21 Cdo 4798/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele Moravský Peněžní Ústav – spořitelní družstvo se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 1375/19, IČO 25307835, zastoupeného Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Slezské Ostravě, Občanská č. 1115/16, proti zástavnímu dlužníkovi Stavební firmě Ječmínek, spol. s r. o. se sídlem v Pardubicích, Polabiny, Bělehradská č. 582, IČO 25925768, zastoupenému Mgr. Petrem Stejskalem LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí č. 125/16, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 230/2014, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. dubna 2014, č. j. 17 Co 99/2014-51, takto:
Dovolání zástavního dlužníka se zamítá.
Zástavní věřitel se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne 17. 6. 2013, aby k uspokojení jeho pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 100405310800US ze dne 3. 5. 2011 ve výši 22.190.833,54 Kč, byl nařízen soudní prodej zástavy, a to „jednotky č. 752/4, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5275/77832, jednotky č. 752/8, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, jednotky č. 752/11, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, jednotky č. 752/12, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, to vše nacházející se v katastrálním území O.
p O. h., v budově, zapsané na LV 1844, na pozemku parc. č. 995/87, obec O., zapsáno na LV č. 1870, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, dále jednotky č. 4, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5275/77832, jednotky č. 12, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, to vše nacházející se v katastrálním území O. p O. h., v budově rozestavěné, zapsané na LV 1840, na pozemku parc.
č. 995/85, obec O., zapsáno na LV č. 1871, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, a jednotky č. 13, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 3440/77789, jednotky č. 14, byt – rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 3440/77789, to vše nacházející se v katastrálním území O. p O. h., v budově rozestavěné, zapsané na LV 1842, na pozemku parc. č. 995/86, obec O., zapsáno na LV č. 1872, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou“.
Podáním ze dne 24. a 25. 11. 2013 zástavní věřitel požádal o postoupení věci Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, neboť nemovitosti, jejichž nařízení soudního prodeje zástavy se domáhá, se nachází v katastrálním území O. p O. h.
Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 29. 11. 2013, č. j. 13 C 73/2013-41, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou jako soudu místně příslušnému. Dovodil, že je dána místní příslušnost podle § 88 písm. i) o. s. ř. a že z žaloby i z výpisů z katastru nemovitostí je zřejmé, že všechny předmětné nemovitosti se nacházejí v obci O., tedy v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.
K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 4. 2014, č. j. 17 Co 99/2014-51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci je dána výlučná místní příslušnost podle § 88 písm. i) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť řízení se týká zástavního práva k nemovitostem. Protože všechny dotčené nemovitosti se nacházejí v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, soud prvního stupně správně rozhodl o postoupení věci tomuto soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku místní příslušnosti v dané věci. Výlučná příslušnost soudu podle polohy nemovitosti je dána pouze tam, kde v řízení jde o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí, „což tvrzený nárok vyplývající ze vzájemného smluvního závazku účastníků bezesporu je.“ „V daném sporu je předmětem ne toliko právo k nemovitostem samotným, ale závazkové právo, kdy jde především o existenci nároku žalobce, který má vyplývat ze zmíněného smluvního vztahu, tj. z jím tvrzené smlouvy o úvěru a k zajištění této pohledávky uzavřené smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem, samotné řízení se týká uspokojení žalobcem tvrzené pohledávky, jejíž existenci dokládá zmíněnými dokumenty.“ „V dané věci nemůže být dána výlučná místní příslušnost, ale místní příslušnost podle § 84 o.
s. ř., tedy k řízení je příslušný obecný soud žalovaného, v daném případě Okresní soud v Pardubicích.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu ustanovení § 88 písm. i) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013], která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal dovoláním napadený výrok usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.
s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavního dlužníka není opodstatněné. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 88 písm. i) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmena b).
Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v ustanovení § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným jen, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj.
práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (např. pro řízení o dlužné nájemné). Soud polohy nemovitosti je místně příslušným nejen tehdy, jestliže v řízení jde o práva věcná, ale i v případě práv závazkových, týkají-li se přímo práva k nemovitosti. Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31.
12. 2013 – dále jen „obč. zák.“). Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 157 odst. 1 obč. zák.). Zástavní právo váznoucí na nemovitosti nebrání jejímu dalšímu užívání vlastníkem, vlastník je nadále jejím držitelem, může v ní proto například bydlet nebo podnikat, může z ní čerpat užitky, může ji zcizit a může k ní i zřídit zástavní nebo jiné věcné právo pro jiného zástavního věřitele.
Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví- li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru (srov. § 164 odst. 1 obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy.
Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. (srov. § 165 odst. 1 obč. zák.). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě, nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a odst. 1 větu první obč. zák.). Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem.
Jiné (další) skutečnosti nejsou
- jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. – v tomto řízení významné. Z uvedeného vyplývá, že zástavní právo je právem k nemovitosti (srov. např. slova: “Zástavní právo k nemovitým věcem ...“ v ustanovení § 157 odst. 1 obč. zák.) a řízení o soudním prodeji zástavy, tvoří-li zástavu nemovitost, se tak týká práva k takto zatížené nemovitosti (práva zástavního).
Výlučně místně příslušným soudem je proto v takovém řízení ve smyslu ustanovení § 88 písm. i) o. s. ř., soud, v jehož obvodu se zastavená nemovitost nachází. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude
rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu