21 Cdo 58/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v
právní věci žalobce ASPET-INVEST s.r.o. se sídlem v Ostravě - Porubě, Jana
Šoupala č. 1597/3, IČO 26860848, zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou,
advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Husova č. 2, proti žalované
IURIDICA aukční síň, s.r.o. se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Vítkovická č.
3083/1, IČO 26782847, zastoupené JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem
v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní č. 2, o 400.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 33/2008, o dovolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2009 č.j. 42
Co 366/2009-80, takto:
I. Dovolání žalované proti výroku rozsudku krajského soudu, jímž byl změněn
rozsudek okresního soudu tak, že se vyhovuje žalobě o zaplacení 26.885,- Kč, se
odmítá.
II. Dovolání žalované proti výroku rozsudku krajského soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek okresního soudu o vyhovění žalobě o zaplacení 168.385,- Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 400.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil
zejména tím, že byl účastníkem veřejné dobrovolné dražby organizované žalovanou
jako dražebníkem, která se konala dne 21.7.2005, a že složil žalované dražební
jistotu ve výši 400.000,- Kč. Na dražbě učinil nejvyšší podání, ve stanovené
lhůtě však nedoplatil cenu dosaženou vydražením, neboť podle jeho názoru dražba
neproběhla platně. Žalovaná "fakturou ze dne 21.11.2005" vyúčtovala žalobci
náklady provedené dražby v celkové výši 360.149,50 Kč. Žalobce s tímto
vyúčtováním, zejména s výší odměny dražebníka 283.000,- Kč, nesouhlasí s
odůvodněním, že odměna byla sjednána ve výši 10% z ceny dosažené vydražením pro
případ zmaření dražby a pro případ, že by došlo k doplacení ceny dosažené
vydražením, byla sjednána odměna nižší, že odměna stanovená jen pro případ
zmaření dražby představuje určitou formu smluvní pokuty za to, že vydražitel
nedoplatil cenu dosaženou vydražením, a že výše odměny je stanovena mezi
navrhovatelem dražby a dražebníkem a nemůže tedy žádný z účastníků dražby
"předem tušit, jaký postih ho může za zmaření dražby čekat". Požadavek žalované
na zaplacení 10% jako odměny z částky dosažené vydražením jen pro případ
zmaření dražby je podle názoru žalobce v rozporu "s dobrými mravy a také se
zákonem". Žalobce nesouhlasí ani s vyčíslením daně z přidané hodnoty a nákladů
opakované dražby, když opakovaná dražba nebyla provedena, neboť navrhovatel
požádal dražebníka o upuštění od dražby.
Žalovaná potvrdila, že dne 21.7.2005 provedla veřejnou dobrovolnou dražbu
nemovitostí na základě smlouvy uzavřené dne 8.6.2005 s navrhovatelem Mgr. René
Gemmelem jako správcem konkursní podstaty úpadce P. G., že žalobce složil
jistotu ve výši 400.000,- Kč, že žalobce učinil nejvyšší podání částkou
2.830.000,- Kč, že cenu dosaženou vydražením v "zákonné lhůtě tří měsíců od
konání dražby neuhradil", že vyúčtovala žalobci na "nákladech zmařené dražby
včetně nákladů opakované dražby" 360.149,50 Kč a že "zbývající částku jistoty"
žalobci zatím nevrátila, neboť jí dosud "nesdělil číslo účtu". Podle žalované
je sjednání odměny dražebníka ve výši 10% z ceny dosažené vydražením v souladu
se zákonem, neboť zákon nevylučuje sjednání odchylné odměny pro případ
vydražení a v případě zmaření dražby; sjednáním "rozdílné výše odměny je
vydražitel směřován ke splnění svých povinností".
Okresní soud v Ostravě - poté, co usnesením ze dne 23.4.2008 č.j. 25 C
33/2008-57 řízení ohledně částky 39.850,50 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby
zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobci "vráceno na
zaplaceném soudním poplatku 1.590,- Kč z účtu Okresního soudu v Ostravě" -
rozsudkem ze dne 24.10.2008 č.j. 25 C 33/2008-51 žalované uložil, aby zaplatila
žalobci 168.385,- Kč, žalobu o zaplacení dalších 191.764,50 Kč zamítl a
rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení
2.780,- Kč k rukám advokátky Mgr. Gabriely Nejedlíkové. Z provedeného
dokazování zjistil, že ve smlouvě o provedení dražby, kterou žalovaná uzavřela
dne 8.6.2005 se správcem konkursní podstaty Mgr. René Gemmelem, byla sjednána
odměna ve výši "5% z ceny dosažené vydražením bez DPH" a pro případ zmaření
dražby bylo dohodnuto, že náklady zmařené a případně opakované dražby nese
vydražitel a že odměna dražebníka bude ve výši "10% z ceny dosažené vydražením
bez DPH", a že v souvislosti s veřejnou dobrovolnou dražbou konanou dne
21.7.2005 vznikly žalované náklady v celkové výši 19.760,65 Kč, odměna žalované
činí 283.000,- Kč a "DPH" 57.388,90 Kč. Soud prvního stupně dovodil, že smlouva
o provedení dražby je v části, kde je "odchylně sjednána odměna dražebníka pro
případ zmaření dražby, neplatná pro rozpor s dobrými mravy", neboť "dražebník
neučinil žádné jiné práce, než kdyby byla cena uhrazena", a "obmeškaný
vydražitel je zákonem již dostatečně sankcionován a sjednání vyšší odměny
dražebníka pro případ zmaření dražby by bylo další sankcí, což není možné", a
že "žalovaná má tedy nárok na odměnu ve výši 5% z ceny dosažené vydražením",
tj. 141.500,-Kč + DPH. Ze složené jistoty žalovaná mohla použít na úhradu
nákladů dražebníka vynaložených "v souvislosti s konáním dražby" pouze
191.764,50 Kč; zbývající část jistoty je proto povinna žalobci zaplatit z
titulu vydání bezdůvodného obohacení.
K odvolání účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21.10.2009 č.j. 42
Co 366/2009-80 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo
vyhověno žalobě o zaplacení 168.385,- Kč, a v části, v níž byla zamítnuta
žaloba o zaplacení 164.879,50 Kč; ve výroku o zamítnutí žaloby změnil rozsudek
soudu prvního stupně tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobci 26.885,-
Kč, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení před soudem prvního stupně 5.840,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího
řízení 5.153,- Kč, vše k rukám advokátky Mgr. Gabriely Nejedlíkové. Odvolací
soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru "o neplatnosti ujednání o
stanovení vyšší odměny v případě zmaření dražby", oproti názorům soudu prvního
stupně však dovodil, že žalované z odměny nepřísluší "DPH", neboť "odměna
dražebníka byla ve smlouvě o provedení dražby sjednána výslovně bez DPH", a
proto "nelze její zaplacení požadovat po žalobci jako náklady zmařené dražby".
Žalovaná tedy byla oprávněna si ponechat ze složené jistoty jen 164.879,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (ve výrocích, kterými bylo žalobě
vyhověno) podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí s právním názorem soudů o tom,
že by ve smlouvě o provedení veřejné dobrovolné dražby nebylo možné platně
sjednat jinou odměnu dražebníka pro případ, že dražba bude vydražitelem
zmařena, než v případě, že cena dosažená vydražením bude vydražitelem řádně a
včas uhrazena. Zákon totiž "nijak neomezuje smluvní volnost v tom směru, že by
si dražebník a navrhovatel nemohli sjednat odměnu odchylně pro různé situace".
Zmaření dražby neuhrazením ceny dosažené vydražením je "nežádoucí protiprávní
jednání vydražitele, kterému se chce dražebník i navrhovatel dražby vyhnout"
sjednáním vyšší odměny, a vydražitel si této možnosti "musí být vědom a musí
počítat s maximální odměnou dražebníka pro případ, je-li navrhovatelem dražby
správce konkursní podstaty"; chová-li se "sám zmařitel dražby protizákonně tak,
že neuhradí řádně a včas cenu dosaženou vydražením, nemůže se sám dovolávat
nemravnosti odměny dražebníka sjednané v mezích zákona". Žalovaná dále namítá,
že odvolací soud chybně právně posoudil ujednání o odměně dražebníka "bez DPH".
Sjednání odměny dražebníka "bez DPH" neznamená, že se jedná o konečnou částku,
která se o daň z přidané hodnoty nezvyšuje, neboť touto formulací smluvní
strany měly na mysli, že "procentuální sazba odměny z ceny dosažené vydražením
v sobě neobsahuje DPH"; konečná odměna dražebníka činí "procentuální částku z
ceny dosažené vydražením navýšenou o aktuální sazbu daně z přidané hodnoty,
je-li dražebník plátcem DPH". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil v
napadené části rozsudky soudů obou stupňů a aby v tomto rozsahu věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to
neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč,
přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.],
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.], a ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která
je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských
společenství [§ 237 odst.2 písm.c) o.s.ř.].
Soud prvního stupně rozhodl (rozsudkem ze dne 24.10.2008 č.j. 25 C 33/2008-51)
o žalobě, kterou se žalobce (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal, aby mu
žalovaná zaplatila 360.149,50 Kč, tak, že žalobě o zaplacení 168.385,- Kč
vyhověl a že žalobu o zaplacení dalších 191.764,50 Kč zamítl; tím, že soud
prvního stupně vyhověl žalobě jen zčásti, došlo jeho rozhodnutím k rozštěpení
žalobcova nároku na dvě práva se samostatným skutkovým základem a obě tato
práva mají v dalším řízení samostatný osud. Odvolací soud (rozsudkem ze dne
21.10.2009 č.j. 42 Co 366/2009-80) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o zamítnutí žaloby odvolací
soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl co do dalších
26.885,- Kč, a co do částky 164.879,50 Kč jej v zamítavém výroku potvrdil; tím,
že zčásti změnil a částečně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o
zamítnutí žaloby, došlo rozsudkem odvolacího soudu k dalšímu rozštěpení
žalobcova nároku. Došlo-li rozhodnutími soudů k rozštěpení nároku žalobce na
dvě práva (nebo na více práv) se samostatným základem, je třeba přípustnost
dovolání proti jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu posuzovat
samostatně; to samozřejmě neplatí tehdy, mají-li obě (všechna) práva stejný
(sice samostatný, ale z hlediska právního posouzení věci shodný) právní režim a
je-li tedy rozštěpení žalobcova nároku jen důsledkem procesního vyjádření
hmotněprávních nebo skutkových závěrů přijatých odvolacím soudem.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě o zaplacení 168.385,-
Kč vyhověno, a ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé
části změněn tak, že bylo vyhověno žalobě o zaplacení dalších 26.885,- Kč.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutími soudů obou stupňů došlo k rozštěpení žalobcova
nároku na práva se samostatným skutkovým základem a že tato práva nemají z
hlediska právního posouzení věci stejný (shodný) právní základ (pro každé z
nich je významné jiné právní závěry), je třeba přípustnost dovolání proti
uvedeným výrokům rozsudku odvolacího soudu posuzovat samostatně.
Dovolání žalované proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobci bylo přiznáno
dalších 26.885,- Kč, není přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.].
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované proti tomuto výroku rozsudku
odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c)
o.s.ř. odmítl.
Ve vztahu k výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně o vyhovění žalobě, není dovolání žalované podle ustanovení
§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání žalované proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu tedy
může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237
odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §
241a odst.2 písm.a) a § 241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, zda je
přípustné (právně dovolené) sjednat odměnu dražebníka za provedení veřejné
dobrovolné dražby ve zvláštní (odlišné) výši pro případ, že vydražitel
nezaplatí cenu dosaženou vydražením a že proto zmařil dražbu. Uvedená právní
otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Vzhledem k tomu,
že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující),
představuje napadený potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí,
které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto
dospěl k závěru, že dovolání žalované proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu
je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že
veřejná dobrovolná dražba, z jejíhož zmaření žalovaná odvozuje své nároky, byla
provedena na základě smlouvy ze dne 8.6.2005 - podle právních předpisů v té
době účinných, zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve
znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb., č. 257/2004 a č. 181/2005 tedy
podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 28.9.2005 (dále jen
"zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách - veřejné jednání,
jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na
osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné
jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.
Konání veřejné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, v níž mimo jiné
uvede označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, jakož i popis
stavu, v němž se předmět dražby nachází, a jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu.
Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu
účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví
dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné
uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a
cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). K přechodu vlastnictví tu nedochází na základě smlouvy a ani
rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep
licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a § 132 odst.1
občanského zákoníku].
V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, nastává
zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Podle ustálené judikatury soudů nejsou dány podmínky k vyslovení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o
veřejných dražbách, došlo-li ke zmaření dražby (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl
uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Byla-li dražba zmařena tím, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením
ve stanovené lhůtě, uskuteční se opakovaná dražba, dohodl-li se na tom
dražebník s navrhovatelem předchozí dražby; smlouva o provedení opakované
dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení vyrozumění o zmaření dražby
(srov. § 25 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Náklady dražby se rozumí [srov. § 2 písm. m) zákona o veřejných dražbách]
odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a
organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby; mezi náklady účelně
vynaložené dražebníkem patří i přiměřené náklady na zabezpečení informovanosti
o dražbě, včetně informací v tisku, a náklady na uveřejnění dražební vyhlášky
způsobem v místě obvyklým, jakož i náklady vynaložené dražebníkem na zvýšení
jeho pojistného za pojištění odpovědnosti za škodu, pokud s ohledem na hodnotu
dražené věci bylo nutno sjednat zvýšení pojistného dražebníka o více než 10 %
původního pojistného.
Smlouva o provedení dražby musí obsahovat označení, že jde o dražbu
dobrovolnou, označení navrhovatele, dražebníka a předmětu dražby, výši odměny
nebo způsob jejího určení či ujednání o tom, že dražba bude provedena
bezúplatně (§ 19 odst.2 zákona o veřejných dražbách). Výši odměny dražebníka
sjednanou ve smlouvě o provedení dražby nelze dodatečně zvýšit (§ 19 odst.6
zákona o veřejných dražbách). Neobsahuje-li smlouva uzavřená mezi navrhovatelem
a dražebníkem stanovené náležitosti, je neplatná (§ 19 odst.7 zákona o
veřejných dražbách).
Výše odměny dražebníka se sjednává dohodou (§ 18 odst.1 zákona o veřejných
dražbách). Je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, nesmí výše
odměny dražebníka překročit 10% z ceny dosažené vydražením, nejvýše však
1.000.000,- Kč zvýšených o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující
10.000.000,- Kč (§ 18 odst.2 zákona o veřejných dražbách).
Odměna dražebníka a další náklady dražby se hradí z výtěžku dražby, nestanoví-
li zákon jinak nebo nebylo-li jinak ujednáno ve smlouvě o provedení dražby (§
28 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Nebude-li předmět dražby vydražen nebo
nestačí-li výtěžek dražby na úhradu nákladů dražby, uhradí náklady dražby nebo
její zbývající část navrhovatel dražby, není-li ve smlouvě o provedení dražby
ujednáno, že náklady dražby nese dražebník (§ 28 odst.2 zákona o veřejných
dražbách). Byla-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená
vydražitelem včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby.
Koná-li se opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené
vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po
úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli,
který způsobil zmaření dražby (§ 28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).
Vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka
uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená;
to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí
dražby vydražitelem (§ 28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách).
V projednávané věci bylo zjištěno, že ve smlouvě o provedení veřejné dražby
dobrovolné ze dne 8.6.2005 bylo dohodnuto, že odměna dražebníka "činí 5% z ceny
dosažené vydražením" a že se odměna "sjednává bez DPH"; pro případ, kdyby došlo
ke zmaření dražby vydražitelem, bylo ve smlouvě sjednáno, že "nehradí
navrhovatel dražebníkovi žádné náklady", že "náklady zmařené a případně i
opakované dražby nese vydražitel, který způsobil zmaření dražby", a že "v tomto
případě je výše odměny dražebníka bez daně z přidané hodnoty sjednána dohodou
smluvních stran ve výši 10% z ceny dosažené vydražením v takto zmařené dražbě,
s omezením podle ustanovení § 18 odst.2 zákona o veřejných dražbách".
Výše odměny dražebníka za provedení veřejné dobrovolné dražby se řídí dohodou
dražebníka s navrhovatelem dražby a zákon nestanoví - s výjimkou případu, že
navrhovatelem je správce konkursní podstaty (srov. § 18 odst.2 zákona o
veřejných dražbách) - žádná omezení smluvní volnosti účastníků této dohody.
Odměna za provedení veřejné dobrovolné dražby tedy může být sjednána v
libovolné výši a s dovolatelkou lze souhlasit i v tom, že může být "sjednána
odchylně pro různé situace", například v závislosti na tom, zda dojde k
vydražení předmětu dražby nebo zda bude dražební jednání ukončeno, aniž by bylo
učiněno alespoň nejnižší podání.
Odměna dražebníka a další náklady dražby se v první řadě hradí z výtěžku
dražby; v případě, že předmět dražby nebyl vydražen nebo že výtěžek dražby
nepostačoval na úhradu nákladů dražby, je navrhovatel povinen uhradit
dražebníkovi náklady dražby (jejich zbývající část), ledaže by bylo ve smlouvě
o provedení dražby sjednáno, že náklady dražby nese dražebník ze svého.
Navrhovatel dražby však není povinen hradit náklady dražby (a ani dražebník
nenese náklady dražby ze svého), byl-li předmět dražby vydražen, avšak k
přechodu vlastnického nebo jiného práva na vydražitele nedošlo, neboť
vydražitel dražbu zmařil; náklady dražby se pak uhradí ze složené dražební
jistoty, popřípadě je uhradí (na výzvu dražebníka) vydražitel, který způsobil
zmaření dražby, nepostačuje-li jím složená jistota k úhradě nákladů dražby.
Z uvedeného vyplývá, že vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen
uhradit (ze složené dražební jistoty nebo na výzvu dražebníka) odměnu
dražebníka a další náklady dražby jen v takové výši, v jaké by byly - kdyby
nedošlo ke zmaření dražby - uhrazeny z výtěžku dražby nebo, kdyby výtěžek
dražby nepostačoval na jejich krytí, navrhovatelem dražby, popřípadě v jakém
rozsahu by je nesl ze svého dražebník. S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že
zmaření dražby představuje "nežádoucí protiprávní jednání vydražitele".
Vydražitel je za své "nežádoucí protiprávní zvýhodnění" postižen - jak vyplývá
z ustanovení § 28 odst.3 zákona o veřejných dražbách - pouze a jen tím, že musí
ze svého uhradit náklady zmařené dražby; zákon nedává navrhovateli dražby a
dražebníkovi žádný právní základ k tomu, aby "v zájmu úspěchu veřejné
dobrovolné dražby" požadovali po obmeškalém vydražiteli další (jiné) peněžité
sankce, založené jejich dohodou, například sjednáním vyšší odměny za provedení
dražby, než jaká by dražebníkovi jinak náležela, nebo aby dražebník získal při
zmaření dražby takový majetkový prospěch, který by neobdržel, kdyby vydražitel
uhradil cenu dosaženou vydražením a kdyby tedy ke zmaření dražby vůbec nedošlo.
Pro určení nákladů zmařené dražby ve smyslu ustanovení § 28 odst.3 zákona o
veřejných dražbách proto není významná dohoda navrhovatele dražby s dražebníkem
o tom, že při zmaření veřejné dobrovolné dražby ze strany vydražitele náleží
dražebníkovi vyšší odměna za provedení dražby, než jakou by obdržel, kdyby ke
zmaření dražby nedošlo, která je pro rozpor s účelem zákona v této části
neplatná (§ 65 zákona o veřejných dražbách, 39 a 41 občanského zákoníku), ale
dohodnutá výše odměny dražebníka, která mu přísluší v případě vydražení
předmětu dražby a přechodu vlastnického nebo jiného práva na vydražitele.
Protože je rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně o vyhovění žalobě, z hlediska uplatněných dovolacích
důvodů správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by
rozsudek odvolacího soudu byl v tomto výroku postižen některou z vad uvedených
v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §
229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná s
ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu