U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Mojmírem Putnou v
právní věci žalobce Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.
s. se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Za Poříčskou bránou č. 256/6, IČO 49241494,
zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 1 - Starém
Městě, Na příkopě č. 988/31, proti žalovanému V. T., IČO 13050052, zastoupenému
JUDr. Pavlem Smetkou, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Masarykova tř.
č. 1031, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 24. dubna 2012, č. j. 5 Cmo 40/2012-772, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 17/7 Cm 101/2012, o dovolání žalovaného proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2015, č. j. 8 Cmo
127/2015-110, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra
Hrdličky, advokáta se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Na příkopě č. 988/31.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 17. 6. 2015, č. j. 8 Cmo 127/2015-110, podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení
předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
[takovým vymezením není sdělení dovolatele, že „splnění předpokladů
přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že dovolacím soudem má být vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.)“ a že dovolání „je podáno z
důvodu nesprávného právního posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá (§ 241a odst. 1 o. s. ř.)“, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od kterého
svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění
dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo
uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Závěr o přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit ani
námitka žalovaného, že odvolací soud dovoláním napadené usnesení „řádně
neodůvodnil, neboť s meritem věci dle § 229 odst. 3 o. s. ř. se vypořádal pouze
tak, že odkázal na jiná soudní rozhodnutí, aniž by uvedl důvody ztotožnění,
jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a z jakých předpokladů vycházel“;
uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s.
ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení
ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací
soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. -
pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v
projednávané věci – jak uvedeno výše - naplněn není.
Ostatní námitky uplatněné žalovaným v dovolání nepolemizují se závěry
odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby.
Tyto námitky vyjadřují nesouhlas dovolatele s usnesením Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 24. 4. 2012, č. j. 5 Cmo 40/2012-772, napadeným zmatečnostní
žalobou a s jemu předcházejícím rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.
1. 2007, č. j. 1 Cmo 25/2005-401 (jímž byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze
dne 25. 11. 2004, č. j. 2 Cm 156/97-359, ve věci samé změněn tak, že žalovanému
byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2.800.000,- Kč s 15% úrokem z
prodlení od 9. 9. 1996 do zaplacení), a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto
rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu