21 Cdo 4675/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D.
v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a.s. se sídlem v Praze
5, Radlická 333/150, IČO 00001350, proti žalované Mgr. A. B., zastoupené JUDr.
Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 58/47, o
neúčinnost právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C
93/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.
října 2014 č.j. 55 Co 421/2014-69, takto:
Dovolání žalované se zamítá.
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 4.5.2012
domáhala, aby bylo ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku určeno, že
"právní úkon V. B. spočívající v uzavření dědické dohody ze dne 14.11.2011,
schválené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.11.2011 č.j. 32 D
721/2011-36, na základě které přešla do vlastnictví žalované i peněžitá
pohledávka po vypořádání společného jmění manželů ve výši 42.479,86 Kč, ideální
spoluvlastnický podíl 13/64 na nemovitosti rodinném domu v části obce P. R.
stojící na pozemku parcelní číslo 163, pozemku parcelní číslo 163, pozemku
parcelní číslo 164/1, pozemku parcelní číslo 164/3, pozemku parcelní číslo
164/4, pozemku parcelní číslo 164/5, pozemku parcelní číslo 164/6 a pozemku
parcelní číslo 164/7 vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu
pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví číslo
114, pro katastrální území R., obec P., okres Hlavní město Praha, kdy záznam
byl proveden pod Z 120805/2011-101 a ideální spoluvlastnický podíl 1/4 na
nemovitosti stavbě, způsob využití garáž bez č.p./č.e. stojící na pozemku
parcelní číslo 164/3 zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro
hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví číslo
114, pro katastrální území R., obec P., okres Hlavní město Praha, kdy záznam
byl proveden pod Z 120805/2011-101, je vůči žalobkyni právně neúčinný". Žalobu
zdůvodnila zejména tím, že Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze
dne 29.8.2011 č.j. 13 Cm 327/2011-10 uložil V. B., aby zaplatil žalobkyni
společně a nerozdílně "s dalšími směnečně zavázanými osobami" celkem
2.793.129,33 Kč s 6% úrokem z této částky od 12.6.2011 do zaplacení, směnečnou
odměnu ve výši 9.310,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 112.100,- Kč, že
Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil usnesením ze dne 9.1.2012 č.j. 38 Exe
14/2012-21 exekuci podle tohoto vykonatelného směnečného rozkazu, že dlužník V.
B., jako syn zůstavitele V. B., uzavřel dne 14.11.2011 se žalovanou dědickou
dohodu, která byla téhož dne schválena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5
č.j. 32 D 721/2011-36 a na základě které dlužník V. B. nenabyl z dědictví
"ničeho", čímž "ušla podstatná část majetku, ze kterého by se žalobkyně jako
věřitelka mohla uspokojit".
Žalovaná namítala, že o dluzích syna V. B., když s ním uzavírala dědickou
dohodu, nic nevěděla. Jestliže byla dědická dohoda schválena soudem, "nemůže
být nezákonná ani neúčinná vůči věřitelce syna žalované".
Podáním ze dne 25.11.2013 žalovaná namítla litispendenci. Uvedla, že u
Okresního soudu v Jablonci probíhá na základě žaloby podané žalobkyní dne
4.5.2012 pod sp. zn. 5 C 84/2012 řízení, jehož předmětem je (ve smyslu
ustanovení § 42a občanského zákoníku) určení právní neúčinnosti stejné dohody o
vypořádání dědictví, která byla napadena v projednávané věci, a že tedy je "v
obou sporech stejný předmět řízení".
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 17.4.2014 č.j. 4 C 93/2012-51 řízení
zastavil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě
nákladů řízení 10.164,- Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Břeně. Poté, co
zjistil, že u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou je pod sp. zn. 5 C 84/2012
vedeno "totožné řízení týchž účastníků, ohledně určení neúčinnosti právního
úkonu - dědické dohody ze dne 14.11.2011, pouze týkající se odlišných
nemovitostí v katastrálním území J. n N.", a že řízení bylo zahájeno dne
4.5.2012 v 8:15 hod., soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dána překážka
zahájeného řízení ve smyslu ustanovení § 83 občanského soudního řádu, neboť v
obou řízeních byl uplatněn stejný nárok a řízení v projednávané věci bylo
zahájeno dne 4.5.2012 až v 9:14 hod. Okolnost, že každá žaloba "odkazuje na
jiné nemovitosti", je nerozhodná, neboť žalobkyní napadená "dědická dohoda je
tatáž a neúčinnost takové dohody nelze posuzovat odděleně".
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.10.2014 č.j. 55
Co 421/2014-69 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se
nezastavuje. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně o "nedělitelnosti
úkonu, jehož neúčinnost má být vyslovena", a dovodil, že odpůrčí žaloba "může
směřovat vůči jednomu úkonu i více úkonům" a může se týkat celého majetku,
který dlužník převedl na třetí osoby, nebo jen jeho části. Domáhá-li se
žalobkyně určení neúčinnosti stejné dohody "dvěma žalobami, jež se týkají vždy
jiné části dohody (majetku), nejde o stejnou věc ve smyslu ustanovení § 83
občanského soudního řádu".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že v
daném případě je dána totožnost předmětu řízení, neboť tentýž nárok vymezený
žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn,
tedy "je-li v obou petitech žádáno určení neúčinnosti právního úkonu - dědické
dohody ze dne 14.11.2011", jedná se o totožný předmět řízení. Neúčinnost
dědické dohody nelze posuzovat "odděleně" (v různých řízeních) s ohledem na
jednotlivé nemovitosti, jelikož ustanovení § 42a občanského zákoníku
"neumožňuje žalovat určení neúčinnosti části právního úkonu". Žalovaná navrhla,
aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době -
vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před
1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do
31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
O rozhodných skutečnostech v projednávané věci z obsahu spisu (mimo jiné)
vyplývá, že v řízení o dědictví po V. B., zemřelém dne 9.6.2011, žalovaná
uzavřela se svým synem V. B., dne 14.11.2011 dohodu o vypořádání dědictví,
která byla téhož dne schválena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 32 D
721/2011-36 a podle níž V. B. nenabyl z dědictví "ničeho" (podle této dohody
nabyla žalovaná rovněž pohledávku z vypořádání společného jmění manželů ve výši
42.479,86 Kč, "ideální spoluvlastnický podíl 13/64 na nemovitosti rodinném domě
v části obce P. R., způsob využití rodinný dům, způsob ochrany - památkově
chráněné území, na parcele p.č. 163, s p.č. 163 zastavěná plocha a nádvoří o
výměře 172 m2, s p.č. 164/1, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního
úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví
číslo 114, pro katastrální území R., obec P., okres Hlavní město Praha,"
"ideální spoluvlastnický podíl 1/2 na nemovitosti stavbě, způsob využití garáž
bez č.p./č.e. stojící na pozemku parcelní číslo 164/3 zapsané v katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální
pracoviště Praha na listu vlastnictví číslo 114, pro katastrální území R., obec
P., okres Hlavní město Praha", a "ideální spoluvlastnický podíl 1/2 na pozemku
parcelní číslo 4391 zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro
Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou na listu vlastnictví
číslo 496, pro katastrální území a obec S., okres J. n N."). Žalobkyně má proti
V. B., podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v
Praze ze dne 29.8.2011 č.j. 13 Cm 327/2011-10 pohledávku (směnečný peníz ve
výši 2.793.129,33 Kč s 6% úrokem z této částky od 12.6.2011 do zaplacení,
směnečnou odměnu ve výši 9.310,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 112.100,-
Kč), kterou je povinen jí uhradit společně a nerozdílně s V. S., a z důvodu
zkrácení uspokojení této pohledávky podala ve smyslu ustanovení § 42a
občanského zákoníku proti žalované odpůrčí žaloby o určení, že uvedená dohoda o
vypořádání dědictví je vůči ní právně neúčinná, a to u Obvodního soudu pro
Prahu 5 vedené pod sp.zn. 4 C 93/2012 (v projednávané věci) a u Okresního soudu
v Jablonci nad Nisou vedené pod sp.zn. 5 C 84/2012, přičemž v jednotlivých
řízeních žaloby směřují vůči odlišnému majetku, který žalovaná nabyla podle
dohody o vypořádání dědictví.
Za této situace bylo pro rozhodnutí soudů, zda projednání a rozhodnutí této
právní věci brání překážka litispendence (řízení zahájeného u Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou a vedeného u něho pod sp.zn. 5 C 84/2012), významné vyřešení
právní otázky, zda v obou předmětných řízeních jde o tutéž věc. Vzhledem k
tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti
dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena a že její posouzení bylo v
projednávané věci pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší
soud k závěru, že dovolání žalované je proti usnesení odvolacího soudu podle
ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž
nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci zahájené
uvedená v ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. brání tomu, aby byla projednána a
rozhodnuta věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. Nedostatek uvedené
podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v
kterékoliv jeho fázi zastavit (§ 104 odst.1 o.s.ř.).
O překážku věci zahájené se ve smyslu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. jedná
tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo
zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.
Tentýž předmět řízení je v uvedeném případě dán tehdy, jestliže tentýž nárok
nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá)
vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného
skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, vystupují-li v novém
(pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení.
Vzhledem k tomu, že se řízení v projednávané věci a řízení vedené u Okresního
soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 84/2012 týkají totožných osob, je tu
rozhodující posouzení, zda v nich jde také o tentýž předmět řízení. Žalobkyně
podala obě odpůrčí žaloby ve prospěch stejné pohledávky a napadla jimi stejný
právní úkon (dohodu o vypořádání dědictví ze dne 14.11.2011). Dohodou žalované
a V. B., bylo ovšem vypořádáno z dědictví po V. B., zemřelém dne 9.6.2011, více
věcí (práv) a bylo v dispozici žalobkyně, zda odpůrčí žalobou napadne
vypořádání dědictví všech zůstavitelových věcí (práv), nebo jen ohledně
některých z nich; v případě odpůrčí žaloby podané podle ustanovení § 42a
občanského zákoníku předmět řízení je (může být) vymezen nejen napadením
právního úkonu, kterým měl být věřitel zkrácen v uspokojení své pohledávky, ale
také vymezením věci (práva), která tímto právním úkonem ušla z dlužníkova
majetku a ohledně které má být rozhodnutím soudu vyslovena odporovatelnost
(právní neúčinnost) právního úkonu dlužníka.
Protože žalobkyně odpůrčími žalobami v řízení v projednávané věci a řízení
vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 84/2012 napadla
sice stejný právní úkon, ale ohledně odlišných věcí (práv), které tímto právním
úkonem ušly (měly ujít) z dlužníkova majetku, je nepochybné, že v obou těchto
řízeních nejde o tentýž nárok a že se tedy obě řízení netýkají stejného
předmětu řízení. Odvolací soud proto dospěl ke správnému závěru, že zahájení
řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C
84/2012 nebrání tomu, aby byla nadále projednávána a rozhodnuta tato věc.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je věcně správné. Protože
nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad
uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.
nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované
podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů
dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně,
popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu