1 o.s.ř.
uplynula již dnem 16.7.2013. Žaloba proto musela být podle ustanovení § 250g
odst.1 písm.a) o.s.ř. odmítnuta, neboť byla podána až po uplynutí lhůty uvedené
v ustanovení § 247 o.s.ř.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.4.2014 č.j. 16 Co
49/2014-33 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že "žalobce nemá
právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Odvolací soud poukázal na právní
názor uvedený ve stanovisku Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 9.11.2011 sp. zn. Cpjn 201/2011 a dovodil, že lhůta k podání
žaloby uvedená v ustanovení § 247 odst.1 větě první o.s.ř. je "lhůtou zákonnou
procesněprávní" a že - v případě, že žalobce nejprve podal žalobu ve správním
soudnictví a po jejím odmítnutí u "obecného soudu" - je lhůta zachována, "došla-
li odmítnutá žaloba alespoň posledního dne lhůty soudu příslušnému k věcem
správního soudnictví nebo byla-li odevzdána orgánu, který má povinnost mu ji
doručit". Z předložených listin odvolací soud zjistil, že "email obsahující
žalobu k Městskému soudu v Praze byl odeslán dne 16.7.2013 v 15:40:04 hod. a
dorazil dne 16.7.2013 v 15:41:14 hod.", z důvodu "technické poruchy na
emailových serverech Ministerstva spravedlnosti ve dnech 16. a 17.7.2013" však
byl na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze doručen až dne 17.7.2013
v 15:59:18 hod., a uzavřel, že "elektronické podání doručované prostřednictvím
veřejné datové sítě na elektronickou adresu soudu se považuje za dodané a
doručené soudu, je-li dostupné elektronické podatelně", že "provozovatel
veřejné datové sítě (popřípadě provozovatel emailového serveru) není orgánem,
který má povinnost podání doručit ve smyslu ustanovení § 57 odst.3 o.s.ř.", a
že proto, "učiní-li účastník řízení podání soudu v elektronické podobě
prostřednictvím veřejné datové sítě, nese procesní odpovědnost za to, že při
zvolené formě komunikace takové podání dojde soudu na elektronickou podatelnu
včas, tedy před uplynutím zákonné lhůty". Protože elektronické podání
obsahující žalobu došlo na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze až
dne 17.7.2013, je závěr soudu prvního stupně o opožděnosti žaloby správný,
neboť "technická porucha na emailových serverech Ministerstva spravedlnosti
není z hlediska posouzení včasnosti žaloby (zachování zákonné lhůty pro její
podání) právně relevantní".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nepovažuje za
"myslitelné, aby systémové procesy zpracování datového přenosu" šly na "vrub
účastníka", který má "právo spoléhat" - dává-li zákon možnost činit procesní
úkony v elektronické formě - na to, že "důsledky jeho podání reálně nastanou,
resp. že jeho procesní odpovědnost nebude spojována s ničím jiným než s tím, co
je schopen reálně ovlivnit, tj. řádně dokumenty elektronicky odeslat a
zajistit, aby byl schopen toto odeslání doložit". Žalobce navrhl, aby dovolací
soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení
právní otázky, za jakých předpokladů lze pokládat za opožděně podanou žalobu
podle ustanovení § 246 o.s.ř. v případě, že žalobce podal (nejprve) u soudu
příslušného k věcem správního soudnictví žalobu proti rozhodnutí správního
orgánu, že žalobce podá (poté, co žaloba byla podle ustanovení § 46 odst.2
soudního řádu správního odmítnuta) žalobu u soudu příslušného k občanskému
soudnímu řízení a že ve smyslu ustanovení § 82 odst.3 o.s.ř. platí, že řízení o
žalobě bylo u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení zahájeno dnem, kdy
soudu příslušnému k věcem správního soudnictví došla odmítnutá žaloba. Vzhledem
k tomu, že odvolací soud vyřešil tuto otázku procesního práva v rozporu s
ustálenou judikaturou soudů, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce
je přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, uvedené v Části páté
občanského soudního řádu (ustanovení § 244 až § 250l o.s.ř.), se zahajuje pouze
na návrh, k němuž je legitimován (srov. § 246 odst.1 větu první o.s.ř.) ten,
kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu (tj.
orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného celku, orgánu zájmové nebo
profesní samosprávy, popřípadě smírčího orgánu zřízeného podle zvláštního
právního předpisu); tento návrh se nazývá - jak se uvádí v ustanovení § 246
odst. 1 větě druhé o.s.ř. - žalobou.
Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního
orgánu (srov. § 247 odst.1 větu první o.s.ř.).
Judikatura soudů již dříve dospěla - jak správně uvedl také odvolací soud - k
závěru (srov. stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 9.11.2011 zn. Cpjn 201/2011 k výkladu lhůt k podání žaloby v řízení ve
věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, uvedených v ustanoveních § 82
odst. 3 a § 247 odst. 1 větě první občanského soudního řádu, které bylo
uveřejněno pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012), že
lhůta k podání žaloby uvedená v ustanovení § 247 odst.1 větě první o.s.ř. je
lhůtou zákonnou procesní, která je zachována, byla-li žaloba alespoň posledního
dne lhůty podána u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení nebo
odevzdána orgánu, který má povinnost mu ji ve smyslu ustanovení § 57 odst. 3
o.s.ř. doručit.
Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, je zahájeno dnem, v
němž žaloba došla (byla doručena) soudu příslušnému k občanskému soudnímu
řízení (srov. § 82 odst. 1 o.s.ř.). Byl-li však podán nejprve návrh na zahájení
řízení u soudu příslušného k věcem správního soudnictví, který byl tímto soudem
podle ustanovení § 46 odst.2 soudního řádu správního odmítnut z důvodu, že jde
o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení,
podal-li žalobce v téže věci (znovu) žalobu u soudu příslušného k občanskému
soudnímu řízení a došla-li (byla-li doručena) žaloba soudu příslušnému k
občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu
vydaného ve správním soudnictví, pokládá se řízení v takové věci za zahájené
již dnem, v němž odmítnutý návrh na zahájení řízení došel soudu příslušnému k
věcem správního soudnictví (srov. § 82 odst.3 o.s.ř.).
V případě, že se řízení o žalobě podle ustanovení § 246 o.s.ř. podané u soudu
příslušného k občanskému soudnímu řízení pokládá ve smyslu ustanovení § 82
odst.3 o.s.ř. za zahájené dnem, v němž odmítnutý návrh na zahájení řízení došel
soudu příslušnému k věcem správního soudnictví, judikatura soudů dále dospěla
(srov. znovu výše uvedené stanovisko) k závěru, že žaloba není opožděná buď
tehdy, jestliže řízení ve věci (vskutku) platí ve smyslu ustanovení § 82 odst.
3 o.s.ř. za zahájené dnem, v němž odmítnutý návrh na zahájení řízení došel
soudu příslušnému k věcem správního soudnictví, nebo tehdy, jestliže byla
podána u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení nebo odevzdána orgánu,
který má povinnost mu ji doručit, sice po uplynutí lhůty jednoho měsíce od
právní moci usnesení soudu příslušného k věcem správního soudnictví o odmítnutí
žaloby podle ustanovení § 46 odst.2 soudního řádu správního, ale ještě před
uplynutím lhůty uvedené v ustanovení § 247 odst. 1 věty první o.s.ř. Určení
lhůty jednoho měsíce od právní moci usnesení soudu příslušného k věcem
správního soudnictví o odmítnutí návrhu na zahájení řízení v ustanovení § 82
odst. 3 o.s.ř. totiž v tomto případě doplňuje (a nahrazuje) lhůtu jinak
předepsanou k podání žaloby v ustanovení § 247 odst. 1 větě první o.s.ř.;
jestliže žalobce (nejprve) podal žalobu u soudu příslušného k věcem správního
soudnictví, která byla podle ustanovení § 46 odst. 2 soudního řádu správního
odmítnuta, je u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení (posléze) podaná
žaloba podle ustanovení § 246 o.s.ř. včasná (a nelze ji pokládat za opožděnou)
vždy, jestliže ohledně ní nastal účinek popsaný v ustanovení § 82 odst. 3
o.s.ř., tedy platí-li, že řízení o ní je zahájeno dnem, kdy soudu příslušnému k
věcem správního soudnictví došel jím odmítnutý návrh na zahájení řízení. V
případě, že žaloba došla (byla doručena) soudu až po uplynutí lhůty jednoho
měsíce počítané od právní moci usnesení soudu příslušného k věcem správního
soudnictví o odmítnutí (původní) žaloby, se uvedený předpoklad neuplatní, neboť
žalobce nevyhověl požadavku na podání žaloby podle ustanovení § 246 o.s.ř. ve
lhůtě, o níž byl poučen v usnesení soudu příslušného k věcem správního
soudnictví vydaného podle ustanovení § 46 odst. 2 soudního řádu správního;
žaloba proto je včasná (a nelze ji považovat za opožděnou), jen jestliže byla
podána u soudu příslušného k občanskému soudnímu řízení nebo odevzdána orgánu,
který má povinnost mu ji doručit, ještě před uplynutím lhůty uvedené v
ustanovení § 247 odst. 1 věty první o.s.ř.
V projednávané věci vyšlo za řízení před soudy najevo, že usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 2.8.2013 č.j. 10 Ad 16/2013-11, kterým byla (původní)
žaloba podle ustanovení § 46 odst.2 soudního řádu správního odmítnuta, nabylo
právní moci dnem 28.8.2013 a že žalobce podal (novou) žalobu u soudu
příslušného k občanskému soudnímu řízení (Okresního soudu ve Vsetíně) dne
27.9.2013. Vzhledem k tomu, že (nová) žaloba byla podána u soudu příslušného k
občanskému soudnímu řízení (Okresního soudu ve Vsetíně) před uplynutím lhůty
jednoho měsíce od právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2013
č.j. 10 Ad 16/2013-11, nastal vůči ní účinek popsaný v ustanovení 82 odst.3
o.s.ř., a žalobu je proto třeba pokládat za včasnou, aniž by bylo v tomto směru
jakkoliv významné, zda od doručení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních
věcí ze dne 14.5.2013 č.j. 2013/28138-422 žalobci do podání žaloby u soudu
příslušného k věcem správního soudnictví uplynula nebo neuplynula lhůta dvou
měsíců uvedená v ustanovení § 247 odst.1 větě první o.s.ř. Otázkou, kdy došla
Městskému soudu v Praze v elektronické podobě žaloba proti pravomocnému
rozhodnutí správního orgánu, tedy nebylo zapotřebí se v projednávané věci vůbec
zabývat.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné a protože podle dosavadních
výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud podle ustanovení §
243d písm.b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudu
prvního stupně mění tak, že se žaloba podaná u soudu prvního stupně dne
27.9.2013 pro opožděnost podle ustanovení § 250g odst.1 písm.a) o.s.ř. neodmítá.
Protože se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude o
náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu
prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu