21 Cdo 5285/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr.Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobců a) L. Ř., a b) J. E., obou zastoupených advokátem, proti
žalovaným 1) M. D. K. n. L., zastoupenému advokátem, a 2) České republice – Ú.
p. z. s. ve v. m., o „splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a vypořádání
nároků“, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 238/2001, o
dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.
července 2007, č. j. 26 Co 316/2007-480, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci
Králové k dalšímu řízení.
Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Trutnově dne 22. 10. 2001
(změněnou se souhlasem soudu) domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost
společně a nerozdílně zabezpečit a realizovat rekultivaci postižených území –
pozemků nacházejících v katastrálním území D. K., které v žalobě přesně
specifikovali, dle projektové dokumentace. Žalobu odůvodnili zejména tím, že
jsou na základě dohody o vydání věci a vypořádání nároků ze dne 30. 3. 2002,
uzavřené mezi nimi jako oprávněnými osobami a žalovaným 1) jako osobou povinnou
podle zákona č. 87/1991 Sb., a jejího „dodatku“ ze dne 26. 4. 1995, který jako
osoby oprávněné uzavřeli s žalovaným 1) a právním předchůdcem žalovaného 2)
Českou republikou – Okresním úřadem v T. jako osobami povinnými, podílovými
spoluvlastníky tam uvedených nemovitostí. Vzhledem k tomu, že „po přechodu
vlastnictví k nemovitostem patřícím oprávněným (jejich rodičům) na čsl. stát
byla na části nemovitostí zřízena nepovolená a neřízená skládka komunálního
odpadu a pravděpodobně i průmyslového odpadu“ a že „na oprávněných nelze
spravedlivě požadovat, aby nesli eventuelní důsledky závažné skutečnosti
narušení pozemků“, bylo v článku IV. „dodatku“ ze dne 26. 4. 1995 ujednáno, že
„Článek 7 původní registrované dohody se mění tak, že se z článku vypouští
odstavec druhý týkající se prohlášení účastníků dohody, že jejím uzavřením
nevznikají vzájemné finanční či jiné nároky v souvislosti s vydáním
nemovitosti. Tento odstavec se nahrazuje prohlášením a závazkem strany
vydávající zabezpečit a na vlastní náklady realizovat hydrogeologický průzkum
ohroženého teritoria shora popsaného a dále na vlastní náklady vydávajícího
zabezpečit a realizovat rekultivaci postiženého území, přičemž bude vycházeno z
výsledků hydrogeologického průzkumu“. I když se dne 23. 3. 1995 konalo ústní
jednání „ve věci skládky“, na něm přijatý postup řešení nebyl dosud
realizován.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 25. 9. 2002, č. j. 8 C 238/2001-186,
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným na náhradě
nákladů řízení 8. 413,- Kč k rukám zástupce žalovaného. Dospěl k závěru, že
dohoda o vydání věci ze dne 30. 3. 1992 i její dodatek ze dne 26. 4. 1995
(včetně části IV., v níž bylo ujednáno plnění požadované žalobou), jsou
absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák., a proto nemohou vyvolat
právní účinky s tímto právním úkonem spojené.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 4. 2003,
č. j. 26 Co 22/2003-204, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem, že
dohoda o vydání věci ze dne 30. 3. 1992 je platným právním úkonem, neboť byla
uzavřena v souladu se zákonem č. 87/1991 Sb., a že „článek dodatku z 26. 4.
1995 není neplatný pro rozpor s § 10 z. č. 87/1991 Sb., neboť jeho signatáři
jej uzavřeli zcela dobrovolně, a to nikoli s cílem vypořádat uplatněné finanční
nároky oprávněných osob, ale s cílem odstranit ekologickou zátěž pozemků, tedy
v zájmu společnosti na ochraně přírody“. Uložil soudu prvního stupně, aby se
soustředil na posouzení obsahu tohoto ujednání, a to jednak z hlediska
subjektů, které by z něho měly být zavázány, jednak z hlediska jeho platnosti
posuzované podle obecně závazných právních předpisů [u žalovaného 1) též podle
zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, a u obou žalovaných i podle zákona č.
576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České
republiky a obcí, v tehdy platném znění].
K návrhu žalobců Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 10. 1. 2005, č. j. 8
C 238/2001-455, řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
přerušil. Vycházel ze zjištění, že pod sp.zn. 8 C 199/2002 probíhá u soudu
řízení, v němž se J. E. jako žalobce [žalobce b)] domáhá proti svým synům M. E.
a J. E. jako žalovaným určení vlastnictví - vrácení daru (spoluvlastnického
podílu na nemovitostech v rozsahu id. ½, po každém z nich id. ¼),
mimo jiné i nemovitostí, jejichž rekultivace je předmětem řízení v této věci;
dovodil, že výsledek řízení ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 199/2002 „může mít
význam pro rozhodnutí v předmětné věci, okruhu účastníků řízení“.
Podáním ze dne 19. 3. 2007 (doručeným Okresnímu soudu v Trutnově dne 21. 3.
2007) žalobci sdělili soudu, že „v průběhu soudního řízení došlo ke změně
vlastnictví k pozemkům, které jsou předmětem tohoto řízení, resp. ohledně nichž
se žalobci domáhají podanou žalobou uložení povinnosti žalovaným“, a že „v
současné době jsou tak spoluvlastníky příslušných pozemků žalobkyně L. Ř.
(spoluvlastnický podíl ½), syn dosavadního žalobce J. E., (spoluvlastnický
podíl ¼) a syn dosavadního žalobce M. E. (spoluvlastnický podíl ¼)“.
Žalobci - vzhledem „k uvedeným skutečnostem, které vyplývají z listin
založených ve spise a jsou Okresnímu soudu v Trutnově známy z jeho úřední
činnosti“ - navrhli, aby soud podle ustanovení § 107a o. s. ř. rozhodl o vstupu
J. E., a M. E. do řízení na místo dosavadního žalobce b) J. E.
Okresní soud v Trutnově – poté, co usnesením ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 C
238/2001-467, rozhodl, že „v řízení bude pokračováno“, neboť „odpadla překážka,
pro kterou bylo řízení přerušeno“ – usnesením ze dne 14. 5. 2007, č. j. 8 C
238/2001- 471, návrhu žalobců vyhověl. Po zjištění „z výpisu z katastru
nemovitostí“, že „na LV vedeného Katastrálním úřadem v T. jsou zapsáni jako
spoluvlastníci předmětných nemovitostí M. E., J. E. (synové J. E.) každý ¼
a L. Ř. ½)“ a že „následně označení noví vlastníci nemovitostí souhlasili
se vstupem do řízení místo dosavadního žalobce b)“, dovodil, že podmínky pro
rozhodnutí podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. jsou splněny.
K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 7.
2007, č. j. 26 Co 316/2007-480, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že
„návrhu žalobce b), aby na jeho místo do řízení vstoupili M. E., a J. E., se
nevyhovuje“. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že změna
vlastnického práva k nemovitostem není právní skutečností, s níž by právní
předpisy spojovaly převod či přechod práva domáhat se splnění povinnosti
sjednané v dohodě ze dne 26. 4. 1995. V tomto směru přisvědčil názoru
žalovaného 1), že „pouhý převod vlastnictví těchto pozemků nepřivodil změnu v
okruhu osob, jimž svědčilo oprávnění a jemu odpovídající povinnost sjednaná
dohodou ze dne 26. 4. 1995“. Závazek třetí osoby splnit povinnost vztahující se
k předmětu vlastnictví (provést hydrogeologický průzkum na pozemcích a zajistit
jejich rekultivace) je podle názoru odvolacího soudu svojí povahou obligační,
nikoli věcněprávní, a proto „není možno z pouhého přechodu vlastnického práva
dovodit, že oprávnění odpovídající této povinnosti přešlo bez dalšího na nového
vlastníka věci“. Protože žalobce b) ani netvrdil, že současně s převodem
nemovitostí došlo k uzavření dohody o převodu oprávnění dle bodu IV. smlouvy ze
dne 26. 4. 1995 ve smyslu ustanovení § 524 obč. zák., neshledal důvod zjišťovat
obsah darovací smlouvy.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání. Nesouhlasí
se závěrem odvolacího soudu, neboť jsou přesvědčeni, že v případě změny
vlastníka příslušných nemovitostí dochází i ke změně osoby oprávněné domáhat se
splnění povinnosti podle dohody o vydání věci a vypořádání nároků. Právo
vyplývající z této dohody je zcela nepochybně právem, které je neoddělitelně
spojeno s vlastnictvím nemovitostí a toto právo nelze od vlastnictví
nemovitostí oddělovat a uvažovat o tom, že spolu s vlastnictvím nemovitostí
nepřešlo. Odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že se odmítl zabývat obsahem
darovací smlouvy. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a
aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobců jako zjevně bezdůvodné
odmítl. Poukazuje na předmět řízení, jímž není vlastnické či jiné věcné právo k
předmětným pozemkům, ale splnění závazku zabezpečit a realizovat rekultivaci
postiženého území dle dohody ze dne 30. 3. 2002 ve znění jejího dodatku ze dne
26. 4. 1995, a dovozuje, že uvedený závazek byl v dohodě ze dne 26. 4. 1995
sjednán jako závazek svědčící konkrétním osobám – účastníkům dohody; s převodem
vlastnického práva k předmětným pozemkům darovací smlouvou nepřešla na
nabyvatele obligační práva žalobce 2) z uvedené dohody, jestliže to v darovací
smlouvě nebo v jiné dohodě nebylo výslovně uvedeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod
12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání
přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené
usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst.
1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Účastníky občanského soudního řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.).
Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107.
Podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže
se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci
1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní
účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází
v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává
po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být
účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu
nástupnictví nedochází – na rozdíl od § 107 o. s. ř. – ze zákona a soud se jím
bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na
okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy,
jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní
předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde,
navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo
dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř.
musí původní žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek
převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má
vstoupit na jeho místo.
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud
ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní
skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy
obecně vzato spojují přechod nebo převod práv (tedy zda nejde o takovou právní
skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo
převod práv), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá
mít za následek přechod nebo převod práv, o něž v řízení jde. Otázkou, zda
tvrzené právo, které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu
opravdu je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem platně na jiného
přešlo nebo bylo převedeno, se přitom soud nezabývá, neboť se netýká zkoumání
procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení
věci samé (v posuzovaném případě opodstatněnosti žaloby o „splnění povinnosti
dle dohody o vydání věci a vypořádání nároků“), k níž se soud může vyslovit jen
v rozhodnutí o věci samé - v rozsudku, kterým rozhodne o žalobě (srov. též
právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2003, sp.
zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2004).
Ustanovení § 107a o. s. ř. lze použít - jak výše uvedeno - jen tehdy,
nastala-li právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod
práva nebo povinnosti na jiného, po zahájení řízení (v daném případě po
zahájení řízení o žalobě na „splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a
vypořádání nároků“). V případě, že právní skutečnost, s níž právní předpisy
spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o kterou v řízení jde,
nastala v době před zahájením řízení (před podáním žaloby), není postup podle
ustanovení § 107a o. s. ř. možný.
Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod vlastnického
(spoluvlastnického) práva účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), může být
i darovací smlouva uzavřená podle ustanovení § 628 občanského zákoníku.
Řízení v projednávané věci (o žalobě na „splnění povinnosti dle dohody o vydání
věci a vypořádání nároků“) bylo zahájeno dne 22. 10. 2001. I když v podání ze
dne 19. 3. 2007, v němž oba žalobci navrhli, aby do řízení podle ustanovení §
107a o. s. ř. na místo dosavadního žalobce b) J. E. vstoupili jeho synové J.
E. a M. E., právní skutečnost, v důsledku které mělo na tyto fyzické osoby
přejít spoluvlastnické právo žalobce b) k id. ½ nemovitostí (ohledně
nichž se žalobci domáhají „splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a
vypořádání nároků“), výslovně neoznačili, z obsahu spisu (zejména z podání
žalobců ze dne 2. 6. 2004 a z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví
č. 7153, vyhotoveného Katastrálním úřadem pro K. k. k datu 24. 5. 2004)
vyplývá, že žalobci za takovou právní skutečnost považují darovací smlouvu -
podle výpisu z katastru nemovitostí jde o dvě darovací smlouvy - ze dne 11. 7.
2001 a 10. 12. 2001.
S názorem odvolacího soudu, že „pouhý převod vlastnictví těchto pozemků
nepřivodil změnu v okruhu osob, jimž svědčilo oprávnění a jemu odpovídající
povinnost sjednaná dohodou ze dne 26. 4. 1995“, neboť „závazek třetí osoby
splnit povinnost vztahující se k předmětu vlastnictví (provést hydrogeologický
průzkum na pozemcích a zajistit jejich rekultivace) je svojí povahou obligační,
nikoli věcněprávní, že proto „není možno z pouhého přechodu vlastnického práva
dovodit, že oprávnění odpovídající této povinnosti přešlo bez dalšího na nového
vlastníka věci“, a že „není důvodu zjišťovat obsah darovací smlouvy“, neboť
„žalobce b) ani netvrdil, že současně s převodem nemovitostí došlo k uzavření
dohody o převodu oprávnění dle bodu IV. smlouvy ze dne 26. 4. 1995 ve smyslu
ustanovení § 524 obč. zák.“, dovolací soud nesouhlasí.
V první řadě je nesprávný závěr odvolacího soudu, že by darovacími smlouvami
mezi dosavadním žalobcem b) a jeho syny J. E. a M. E. nemohlo dojít k převodu
práv a povinností, o něž se v tomto řízení jedná, jen proto, že vymáhané plnění
je svojí povahou obligační a nikoli věcněprávní. Z žádného právního předpisu
(zejména ne z ustanovení § 107a o. s. ř.) totiž nevyplývá, že by nemohlo dojít
také k přechodu nebo převodu práva, jež má obligační (závazkovou) povahu. Tento
omyl vedl odvolací soud k dalšímu nesprávnému závěru, že „není důvodu zjišťovat
obsah darovací smlouvy“. Bez zjištění jejího obsahu nelze totiž posoudit, zda
se skutečně jednalo o právní skutečnost, s níž právní předpisy obvykle spojují
převod nebo přechod práv a povinností, o něž se v tomto řízení jedná. Odvolací
soud navíc přehlédl, že při převodu vlastnictví nedochází (není-li zjištěn
opak) jen k převodu „čistého“ vlastnictví k věci (k převodu věcných práv), ale
že dochází k převodu vlastnického práva v tom stavu, v jakém bylo, a se všemi
vlastnostmi, které mělo v době převodu; k těmto vlastnostem patří i to, že ono
právo (nebo povinnost) je předmětem probíhajícího soudního řízení (předmětem
sporu).
V projednávané věci je nepochybné že k ujednání článku IV. „dodatku“ ze dne 26.
4. 1995 došlo proto, že na žalobce (jako na osoby oprávněné) byly převáděny
(mimo jiné) v dohodě uvedené nemovité věci, jichž se právě ujednání v „dodatku“
týkalo. Mělo-li podle závazku tam uzavřeného dojít ze strany žalovaných (jako
osob povinných) k plnění povinností, jež měly zlepšit vlastnosti vydávaných
nemovitých věcí, nemůže být pochyb o tom, že tento závazek nelze dost dobře
odtrhnout od vlastnictví věcí, jichž se tento závazek týká, neboť sám o sobě
nemá pro toho, kdo není zároveň vlastníkem těchto věcí, význam. Povinnost, o
kterou je toto řízení vedeno (zabezpečit a realizovat rekultivaci postižených
území – pozemků), je proto třeba považovat právě za onu vlastnost, jež se k
převáděné věci upíná a sleduje její právní osud.
Navrhl-li tedy v posuzované věci žalobce b) [spolu se žalobkyní a)], aby
nabyvatelé jeho spoluvlastnického práva k nemovitostem v rozsahu id. ½
(jeho synové J. E. a M. E.) vstoupili do řízení o „splnění povinnosti dle
dohody o vydání věci a vypořádání nároků“ (ve vztahu k těmto nemovitostem) na
jeho místo, a mělo-li k přechodu jeho spoluvlastnického práva dojít na základě
darovacích smluv (ze dne 11. 7. 2001 a ze dne 10. 12. 2001), bylo povinností
soudu zkoumat splnění předpokladů pro postup podle ustanovení § 107a o. s. ř.
ve vztahu k uvedeným k darovacím smlouvám.
Vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 22. 10. 2001,
nelze - při respektování ustanovení § 133 odst. 2 občanského zákoníku a § 2
odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem - bez povšimnutí ponechat ani skutečnost, že darovací smlouvy měly
být uzavřeny dne 11. 7. 2001 a dne 10. 12. 2001; bude proto třeba zjistit, ke
kterému dni nastaly účinky vkladu spoluvlastnického práva k předmětným
nemovitostem ve prospěch J. E. a M. E., každého v rozsahu id. ¼. Jestliže
by pak tento den předcházel dni zahájení řízení v projednávané věci (22. 10.
2001), o procesní nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. by jít
nemohlo.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České
republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst.3 věta první o. s.
ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu