U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Ljubomíra Drápala
v právní věci žalobce ELLADE, a. s. se sídlem v Praze 1 – Starém Městě,
Rytířská č. 534/13, IČO 24678686, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Marténkem,
advokátem se sídlem v Brně, Slavíčkova č. 827/1a, proti žalovanému STRABAG a.
s. se sídlem v Praze 5, Na Bělidle č. 198/21, IČO 60838744, o určení, že
nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu Praha –
východ pod sp. zn. 4 C 73/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 13. května 2015 č. j. 29 Co 150/2015-240, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2015 č.
j. 29 Co 150/2015-240 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že k uzavření předmětné zástavní
smlouvy nebylo třeba předchozího souhlasu valné hromady žalobce) v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce neplatnosti smlouvy pro
nedostatek předchozího souhlasu valné hromady akciové společnosti ve smyslu
ustanovení § 196a odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve
znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, za situace, kdy smlouvu
podepsaly osoby, které byly jedinými akcionáři akciové společnosti, srov.
obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1780/2008,
který byl uveřejněn pod č. 118 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009) a není
důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Ve vztahu k dalším námitkám obsaženým v dovolání, v nichž odvolacímu soudu
vytýká nesprávné právní posouzení věci, dovolatel neuvedl, v čem spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.; srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29
NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo
2488/2013), a dovolání proto v této části trpí vadami, pro které nelze v
dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu