Judikát 21 Cdo 635/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:20.04.2026
Spisová značka:21 Cdo 635/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.635.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Smlouva nepojmenovaná (inominátní)
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 549 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E 21 Cdo 635/2026-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně HRE Hillside s. r. o. se sídlem v Praze 8, Libeň, Boudníkova č. 2538/13, IČO 17525217, zastoupené Mgr. Jakubem Málkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 668/136d, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Černošicích, Karlštejnská č. 2212, o 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 59/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2025, č. j. 53 Co 256/2025-294, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 007,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Málka, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 668/136d. Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 9. 10. 2025, č. j. 53 Co 256/2025-294, Městský soud v Praze výrokem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 1. 2025, č. j. 27 C 59/2023-242, jímž tento soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni dle čl. 4.1, čl. 4.2 a čl. 9.5 rezervační smlouvy ze dne 29.
7. 2022 nevznikla povinnost uzavřít kupní smlouvu, neboť i přes aktivní sjednávání financování nezískala žalobkyně finanční prostředky v nezbytném rozsahu, a k naplnění odkládacích podmínek sjednaných v rezervační smlouvě proto nedošlo. Žalovaný je povinen vrátit žalobkyni rezervační poplatek ve výši 500 000 Kč, žalobkyně má právo požadovat i zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, a protože ze strany žalobkyně nedošlo k žádnému porušení smluvních podmínek, žalovaný nemá nárok na úhradu smluvní pokuty, které se cestou započtení dožadoval.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný. Namítl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena, případně má být posouzena jinak, a to, zda lze záměrné zmaření splnění podmínky ve smyslu § 549 odst. 2 občanského zákoníku dovodit i z jednání, které naplňuje znaky nepřímého úmyslu, anebo je nezbytný výlučně úmysl přímý, přičemž odvolací soud tuto otázku nesprávně právně posoudil tak, že zmaření splnění podmínky dle § 549 odst.
2 občanského zákoníku lze dovodit pouze z jednání naplňujícího znaky přímého úmyslu, nikoliv z nedostatečného jednání odpovídajícího nepřímému úmyslu, čímž zúžil zákonný pojem „záměrně“ nad rámec jazykového a systematického významu, aplikoval přísnější požadavek zavinění, než jaký vyplývá z koncepce úmyslu v občanském zákoníku, a nesprávně vyložil účel tohoto ustanovení, kterým je „zabránit tomu, aby strana právního vztahu těžila z vlastního nepoctivého jednání vedoucího k nesplnění podmínky“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud zamítl dovolání žalovaného jako zjevně bezdůvodné.
4. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení stěžejní (a dovolatelem vytknuté) otázky výkladu spojení „záměrně zmařila“, užitého v ustanovení § 549 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatel jej netvrdí), aby tato otázka byla řešena jinak.
8. Podle § 549 odst. 2 o. z. zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.
9. K výkladu uvedeného ustanovení Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1694/2023, který byl uveřejněn pod publikačním číslem 24/2025 Sb. rozh. obč., dospěl k následujícím závěrům.
10. Záměrné zmaření splnění podmínky představuje takové jednání, které je úmyslné a svým účelem směřuje ke zmaření podmínky. Zmaření podmínky tedy musí být cílem i následkem takového jednání, přičemž splnění podmínky musí skutečně ovlivnit. Pouhá snaha ovlivnit splnění podmínky nestačí. Záměr se nutně nemusí vztahovat k získání prospěchu, byť tomu tak zpravidla bude.
11. K uvedenému dospěla i odborná literatura (obdobně např. BERAN, V. § 549. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. 2. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 3., nebo na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 PELIKÁNOVÁ, I. Podmínky v právních úkonech. Obchodní právo. Wolters Kluwer, 1997/11, s. 10).
12. Výklad výše podaný odpovídá i logickému a systematickému výkladu právních norem; pakliže zákonodárce použil v ustanovení § 549 odst. 2 o. z.
pojmu „záměrně“, učinil tak proto, aby normu odlišil od těch právních norem, do nichž zakomponoval pravidlo o obou formách úmyslného jednání [a kde použil pojmy „úmyslně“, „úmyslné“ (srov. například ustanovení § 636 odst. 2 o. z., § 638 odst. 2 o. z. o promlčení, § 2071 o. z. o odvolání daru a podobně)], jde tedy obsahově o mírně odlišný pojem, blížící se z hlediska svého významu k jednání ve formě přímého úmyslu (tedy jednání cíleně, účelově směřující ke zmaření splnění podmínky).
13. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu v té části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
14. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 4. 2026 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu