21 Cdo 4677/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
úschovy částky 51.658,- Kč složené společností FOXTROT 2000 spol. s r.o. se
sídlem v Praze 8, Kadaňská č. 839/22, IČO 25764373, za účasti 1) OPZ PLUS, a.s.
se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, zastoupené JUDr. Lambertem
Halířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 1, a 2) PHL-G.E.N. s.r.o.
se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, IČO 28162684, zastoupeného JUDr.
Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5, o
připadnutí předmětu úschovy státu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.
zn. 20 Sd 87/2006, o dovolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 29. června 2010 č.j. 24 Co 124/2010-180, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1.
prosince 2009 č.j. 20 Sd 87/2006-124 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu
pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Na návrh složitele Obvodní soud pro Prahu 8 přijal do úschovy pro "neznámého
příjemce" usnesením ze dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd 87/2006-29 (které nabylo -
podle záznamu ve spise - právní moci dne 25.11.2006) částku 51.568,- Kč a
usnesením ze dne 13.2.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-48 (které nabylo - podle záznamu
ve spise - právní moci dne 15.3.2007) částku 90,- Kč. Složitel svůj návrh
zdůvodnil tím, že je podle nájemní smlouvy ze dne 27.2.2006 nájemcem nebytových
prostor v budovách č.p.761 a č.p. 766 v k.ú. Staré Město, že si nárok na
nájemné činí oba účastníci a že svého skutečného věřitele (pronajímatele
nebytových prostor) nezná, když jím může být kromě účastníků 1) a 2) i "jiná
právnická či fyzická osoba složiteli neznámá".
Účastník 2) podáním ze dne 11.1.2007, které došlo soudu prvního stupně dne
12.1.2007, požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8
usnesením ze dne 19.9.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-63 žádost zamítl s odůvodněním,
že účastník 1) vyslovil "zásadní nesouhlas s vydáním předmětu úschovy
žadateli", že složitel navrhl "prozatím předmět úschovy nevydávat" a že,
"byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit
pravomocným rozsudkem soudu". Účastník 2) poté podal dne 10.1.2008 u Obvodního
soudu pro Prahu 8 žalobu, kterou se domáhal, aby bylo uloženo složiteli,
účastníku 1) a správkyni konkursní podstaty účastníka 1) souhlasit s vydáním
předmětu úschovy; řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11
C 12/2008.
Podáním ze dne 13.1.2009, které došlo soudu prvního stupně dne 15.1.2009,
účastník 2) opět požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8
usnesením ze dne 20.10.2009 č.j. 20 Sd 87/2006-121 žádost znovu zamítl.
Dovodil, že nejsou splněny podmínky pro vydání předmětu úschovy žadateli, neboť
účastník 1) s tím "zásadně nesouhlasí", a že, "byl-li souhlas s vydáním
předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu".
Obvodní soud pro Prahu 8 poté usnesením ze dne 1.12.2009 č.j. 20 Sd 87/2006-124
rozhodl, že "předmět úschovy - 51.658,- Kč - připadne státu, jestliže se o něj
nikdo nepřihlásí do 3 let ode dne vyhlášení tohoto usnesení, nebo jestliže
pravomocným usnesením soudu nebude vyhověno", a že "stát nabude vlastnictví k
předmětu úschovy marným uplynutím uvedené lhůty". Vycházel ze závěru, že o
vydání předmětu úschovy, kterou přijal usnesením ze dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd
87/2006-29, "do dnešního dne nikdo nepožádal" a že je proto třeba postupovat
podle ustanovení § 185g o.s.ř.
K odvolání účastníka 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.6.2010 č.j. 24
Co 124/2010-180 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že
"soud prvního stupně postupoval správně podle ustanovení § 185g odst. 1 o.s.ř.,
když předmět úschovy nebyl ve lhůtě tří let od právní moci usnesení o přijetí
vydán některému z účastníků řízení". Žádosti účastníka 2) ze dne 11.1.2007 a
13.1.2009 o vydání předmětu úschovy byly pravomocně zamítnuty a "nyní podanou
žádost o vydání úschovy, obsaženou v odvolání, soud posoudí podle ustanovení §
185d o.s.ř.". Vzhledem k tomu, že probíhá řízení o uložení povinnosti souhlasit
s vydáním úschovy zahájené žalobou podanou dne 10.1.2008, "jeví se" podle
odvolacího soudu "vhodným, aby předmětné řízení o úschově bylo ve smyslu
ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno do doby, než bude pravomocně
rozhodnuto o žalobě podané podle ustanovení § 185e o.s.ř."; bude-li skutečně
"ve sporném řízení tento souhlas nahrazen, bude namístě předmět úschovy
žadateli vydat i v případě, uplyne-li tříletá lhůta stanovená napadeným
usnesením".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 2) dovolání. Namítá, že
podal "ohledně předmětné úschovy" žalobu "o nahrazení nesouhlasu" podle
ustanovení § 185e o.s.ř. a že řízení o této žalobě nebylo dosud pravomocně
skončeno, a dovozuje, že "dnem podání žaloby došlo ke stavení běhu tříleté
lhůty, uvedené v § 185g odst. 1 o.s.ř.", a že povinností soudu bylo řízení o
úschově přerušit, jakmile zjistil, že je ohledně předmětu úschovy vedeno řízení
"o nahrazení nesouhlasu" s vydáním předmětu úschovy ve smyslu ustanovení § 185e
o.s.ř. Přípustnost dovolání účastník 2) dovozuje z ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou
stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastník 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání účastníka 2) odmítl. Uvedl, že
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se stávající soudní judikaturou a že
se nejedná o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam (§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.).
Účastník 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání účastníka 2) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 na
návrh složitele přijal do úschovy usnesením ze dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd
87/2006-29 částku 51.568,- Kč a usnesením ze dne 13.2.2007 č.j. 20 Sd
87/2006-48 částku 90,- Kč pro "neznámého věřitele". Účastník 2) podáními ze dne
11.1.2007 a ze dne 13.1.2009 požádal soud o vydání předmětu úschovy a soud
prvního stupně obě žádosti pravomocně zamítl. Po zamítnutí první z uvedených
žádostí účastník 2) podal dne 10.1.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu,
kterou se domáhal, aby bylo uloženo složiteli, účastníku 1) a správkyni
konkursní podstaty účastníka 1) souhlasit s vydáním předmětu úschovy; řízení je
vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 12/2008 a dosud nebylo
pravomocně skončeno. Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů významné
vyřešení právní otázky, zda brání vydání usnesení o tom, že "předmět úschovy
připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení
tohoto usnesení" (§ 185g odst.1 o.s.ř.), sama o sobě okolnost, že příjemce nebo
někdo jiný, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy, již požádal o vydání
předmětu úschovy, jeho žádost byla pravomocně zamítnuta, neboť s vydáním
předmětu úschovy žadateli nesouhlasili ti, jejichž souhlasu bylo třeba, a
probíhá (dosud pravomocně neskončené) řízení, v němž se žadatel domáhá, aby
tomu, kdo vydání odporoval, bylo uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy
žadateli (§ 185e o.s.ř.). Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací
činnosti dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že
dovolání účastníka 2) proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen
nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem,
nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět
dlužník uloží do úřední úschovy (§ 568 věta první občanského zákoníku).
U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se
k úschově za účelem splnění závazku (§ 185a odst.1 o.s.ř.).
Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo
proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy
nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu
úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech
účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do
úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro
neznámého věřitele (§ 185d odst.1 o.s.ř.). Jiné osobě, než která je uvedena v
ustanovení § 185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj. jiné osobě než složiteli nebo
příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem
složitele a příjemce (§ 185d odst. 3 o.s.ř.). Byl-li souhlas s vydáním předmětu
úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo
rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním
předmětu úschovy žadateli (§ 185e o.s.ř.).
Uplynula-li lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy,
popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán,
rozhodne soud, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo
nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení; toto usnesení
soud vyvěsí na úřední desce soudu (§ 185g odst.1 o.s.ř.). Dojde-li ve lhůtě
jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení žádost o vydání předmětu úschovy, soud
ji projedná způsobem popsaným v ustanovení § 185d o.s.ř. (srov. § 185g odst.2
o.s.ř.).
Nebyla-li ve lhůtě jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení podána žádost o
vydání předmětu úschovy, připadne předmět úschovy státu (§ 185g odst.3 věta
první o.s.ř.). Uplynutím této lhůty stát nabude předmět úschovy i tehdy,
nebylo-li podané žádosti pravomocným usnesením vyhověno (§ 185g odst.3 věta
druhá o.s.ř.).
V projednávané věci složitel složil u soudu částku 51.658,- Kč jako nájemné a
zálohu na služby spojené s užíváním nebytových prostor v domě č.p.761 a č.p.
766 v k.ú. Staré Město do úschovy soudu proto, že měl - jak vyplývá z obsahu
jeho návrhu na přijetí do úschovy - důvodné pochybnosti, kdo je jako
pronajímatel nebytových prostor jeho věřitelem [zda je to účastník 1) nebo
právní předchůdce účastníka 2) společnost CIMEX PRAHA a.s.]. Z ustanovení § 568
občanského zákoníku mimo jiné vyplývá, že při složení do úschovy soudu je třeba
rozlišovat stav, kdy má dlužník důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho
věřitelem, od situace, kdy dlužník svého věřitele nezná; zatímco dlužník nezná
svého věřitele zpravidla tehdy, jestliže dosavadní věřitel zemřel (zanikl) a
jestliže jeho dědicové (jiní právní nástupci) dosud nejsou známi, při složení
do úschovy z důvodu pochybností o tom, kdo je věřitelem, dlužník zná osoby,
které si činí právo na plnění, nemá však možnost (objektivně vzato) rozpoznat,
komu z nich plnění náleží. I když soud prvního stupně ve svých usneseních ze
dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd 87/2006-29 a ze dne 13.2.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-48
uvedl, že jde o úschovu pro "neznámého věřitele", a i když složitel v návrhu na
přijetí do úschovy (výslovně) neoznačil osobu příjemce a toho, kdo si činí
právo na předmět úschovy, z vylíčení důvodu úschovy v návrhu na přijetí do
úschovy je nepochybné, že složitel neskládal předmět úschovy pro neznámého
věřitele; nebylo proto třeba k vydání předmětu úschovy příjemci nebo jiné
osobě, která by uplatňovala právo na předmět úschovy (a žádala o jeho vydání),
souhlasu složitele (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009). Pro vyhovění žádosti účastníka
2) o vydání předmětu úschovy bylo proto zapotřebí, aby s ním souhlasil účastník
1) nebo aby, jestliže vydání předmětu úschovy účastníku 2) odporoval, mu bylo
pravomocným rozsudkem uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu
úschovy účastníku 2).
V případě, že příjemce nebo někdo jiný, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy,
požádá soud o vydání předmětu úschovy, soud žádost usnesením zamítne vždy,
jestliže s vydáním předmětu úschovy žadateli nesouhlasí všichni, jejichž
souhlasu je podle ustanovení § 185d odst.1 a 3 o.s.ř. třeba. I když usnesení o
zamítnutí žádosti o vydání předmětu úschovy nabylo právní moci, neznamená to
ještě, že by žadateli nemohl být předmět úschovy vydán. Bude-li tomu, kdo
vydání odporoval, pravomocným rozsudkem (ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř.)
uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (k tomu,
co se považuje za pravomocný rozsudek ukládající povinnost souhlasit s vydáním
předmětu úschovy žadateli, srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009), soud v řízení o
úschovách usnesením rozhodne o vydání předmětu úschovy žadateli, aniž by o to
musel (znovu, dalším podáním) žádat.
Soud rozhodne - jak je nepochybné ze znění ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. -
usnesením o tom, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo
nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, vždy, jakmile
uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, popřípadě
ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, aniž by
dosud byl předmět úschovy vydán (bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vydání).
Smysl tohoto usnesení spočívá v tom, že soud stanoví dodatečnou (jednoroční)
tzv. kaduční lhůtu, v níž ještě smí být podána žádost o vydání předmětu
úschovy, a že soud upozorňuje na právní následky toho, nebude-li podána včasná
(a důvodná) žádost o vydání předmětu úschovy (předmět úschovy připadne státu);
žádosti o vydání předmětu úschovy, které by byly podány opožděně, pak soud
zamítne, aniž by mohl postupovat způsobem popsaným v ustanovení § 185d o.s.ř.
V posuzovaném případě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6.10.2006
č.j. 20 Sd 87/2006-29, kterým byla přijata do úschovy částka 51.568,- Kč,
nabylo (podle záznamu ve spise) právní moci dne 25.11.2006 a usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 8 ze dne 13.2.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-48, kterým byla přijata
do úschovy částka 90,- Kč, nabylo (podle záznamu ve spise) právní moci dne
15.3.2007. Soudy tedy postupovaly v souladu s ustanovením § 185g odst.1 o.s.ř.,
jestliže rozhodly, že připadne státu částka 51.568,- Kč, která byla přijata do
úschovy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd
87/2006-29, jestliže se o tento předmět úschovy nikdo nepřihlásí do jednoho
roku ode dne vyhlášení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1.12.2009
č.j. 20 Sd 87/2006-124. Od právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze
dne 13.2.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-48, kterým byla přijata do úschovy další
částka 90,- Kč, však do vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne
1.12.2009 č.j. 20 Sd 87/2006-124 neuplynula lhůta tří roků; soudům je proto
třeba vytknout, že ohledně tohoto předmětu úschovy rovněž postupovaly podle
ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř., přestože k tomu nastaly (byly splněny) zákonné
podmínky až po 16.3.2010.
Tzv. kaduční lhůta, která byla původně stanovena v trvání tří let (srov. § 185g
odst.1 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 263/1992 Sb., účinný od
1.1.1993), byla s účinností ode dne 20.7.2009 zkrácena na jeden rok (srov. Čl.I
bod 24. a Čl. XI zákona č. 218/2009 Sb.). Vzhledem k tomu, že ohledně zkrácení
tzv. kaduční lhůty nebylo v zákoně č. 218/2009 Sb. přijato žádné zvláštní
přechodné ustanovení, je třeba ze zásady tzv. nepravé zpětné účinnosti (obecně
vyjádřené pro občanské soudní řízení v ustanovení § 355 o.s.ř.) dovodit, že
jednoroční tzv. kaduční lhůta platí i pro řízení, která byla zahájena v době do
19.7.2009, bylo-li však do té doby vydáno usnesení podle ustanovení § 185g
odst.1 o.s.ř., zůstávají jeho účinky zachovány též v tom, že tzv. kaduční lhůta
činí tři roky, i když má uplynout v době od 20.7.2009.
I když v projednávané věci bylo řízení o úschovách zahájeno přede dnem
20.7.2009 (návrh na přijetí do úschovy byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 8
dne 27.6.2006), soud prvního stupně přistoupil k vydání usnesení podle
ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. dne 1.12.2009. Tzv. kaduční lhůtu proto neměl
stanovit v trvání tří let, ale jen jednoho roku; nápravu v tomto směru - jak je
zřejmé z napadeného usnesení - nezjednal ani odvolací soud.
Rozhodne-li soud ve smyslu ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. o tom, že předmět
úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode
dne vyhlášení usnesení, stanoví tím - jak uvedeno již výše - tzv. kaduční lhůtu
k podání žádostí o vydání předmětu úschovy a upozorňuje na právní následky
toho, nebude-li podána včasná (a důvodná) žádost o vydání předmětu úschovy.
Vydání usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. neznamená (jak se mylně
domnívá dovolatel), že by předmět úschovy snad mohl pouhým uplynutím tzv.
kaduční lhůty připadnout státu, aniž by bylo definitivně pravomocně rozhodnuto
o všech včas podaných žádostech o vydání předmětu úschovy.
Z ustanovení § 185g odst.3 o.s.ř. je třeba dovodit, že všechny žádosti o vydání
předmětu úschovy, které byly podány do uplynutí tzv. kaduční lhůty (včetně
žádostí podaných ještě před vydáním usnesení podle § 185g odst.1 o.s.ř.), musí
být projednány a rozhodnuty způsobem uvedeným v ustanovení § 185d o.s.ř.,
popřípadě též podle ustanovení § 185e o.s.ř.; účinek uvedený v ustanovení §
185g odst.3 větě první o.s.ř. (připadnutí předmětu úschovy státu) totiž nastane
jen tehdy, nebyla-li podána do uplynutí tzv. kaduční lhůty žádná žádost jak v
době před vydáním usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř., tak i po jeho
vydání. Marné uplynutí tzv. kaduční lhůty má za následek, že již není možné
podávat (další) žádosti o vydání předmětu úschovy, všechny včas podané žádosti
však musí být projednány a rozhodnuty, i kdyby již tzv. kaduční lhůta uplynula.
V případě, že byla včas (do uplynutí tzv. kaduční lhůty) podána u soudu alespoň
jediná žádost o vydání předmětu úschovy, může předmět úschovy připadnout státu,
jen - jak vyplývá z ustanovení § 185g odst.3 věty druhé o.s.ř. - jestliže
nebylo pravomocným usnesením vyhověno žádné ze včas podaných žádostí.
V projednávané věci sice byly žádosti účastníka 2) o vydání předmětu úschovy
uplatněné podáními ze dne 11.1.2007 a ze dne 13.1.2009 soudem pravomocně
zamítnuty, avšak, podal-li účastník 2) dne 10.1.2008 u Obvodního soudu pro
Prahu 8 žalobu, kterou se domáhal, aby bylo (kromě jiných) účastníku 1) uloženo
souhlasit s vydáním předmětu úschovy, a nebylo-li dosud o této žalobě
pravomocně rozhodnuto, může - jak vyplývá z výše uvedeného - připadnout předmět
úschovy státu, jen jestliže nebude žalobě [proti účastníku 1)] pravomocně
vyhověno. V případě, že bude pravomocným rozsudkem [účastníku 1)] uloženo
souhlasit s vydáním předmětu řízení účastníku 2), bude účastníku 2) předmět
úschovy vydán, i když (v mezidobí) uplyne tzv. kaduční lhůta.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud ČR je podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k
tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí též na
usnesení soudu prvního stupě, Nejvyšší soud ČR zrušil i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 8) k dalšímu řízení (§
243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá, § 226 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu