Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 5202/2017

ze dne 2018-01-23
ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5202.2017.1

21 Cdo 5202/2017-133

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci žalobkyně nezletilé J. J., zastoupené matkou J. J., zastoupené Mgr. Barborou Mikuleckou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí č. 1544, proti žalovanému M. B., zastoupenému JUDr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga č. 377/4, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 26 C 90/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. května 2017, č. j. 27 Co 172/2017-110, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti unesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 5. 2017, č. j. 27 Co 172/2017-110, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 2. 2017, č. j. 26 C 90/2015-99, jímž byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z žaloby ve výši 19.842,- Kč, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl jako nepřípustné, neboť směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [srov. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017].

Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani z chybného poučení o dovolání uvedeného v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu (je v něm totiž uvedeno, že „proti tomuto usnesení lze za podmínek ust. § 237 o. s. ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od dne doručení tohoto usnesení prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu“). Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít - jak vyplývá z ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozhodnutí (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanoveních § 237 až 238a o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu