21 Cdo 5931/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně Mgr. S. F., zastoupené Mgr. Karin Konstantinovovou,
advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Benediktská č. 690/7, proti
žalované M. K. F., zastoupené Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem se sídlem v
Ústí nad Orlicí, Čs. armády č. 1181, o žalobě na obnovu řízení o dědictví, o
žalobě pro zmatečnost, podané žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Ústí
nad Orlicí ze dne 1. března 2011 č. j. 7 C 56/2010-131 a proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2011 č. j. 19 Co
488/2011-212, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 14/2015, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích ze dne 15. března 2016 č. j. 22 Co 433/2015-531, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ladislava
Jedličky, advokáta se sídlem v Ústí nad Orlicí, Čs. armády č. 1181.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 1. 3. 2011 č. j. 7 C
56/2010-131 zamítl žalobu na obnovu řízení „ve věci vedené u Okresního soudu v
Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 20 D 1721/2004“ (podanou žalobkyní proti usnesení
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 9. 2006 č. j. 20 D 1721/2004-71,
kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po S. F., zemřelém dne 11.
11. 2004) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě
nákladů řízení 7.000,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 12.
2011 č. j. 19 Co 488/2011-212 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl,
že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení
8.648,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky.
Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu Okresní soud v Ústí
nad Orlicí usnesením ze dne 2. 8. 2012 č. j. 7 C 56/2010-239 zastavil a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně podala dne 22. 4. 2013 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí žalobu pro
zmatečnost (doplněnou dne 20. 5. 2014), kterou se domáhala zrušení usnesení
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 3. 2011 č. j. 7 C 56/2010-131 a
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2011 č. j. 19 Co
488/2011-212 a předložení věci krajskému soudu k rozhodnutí o přikázání jinému
soudu ve smyslu § 12 odst. 3 občanského soudního řádu s odůvodněním, že v
řízení o žalobě na obnovu řízení u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí
rozhodovala podjatá soudkyně JUDr. Věra Bartůňková, která měla být z
rozhodování věci vyloučena. O tomto důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229
odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu se žalobkyně dověděla dne 14. 3. 2013
z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013 č. j. 1 Nc
1108/2012-28, kterým byla soudkyně JUDr. Věra Bartůňková spolu s dalšími soudci
vyloučena z projednávání a rozhodování věci týkající se obou účastnic a vedené
u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 9 C 22/2011 z důvodu, že znají
matku obou účastnic A. K., která působí více než 10 let jako přísedící
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Další důvod zmatečnosti spatřovala v tom, že
jí byla v průběhu řízení před okresním soudem nesprávným postupem soudu odňata
možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 občanského
soudního řádu, neboť její důkazní návrhy byly bez „jakéhokoliv bližšího
odůvodnění a racionálního podkladu“ okresním soudem zamítnuty na rozdíl od
důkazních návrhů žalované, okresní soud neumožnil v průběhu jednání dne 1. 3.
2011 poradu žalobkyně s jejím právním zástupcem a žalobkyni neumožnil „v
průběhu řízení se v předmětné věci vyjádřit“.
Okresní soud ve Svitavách (poté, co Krajský soud v Hradci Králově – pobočka v
Pardubicích usnesením ze dne 30. 10. 2014 č. j. 1 Nc 3827/2014-420 rozhodl, že
soudci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jsou vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí této věci a že věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu
soudu ve Svitavách, a poté, co Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích usnesením ze dne 31. 3. 2015 č. j. 1 Nc 3739/2015-450 zamítl návrh
žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Pardubicích)
usnesením ze dne 30. 7. 2015 č. j. 7 C 14/2015-465 žalobu pro zmatečnost zamítl
a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení
5.449,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky. Vycházel ze zjištění, že
žalobkyně namítala podjatost soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí již v
řízení o žalobě o obnovu dědického řízení, že usnesením Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 29. 3. 2012 č. j. 1 Nc 756/2012-8 ve věci žalobkyně a A.
K. (o výživné) bylo rozhodnuto o přikázání věci k projednání a rozhodnutí
Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu působení A. K. jako přísedící u Okresního
soudu v Ústí nad Orlicí, neboť lze důvodně pochybovat o nepodjatosti soudců
tohoto soudu, a že toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 11. 5. 2012.
Dospěl k závěru, že žalobkyně již nejméně od 11. 5. 2012 disponovala
rozhodnutím soudu, na základě kterého mohla uplatnit důvod žaloby pro
zmatečnost, uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního
řádu, že je nevýznamné, že účastníky řízení, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno,
byly žalobkyně a její matka, a že žaloba pro zmatečnost podaná u soudu více než
tři měsíce poté, co se žalobkyně dozvěděla o tomto důvodu zmatečnosti, je
opožděná. Dále dovodil, že o důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3
občanského soudního řádu se žalobkyně dozvěděla doručením napadených rozhodnutí
dne 30. 3. 2011 (usnesení okresního soudu) a dne 23. 1. 2012 (usnesení
krajského soudu), a že proto i v tomto případě byla žaloba pro zmatečnost
podána opožděně. Nadto dodal, že ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti
nasvědčující tomu, že by ve věci rozhodující soudkyně JUDr. Věra Bartůňková
nebo ostatní soudci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí měli poměr k projednávané
věci či k účastníkům, resp. k jejich zástupcům, neboť kolegiální vztahy nemohou
být samy o sobě chápány jako vztahy vyvolávající pochybnosti o nepodjatosti
soudce.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
usnesením ze dne 15. 3. 2016 č. j. 22 Co 433/2015-531 usnesení soudu prvního
stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě
nákladů odvolacího řízení 1.800,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ladislava Jedličky.
Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba pro zmatečnost byla podána
opožděně, neboť o důvodu zmatečnosti obsaženém v ustanovení § 229 odst. 3
občanského soudního řádu se žalobkyně dozvěděla dne 23. 1. 2012, kdy jí bylo
doručeno usnesení krajského soudu, a o důvodu zmatečnosti obsaženém v
ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu věděla žalobkyně již
dne 19. 3. 2009, kdy v žalobě na obnovu řízení namítala podjatost všech soudců
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z důvodu vztahu matky účastnic k soudcům
uvedeného soudu. Uvedl, že účastník se o důvodu zmatečnosti dozví tehdy, kdy se
dozví o skutkových okolnostech, které daný důvod zakládají, aniž by přitom bylo
rozhodné, zda si je vědom, že tyto okolnosti jsou zmatečnostním důvodem, a že z
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2012, č. j. 1 Nc
756/2012-8 a ze dne 31. 1. 2013, č. j. 1 Nc 1108/2012-28 se žalobkyně dozvěděla
pouze to, že některé senáty krajského soudu v těchto skutkových okolnostech
shledávají důvod pro vyloučení soudců z projednání a rozhodnutí věci; takovou
vědomost však nelze zahrnout pod okruh okolností, v nichž spočívá důvod
zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že
došlo k porušení „zásady řádného procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a svobod“ a k porušení zásady ochrany zdravotně
znevýhodněných osob a neposkytnutí dostatečného přístupu ke spravedlnosti ve
smyslu čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, neboť
soud prvního stupně „manipuloval žalobkyni ke komplikovanému procesnímu
vyjádření ohledně předmětu řízení v situaci, kdy se žalobkyně nemohla
spolehlivě vyjádřit, a toto vyjádření využil k omezení předmětu řízení“,
odvolací soud nepovolil důvodnou žádost žalobkyně o odročení jednání o
odvolání, takže se jej žalobkyně nemohla účastnit, na množství námitek a
argumentů žalobkyně nebylo reagováno a navíc žalobkyně neměla v období od října
2012 do února 2014 právního zástupce, takže nemohla plně uplatnit svá práva
jako jiní účastníci řízení. Má za to, že už jen z těchto důvodů je nutné
napadené rozhodnutí zrušit a v dalším řízení nejprve legitimním způsobem při
dodržení principů řádného procesu zjistit správný předmět řízení a zjistit
všechny žalobkyní uplatněné argumenty a návrhy a rozhodnout o nich. Žalobkyně
uvedla, že až dne 14. 3. 2013, kdy jí bylo doručeno usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013 č. j. 1 Nc 1108/2012-28, „poprvé dostala
písemně potvrzeno, a oficiálně se tak dozvěděla, že existuje platný důvod
podjatosti“ soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí v řízení, kde je
účastníkem žalobkyně a žalovaná, neboť její dřívější námitky podjatosti byly
zamítnuty nebo o nich nebylo rozhodnuto, a že subjektivní tříměsíční lhůta k
podání žaloby pro zmatečnost tak byla dodržena. Dodává, že provedením důkazu
připojeným spisem Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 5 C 82/2012 soud prvního
stupně při posuzování včasnosti podání žaloby porušil zásadu rovnosti
účastníků, neboť tento důkaz nebyl navržen žádným z účastníků ani nevyplýval z
obsahu soudního spisu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí
odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě
zamítl. Uvedla mimo jiné, že za rozhodující pro počátek běhu lhůty pro podání
žaloby pro zmatečnost je třeba považovat moment, kdy se účastník dozví o
skutkových okolnostech, které by mohly zakládat vyloučení soudce, a že
žalobkyně o skutečnosti, že její matka vykonávala funkci přísedící u Okresního
soudu v Ústí nad Orlicí, věděla již v řízení o žalobě o obnovu dědického
řízení; rozhodnutí o vyloučení soudců je z tohoto pohledu zcela irelevantní.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení
otázky procesního práva, jaké okolnosti jsou významné pro posouzení počátku
běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost uvedené v ustanovení § 234 odst. 3 o.
s. ř. Proto, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu
vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, podle ustanovení § 237
o. s. ř., přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není opodstatněné.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k
tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby
taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo
nejsou věcně správná.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost
účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo
odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený
soudce nebo přísedící.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost z důvodu
zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. podat ve lhůtě 3 měsíců
od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl,
nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
Ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, se dozví ve smyslu ustanovení § 234
odst. 3 o. s. ř. o důvodu zmatečnosti dnem, v němž získal vědomost [dozvěděl se
informace (skutečnosti)] o tom, že je zde - se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům - důvod pochybovat o nepodjatosti soudců
nebo přísedících. Vědomost zde zakládá zjištění skutkových okolností, v
důsledku nichž nastává pochybnost o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, a
nikoli rozhodnutí soudu, že soudce či přísedící je z tohoto důvodu vyloučen z
projednávání a rozhodnutí věci. Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v
ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. tedy není významné, zda a kdy ten, kdo podává
žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vydáno rozhodnutí soudu, kterým bylo
vyhověno námitce podjatosti uplatněné na základě stejných skutkových okolností,
popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah. K
tomu, aby začala běžet lhůta 3 měsíců k podání žaloby pro zmatečnost podle
ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř., postačuje, aby se ten, kdo žalobu podává,
dozvěděl (získal vědomost) o tom, že jsou zde takové skutkové okolnosti, které
zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, jenž vydal
žalobou napadené rozhodnutí nebo se na jeho vydání podílel.
V projednávané věci podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost z důvodu, že o
žalobě na obnovu řízení o dědictví rozhodovala u Okresního soudu v Ústí nad
Orlicí vyloučená soudkyně JUDr. Věra Bartůňková, neboť matka žalobkyně a
žalované Anna Kopecká působí více než 10 let jako přísedící u tohoto soudu, a
proto se zná i se soudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou. Ze stejného důvodu (že A.
K. se jako přísedící u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dobře zná se všemi
soudci a administrativními pracovníky tohoto soudu) však namítala podjatost
soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí již v žalobě na obnovu řízení podané u
okresního soudu dne 23. 3. 2009. Již v tomto okamžiku proto žalobkyně věděla o
skutečnosti, která podle jejího názoru zakládala důvod pochybovat o
nepodjatosti soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a která byla důvodem
podání žaloby pro zmatečnost. Skutečnost, že až dne 14. 3. 2013 obdržela
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013 č. j. 1 Nc
1108/2012-28, kterým bylo v jiném řízení vedeném mezi žalobkyní a žalovanou
vyhověno námitce podjatosti uplatněné ze stejného důvodu, není – jak vyplývá z
výše uvedeného – pro posouzení počátku běhu lhůty pro podání žaloby pro
zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
významná. Odvolací soud proto dospěl ke správnému závěru, že žaloba pro
zmatečnost, podaná žalobkyní dne 22. 4. 2013, byla podána až po uplynutí lhůty
uvedené v ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř.
Námitku dovolatelky, že odvolací soud porušil její procesní práva tím, že
nevyhověl její žádosti o odročení jednání nařízeného k projednání jejího
odvolání, neshledal dovolací soud opodstatněnou.
Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný
účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud
věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z
obsahu spisu a z provedených důkazů.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně požádala elektronickým podáním ze dne 14.
3. 2016 doručeným odvolacímu soudu téhož dne o odročení jednání odvolacího
soudu nařízeného na den 15. 3. 2016. V žádosti uvedla, že se na jednání nemůže
dostavit a že trvá na doplnění odvolání ze dne 31. 8. 2015 ve všech bodech, a
připojila k ní trestní oznámení pro podezření z trestného činu podvodu v
dědickém řízení ze dne 14. 12. 2015 a podnět k prošetření průběhu dědického
řízení Notářské komoře ČR ze dne 17. 12. 2015. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve
své žádosti neuvedla žádný důležitý důvod, na základě kterého by měl soud
jednání odročit, postupoval odvolací soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3
o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (za
přítomnosti jejího zástupce).
Opodstatněná není ani námitka dovolatelky, že řízení je zatíženo vadou, protože
byl proveden důkaz spisem vedeným u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5
C 82/2012, který nebyl navržen účastníky, ani nevyplýval z obsahu soudního
spisu.
Okresní soud z připojeného spisu vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod
sp. zn. 5 C 82/2012 zjistil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 29. 3. 2012 č. j. 1 Nc 756/2012-8 bylo ve věci žalobkyně a A. K. (o
výživné) rozhodnuto o přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu
ve Svitavách z důvodu působení A. K. jako přísedící u Okresního soudu v Ústí
nad Orlicí. Vzhledem k tomu, že - jak vyplývá z obsahu spisu - žalobkyně v
podání ze dne 21. 8. 2014 nazvaném jako „námitka podjatosti s žádostí o
přikázání, k žádosti o prominutí zmeškání lhůty“ a založeném na č. l. 362 sama
navrhla jako důkaz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2012
č. j. 1 Nc 756/2012-8, nelze souhlasit s jejím názorem, že soud tento důkaz
provedl v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř.
Dovolatelka dále namítala, že soud prvního stupně omezil předmět řízení v
rozporu s principy řádného procesu na žalobu pro zmatečnost uplatněnou podáním
doručeným soudu prvního stupně dne 22. 4. 2013 (č. l. 289) a doplněnou dne 20.
5. 2014 (č. l. 333).
Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen
(srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.). Uvedená zásada platí ovšem jen tehdy, jestliže
je úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo jestliže má - jde-li o podání -
potřebné náležitosti. Jen pokud úkon účastníka neumožňuje jednoznačný závěr o
tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba jej vyzvat, aby úkon náležitě
formuloval, nebo aby odstranil vady podání (§ 43 o. s. ř.); teprve poté lze
úkon posuzovat podle jeho obsahu. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu
však soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než
účastníkem sledovaný smysl. Ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. soudu ukládá
posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil
nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo
z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.
Podání na č. l. 265 označené jako „žaloba pro zmatečnost pro vyznačení vadné
doložky právní moci u rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 8.
2012 č. j. 7 C 56/2010-239“ podle svého obsahu nepředstavuje žalobu pro
zmatečnost podanou proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1.
3. 2011 č. j. 7 C 56/2010-131 nebo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 13. 12. 2011 č. j. 19 Co 488/2011-212. Jedná se o podání, kterým je
navrhováno zrušení – podle názoru žalobkyně – nesprávně vyznačené doložky
právní moci usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 8. 2012 č. j.
7 C 56/2010-239. Žalobkyně nadto prostřednictvím svého zástupce při jednání
soudu prvního stupně dne 30. 7. 2015 na výslovný dotaz soudu uvedla, že
uvedeným podáním nechtěla podat žalobu pro zmatečnost a že předmětem řízení je
žaloba pro zmatečnost tak, jak je vymezena na č. l. 289 a 333 spisu, přičemž
toto její vyjádření odpovídá obsahu uvedených podání. Námitka dovolatelky, že
předmět řízení o žalobě pro zmatečnost byl omezen v rozporu s principy řádného
procesu, proto není důvodná.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo
některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která
by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České
republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání
žalobkyně bylo zamítnuto a žalobkyně je proto povinna nahradit žalované náklady
potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že
výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v
projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty
první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení
v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č.
116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této
situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny
pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané
věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem a podpůrně
též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. nález
Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15] ve výši 5 000 Kč.
Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající
v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Žalobkyně je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 5.300,-
Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení
zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160
odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu