21 Cdo 5983/2017-117
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v
právní věci žalobce ACEMA Credit Czech, a. s. se sídlem v Praze 8 - Libni, U
Libeňského pivovaru č. 63/2, IČO 26158761, zastoupeného JUDr. Róbertem
Paulovičem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Libni, U Libeňského pivovaru č.
63/2, proti žalovanému CEP Invest Private Equity, SE se sídlem v Praze 1 –
Novém Městě, Klimentská č. 1746/52, IČO 28965256, zastoupenému JUDr. Petrem
Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, o určení
vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.
zn. 12 C 130/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 31. srpna 2017 č. j. 22 Co 1024/2017-93, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
10 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Kočího,
Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Písku dne 1. 6. 2016 domáhal,
aby bylo určeno, že „je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální ?
na nemovitých věcech, a to st. parcele o výměře 351 m2, zastavěná plocha a
nádvoří, jejíž součástí je stavba S. L., parcele o výměře 512 m2, zahrada, a
parcele o výměře 334 m2, zahrada, zapsaných na LV, pro katastrální území S. L.,
obec S. L., vedeného u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště
P.“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uzavřel dne 1. 10. 2014 se společností
UNIDEBT Czech, SE, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dělnická č. 1324/9, IČO
24797880 (dále jen „zástavní věřitel“) smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo
poskytnutí úvěru žalobci ve výši 200 000 Kč, že k zajištění včasného splnění
dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřel se zástavním věřitelem dne 1. 10. 2014
zástavní smlouvu, kterou zřídil zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu ve
výši ideální ? na předmětných nemovitých věcech ve prospěch zástavního
věřitele, že zástavní věřitel nechal na předmětných nemovitých věcech provést
dne 17. 4. 2015 dražbu a následně vykonal své zástavní právo prodejem
předmětných nemovitých věcí na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným, že
tento převod vlastnického práva je neplatným právním jednáním a že vlastnické
právo stále náleží žalobci. Uvedl, že dražba, kterou zástavní věřitel nechal
provést, nemá statut veřejné dražby ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., a proto
nenaplňuje předpoklad prodeje zástavy veřejnou dražbou ve smyslu ustanovení §
1359 občanského zákoníku, že strany si sice v čl. 5 zástavní smlouvy sjednaly i
odlišný způsob prodeje nemovitých věcí, avšak žalobce má za to, že tento způsob
prodeje je v rozporu se zákonem, neboť umožňuje zástavnímu věřiteli zpeněžit
zástavu i bez exekučního titulu a chybí ujednání podle ustanovení § 1365
občanského zákoníku. Dodal, že žalovaný nemůže být v dobré víře, že mu náleží
vlastnické právo, neboť mu musí být zřejmé, že výkon zástavního práva byl
proveden v rozporu se zákonem.
Žalovaný zejména namítal, že ustanovení § 1359 občanského zákoníku umožňuje,
aby se zástavní věřitel uspokojil ze zástavy tak, jak se dohodl v zástavní
smlouvě se zástavcem, pokud je jejich dohoda dostatečně specifická a bude se
jednat o kompetitivní prodejní proces směřující k dosažení nejlepší možné ceny
za daných okolností, a že tyto podmínky byly v daném případě splněny.
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 16. 2. 2017 č. j. 12 C 130/2016-65 žalobu
zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
řízení 14 000 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D. Vycházel ze
zjištění, že žalobce uzavřel se zástavním věřitelem dne 1. 10. 2014 smlouvu o
úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, že k
zajištění včasného splnění dluhu z této smlouvy uzavřel se zástavním věřitelem
dne 1. 10. 2014 zástavní smlouvu, kterou zřídil zástavní právo k předmětným
nemovitým věcem (s právními účinky vkladu zástavního práva do katastru
nemovitostí ke dni 2. 3. 2015), že strany si v čl. 5 odst. 2 zástavní smlouvy
sjednaly pro případ, že zajištěný dluh bude splatný, možnost zástavního
věřitele uspokojit se z prodeje předmětných nemovitých věcí kupní smlouvou
uzavřenou dražbou podle ustanovení § 1771 občanského zákoníku s tím, že dražba
má být vykonána třetí osobou, která splňuje podmínky pro provádění
nedobrovolných dražeb, určenou zástavním věřitelem, že nejnižší podání při
dražbě bude činit nejméně polovinu ceny zástavy zjištěné posudkem znalce (který
nesmí být v den konání dražby starší šesti měsíců), že zástavní věřitel
vyhotoví dražební vyhlášku k zástavě, v níž bude uvedeno, že jde o dražbu ve
smyslu ustanovení § 1771 občanského zákoníku, označení zástavního věřitele,
dlužníka, zástavce, zástavního dlužníka a dražebníka, místo, datum a čas
zahájení dražby, označení a popis zástavy, nejnižší podání a stanovený
minimální příhoz, způsob dražení, podmínky udělení příklepu a podmínky
případného snižování ceny, a že ji uveřejní nejméně 15 dnů před zahájením
dražby, a že zástavní věřitel nechal dne 17. 4. 2015 provést na předmětných
nemovitých věcech dražbu. Dovodil, že je dán naléhavý právní zájem žalobce na
určení vlastnického práva, neboť je nezbytné odstranit stav právní nejistoty,
který nyní existuje, a dospěl k závěru, že dohoda stran v čl. 5 zástavní
smlouvy, kterou si strany sjednaly podmínky tzv. privátního prodeje zástavy,
není v rozporu s ustanovením § 1309 ani § 1359 občanského zákoníku, že si
strany sjednaly dostatečně specifikovaný postup, který vylučuje libovůli
zástavního věřitele ve smyslu ustanovení § 1315 odst. 2 občanského zákoníku, a
že ze strany zástavního věřitele byl tento sjednaný postup průběhu dražby
splněn, došlo proto k řádné realizaci dohodnutého způsobu dražby upraveného
jako zvláštní způsob uzavření smlouvy ve smyslu § 1771 občanského zákoníku,
který není veřejnou dražbou ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., a na žalovaného
bylo proto vlastnické právo převedeno zákonným způsobem. Dodal, že nelze
dovodit ani porušení ustanovení § 1365 občanského zákoníku, neboť ve věci byl
pořízen znalecký posudek na stanovení tržní ceny předmětných nemovitých věcí.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 8.
2017 č. j. 22 Co 1024/2017-93 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil
žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 3
400 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D. Ztotožnil se se závěrem soudu
prvního stupně, že přímo z ustanovení § 1359 občanského zákoníku vyplývá
možnost dohody mezi zástavním věřitelem, zástavcem, popřípadě zástavním
dlužníkem o uspokojení zástavního věřitele, jakmile se zajištěný dluh stane
splatným, a dospěl k závěru, že dohoda o výkonu zástavního práva uzavřená mezi
žalobcem a zástavním věřitelem v čl. 5 zástavní smlouvy byla uzavřena zcela v
souladu se zákonem, byla dostatečně specifická, byly splněny všechny podmínky
dohody a nedošlo k žádnému neplatnému právnímu jednání.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
převod vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem je neplatným právním
jednáním a že vlastnické právo stále náleží žalobci, neboť výkon zástavního
práva zástavním věřitelem byl v rozporu se zákonem (§ 1359 a násl. občanského
zákoníku) a vlastnické právo nemohlo na žalovaného přejít. Má za to, že dražba,
kterou nechal zástavní věřitel provést, nemá statut veřejné dražby ve smyslu
zákona č. 26/2000 Sb., a proto nejsou naplněny předpoklady prodeje zástavy
veřejnou dražbou ve smyslu ustanovení § 1359 občanského zákoníku, že sjednání
odlišného způsobu prodeje v zástavní smlouvě je v rozporu se zákonem a principy
uspokojování se ze zástavního práva, neboť zástavní věřitel byl oprávněn
zástavu zpeněžit i bez exekučního titulu, a že tento způsob uspokojení je
protiprávní a zákon jej neumožňuje. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť napadené
rozhodnutí je věcně správné. Uvedl, že žalobce se na základě své svobodné vůle
rozhodl, že si se zástavním věřitelem dohodne i jiné možnosti realizace
zástavního práva než veřejnou dražbu ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., což mu
umožňuje ustanovení § 1359 občanského zákoníku, že zástavní věřitel poté využil
možnost prodeje zástavy dražbou tak, jak mu to umožňovala zástavní smlouva, a
že není žádný objektivní důvod k tomu, aby se žalovaný nestal vlastníkem
předmětných nemovitých věcí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je
napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 30. 9. 2017
(srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že
žalobce uzavřel se zástavním věřitelem dne 1. 10. 2014 smlouvu o úvěru, jejímž
předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, že k zajištění včasného
splnění dluhu z této smlouvy uzavřely strany dne 1. 10. 2014 zástavní smlouvu,
kterou žalobce zřídil zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši
ideální ? na nemovitých věcech, a to stavební parcele, jejíž součástí je
stavba, parcele a parcele, zapsaných na LV pro katastrální území S. L., obec
S. L., vedených u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště P., že
strany si v čl. 5 zástavní smlouvy sjednaly pro případ, že zajištěný dluh bude
splatný, možnost věřitele uspokojit se z prodeje spoluvlastnického podílu na
předmětných nemovitých věcech kupní smlouvou uzavřenou se třetí osobou, a to za
cenu ve výši nejméně ceny zástavy zjištěné posudkem znalce, který nesmí být v
den uzavření kupní smlouvy starší šesti měsíců, nebo kupní smlouvou uzavřenou
dražbou podle ustanovení § 1771 občanského zákoníku s tím, že dražba musí být
konána třetí osobou určenou zástavním věřitelem, která splňuje podmínky pro
provádění nedobrovolných dražeb ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění pozdějších předpisů, že nejnižší podání při dražbě bude
činit nejméně polovinu ceny zástavy zjištěné posudkem znalce, který nesmí být v
den uzavření kupní smlouvy starší šesti měsíců, a že zástavní věřitel vyhotoví
dražební vyhlášku k zástavě, kterou uveřejní nejméně 15 dnů před zahájením
dražby a ve které bude uvedeno, že jde o dražbu ve smyslu ustanovení § 1771
občanského zákoníku, označení zástavního věřitele, dlužníka, zástavce,
zástavního dlužníka a dražebníka, místo, datum a čas zahájení dražby, označení
a popis zástavy, nejnižší podání a stanovený minimální příhoz, způsob dražení,
podmínky udělení příklepu, jímž je uzavřena kupní smlouva, a podmínky
případného snižování podání. Dále bylo zjištěno, že společnost EURODRAŽBY.CZ a.
s. (dále jen „dražebník“) sdělila – v zastoupení zástavního věřitele -
oznámením ze dne 25. 2. 2015 započetí výkonu zástavního práva žalobci a dne 25.
3. 2015 vydala dražební vyhlášku o provedení elektronické dražby předmětných
nemovitých věcí, že místem konání dražby měl být výhradně elektronický portál
dražebníka, že licitace měla trvat minimálně 20 minut, že minimální vyvolávací
cena byla 75 000 Kč, vyvolávací cena 150 000 Kč a minimální příhoz 10 000 Kč,
že podle posudku soudního znalce Ing. Michala Sirového ze dne 23. 1. 2015 č.
2479-09/15 ve znění dodatku ze dne 10. 3. 2015 činila cena předmětu dražby 150
000 Kč, že dražba proběhla dne 17. 4. 2015 v 10:20 hodin, že vydražitelem byl
žalovaný, že dosažená cena při dražbě činila 75 000 Kč, že žalobce byl o
zpeněžení zástavy vyrozuměn zprávou ze dne 21. 4. 2015 a že právní účinky kupní
smlouvy ze dne 17. 4. 2015 uzavřené mezi zástavním věřitelem a žalovaným
nastaly vkladem do katastru nemovitostí ke dni 8. 2. 2016.
Za tohoto skutkového stavu věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo
jiné) na vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek lze zpeněžit
zástavu podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Protože tato právní otázka
nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, je dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.
Projednávanou věc je i v současné době třeba posuzovat – vzhledem k době
uzavření zástavní smlouvy mezi žalobcem a zástavním věřitelem – podle zákona č.
89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále jen „o.
z.“).
Podle ustanovení § 1309 odst. 1 o. z. při zajištění dluhu zástavním právem
vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se
z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše
pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.
Podle ustanovení § 1359 odst. 1 o. z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může
se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem,
popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení
zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li
zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá
se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským
regulovaným trhem.
Z citovaných ustanovení mimo jiné vyplývá, že na rozdíl od právní úpravy
zástavního práva účinné do 31. 12. 2013 (srov. § 152 a násl. zákona č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) má zástavní věřitel
možnost – nesplní-li dlužník svůj dluh řádně a včas – uspokojit se ze zástavy,
vedle zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (srov. též § 33 zákona č.
256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů,
je-li zástavou zpeněžovanou ve veřejné dražbě cenný papír) a soudního prodeje
zástavy podle ustanovení § 353a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, také jiným způsobem, na němž
se dohodl se zástavcem (zástavním dlužníkem), je-li tato dohoda uzavřena
písemně a splňuje-li i další podmínky stanovené zákonem. Dohodnutý způsob
zpeněžení zástavy může zástavní věřitel kdykoli během výkonu zástavního práva
změnit tak, že zástavu prodá ve veřejné dražbě nebo že ji zpeněží
prostřednictvím soudního prodeje zástavy; změnu způsobu výkonu zástavního práva
je povinen zástavnímu dlužníkovi včas písemně oznámit (srov. § 1365 odst. 2 o.
z.). Podmínkou zpeněžení zástavy jiným způsobem než ve veřejné dražbě nebo
prostřednictvím soudního prodeje zástavy není (na rozdíl od zpeněžení zástavy
ve veřejné nedobrovolné dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů – srov. § 36 odst. 1 a 3
tohoto zákona) exekuční titul [vykonatelné rozhodnutí nebo jiný titul, podle
kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci)], z něhož dlužníku nebo
zástavnímu dlužníku (je-li zároveň osobním dlužníkem) vyplývá povinnost k
zaplacení zajištěného dluhu zástavnímu věřiteli.
Obsah dohody zástavního věřitele a zástavce (zástavního dlužníka) o uspokojení
zástavního věřitele ze zástavy jiným způsobem než zpeněžením zástavy ve veřejné
dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy zákon neupravuje. Zakazuje
však (není-li zajištěný dluh ještě splatný a v případě, že zástavcem nebo
zástavním dlužníkem je spotřebitel nebo malý či střední podnikatel, i po
splatnosti dluhu) ujednání, že zástavní věřitel může zástavu zpeněžit
libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu
ponechat [srov. § 1315 odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. z.], a stanoví, že
zástavní věřitel je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém
i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze
srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v
daném čase (srov. § 1365 odst. 1 větu první o. z.). Z toho plyne, že jiný
způsob uspokojení zástavního věřitele ze zástavy než zpeněžením zástavy ve
veřejné dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy musí být v dohodě
uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem (zástavním dlužníkem) sjednán
tak, aby nezávisel pouze na vůli zástavního věřitele a aby umožňoval splnění
povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy s odbornou péčí v
zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za obvyklou
cenu.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že zástavní věřitel je oprávněn se
dohodnout se zástavcem (zástavním dlužníkem) na tom, že zástavu po splatnosti
zajištěného dluhu zpeněží jiným způsobem než ve veřejné dražbě ve smyslu zákona
č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů nebo
prostřednictvím soudního prodeje zástavy podle ustanovení § 353a a násl. zákona
č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
je-li jejich dohoda uzavřena v písemné formě a jsou-li v ní stanoveny podmínky
zpeněžení zástavy, které vylučují libovůli zástavního věřitele a které umožňují
splnění jeho povinnosti postupovat při prodeji zástavy s odbornou péčí v zájmu
svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu.
V projednávané věci si žalobce (jako zástavní dlužník) a zástavní věřitel v čl.
5 zástavní smlouvy uzavřené v písemné formě dne 1. 10. 2014 ujednali možnost
zástavního věřitele uspokojit se po splatnosti zajištěného dluhu ze smlouvy o
úvěru uzavřené mezi nimi téhož dne z výtěžku zpeněžení zástavy jednak kupní
smlouvou uzavřenou se třetí osobou a jednak kupní smlouvou uzavřenou dražbou
podle ustanovení § 1771 o. z. Vzhledem k tomu, že strany si ujednaly, že v
případě zpeněžení zástavy kupní smlouvou uzavřenou se třetí osobou musí být
zástava prodána za cenu ve výši nejméně ceny zástavy zjištěné posudkem znalce,
který nesmí být v den uzavření kupní smlouvy starší šesti měsíců, a že v
případě zpeněžení zástavy kupní smlouvou uzavřenou dražbou podle ustanovení §
1771 o. z. musí být dražba konána třetí osobou určenou zástavním věřitelem,
která splňuje podmínky pro provádění nedobrovolných dražeb ve smyslu zákona č.
26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, nejnižší
podání při dražbě musí činit nejméně polovinu ceny zástavy zjištěné posudkem
znalce, který nesmí být v den uzavření kupní smlouvy starší šesti měsíců,
zástavní věřitel musí vyhotovit dražební vyhlášku k zástavě, kterou uveřejní
nejméně 15 dnů před zahájením dražby a ve které uvede, že jde o dražbu ve
smyslu ustanovení § 1771 o. z., označení zástavního věřitele, dlužníka,
zástavce, zástavního dlužníka a dražebníka, místo, datum a čas zahájení dražby,
označení a popis zástavy, nejnižší podání a stanovený minimální příhoz, způsob
dražení, podmínky udělení příklepu, jímž je uzavřena kupní smlouva, a podmínky
případného snižování podání, dovolací soud souhlasí se závěrem soudů, že se
jedná o dostatečně specifikované ujednání, které je způsobilé vyloučit libovůli
zástavního věřitele při uspokojování se ze zástavy, neboť je upraven postup,
jakým má být zástava zpeněžena, a způsob, jakým má být stanovena cena zástavy v
době zpeněžení. Protože dohodnuté podmínky zpeněžení zástavy rovněž umožňují
splnění povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy s
odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu žalobce jako zástavního dlužníka tak, aby
zástavu prodal za obvyklou cenu, neboť minimální cena zástavy má vycházet z
posudku znalce, který nesmí být starší než šest měsíců, a kupní smlouva má být
uzavřena udělením příklepu v dražbě na základě nejvyššího dosaženého podání, je
dohoda žalobce a zástavního věřitele obsažená v čl. 5 zástavní smlouvy ze dne
1. 10. 2014 platným právním jednáním a zástavní věřitel postupoval v souladu se
zákonem, zpeněžil-li zástavu podle této dohody a za splnění dalších podmínek
stanovených zákonem pro výkon zástavního práva (srov. § 1362, 1364 a 1369 o.
z.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou
z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a
b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky
dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání
žalobce bylo zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady
potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že
výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v
projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty
první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení
v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č.
116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této
situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny
pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané
věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem a podpůrně
též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. nález
Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15] ve výši 10 000 Kč.
Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady
spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 10 300 Kč
žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení
zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160
odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu