21 Cdo 533/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce S., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu P.,
zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u
Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 15 C 248/98,
o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června
2000 č.j. 10 Co 851/99-62, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky
ve Valašském Meziříčí ze dne 14. dubna 1999 č.j. 15 C 248/98-33 se zrušují a
věc se postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně
příslušnému k řízení v prvním stupni.
Žalobce se žalobou podanou proti P. m. b., a.s. se sídlem v P., M. č. 11,
domáhal, aby bylo určeno, že zástavní smlouva \"k nemovitostem zapsaným na
listu vlastnictví č. 3108 u Katastrálního úřadu V., pracoviště V. M., pro
katastrální území R. p. R., a to k objektu penzionu B. č.p. 1652 na parcele
č. 2567 a objektu jídelny C3 s příslušenstvím na parcele č. 1312, uzavřená dne
27.5.1996 mezi P. m. b., a.s. a S., a.s.\", je neplatná. Žalobu zdůvodnil
zejména tím, že v zástavní smlouvě jsou zajištěné pohledávky \"neurčitě popsány
\", takže je nelze \"dostatečně identifikovat\", a že proto je zástavní smlouva
ve smyslu ustanovení § 37 odst.1 obč. zák. neplatná.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne
14.4.1999 č.j. 15 C 248/98-33 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný (jeho
právní předchůdce P. m. b., a.s.) je povinen zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení 4.830,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního stupně dospěl k
závěru, že zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 je ve smyslu ustanovení § 37
odst.1 obč. zák. neplatná, neboť \"pohledávka, která je zástavami zajištěna,
není jednoznačně konkretizována\". Námitku žalovaného (jeho právního předchůdce
P. m. b., a.s.), že pro rozhodnutí této věci nejsou příslušné okresní soudy,
soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že věcná příslušnost krajských soudů
není dána podle ustanovení § 9 odst.3 písm.a) bodu aa) o.s.ř., neboť \"zástavní
smlouva nevznikla mezi účastníky při jejich podnikatelské činnosti\", ani podle
ustanovení § 9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř., neboť zajištěná pohledávka
vznikla na \"základě eskontu dvou směnek\", a ani podle ustanovení § 9 odst.3
písm.c) bodu cc) o.s.ř., neboť se jedná o spor, který \"vznikl z právního
vztahu vzniklého při zajištění závazku\"; k projednání a rozhodnutí této věci
jsou proto příslušné okresní soudy.
K odvolání žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.) Krajský soud v
Ostravě rozsudkem ze dne 26.6.2000 č.j. 10 Co 851/99-62 rozsudek soudu prvního
stupně změnil tak, že žalobu zamítl a že žalobci uložil, aby zaplatil
žalovanému (jeho právnímu předchůdci P. m. b., a.s.) na náhradě nákladů řízení
3.550,- Kč; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému (jeho
právnímu předchůdci P. m. b., a.s.) na náhradě nákladů odvolacího řízení
3.150,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně o věcné příslušnosti soudů. Ve věci samé dovodil, že zástavní
smlouva ze dne 27.5.1996 \"netrpí nedostatkem určitosti\". O pohledávce, která
byla zástavní smlouvou zajištěna, muselo být smluvním stranám zřejmé, že
pohledávka za dlužníkem D., a.s. vyplývá ze dvou směnek, které nebyly v době
uzavření zástavní smlouvy splatné, a výše pohledávek \"byla určena jednak
vyjádřením dluhu v číselné formě a jednak slovně\"; z výsledků dokazování pak
nevyplynulo, že za dlužníkem D., a.s. \"existují pohledávky z titulu
směnek ve stejných výších\", a obě směnky obsahují náležitosti vyplývající z
ustanovení § 75 zákona č. 191/1950 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
zástavní smlouvu podepsaly za právního předchůdce žalovaného P. m. b., a.s.
osoby, které nebyly oprávněny tak učinit, a že proto napadený rozsudek vychází
ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel
dále namítá, že ze směnek, kterými byl proveden důkaz, vyplývá, že jde o směnky
vlastní, jejichž výstavcem byl D., a.s. a oprávněnou osobou P. m. b., a.s. Je
proto zřejmé, že tyto směnky nebyly eskontovány a že \"z předmětných směnek
nemohly vyplývat pohledávky, které měla zástavní smlouva zajišťovat\".
Pohledávka, kterou měla zástavní smlouva zajišťovat, tedy není dostatečně
určitě vymezena.
Žalovaný (jeho právní předchůdce P. m. b., a.s.) uvedl, že v zástavní smlouvě
sice \"byla nesprávně použita formulace eskont dvou směnek namísto označení
emise dvou směnek\", avšak tento nedostatek není důvodem pro neplatnost
smlouvy, neboť oběma stranám smlouvy byla \"nepochybně známa obsahová stránka
jejich ujednání\". Protože zástavní smlouvu podepsaly za P. m. b., a.s. osoby k
tomu oprávněné, není dovolání opodstatněné.
V průběhu odvolacího řízení P. m. b., a.s. se sídlem v P., M. č. 11 postoupila
smlouvou ze dne 1.12.2000 a přílohou k této smlouvě č. 67 ze dne 1.12.2000 svou
pohledávku \"z odkupu směnek\" a \"z debetního zůstatku na běžném účtu\" za
dlužníkem D., a.s. Městu P. Protože s postoupenou pohledávkou přechází i její
příslušenství a všechna práva s ní spojená (srov. § 524 odst.2 obč. zák.), a
tedy i zástavní právo zajišťující postoupenou pohledávku, jednal Nejvyšší soud
ČR nadále v řízení jako se žalovaným s právním a procesním nástupcem P. m. b.,
a.s. v této věci Městem P.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen
\"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240
odst.1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle
ustanovení § 238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu
ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl
k závěru, že věc projednal a rozhodl o ní v prvním stupni okresní soud, ačkoliv
nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.)
vznesl při jednání u soudu prvního stupně dne 14.4.1999 námitku nedostatku
věcné příslušnosti okresních soudů. Soud prvního stupně o této námitce
samostatně nerozhodl a vypořádal se s ní až v souvislosti s rozhodnutím ve věci
samé (v odůvodnění svého rozsudku ze dne 14.4.1999 č.j. 15 C 248/98-33).
Uvedený postup soudu prvního stupně nebyl v souladu se zákonem.
Věcnou příslušnost soud zkoumá kdykoli za řízení (§ 104a odst.1 věta první
o.s.ř.). Uplatní-li za řízení před soudem prvního stupně některý z účastníků
řízení námitku nedostatku věcné příslušnosti soudu, u něhož bylo řízení
zahájeno (tj. navrhne-li, aby otázka věcné příslušnosti byla vyřešena usnesením
soudu), je soud prvního stupně povinen o této námitce rozhodnout samostatným
usnesením, a to i v případě, že námitku nepovažuje za důvodnou, a proti jeho
usnesení je přípustné odvolání; v řízení může pokračovat až po právní moci
usnesení, kterým nebylo této námitce vyhověno. Pravomocným usnesením o věcné
příslušnosti je otázka věcné příslušnosti pro soud v konkrétní věci a pro
účastníky řízení závazným způsobem vyřešena a v dalším řízení nemůže být znovu
přezkoumávána. V posuzované věci soud prvního stupně uvedeným způsobem
nepostupoval, o námitce žalovaného samostatným usnesením nerozhodl a otázka
věcné příslušnosti tak nebyla pro další řízení ve věci závazně vyřešena;
odvolací soud při projednávání a rozhodování věci v odvolacím řízení rovněž
nezjednal nápravu.
S názory soudů, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni
příslušné okresní soudy, nelze souhlasit.
Otázku věcné příslušnosti soudů v této věci je třeba i v současné době
posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 2.
zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení § 9 odst.3 písm.c) bodu cc) o.s.ř. krajské soudy rozhodují
jako soudy ve věcech obchodních bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu
ustanovení § 9 odst.3 písm.a) či b) o.s.ř., spory z právních vztahů týkajících
se směnek, jiných cenných papírů nebo šeků, včetně sporů z vydaných směnečných
(šekových) platebních rozkazů.
V posuzovaném případě soudy vycházely ze zjištění, že zástavní smlouvou ze dne
27.5.1996 byly ve prospěch žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.)
zastaveny nemovitosti žalobce \"zapsané na listu vlastnictví č. 3108 u
Katastrálního úřadu V., pracoviště V. M., pro katastrální území R. p. R., a to
objekt penzionu B. č.p. 1652 na parcele č. 2567 a objekt jídelny C3 s
příslušenstvím na parcele č. 1312\", k zajištění pohledávky žalovaného
(jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.) za obchodní společností D., a.s.,
která mu vznikla \"na základě eskontu dvou směnek\". Žalobce považuje tuto
zástavní smlouvu za neplatný právní úkon.
Zástavní smlouvy a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z
právních prostředků zajištění závazků (srov. například § 552 obč. zák. a § 151a
odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000). Vzhledem k tomu, že
zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 směřovala a podle ní vzniklé zástavní právo
sloužilo k zajištění pohledávky, kterou získal (podle zjištění soudů měl
získat) žalovaný (jeho právní předchůdce P. m. b., a.s.) na základě \"eskontu\"
směnek (tj. na základě koupě směnek před dobou jejich splatnosti se srážkou
úroků), jde při řešení otázky platnosti této zástavní smlouvy, jakož i otázky
existence zástavního práva, které podle této zástavní smlouvy vzniklo, o spor
týkající se zajištění pohledávky ze směnky, tedy o spor z právních vztahů
týkajících se směnky ve smyslu ustanovení § 9 odst.3 písm.c) bodu cc) o.s.ř. I
když žalobce nebyl dlužníkem směnečné pohledávky, měla být věc projednána a
rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech
obchodních, kterým byl v době zahájení řízení v této věci Krajský obchodní soud
v Ostravě. Obdobně to platí i v případě, měl-li žalovaný (jeho právní
předchůdce P. m. b., a.s.), jak uvádí ve vyjádření k dovolání, pohledávku
za obchodní společností D., a.s. na základě \"emise dvou směnek\".
Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením § 104a odst.1 o.s.ř.
nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti
a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak
způsobem vyplývajícím z ustanovení § 221 odst.1 písm.b) a § 221 odst.2 o.s.ř.
nezjednal nápravu. Tím, že věc byla projednána a rozhodnuta v prvním stupni
věcně nepříslušným soudem, zatížily soudy řízení vadou, které mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě přihlédl, i
když nebyla uplatněna v dovolání (§ 242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud
České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem
o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí
i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto
rozhodnutí a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě, který
dnem 1.1.2001 převzal věci projednávané Krajským obchodním soudem v Ostravě k
dalšímu řízení (srov. čl. II bod 1 větu třetí zákona č. 215/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách
přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České
republiky, ve znění pozdějších předpisů) a který je jako soud prvního
stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v
prvním stupni projednat a rozhodnout (§ 243b odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí
o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2001
JUDr. Ljubomír Drápal, v., r.
předseda senátu