U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci pozůstalosti po H. G., zemřelé
dne 30. listopadu 1937, za účasti: 1) B. F., zastoupené JUDr. Ing. Richardem
Myslilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 32, 2) H. F., zastoupeného
Ing. J. K., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 D 228/56, o dovolání
B. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. července 2010 č.j. 18 Co
95/2009-923, takto:
Dovolání B. F. se odmítá.
Řízení o pozůstalosti po H. G., zemřelé dne 30.11.1937, které bylo zahájeno dne
3.12.1937 u býv. Okresního soudu civilního v Brně, dosud (podle obsahu spisu)
nebylo skončeno, neboť nebyla vydána odevzdací listina k pozůstalosti.
B. F. a H. F. podali dne 13.10.2000 u Městského soudu v Brně návrh, kterým se
domáhali, aby bylo "dodatečně projednáno dědictví (restituce)" po zůstavitelce
ohledně "domu čp. objekt bydlení na pozemku parc. č. a pozemek p.č. -
zastavěná plocha o výměře 1.717 m2, zapsané u Katastrálního úřadu pro
Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště B.-m., pro obec B., k.ú. Z.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 11.2.2009 č.j. 1 D 228/56-889 návrh B. F.
a H. F. zamítl a rozhodl, že "řízení o dědictví po H. G., zemřelé 30.11.1937,
se zastavuje" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odmítl názor navrhovatelů o tom, že by předmětné nemovitosti představovaly
"majetek nově se objevivší po právní moci usnesení, jímž bylo dědické řízení
skončeno", neboť "byly součástí pozůstalosti po zůstavitelce" a řízení o
pozůstalosti dosud nebylo skončeno. V řízení sice byla přijata dědická
přihláška "s výhradou inventáře" podaná právní předchůdkyní navrhovatelů,
vydání odevzdací listiny však bylo podmíněno zaplacením "dědických poplatků",
které nikdy nebyly uhrazeny, pozůstalostní řízení bylo přerušeno do "vyřízení
znárodnění pozůstalostního majetku" a dosud nebylo skončeno. Vlastníkem
předmětných nemovitostí je v současné době Česká republika - Správa nemovitostí
města Brna, s.p. v likvidaci; na stát vlastnictví přešlo ke dni 19.3.1954.
K odvolání B. . a H. F. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9.7.2010 č.j. 18
Co 95/2009-923 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se "řízení
zastavuje"; ve výroku o náhradě nákladů řízení je potvrdil a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co zjistil,
že k předmětným nemovitostem bylo podle usnesení Rady ÚNV v Brně ze dne
10.2.1953 zn. VIII/3-153-7/1-153-KP/D a ustanovení § 7 odst.2 zákona č.
167/1950 Sb. vloženo vlastnické právo pro "Československý stát" a že v řízení o
pozůstalosti nedošlo k vydání řádné odevzdací listiny, odvolací soud dovodil,
že předmětné nemovitosti "nemohou být jměním dříve neznámým ve smyslu § 179
nesporného patentu" a že s ohledem na speciální úpravu restitučních nároků
nelze ani pokračovat v projednání pozůstalosti, původně zahájené v roce 1937.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala B. F. dovolání. Namítá, že
návrhem na "dodatečné projednání dědictví" neuplatňovala vlastnické právo, ale
"pouze žádala o řádné projednání pozůstalosti a ukončení dědického řízení", a
že navrhovatelům nelze upírat právo na pozůstalost, a nesouhlasí s názorem,
podle něhož by měl být zákon č. 87/1991 Sb. "překážkou projednání pozůstalosti
po zemřelé H. G.". B. F. navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou
stupňů a aby věc vrátil "příslušnému soudu k novému rozhodnutí".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno sice po
1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona
č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle
"dosavadních právních předpisů" (podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době
projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle "dosavadních právních
předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000
(dále jen "o.s.ř.").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve
smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně
vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
4. 2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání
lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li
dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Dovolání podané po
uplynutí jednoměsíční lhůty však nebude odmítnuto, dodržel-li účastník lhůtu,
kterou mu k podání dovolání v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil
odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2002 sp. zn. 35 Odo
317/2001, které bylo uveřejněno pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, roč.
2003).
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu, v jehož
písemném vyhotovení nebyla nesprávně vymezena lhůta k podání dovolání, bylo
doručeno účastníkům (jejich zástupci) dne 3.8.2010 a že dovolání B. F. ze dne
22.9.2010 bylo téhož dne podáno k poštovní přepravě zásilkou adresovanou soudu
prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 3.8.2010,
uplynula lhůta k podání dovolání podle ustanovení § 240 odst. 1, § 243c a § 57
odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 3.9.2010. Protože dovolání proti usnesení odvolacího
soudu bylo podáno (k poštovní přepravě) až dne 22.9.2010, je opožděné. Za
přihlédnutí k tomu, že dovolatelce nebyla v písemném vyhotovení usnesení
odvolacího soudu nesprávně vymezena dovolací lhůta a že zmeškání dovolací lhůty
nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky
dovolání B. F. podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm.
a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu