21 Cdo 5058/2007

21 Cdo 5058/2007

21 Cdo 5061/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po M. W., zemřelé, za účasti 1) J. W., zastoupeného advokátem, 2) I. B., zastoupené, 3) T. W., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 2713/2004, o dovolání J. W. proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2006, č.j. 10 Co 89/2007-86, a ze dne 31. ledna 2007, č.j. 10 Co 89/2007-128, takto:

I. Řízení o dovolání J. W. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2006, č.j. 10 Co 89/2007-86, se zastavuje.

II. Dovolání J. W. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2007, č.j. 10 Co 89/2007-128, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Řízení o dědictví po M. W., zemřelé dne 13.8.2004 (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Ostravě dne 23.9.2004, č.j. 99 D 2713/2004-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byl pověřen notář v O. (§ 38 o.s.ř.).

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 30.3.2005, č.j. 99 D 2713/2004-48, určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce částkou 508.912,- Kč; schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví po zůstavitelce citovanou ve výroku rozhodnutí; rozhodl o odměně a náhradě

hotových výdajů notáře a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitelky, která byla vdova a nepořídila závěť, jsou její syn J. W. a vnuci T. W. a I. B.

K odvolání J. W. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.3.2006, č.j. 10 Co 918/2005-86, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30.3.2005, č.j. 99 D 2713/2004-48, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 26.9.2006, č.j. 99 D 2713/2004-116, „zamítl v plném rozsahu žádost J. W. o přiznání osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky“.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.3.2007, č.j. 10 Co 89/2007-128, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26.9.2006, č.j. 99 D 2713/2004-116, potvrdil.

Proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.2006, č.j. 10 Co 89/2007-86, a ze dne 31. ledna 2007, č.j. 10 Co 89/2007-128, podal J. W. dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v případě dovolání J. W. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.2006, č.j. 10 Co 89/2007-86, brání meritornímu rozhodnutí o tomto dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].

Podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,

a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,

b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 3 o.s.ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, v § 21a, § 21b anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v ustanovení § 21, § 21a, § 21b anebo § 26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná), který se rozhodl dovolání podat, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem, popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů], jestliže sám nebo osoba uvedená v ustanovení § 21 o.s.ř., § 21a o.s.ř., § 21b o.s.ř. anebo v ustanovení § 26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.

Z ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v ustanovení § 21, § 21a, § 21b o.s.ř. anebo v ustanovení § 26a odst. 3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.

Ustanovení § 241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.

V posuzované věci dovolatel J. W. byl sice v době podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupen advokátem, dovolání však nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by J. W. měl právnické vzdělání.

K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11.12.2007, č.j. 21 Cdo 5058/2007-170, vyzval J. W., aby prostřednictvím svého zástupce advokáta M. H. (nebo jiného advokáta či notáře, kterého si současně zvolí) podal řádné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2006, č.j. 10 Co 918/2005-86, a poučil jej, že, nebude-li u Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 21 Cdo 5058, 5061/2007) podáno prostřednictvím advokáta nebo notáře řádné dovolání do dvaceti dnů od doručení tohoto usnesení, bude dovolací řízení zastaveno.

Do dnešního dne J. W. shora uvedené výzvě Nejvyššího soudu nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil.

Vzhledem k tomu, že J. W. přes výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o.s.ř., ačkoliv byl o důsledcích své nečinnosti poučen, Nejvyšší soud řízení o dovolání J. W. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.2006, č.j. 10 Co 89/2007-86 - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. - zastavil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení Krajského soud v Ostravě ze dne 31.3.2007, č.j. 10 Co 89/2007-128, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání v tomto případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.].

V posuzovaném případě J. W. dovoláním napadá usnesení odvolacího soud potvrzující usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků (srov. § 138 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání J. W. v případě usnesení Krajského soud v Ostravě ze dne 31.3.2007, č.j. 10 Co 89/2007-128, směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání jmenovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, a § 151 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2008

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu