ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní
věci žalobce Z. K., podnikatele podnikajícího pod obchodní firmou Z. K. -
POZEMSTAV Ostrava, IČ 15490548, s místem podnikání v Ostravě - Hrabové,
Domovská č. 747/25, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v
Ostravě, Pobialova č. 10, proti žalovaným 1) Ing. Bc. R. K., zastoupenému JUDr.
Ivem Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 50, 2) V. K.,
o 243.004,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.
57 C 238/2004, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 13. února 2007 č.j. 57 Co 494/2006-163, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se zamítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 25.656,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.
Alfréda Šrámka, advokáta se sídlem v Ostravě, Pobialova č. 10.
Žalobce se (žalobou podanou u soudu dne 19.8.2003, kterou vzal podáním ze dne
13.1.2004 ohledně úroku z prodlení částečně zpět) domáhal, aby mu žalovaní
zaplatili společně a nerozdílně 243.004,- Kč, z toho částku 66.850,- Kč s 10%
úrokem z prodlení p.a. ode dne 30.9.2000 do zaplacení, částku 69.230,- Kč s 10%
úrokem z prodlení p.a. ode dne 7.10.2000 do zaplacení a částku 106.924,- Kč s
10% úrokem z prodlení p.a. ode dne 17.1.2001 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil
zejména tím, že se žalovanými uzavřel dne 1.11.1999 smlouvu o dílo, na jejímž
základě provedl "práce a služby" na rodinném domě, které vyfakturoval žalovaným
mimo jiné fakturou č. 17/00 ze dne 30.8.2000 na částku 110.021,- Kč splatnou
dne 29.9.2000, fakturou č. 19/00 ze dne 8.9.2000 na částku 69.230,- Kč splatnou
dne 6.10.2000 a fakturou č. 31/00 ze dne 2.1.2001 na částku 106.924,- Kč
splatnou dne 16.1.2001, přičemž žalobce započetl na tuto pohledávku za
žalovanými složenou zálohu ve výši 37.000,- Kč a částku ve výši 6.171,- Kč za
elektrickou energii uhrazenou žalovanými. Zbývajících 243.004,- Kč mu žalovaní
dosud neuhradili.
Žalovaní namítli, že od smlouvy o dílo, kterou se žalobcem uzavřeli dne
1.11.1999, dne 26.9.2000 odstoupili, neboť žalobce nedodržoval průběžné termíny
předávání jednotlivých částí díla, ani termín dodání díla, a že žalobci
vyčíslili smluvní pokutu ve výši 326.710,- Kč sjednanou "v článku XII Smlouvy o
dílo". Žalovaní se dne 7.5.2001 dozvěděli, že žalobce dne 2.5.2001 postoupil
"své tvrzené pohledávky za manželi K. v nominální hodnotě 226.594,00 Kč" na
společnost SANNY COMPANY, spol. s r.o. a dne 9.5.2001 přistoupili k "započtení
vzájemných pohledávek a závazků mezi nimi a nabyvatelem pohledávky" společností
SANNY COMPANY, spol. s r.o. Žalovaní se domnívají, že "žalobce svou pohledávku
platně převedl na společnost SANNY COMPANY, spol. s r.o., o čemž svědčí
oznámení o postoupení pohledávky, které žalovaní převzali dne 7.5.2001, a že se
tím "zbavil možnosti dále s pohledávkou disponovat"; není proto, podle názoru
žalovaných, "aktivně legitimován k podání této žaloby".
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.4.2006 č.j. 57 C 238/2004-134 ve
znění doplňujícího usnesení ze dne 3.5.2006 č.j. 57 C 238/2004-139 žalobě
vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a
nerozdílně na náhradě nákladů řízení 35.750,- Kč k rukám advokátky JUDr.
Jarmily Lipnické Pešlové a že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a
nerozdílně České republice "na účet Okresního soudu v Ostravě" soudní poplatek
ve výši 9.720,- Kč. Z výsledků dokazování dovodil, že "účastníci uzavřeli dne
1.11.1999 ústně smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba rodinného domu
žalovaných na pozemku p.č. 40/5 a 40/6 v k.ú. Olbramice, okres Nový Jičín, s
maximální cenou díla ve výši 4.415.000,- Kč, termín dokončení byl do
15.11.2000", že žalovaní si některé práce, které byly předmětem díla, nechali
provést jinými zhotoviteli, že "nejpozději od počátku října 2000 byl
rozestavěný objekt rodinného domu žalovaných uzamknut zámkem, od kterého
pracovníci žalobce neměli klíče", a že stavba rodinného domu byla dokončena
"nejdříve v roce 2001". Žalovaní neuhradili žalobci částku 243.003,- Kč za
provedené práce, které žalobce vyfakturoval žalovaným fakturami č. 17/00, č.
19/00 a č. 31/00, a dne 2.5.2001 žalobce postoupil svou pohledávku vůči
žalovaným na společnost SANNY COMPANY, spol. s r.o., což oznámil žalovaným dne
7.5.2001; "součástí smluvních ujednání smlouvy o postoupení pohledávky bylo,
že, nebude-li ve lhůtě 90 dnů dlužníkem pohledávka postupníkovi uhrazena, tak
se uplynutím této doby smlouva o postoupení pohledávky ruší". Žalovaní dne
9.5.2001 započetli smluvní pokutu ve výši 326.710,- Kč vůči postupníkovi. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že námitka žalovaných ohledně nedostatku
aktivní legitimace žalobce není důvodná, neboť ve smlouvě o postoupení
pohledávky byla "sjednána rozvazovací podmínka pro případ, že ve lhůtě 90 dnů
žalovaní postupníkovi závazek nesplní, v tomto případě se tato smlouva ruší a
tudíž přímo z této smlouvy pohledávka přešla zpět na žalobce, neboť ve
stanovené lhůtě nebyl závazek žalovanými splněn, přičemž se žalovaní také
nezprostili vůči žalobci plněním této pohledávky postupníkovi". Z titulu
smluvní pokuty žalovaným nevznikla pohledávka, neboť, "byť nebyl dodržen
sjednaný termín dokončení díla do 15.11.2000, tak k prodlení žalobce nedošlo v
souladu s ustanovením § 520 občanského zákoníku, neboť žalovaní tomuto
neposkytli součinnost potřebnou ke splnění jeho závazku tím, že znemožnili
žalobci nejpozději od října 2000 přístup na stavbu"; žalobce z výše uvedených
důvodů porušení povinnosti dokončit ve sjednaném termínu stavbu nezavinil a
není tedy povinen podle ustanovení § 545 odst. 3 občanského zákoníku smluvní
pokutu platit.
K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13.2.2007 č.j.
57 Co 494/2006-163 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že
žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení
42.274,75 Kč k rukám advokáta JUDr. Alfréda Šrámka. Odvolací soud se ztotožnil
se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že
smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi žalobcem a společností SANNY
COMPANY, spol. s r.o. je platným právním úkonem, že "uplynutím devadesátidenní
lhůty a nezaplacením dlužné pohledávky postupníkovi smlouva o postoupení
pohledávky zanikla a žalobce se stal znovu aktivně legitimovaným k vymáhání
pohledávky za žalovanými", aniž by tu bylo významné to, zda postupitel splnil
svou oznamovací povinnost podle ustanovení § 526 občanského zákoníku, a že
"nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobci nevznikl", neboť žalobce
prodlení s dohotovením díla nezavinil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. Namítá, že
"dosud ani od jedné ze stran smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2001,
tedy žalobce a společnosti SANNY COMPANY, spol. s r.o.," nebyl informován o
skutečnosti, že by pohledávka žalobce za žalovanými, postoupená společnosti
SANNY COMPANY, spol. s r.o., byla postoupena zpět na žalobce, že o rozvazovací
podmínce obsažené ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2001 nebyl
informován a že proto "setrvává na námitce neexistence aktivní věcné legitimace
žalobce v řízení". Soud prvního stupně si o námitce nedostatku věcné legitimace
na straně žalobce uplatněnou žalovaným 1) "utvořil svůj vlastní názor, aniž by
k takto uplatněné námitce prováděl jakékoliv dokazování," a "odvolací soud
neexistenci hmotně právních skutečností zakládajících případnou povinnost
žalovaného 1) plnit z žalované pohledávky žalobci, tedy splnění oznamovací
povinnosti postupitele vůči dlužníkovi podle § 526 občanského zákoníku,
překlenul vlastní úvahou o tom, zda došlo ze strany žalovaných k plnění dluhu
či nikoliv". Přípustnost dovolání žalovaný 1) dovozuje z ustanovení § 237 odst.
1 písm. a) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 1) odmítl, popř., shledá-
li je přípustným, zamítl. Uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po
právní stránce zásadní význam, neboť v právní praxi je dovozováno, že "okamžik
postoupení pohledávky nastává zpravidla okamžikem uzavření smlouvy o postoupení
pohledávky (není-li například okamžik postoupení pohledávky vázán na okamžik
úhrady úplaty za postoupení pohledávky), nikoli okamžikem oznámení postoupení
pohledávky postupitelem dlužníkovi nebo okamžikem prokázání postoupení
pohledávky postupníkem dlužníkovi", a že, nebyl-li žalovaný 1) jako dlužník o
přechodu pohledávky zpět na žalobce informován, "mohl vzhledem k existující
situaci čelit žalobnímu nároku tím, že by žalovanou částku uhradil společnosti
SANNY COMPANY, spol. s r.o., IČ 25858858, popřípadě uplatnit proti žalobou
uplatněnému nároku u společnosti SANNY COMPANY, spol. s r.o., IČ 25858858,
relevantní právní námitky", což ovšem dosud neučinil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č.
7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a
další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.] to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Žalovaný 1) napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237
odst.1 písm.a) o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné, neboť rozsudek soudu ve
věci samé nebyl změněn. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání
není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno
rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při
splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci soudy řešily otázku, zda je žalobce aktivně věcně
legitimován k vymáhání pohledávky, kterou původně postoupil jinému a kterou
opětovně nabyl z důvodu splnění rozvazovací podmínky, sjednané ve smlouvě o
postoupení pohledávky, aniž by "opětovné nabytí pohledávky" oznámil (prokázal)
žalovaným ještě před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že v judikatuře soudu
tato otázka dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena a že její posouzení
bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený
rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného 1)
proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu věci (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel
nezpochybňuje a ani přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst.2 a
§ 242 odst.3 o.s.ř.) bylo v projednávané věci zjištěno, že žalobce (jako
postupitel) smlouvou ze dne 2.5.2001 postoupil svou pohledávku za žalovanými "v
nominální výši 226.594,- Kč" obchodní společnosti SANNY COMPANY spol. s r.o. se
sídlem v Ostravě - Zábřehu, U Studia č. 31, IČ 25858858 (jako postupníku); ve
smlouvě bylo mimo jiné sjednáno, že postupník zaplatí postupiteli za postoupení
pohledávky úplatu ve výši 30% z "nominální hodnoty pohledávky", že pohledávka
"se postupuje na 90 dnů od uzavření této smlouvy" a že, "nebude-li v uvedené
lhůtě dlužníkem pohledávka postupníkovi uhrazena, tak se uplynutím této doby
smlouva o postoupení pohledávky ruší". O postoupení pohledávky se žalovaní
dozvěděli dne 7.5.2001, kdy jim postupník předložil oznámení žalobce
(postupitele) ze dne 2.5.2001 adresované žalovaným, v němž bylo postoupení
pohledávky notifikováno. V podání ze dne 30.8.2004, které došlo soudu prvního
stupně dne 31.8.2004 a které bylo doručeno tehdejšímu zástupci žalovaných
advokátu JUDr. Zbigniewu Sychrovi dne 8.9.2004, žalobce uvedl, že se znovu stal
věřitelem sporné pohledávky "ex contractu", neboť nedošlo k úhradě postoupené
pohledávky do 90 dnů od uzavření postupní smlouvy. Důkaz smlouvou o postoupení
pohledávky ze dne 2.5.2001 byl proveden před soudem prvního stupně při jednání
konaném dne 11.3.2005.
Postoupí-li věřitel svou pohledávku jinému, je povinen to oznámit dlužníkovi
bez zbytečného odkladu; dokud postoupení pohledávky není dlužníkovi oznámeno
nebo dokud postupník dlužníkovi neprokáže postoupení pohledávky, pohledávka
zanikne splněním, započtením nebo jiným způsobilým právním úkonem, který by
dlužník učinil vůči dosavadnímu věřiteli (srov. § 526 odst.1 občanského
zákoníku a též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
23.3.2005 sp. zn. 29 Odo 114/2003, který byl uveřejněn pod č. 27 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Oznámil-li dlužníku postoupení
pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o
postoupení (srov. § 526 odst.2 občanského zákoníku).
Je nepochybné, že postoupení pohledávky lze ve smlouvě vázat na splnění
podmínky (§ 36 odst.1 občanského zákoníku). Byla-li sjednána podmínka
rozvazovací, znamená to, že postoupení pohledávky již (podle smlouvy) nastalé
tím (splněním podmínky) zanikne (srov. § 36 odst.2 větu druhou občanského
zákoníku).
Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu v tom, že ujednání o tom,
že, nebude-li ve lhůtě 90 dnů od uzavření smlouvy ze dne 2.5.2001 "dlužníkem
pohledávka postupníkovi uhrazena, tak se uplynutím této doby smlouva o
postoupení pohledávky ruší", představovalo sjednání rozvazovací podmínky.
Protože žalovaní dluh odpovídající této pohledávce (dosud) nesplnili, sjednaná
rozvazovací podmínka se splnila a žalobce (postupitel) se tím (bez dalšího)
stal znovu věřitelem své (postoupené) pohledávky.
Platí-li, že dlužník se - jak výše uvedeno - může zprostit svého dluhu
(závazku) právním úkonem adresovaným postupiteli, dokud mu postoupení
pohledávky nebude postupitelem oznámeno, znamená to ve svých důsledcích mimo
jiné, že dlužník, kterému bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem,
způsobí svým plněním, započtením nebo jiným způsobilým právním úkonem učiněným
vůči postupníkovi zánik pohledávky, i kdyby ve skutečnosti nedošlo k (platnému)
postoupení pohledávky nebo kdyby účinky smlouvy o postoupení pohledávky
následně zanikly (pominuly). Vzhledem k tomu, že dlužník není oprávněn
dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení, oznámil-li mu postupitel
postoupení pohledávky, nutně z toho vyplývá, že požívá právní ochrany postup
dlužníka, který při plnění svých povinností vycházel z oznámení věřitele o
postoupení pohledávky.
Je-li dlužník povinen vycházet z oznámení postupitele o postoupení pohledávky,
aniž by byl oprávněn domáhat se prokázání smlouvy o postoupení, je z toho třeba
dále dovodit, že dlužník je povinen - s výjimkou případů uvedených v ustanovení
§ 525 občanského zákoníku - splnit dluh postupníkovi, i kdyby měl pochybnosti o
tom, zda k postoupení pohledávky opravdu došlo; totéž platí obdobně pro jiné
způsoby zániku postoupené pohledávky. Dlužník proto nemůže důvodně mimo jiné
odmítat splnění dluhu odpovídajícího postoupené pohledávce jen proto, že
považuje smlouvu o postoupení pohledávky za neurčitý nebo nesrozumitelný právní
úkon nebo z jiných obdobných důvodů, ledaže by spočívaly v okolnostech
uvedených v ustanovení § 525 občanského zákoníku (srov. též právní názor
vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo
1328/2007).
V případě, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, byla zrušena nebo
jinak zanikly (pominuly) účinky postoupení pohledávky, je dlužník - jak dále
vyplývá z výše uvedeného - povinen plnit postupiteli tehdy, jakmile mu budou
tyto následky oznámeny nebo prokázány; protože se podle smlouvy o postoupení
pohledávky stal věřitelem postupník, z logiky věci plynoucí z ustanovení § 526
občanského zákoníku lze dovodit, že uvedené následky dlužníku postupník
oznamuje a postupitel prokazuje. Při vymáhání dluhu (závazku) odpovídacího
pohledávce v občanském soudním řízení platí, že pro rozsudek (usnesení) soudu
je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst.1 o.s.ř.); znamená to
mimo jiné, že při rozhodování ve věci soud přihlédne rovněž ke skutečnostem, k
nimž došlo teprve po zahájení řízení, nejpozději však do vyhlášení rozhodnutí,
kterým se řízení končí.
I kdyby v projednávané věci nebylo před zahájením řízení žalovaným oznámeno
(obchodní společnosti SANNY COMPANY spol. s r.o.) nebo prokázáno (žalobcem), že
se splnila rozvazovací podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávky ze
dne 2.5.2001, mělo to za následek, že se žalovaní mohli svého dluhu zprostit
splněním, započtením nebo jiným způsobilým právním úkonem učiněným vůči
postupníku (obchodní společnosti SANNY COMPANY spol. s r.o.). Protože to
neučinili (závěr soudů o tom, že jimi provedené započtení pohledávky ze smluvní
pokuty je nedůvodné, nebyl dovoláním zpochybněn), nemohou žalovaní úspěšně
odmítat plnit žalobci za situace, bylo-li za řízení před soudy (v době do
vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) žalobcem tvrzeno a prokázáno, že se
splnila rozvazovací podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne
2.5.2001 a že je proto (opět) věřitelem vymáhané pohledávky.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř.,
§ 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou,
která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za
zastupování advokátem ve výši 21.080,- Kč [srov. § 3 odst.1 bod 5., § 10 odst.
3, § 16 a § 18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001
Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce
náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve
znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004
Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 21.380,- Kč. Vzhledem k tomu, že
zástupce žalobce advokát JUDr. Alfréd Šrámek osvědčil, že je plátcem daně z
přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které
žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a
paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této
odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve
výši 4.276,- Kč. Protože dovolání žalovaného 1) bylo zamítnuto, dovolací soud
mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1
o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný 1) je povinen
náhradu nákladů řízení v celkové výši 25.656,- Kč zaplatit k rukám advokáta,
který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu